Nově vydaná publikace Nakladatelství UMPRUM How to make rockets disappear je zakončením několikaletého výzkumu umělkyně Darji Lukjanenko, čerstvé absolventky Ateliéru volného umění IV. Výchozím konceptem je potřeba kriticky zrevidovat a znovu od základů promyslet vztah lidstva ke zkoumání vesmíru (space exploration), které je už od počátku zatížené kolonialistickým přemýšlením – vizemi dobývání a zabydlování, expanze lidského druhu, extrakce surovin – a s ním souvisejícím obohacováním. Naše imaginace podle Lukjanenko stále ještě vychází z konceptů dvacátého století, kdy se „dobývání“ vesmíru přímo vztahovalo k imperiální politice za studené války. Jak změnit přemýšlení, které se v našem kolektivním vědomí udržuje už několik generací?

Publikace How to make rockets disappear přímo vychází z autoričny stejnojmenné bakalářské práce, ve které se již objevují všechna zásadní témata, která Lukjanenko dále rozvíjí. „Během přípravy své bakalářské práce jsem kontaktovala Antona Vidokle, umělce a zakladatele portálu e-flux, který se dlouhodobě věnuje tématu ruského kosmismu,“ říká Lukjanenko. „Bavili jsme se spolu například o tom, že ve starověkém Řecku byla také určitá představa kosmismu, která nebyla zanesená myšlenkami expanze a přizpůsobování světa lidským potřebám, ale byla naopak o naslouchání, synchronizaci a harmonii s vesmírem. Později jsem byla na stáži na AVU, kde byl Anton v ateliéru hostujícího pedagoga.“

Základním kamenem tohoto dlouhodobého projektu jsou performativní instrukce – často provokativní a humorné, evokující meditativní, terapeutická cvičení – které měly v autorčině bakalářské práci pouze podobu site-specific audio návodu. V knize How to make rockets disappear jsou tyto krátké „úkoly“ transformovány do jednoduché a efektivní grafické podoby, o kterou se postarala Polina Bakanova. Určitý příklon k imaterialitě je ale stále přítomný i ve finální podobě publikace – není fyzickou knihou vytištěnou na papíře, ale byla realizována jako webová stránka.

Prvotním impulzem k bližšímu zkoumání našeho vztahu k vesmíru bylo autorčino uvědomění, kolik nejrůznějších realizací ve veřejném prostoru jejího rodného Dnipru se přímo týká dobývání vesmíru a planetární expanze. Nejedná se přitom pouze o propagandistické alegorie socialistických kosmonautů – v Dnipru můžete běžně potkat prázdné zbytky nukleárních hlavic v parku, kde si hrají děti. Vesmírné rakety se zde přímo setkávají s těmi balistickými a hranice mezi kosmonautikou a válkou jsou nejasné. Lukjanenko dodává: „Myslela jsem si, že žiju v obyčejném, nudném městě, když jsem se ale po několika letech strávených v Praze vrátila do Dnipru, všimla jsem si všudypřítomných zbytků raket, které pro mě do té doby byly naprosto neviditelné.“ Projekt tak už od počátku vychází z potřeby reflexe a kritického zhodnocení toho, co nám přijde tak samozřejmé, až to přestaneme registrovat.

Vesmírné programy si stále drží utopickou podobu, která možná v mnohých uchovává naděje na zářnou budoucnost, ve které osídlíme nové světy – v současnosti však spíše směřuje k elitnímu vesmírnému turismu a eskapistickým fantasiím těch nejbohatších lidí. Tyto vize jsou totiž stále konstruované v imperialistickém myšlenkovém rámci, který vesmírné utopie propojuje s reálnou neoimperiální politikou. Místo utopie bychom proto podle Darji Lukjanenko měli přemýšlet v rámcích eutopie, tj. cíle, který je ideální, ale zároveň, oproti utopii, v našich silách a skutečně dosažitelný.

Tvorbu Darji Lukjanenko můžete vidět na výstavě klauzurních prací Ateliéru volného umění IV UMPRUM ve Fotograf Gallery. Výstava Mírně ponurý ráz, který zrovna dobře neladil s přáním štěstí potrvá do 16. června 2023.

Článek pro UMPRUM Online připravil David Bláha, doktorand Teorie a dějin umění UMPRUM.