Úspěšní absolventi a absolventky UMPRUM 

Designují nábytek, malují obrazy, tvoří písma, navrhují oděvy. Přečtěte si rozhovory s absolventy a absolventkami UMPRUM o jejich studijních i profesních zkušenostech doma i v zahraničí.

Anna Švarc studovala Ateliér architektury II UMPRUM pod vedením prof. Evy Jiřičné a Ivana Kroupy. V současné době pracuje pro pražské metro. Konkrétně má na starosti vizuální styl a estetiku nově rekonstruovaných a budovaných stanic nebo integraci současného umění do metra.

Možnosti, které studium na UMPRUM nabízí, využívala intenzivně. Kromě práce v ateliéru byla i na zahraničních studijních a pracovních stážích.

Proč je podle ní zahraniční zkušenost pro mladé lidi tak důležitá? Jak se dostala k práci pro metro? A proč neodsuzuje graffiti?

Na co ze svých studií vzpomínáš nejraději?

Nejraději vzpomínám na ateliéry. Po studiu na střední anglické škole pro mě byla UMPRUM doslova vysvobození. Potkala jsem se tu s lidmi, co jsou ze stejného těsta. Když pominu mateřství, tak to bylo mých nejlepších 6 let v životě.

Už dříve jsi měla řadu zkušeností z pobytů v zahraničí. Co ti dala stáž, na kterou jsi jela v rámci Erasmu?

Ve 3. ročníku jsem vyrazila na stáž ERASMUS do Berlína na UDK (Universität der Künste), kde ateliér tehdy vedl Wiel Arets. Ovlivnilo mě tam nejen studium, ale i život ve velkém multikulturním městě. Bylo to pro mě jakési otevřené okno, kdy jsem si ale také uvědomila kvality vlastního - Pražského světa. Asi nejdůležitější byl návrat zpátky, kdy jsem si zrevidovala  vlastní hodnoty a cíle.

Vnímala jsi rozdíly mezi způsobem práce a studia na UMPRUM a UDK?

V Berlíně jsme pracovali na projektu ve skupině. Tak to na UMPRUM nefungovalo, zde byla zadání víc individuální a svobodná. Na UDK jsem se naučila kooperaci s dalšími lidmi. Sice to nebyl tak volně kreativní proces, ale byla to skvělá příprava na praxi a dobře to reflektovalo realitu. Na druhé straně oceňuji i zkušenost z tvorby, kdy člověk si může sáhnout až na hranu konceptu a není tolik zatížen například rozpočtem.

Kromě studijních stáží škola nabízí i stáže pracovní. Ty jsi se dostala do prestižního studia OMA nizozemského architekta Rema Kolhaase. Co sis odtud odnesla?

Byla to skvělá zkušenost a obrovskou satisfakcí bylo, že všechny projekty se realizovaly. Velmi zajímavý byl i vhled do velké kanceláře a určité s tím související toxicity. Pro studenta, nebo mladého člověka je odevzdání kanceláři asi v pořádku. V momentě, když člověk studuje, je dobře, když dostane nějakou zátěžovou zkoušku. Je potřeba pochopit kontext, kde pracuje a kde jsou hranice. Jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí.

Studio Egret West – Design Manual for London Undeground – příklady uplatnění manuálu v typických prostorách stanice

Několik let jsi potom působila v Anglii. Jaké zkušenosti se ti tu povedlo načerpat?

Zde jsem začínala v architektonickém studiu Evy Jiřičné. Byl to menší ateliér, kde jsem strávila rok a půl. Potom jsem vyzkoušela práci ve studiu, které se zabývalo podstatně většími projekty a nakonec jsem skončila ve Studiu Egret West. To byl skvělý ateliér. Pracovala jsem tam s týmem, který mi při současné práci chybí. Byla tam i výborná pracovní kultura. To je důležitý základ pro dobré fungování instituce. Přirovnala bych to k hudbě, ve skvělém baru. Pokud tam hraje špatná, nefunguje to.

Studio Egret West se již zaměřovalo na architekturu a vizuální styl metra. Jak se ti tam povedlo dostat bez předchozí zkušenosti?

Zaujal je můj zájem o graffiti, které za „starých časů“ mělo do metra větší a dalo by se říct kvalitnější přesah. Dnes, kdy je kontrola nad metro prostorem sofistikovanější, jsou vidět už jen zkratkovité tagy bez valné výtvarné hodnoty. Dodnes se zájmem sleduji, jak se graffiti scéna pomalu stěhuje do galerií, přičemž ale často shoří to, co je na ní nejryzejší.

Co konkrétně jsi měla ve studiu Egret West na starosti?

Dělala jsem takový  všeobjímající design manuál  pro londýnské metro, který se týkal architektury, designu, umění, osvětlení, reklamy atd. Metro je tam  obrovské se spoustou různých stanic v různém duchu a stylu. Mým úkolem  bylo vše  kategorizovat a formulovat principy postupů při rekonstrukci stávajících nebo navrhování nových stanic.  Na téhle práci se mi potvrdilo, jak jsou manuály důležité kvůli stabilitě a kompaktní přehlednosti komplexních systému. Ano, může existovat nějaký nesmrtelný supermanager, který to vše má v hlavě a vždy zná optimální odpověď na konkrétní situaci, ale při určitém měřítku už je to neudržitelný přístup.

realizace rodinného domu v Řeži

studie rodinného domu v Třebenicích

Po návratu z Londýna jsi natrefila na inzerát Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy, že hledají někoho na připomínkování stanic pro plánované metro D. To byl začátek tvé práce pro pražské metro.

Ano. Nyní už pracuji přímo pro Pražský dopravní podnik. Navíc nová trasa D je jen malá část mé práce. Na starosti mám především dohled nad estetickou kvalitou stávajících a nových stanic metra a v rámci možností integraci současné architektury, designu a umění do stávajícího systému. Za nejdůležitější bych považovala prosazování praxe architektonických a výtvarných soutěží a formulaci jejich zadání. Když se už něco tak významného jako stavba děje, tak ať to není výsledek práce projektanta soutěženého na cenu celkové zakázky. V momentě, když už je návrh v některé z projektových fází hotov, je mým úkolem ho připomínkovat. Pracuji také na manuálu pro regulaci reklamy v metru, ať už té konvenční, nebo například označení obchodní vybavenosti stanic. Mám na starosti také péči o stávající umělecká díla nebo prosazování vzniku nových uměleckých počinu v rámci metra.

1 – rekonstrukce stanice Anděl – výstup na Knížecí
2 – projekt ve spolupráci s GHMP – umění za čarou – Timo
3 – projekt ve spolupráci s GHMP – umění za čarou – Kryštof Kintera
4 – projekt ve spolupráci s GHMP – galerie Vltavská – Markéta Magidová a Karina Kottová

1 – murály na dočasných stěnách stavby výtahů na stanici Karlovo Náměstí – Jan Miko
2 – projekt ve spolupráci s GHMP – murál Bořislavka – Veronika Zapletalová
3 – projekt ve spolupráci s GHMP – výstava minulá budoucnost – Adam Tureček
4 – murál na stanici Opatov – Štěpán Rubáš

realizace galerie Mega – výstava Michala Škapy

vítězný návrh architektonické soutěže na novou stanici Depo Zličín – Petr Stolín architekti

1 – projekt ve spolupráci s GHMP – festival metamorf
2 – realizace Hidden Gallery – výstava Viktoria D´agostino a Elizabeta Vuova
3 – projekt ve spolupráci s GHMP – murál Nové Butovice – ZEB ONE
4 – projekt ve spolupráci s Praha 7 – potisky tram zastávek  – Jakub Tytykalo

Co bys poradila současným studentům?

Aby si věřili,  nebáli se zkusit realizovat své plány a využili toho, co se jim nabízí. Myslím, že už jen to, že se na UMPRUM hlásí, o určité míře zdravého sebevědomí vypovídá. Bez pochyb vyjet ven a pracovat v zahraničí. Je to důležité pro sebereflexi, přísun čerstvých informací i objektivnější pohled na svět.

realizace galerie Okénko – projekt programu Elpida

Anna Švarc (roz. Přibylová) (*1984) prožila část svého dětství v Egyptě a na Ukrajině. Studovala anglickou střední školu a následně na UMPRUM v Ateliéru architektury II, který vedla architektka Eva Jiřičná a po jejím odchodu Ivan Kroupa. Ateliér absolvovala v roce 2011. Po ukončení studia vyjela na pracovní stáže v Nizozemsku a Německu. Několik let žila v Londýně, kde pracovala ve studiích Eva Jiřičná Architects, Lifschutz Davison Sandilands a ve studiu Egret West. V Londýně propadla kouzlu metra a práci pro něj. Do Čech se nakonec vrátila kvůli vztahu a rodině. Krátce pracovala pro Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy a od roku 2019 působí v Pražském dopravním podniku.  Zaměřuje se na zlepšení současné podoby metra a vizuální styl nových stanic linky D.

Rozhovor vedla: Kamila Stehlíková

Rozhovory s úspěšnými absolventkami a absolventy UMPRUM vznikly v rámci projektu Rozehrané priority českého předsednictví, podpořeného Centralizovanými rozvojovými projekty MŠMT ČR.