Sympozium se tematicky váže na jedno z průřezových témat, kterým se Kafkárna programově věnuje ve třech plánovaných mezinárodních sympoziích. Mezi tato témata patří nerůst, ekofeminismus a komunity. „Snažíme se, aby byla Kafkárna prostorem dostatečně otevřeným nejrůznějším oborům a ateliérům nejen napříč UMPRUM, ale i v rámci široké veřejnosti, s důrazem na sousedství,“ říká Kateřina Vídenová, architektka a vedoucí Kafkárny – centra pro umění a ekologii. Čtyřdenní sympozium zároveň rozvíjelo možnosti mezinárodní spolupráce s berlínskou skupinou raumlabor a Floating University Berlin, kterou studenti a studentky různých ateliérů UMPRUM navštívili v rámci týdenního festivalu reEDOcate me! v říjnu roku 2022. Festival byl tematicky inspirovaný historickým obdobím Edo, během kterého bylo Japonsko odříznuto od zbytku světa, což vedlo k hledání soběstačných a udržitelných návyků uplatněných v každodenním životě i umělecké praxi. „Chtěli jsme navázat na tuto spolupráci a sdílet znalosti a zkušenosti s dočasnými architektonickými strukturami a jejich možným komunitním využitím,“ říká Amálie Bulandrová, spolukoordinátorka Kafkárny. Jedním ze záměrů sympozia bylo vytvořit v zahradě Kafkárny nové architektonické struktury, které by rozšířily možnosti komunitního a společenského využití – neomezovat dění pouze na vnitřní prostory, ale přesunout je ven. “Zahradu vnímáme jako ústřední prostorový a obsahový motiv Kafkárny,” doplňuje Kateřina spolu s tím, že se právě v zahradě odehrává většina společných aktivit, které nová architektura pomůže zastřešit.

Tři z pracovních skupin sympozia tvořených studenty a studentkami UMPRUM, berlínské UDK (Universität der Künste Berlin) a Städelschule ve Frankfurtu nad Mohanem se věnovali koncepci a realizaci architektonických struktur. Ožehavou otázkou bylo, jak a z čeho stavět v prostoru zahrady, která vyžaduje citlivý přístup nejen k nespočtu umístěných sochařských objektů a především pak k živému organismu zahrady jako celku. Pro zahradní architekturu byly využity výhonky japonských topolů, lokálně vypěstované v botanickém Výzkumném ústavu Silva Taroucy v Průhonicích, které mají při zalévání potenciál zakořenit. Právě tento aspekt dělá z dočasně koncipované architektury prostor, který může růst a fungovat organicky svým vlastním životem. Dočasný charakter zahradní architektury a také prostor ponechaný přirozené proměně a růstu zajímavým způsobem reflektuje materialitu a historicitu sochařského ateliéru, který byl původně vybudován jako provizorium pro Bohumila Kafku ve 30. letech 20. století. Původně dočasná stavba stojí i po téměř sto letech a žije svým životem. V současnosti je prostor koncipován jako Centrum pro umění a ekologie  UMPRUM, které získalo podporu z Fondů EHP a Norska 2014–2021 (v rámci programu Kultura). Zahrada ateliéru je místem, kde dochází k lidské i více-než-lidské výměně a sdílení. Tomu odpovídala i programová náplň dalších dvou pracovních skupin sympozia, které se věnovaly kompostování, péči o zahradu a také mapování vztahů, které zde v minulosti vznikly a nadále také vznikají.

Ačkoliv bylo sympozium rámované časovým rámcem čtyř dnů, komunitní akce se v prostoru Kafkárny odehrávají pravidelně. Zapojit se můžete i vy, sledujte průběžně dění a program na stránkách UMPRUM a na sociálních sítích Kafkárny.

Podívejte se na video reportáž z průběhu sympozia.