Časopis Památky představuje nově založené periodikum, které od roku 2022 vydává Národní památkový ústav České republiky (dále NPÚ). Jak je uvedeno na stránkách časopisu, je směřován odborné i laické veřejnosti, jíž chce představit „dění v oblasti památkové péče v jednotlivých regionech České republiky a prezentovat výsledky odborné práce“. 

Památky mají vycházet pětkrát ročně, přičemž již existuje jejich první i druhé číslo – v prvním případě zaměřené na Jižní Čechy a v druhém na Západní Čechy. Autorkou vizuální identity nově vzniklého periodika se stala Kateřina Landová, studentka Ateliéru grafického designu a nových médií UMPRUM. V následujícím textu přibližuje, jak se ke spolupráci dostala, jak postupovala při navrhování vizuální identity nového časopisu a jak by propojení studentstva s odbornými zakázkami mohla pomoci nová platforma UMlab – Kreativní laboratoří UMPRUM.

Mohla bys mi na začátek stručně přiblížit samotný časopis Památky?

Jedná se o časopis, který nedávno založil a vydává NPÚ. Byť jde o časopis zcela nový, má i svého „předchůdce“, a to časopis „Památky Jižních Čech“. Jak název napovídá, bylo toto prapůvodní periodikum specializováno jen na oblast Jižních Čech, což chtěl Národní památkový ústav změnit – vytvořit časopis nový, který by již fungoval pro celou Českou republiku. Proto vznikly Památky, jež jsou rozděleny na pět oblastí – Jižní Čechy, Západní Čechy, Východní Čechy, Morava a Morava & Slezsko – přičemž od každého redakčního okruhu mělo každý rok vyjít jedno číslo. 
     V praxi je to tak, že obálku každého čísla zpracovávám já sama, ale vnitřní sazbu již podle mého návrhu připravují různí grafici či grafičky. Shodli jsme se se zadavateli z NPÚ na tom, že pokud by i obálku dělal pokaždé někdo jiný, byla by podoba značně odlišná a že je naopak třeba držet určitý vizuální rukopis.

Jelikož ses ještě během studia stala autorkou celkové vizuální identity časopisu, jeho art-direktorkou, nemohu se nezeptat, jak ses k projektu vlastně dostala?

Už je to více než rok, co jsme ve škole dostali kromě běžného ateliérového semestrálního zadání i zadání vedlejší, a to právě na zpracování Památek. Nebylo sice povinné, ale doporučené ano, takže se jej zúčastnila většina ateliéru. Pro zpracování jsme tehdy dostali základní specifikace časopisu a do školy přišla také paní Balcarová z NPÚ, která měla celou agendu Památek na starost, aby nám představila jejich vizi – uvedla celý projekt. 
     Do prvního kola výzvy se musel odevzdat náhled vzorové sazby a obálky. Teprve pak následovaly další úkoly a zadání dodatečných úprav. Některá data a specifikace časopisu se totiž ještě v průběhu práce měnily. Důvodem byla skutečnost, že i samotná obsahová koncepce Památek teprve vznikala – například první soutěžní verze obálek jsme navrhovali podle toho, co jsme si sami mysleli, že by na nich asi mohlo být.  
     Ve druhém doplňujícím kole soutěže nám byly k obálkám dodány již konkrétní obrazové materiály – měli jsme za úkol je zapracovat, aby porota viděla, jestli naše primární návrhy mohou fungovat i pro rozličné obsahové formáty (tedy zda návrh funguje i v případě, že na obálce bude fotografie budovy a nikoliv půdorys či kresba atp.). Jinými slovy ověřovali, zda je návrh funkčně variabilní.

Jaká specifika Památek se stala klíčovými pro tvou (vítěznou) koncepci? Podle jakého „klíče“ jsi zpracování uchopila?

Klíčem se stalo samotné rozdělení časopisu na několik autonomních redakčních okruhů (různé kraje) – zásadní bylo specifikovat odlišnost jednotlivých oblastí, ale zároveň vystihnout „jednotnost“ všech čísel. 
     V časopise se totiž pracuje s redakčními okruhy, které mohou fungovat samostatně nebo naopak zahrnovat více krajů (například Východní Čechy zahrnují Pardubický kraj a Královéhradecký kraj). V tom ostatně spočíval i hlavní požadavek NPÚ – specifikovat skutečnost, že existuje více redakčních okruhů, a vizuálně je určit, zároveň přitom ztvárnit propojenost všech čísel.

Co tě na zakázce zaujalo? Jaká byla tvá motivace zúčastnit se výzvy?

Od začátku mi přišlo, že se nejedná o obvyklou studentskou práci – časopis měl být odborně zaměřený a splňovat v tomto směru několik pevně daných parametrů. Ve finále jsou Památky zčásti recenzované odborné periodikum (studie), zčásti možná spíše „popularizační“ časopis (ostatní články). Nejednalo se tedy o grafické zadání, na jaké je většina studenstva zvyklá. Samozřejmě, že je běžné časopisy připravovat – výtvarně zpracovávat, ale nikoliv s takhle detailně strukturovaným obsahem a specificky-funkčním zadáním.
     Do projektu jsem naskočila na poslední chvíli, chtěla jsem si zadání zkusit. Přišlo mi to jako sympatická zakázka, zároveň velké vykročení z komfortní zóny. Spolupráce totiž znamenala úzkou spolupráci se zadavatelem – NPÚ – se kterým se řešily veškeré aspekty, třeba i detaily zpracování. 

Pamatuješ si, co naopak zaujalo zadavatele na tvém návrhu?

Myslím, že do vyhlášené výzvy se přihlásili spolužáci či spolužačky, kteří měli projekt víc rozpracovaný než já. Jak se ukázalo, nakonec se porota rozhodla pro můj návrh především na základě zpracování obálky, respektive obálek a vnitřní jednosloupcové sazby zarovnané do bloku. 
     Jelikož jsme od zadavatelů věděli, že každé číslo bude v praxi dělat jiný grafik nebo grafička, napadalo nás primárně vytvořit spíš jednodušší verze – klasické, které by byly pro budoucí zpracovávání co nejlépe uchopitelné. Je totiž jasné, že každý/každá, kdo bude na časopisu v budoucnu pracovat, bude mít trochu jiné vizuální cítění, jiné zkušenosti a znalosti. Takže pokud by návrhy obálek byly až moc specifické, či příliš sofistikovaně umělecky pojaté, nemusely by se zvládat produkovat ve stejné (nebo alespoň podobné) kvalitě a se stejným vizuálním působením, jako originály. Nakonec jsem se ale ve svém návrhu „vykašlala“ na to, že časopis bude v průběhu dělat vždycky někdo jiný, a to pravděpodobně rozhodlo.

Je něco, co tě během realizace překvapilo? Například jak moc se tvůj původní návrh proměnil oproti tomu, jak časopis vypadá dnes (pokud vůbec)?

Některé ze změn mě v průběhu realizace přeci jen překvapily. Například finální počet časopisů ve smyslu redakčních okruhů – v jednu chvíli jich mělo být sedm, pak jich bylo pět ….  Jak jsem již zmiňovala, časopis se teprve připravoval a parametry se v průběhu ladily.  Pokud jde o samotný proces, u něj mě překvapilo, že i přestože jsem zadání vyhrála, a můj návrh se tedy měl realizovat, tak se vlastně realizoval pouze z části – výtvarné pojetí obálky zůstalo relativně stejné, ale sazba se ještě hodně přizpůsobovala požadavkům NPÚ. Jsem ale ráda, že jsme nakonec došli k vzájemné shodě a snad i spokojenosti všech stran.

Se spolupracemi podobného typu má v rámci UMPRUM pomáhat platforma UMlab – Kreativní laboratoř UMPRUM. V čem konkrétně by mohla pomoci, co by se mohlo v případě takových spoluprací zlepšit po tvé zkušenosti?

Například zakázku před zahájením soutěže transparentně pro studenty a studentky sepsat. Určitě by pro budoucí spolupráci pomohlo znát veškeré parametry ještě před zahájením projektu – ať už přesný časový harmonogram, jasně specifikovanou finanční odměnu, objem práce, možná i informaci, s kým realizaci celého projektu budu řešit, pokud vyhraju. Zkrátka znát všechny informace o tom, jak je celá zakázka nastavená. Proto je podle mě důležité, že za tímto účelem vznikla nová platforma UMlab.

Kromě obálek a sazby byl součástí zakázky také grafický manuál, je to tak?

Ano, vytvořila jsem celkovou vizuální identitu časopisu, také vzorovou sazbu a vzorovou obálku, následně manuál – jak se má s časopisem pracovat, jaké jsou definice barev, zrcadla sazby, odstavcových stylů, práce s obrázky atp. Samotný manuál přišel na řadu až poté, co jsme odevzdali návrhy obálek, tedy po druhém kole soutěže. Bylo to poprvé, co jsem dělala tak rozsáhlý manuál a překvapilo mě, kolik toho zahrnuje, kolik to je práce. Jako nejtěžší bych ze své perspektivy označila sepsání textů tak, aby jim každý rozuměl. Aby se v ideálním případě dalo vše jasně pochopit – kýmkoliv, kdo se k tvorbě časopisu zrovna dostane.
     U každého časopisu se mění barevnost nejen na obálce, ale i uvnitř. Například když vyjde číslo Jižních Čech s červenou obálkou, tak i různé prvky v sazbě časopisu jsou červené. Třeba mapy, kde je zvýrazněno místo, o kterém daná studie pojednává, nebo poznámky pod čarou a horní indexy poznámek. Také předěl mezi rubrikami je zvýrazněn barevně, v barvě obálky – časopis je totiž primárně dělený na recenzovanou rubriku (články a studie) a nerecenzovanou (jmenuje se „Ze světa památek“).

Za účelem výběru barev jednotlivých obálek jsem vytvořila několik palet, ze kterých si sami zástupci a zástupkyně regionů vybrali tu svou. Některé redakční okruhy si vybraly barvy, které ne zcela fungují v sazbě, jako například při značení poznámek pod čarou: jsou buď příliš světlé, nebo v případě menšího textu hůře čitelné (tj. nemají dostatečný kontrast). Jedná se konkrétně o béžovou (Západní Čechy), růžovou (Východní Čechy) a žlutou barvu (Morava & Slezsko). Proto jsem se rozhodla, že v těchto případech bude u vnitřní sazby barva u vybraných částí ztmavená. Ve výsledku mají tedy tyto tři redakční okruhy ještě sekundární příbuznou barvu – trochu tmavší, aby byla lépe čitelná – se kterou se pracuje v rámci sazby.

Ve chvíli, kdy bylo vše stran návrhu hotové a odsouhlasené, začala jsi také rovnou pracovat na prvním čísle časopisu?

Už v průběhu práce na manuálu jsem i sázela, tedy připravovala do tisku obálku i vnitřek prvního čísla Památek (“červené” Jižní Čechy). Že jsem na těchto dvou věcech pracovala ve stejnou dobu bylo výhodné – mohla jsem si totiž všechna pravidla, která jsem nastavovala, i rovnou v praxi vyzkoušet a ověřit. Když jsem práci odevzdala, začalo se připravovat druhé číslo (“béžové” Západní Čechy). To už zpracoval jiný grafik podle mnou vytvořeného manuálu. 

Závěrem bych se chtěla zeptat, jak jsi s výsledkem i celým tvůrčím procesem spokojená?

Přestože se jednalo o velmi namáhavou spolupráci, byla to pro mě ve výsledku ohromná škola. I proto, že jsem měla na začátku prakticky nulové zkušenosti se zakázkami tohoto typu. Mnoho jsem se toho v průběhu naučila, například stát si víc za svým názorem, lépe si věci rozplánovat, nebo komunikovat s klientem. V průběhu spolupráce jsem se vždy snažila se zadavateli domluvit, jasně formulovat svůj názor a vybídnout k dialogu. A nakonec věřím, že v NPÚ jsou s výsledkem spokojeni, že se to podařilo.  A pokud budu mluvit za sebe, tak já spokojená jsem. :) 

Článek připravila Amálie Bulandrová z Katedry teorie a dějin umění UMPRUM.

Časopis Památky představuje nově založené periodikum, které od roku 2022 vydává Národní památkový ústav České republiky (dále NPÚ). Jak je uvedeno na stránkách časopisu, je směřován odborné i laické veřejnosti, jíž chce představit „dění v oblasti památkové péče v jednotlivých regionech České republiky a prezentovat výsledky odborné práce“. 

Památky mají vycházet pětkrát ročně, přičemž již existuje jejich první i druhé číslo – v prvním případě zaměřené na Jižní Čechy a v druhém na Západní Čechy. Autorkou vizuální identity nově vzniklého periodika se stala Kateřina Landová, studentka Ateliéru grafického designu a nových médií UMPRUM. V následujícím textu přibližuje, jak se ke spolupráci dostala, jak postupovala při navrhování vizuální identity nového časopisu a jak by propojení studentstva s odbornými zakázkami mohla pomoci nová platforma UMlab – Kreativní laboratoří UMPRUM.

Mohla bys mi na začátek stručně přiblížit samotný časopis Památky?

Jedná se o časopis, který nedávno založil a vydává NPÚ. Byť jde o časopis zcela nový, má i svého „předchůdce“, a to časopis „Památky Jižních Čech“. Jak název napovídá, bylo toto prapůvodní periodikum specializováno jen na oblast Jižních Čech, což chtěl Národní památkový ústav změnit – vytvořit časopis nový, který by již fungoval pro celou Českou republiku. Proto vznikly Památky, jež jsou rozděleny na pět oblastí – Jižní Čechy, Západní Čechy, Východní Čechy, Morava a Morava & Slezsko – přičemž od každého redakčního okruhu mělo každý rok vyjít jedno číslo. 
     V praxi je to tak, že obálku každého čísla zpracovávám já sama, ale vnitřní sazbu již podle mého návrhu připravují různí grafici či grafičky. Shodli jsme se se zadavateli z NPÚ na tom, že pokud by i obálku dělal pokaždé někdo jiný, byla by podoba značně odlišná a že je naopak třeba držet určitý vizuální rukopis.

Původní časopis Památky Jižních Čech.

Jelikož ses ještě během studia stala autorkou celkové vizuální identity časopisu, jeho art-direktorkou, nemohu se nezeptat, jak ses k projektu vlastně dostala?

Už je to více než rok, co jsme ve škole dostali kromě běžného ateliérového semestrálního zadání i zadání vedlejší, a to právě na zpracování Památek. Nebylo sice povinné, ale doporučené ano, takže se jej zúčastnila většina ateliéru. Pro zpracování jsme tehdy dostali základní specifikace časopisu a do školy přišla také paní Balcarová z NPÚ, která měla celou agendu Památek na starost, aby nám představila jejich vizi – uvedla celý projekt. 
     Do prvního kola výzvy se musel odevzdat náhled vzorové sazby a obálky. Teprve pak následovaly další úkoly a zadání dodatečných úprav. Některá data a specifikace časopisu se totiž ještě v průběhu práce měnily. Důvodem byla skutečnost, že i samotná obsahová koncepce Památek teprve vznikala – například první soutěžní verze obálek jsme navrhovali podle toho, co jsme si sami mysleli, že by na nich asi mohlo být.  
     Ve druhém doplňujícím kole soutěže nám byly k obálkám dodány již konkrétní obrazové materiály – měli jsme za úkol je zapracovat, aby porota viděla, jestli naše primární návrhy mohou fungovat i pro rozličné obsahové formáty (tedy zda návrh funguje i v případě, že na obálce bude fotografie budovy a nikoliv půdorys či kresba atp.). Jinými slovy ověřovali, zda je návrh funkčně variabilní.

Jaká specifika Památek se stala klíčovými pro tvou (vítěznou) koncepci? Podle jakého „klíče“ jsi zpracování uchopila?

Klíčem se stalo samotné rozdělení časopisu na několik autonomních redakčních okruhů (různé kraje) – zásadní bylo specifikovat odlišnost jednotlivých oblastí, ale zároveň vystihnout „jednotnost“ všech čísel. 
     V časopise se totiž pracuje s redakčními okruhy, které mohou fungovat samostatně nebo naopak zahrnovat více krajů (například Východní Čechy zahrnují Pardubický kraj a Královéhradecký kraj). V tom ostatně spočíval i hlavní požadavek NPÚ – specifikovat skutečnost, že existuje více redakčních okruhů, a vizuálně je určit, zároveň přitom ztvárnit propojenost všech čísel.

Co tě na zakázce zaujalo? Jaká byla tvá motivace zúčastnit se výzvy?

Od začátku mi přišlo, že se nejedná o obvyklou studentskou práci – časopis měl být odborně zaměřený a splňovat v tomto směru několik pevně daných parametrů. Ve finále jsou Památky zčásti recenzované odborné periodikum (studie), zčásti možná spíše „popularizační“ časopis (ostatní články). Nejednalo se tedy o grafické zadání, na jaké je většina studenstva zvyklá. Samozřejmě, že je běžné časopisy připravovat – výtvarně zpracovávat, ale nikoliv s takhle detailně strukturovaným obsahem a specificky-funkčním zadáním.
     Do projektu jsem naskočila na poslední chvíli, chtěla jsem si zadání zkusit. Přišlo mi to jako sympatická zakázka, zároveň velké vykročení z komfortní zóny. Spolupráce totiž znamenala úzkou spolupráci se zadavatelem – NPÚ – se kterým se řešily veškeré aspekty, třeba i detaily zpracování. 

Pamatuješ si, co naopak zaujalo zadavatele na tvém návrhu?

Myslím, že do vyhlášené výzvy se přihlásili spolužáci či spolužačky, kteří měli projekt víc rozpracovaný než já. Jak se ukázalo, nakonec se porota rozhodla pro můj návrh především na základě zpracování obálky, respektive obálek a vnitřní jednosloupcové sazby zarovnané do bloku. 
     Jelikož jsme od zadavatelů věděli, že každé číslo bude v praxi dělat jiný grafik nebo grafička, napadalo nás primárně vytvořit spíš jednodušší verze – klasické, které by byly pro budoucí zpracovávání co nejlépe uchopitelné. Je totiž jasné, že každý/každá, kdo bude na časopisu v budoucnu pracovat, bude mít trochu jiné vizuální cítění, jiné zkušenosti a znalosti. Takže pokud by návrhy obálek byly až moc specifické, či příliš sofistikovaně umělecky pojaté, nemusely by se zvládat produkovat ve stejné (nebo alespoň podobné) kvalitě a se stejným vizuálním působením, jako originály. Nakonec jsem se ale ve svém návrhu „vykašlala“ na to, že časopis bude v průběhu dělat vždycky někdo jiný, a to pravděpodobně rozhodlo.

Je něco, co tě během realizace překvapilo? Například jak moc se tvůj původní návrh proměnil oproti tomu, jak časopis vypadá dnes (pokud vůbec)?

Některé ze změn mě v průběhu realizace přeci jen překvapily. Například finální počet časopisů ve smyslu redakčních okruhů – v jednu chvíli jich mělo být sedm, pak jich bylo pět ….  Jak jsem již zmiňovala, časopis se teprve připravoval a parametry se v průběhu ladily.  Pokud jde o samotný proces, u něj mě překvapilo, že i přestože jsem zadání vyhrála, a můj návrh se tedy měl realizovat, tak se vlastně realizoval pouze z části – výtvarné pojetí obálky zůstalo relativně stejné, ale sazba se ještě hodně přizpůsobovala požadavkům NPÚ. Jsem ale ráda, že jsme nakonec došli k vzájemné shodě a snad i spokojenosti všech stran.

Se spolupracemi podobného typu má v rámci UMPRUM pomáhat platforma UMlab – Kreativní laboratoř UMPRUM. V čem konkrétně by mohla pomoci, co by se mohlo v případě takových spoluprací zlepšit po tvé zkušenosti?

Například zakázku před zahájením soutěže transparentně pro studenty a studentky sepsat. Určitě by pro budoucí spolupráci pomohlo znát veškeré parametry ještě před zahájením projektu – ať už přesný časový harmonogram, jasně specifikovanou finanční odměnu, objem práce, možná i informaci, s kým realizaci celého projektu budu řešit, pokud vyhraju. Zkrátka znát všechny informace o tom, jak je celá zakázka nastavená. Proto je podle mě důležité, že za tímto účelem vznikla nová platforma UMlab.

Kromě obálek a sazby byl součástí zakázky také grafický manuál, je to tak?

Ano, vytvořila jsem celkovou vizuální identitu časopisu, také vzorovou sazbu a vzorovou obálku, následně manuál – jak se má s časopisem pracovat, jaké jsou definice barev, zrcadla sazby, odstavcových stylů, práce s obrázky atp. Samotný manuál přišel na řadu až poté, co jsme odevzdali návrhy obálek, tedy po druhém kole soutěže. Bylo to poprvé, co jsem dělala tak rozsáhlý manuál a překvapilo mě, kolik toho zahrnuje, kolik to je práce. Jako nejtěžší bych ze své perspektivy označila sepsání textů tak, aby jim každý rozuměl. Aby se v ideálním případě dalo vše jasně pochopit – kýmkoliv, kdo se k tvorbě časopisu zrovna dostane.
     U každého časopisu se mění barevnost nejen na obálce, ale i uvnitř. Například když vyjde číslo Jižních Čech s červenou obálkou, tak i různé prvky v sazbě časopisu jsou červené. Třeba mapy, kde je zvýrazněno místo, o kterém daná studie pojednává, nebo poznámky pod čarou a horní indexy poznámek. Také předěl mezi rubrikami je zvýrazněn barevně, v barvě obálky – časopis je totiž primárně dělený na recenzovanou rubriku (články a studie) a nerecenzovanou (jmenuje se „Ze světa památek“).

Za účelem výběru barev jednotlivých obálek jsem vytvořila několik palet, ze kterých si sami zástupci a zástupkyně regionů vybrali tu svou. Některé redakční okruhy si vybraly barvy, které ne zcela fungují v sazbě, jako například při značení poznámek pod čarou: jsou buď příliš světlé, nebo v případě menšího textu hůře čitelné (tj. nemají dostatečný kontrast). Jedná se konkrétně o béžovou (Západní Čechy), růžovou (Východní Čechy) a žlutou barvu (Morava & Slezsko). Proto jsem se rozhodla, že v těchto případech bude u vnitřní sazby barva u vybraných částí ztmavená. Ve výsledku mají tedy tyto tři redakční okruhy ještě sekundární příbuznou barvu – trochu tmavší, aby byla lépe čitelná – se kterou se pracuje v rámci sazby.

Ve chvíli, kdy bylo vše stran návrhu hotové a odsouhlasené, začala jsi také rovnou pracovat na prvním čísle časopisu?

Už v průběhu práce na manuálu jsem i sázela, tedy připravovala do tisku obálku i vnitřek prvního čísla Památek (“červené” Jižní Čechy). Že jsem na těchto dvou věcech pracovala ve stejnou dobu bylo výhodné – mohla jsem si totiž všechna pravidla, která jsem nastavovala, i rovnou v praxi vyzkoušet a ověřit. Když jsem práci odevzdala, začalo se připravovat druhé číslo (“béžové” Západní Čechy). To už zpracoval jiný grafik podle mnou vytvořeného manuálu. 

Závěrem bych se chtěla zeptat, jak jsi s výsledkem i celým tvůrčím procesem spokojená?

Přestože se jednalo o velmi namáhavou spolupráci, byla to pro mě ve výsledku ohromná škola. I proto, že jsem měla na začátku prakticky nulové zkušenosti se zakázkami tohoto typu. Mnoho jsem se toho v průběhu naučila, například stát si víc za svým názorem, lépe si věci rozplánovat, nebo komunikovat s klientem. V průběhu spolupráce jsem se vždy snažila se zadavateli domluvit, jasně formulovat svůj názor a vybídnout k dialogu. A nakonec věřím, že v NPÚ jsou s výsledkem spokojeni, že se to podařilo.  A pokud budu mluvit za sebe, tak já spokojená jsem. :) 

Článek připravila Amálie Bulandrová z Katedry teorie a dějin umění UMPRUM.