Projekt zkoumá úlohu architektury v procesu integrace moderního českého národa, ale představuje i širší spektrum politických zájmů, jimž česká architektura měla v 19. století sloužit. Výstava byla koncipovaná jako ateliér — studio s pracovními deskami s reprodukcemi reprodukce původních historických plánů budov a fotografií. Nechyběly ani originální kresby, odlitky stavebních prvků významných budov nebo fragment lustru zachovaného po požáru Národního divadla.