Na začátku byla zakázka na vytvoření webu pro rozsáhlé archivy tkanin z 18. století. Místo pouhého zpracování webového rozhraní pro prohlížení tkanin ale Julie Dítětová z Ateliéru designu a digitálních technologií zašla mnohem dál. Ve své diplomové práci tvorbu vzorů spojených s technickou revolucí ve výrobě tkanin posunula o další evoluční krok.

„Textilní vzory 18. století jsou svědectvím nespoutané imaginace barokní éry. V návrhářské tvorbě se prosadily principy, na které malířství muselo čekat ještě dvě století, například porušování zákonů perspektivy či uplatňování abstraktních motivů.“

Výchozím bodem diplomové práce byl výzkumný projekt Beauty Patterns, za nímž stojí doc. František Svoboda z Masarykovy univerzity s podporou TAČR, s cílem zpracovat rozsáhlý archiv tkanin z brněnských arcidiecézí. Na jeho základě vznikl digitální archiv s volnou uživatelskou licencí. Díky tomu je možné s fotografiemi dále pracovat po uvedení původního zdroje bez porušení autorských práv. Jak ale cenný historický materiál aktualizovat pro současného diváka a představit jeho potenciál?

Zobrazení tkanin v archivu. Foto: archiv autorky

„Při práci na webu jsem si uvědomila, že pracuji s daty, které doposud veřejnosti nemohly být nijak přístupné. Bohatost a množství vzorů v archivu byla ohromující.“

Při rešerši možností posouvání archivu od fotografií k jinému médiu autorka oslovila řadu osobností zabývajících se novými technologiemi. Projekt tak v jednu chvíli konzultovali odborníci a odbornice z MU, FAMU, ČVUT a UMPRUM. 

Už žakárový tkalcovský stav v 18. století přitom představoval revoluční vynález. Zjednodušoval časově i řemeslně náročnou práci, jeho potenciál pro velkokapacitní výrobu se ale naplno projevil až s inovacemi na začátku 19. století. Fyzické látky brněnských arcidiecézí proto měly a stále mají obrovskou hodnotu. V kontrastu s tím je jejich digitální podoba naopak přístupná široké veřejnosti. Žakárový tkalcovský stav je často považován za předchůdce moderní výpočetní techniky. Vyměnitelné děrné štítky žakárového totiž inspirovaly matematičku Adu Lovelace a matematika Charlese Babbage, jehož vynálezy se později staly inspirací pro ranou výpočetní techniku a konstrukci prvních počítačů. Přerod látkových vzorů skrze neuronové sítě je tak vlastně dalším vývojovým krokem, který ale zároveň klade řadu otázek.

Děrné štítky. Foto: archiv autorky

„Nesmíme zapomenout na přímou spojitost mezi tkalcovskými stavy a ranou počítačovou technikou. Vynález žakárového stroje výrazně zjednodušil, zlevnil a automatizoval výrobu tkanin. O dvě století později přichází nový vynález, strojové učení. Jak budeme rozlišovat hodnotu ručně vytvořeného od generovaného vzoru?“

Pro jakýkoli typ strojového učení je zásadní dataset – tedy soubor dat, jež neuronová síť zpracuje a na základě kterého může vytvářet nové výsledky. Samotné fotografie látek ale zdaleka nestačily. Fotografie bylo nutné ručně ořezat a upravit a právě jejich kurátorský výběr a editace byla důležitou kreativní součástí procesu. A právě autorský přístup při tvorbě datasetu byl pro výsledek zcela zásadní. Z 6000 dodaných fotek tak vznikl finální dataset 1105 ručně upravených čtvercových obrazů, které sloužily jako vstupní data pro generování nových vzorů.

Použita byla technologie strojového učení sítí Generative Adversarial Networks (GAN). Výsledkem pak bylo několik desítek miliard vygenerovaných obrazů. Celý proces navíc probíhal experimentálně a spolu s Julií postupy testoval spolužák Andrej Kučera. Nevýhodou nových technologií je však absence ověřené metody. Místo toho bylo nutné experimentovat a smířit se s možným neúspěchem. Po řadě pokusů a překonávání mnoha technických výzev se ale podařilo vygenerovat působivé výsledky v podobě zcela nových vzorů, s rozpoznatelnými atributy původního historického materiálu.  Autorka ale neskončila jen u statických obrazů.

„Motivy rouch jsou z velké většiny florální. Přišlo by mi škoda, kdyby šlo jen o statické obrazy. Pomocí dalších funkcí jsem mohla generovat videa, která se tvořila v latentním prostoru již vytrénované neuronové sítě.“

Generated Patterns. Foto: archiv autorky

Projekt Programming patterns transformuje historický materiál, o jehož existenci často nemáme ani ponětí, do aktuální podoby. Pomáhá jeho popularizaci a posouvá hranice vnímání historických vzorů v jejich statičnosti a fyzických limitech. Diplomová práce Julie Dítětové získala cenu NEON a v nové podobě byla součástí letošního SIGNAL Festivalu. Miliardy obrazových výstupů si navíc autorka nenechává jen pro sebe. Můžete ji kontaktovat, ráda bude materiály sdílet pro vaše projekty. Přínos její práce tak nespočívá jen ve výtvarné stránce, ale v prozkoumání procesů, postupů a možností neuronových sítí.

„Schopnosti sítí jako je například StyleGAN 2, který jsem ve své práci použila, jsou mimořádně působivé. Jak jsem si ale ověřila, jedná se stále spíše o inteligentní recyklaci datové sady, nikoli o skutečnou umělou inteligenci. Zdá se, že jsme ještě velmi daleko od dystopických vizí, ve kterých za nás vše dělají stroje, i když už můžeme pozorovat malé náznaky.“