Kulturní domy v Československu:
Osvěta, kultura, zábava
Kulturní domy jsou v Česku a na Slovensku fenomén, nechybějí v žádném městě, často ani obci. Na divadle, plese nebo tanečních v nich někdy byl snad každý. Autorky nové publikace Osvěta, kultura, zábava: Kulturní domy v Československu, která se do této doby nezpracovanému tématu věnuje, je nazývají místy, „kde se potkávala mladá i starší generace“.
Knihu na jaře roku 2024 společně vydala nakladatelství UMPRUM a pražské Galerie VI PER a sestavily ji historičky architektury Michaela Janečková a Irena Lehkoživová. Inspirací pro prozkoumání tématu se jim mimo zahraniční literaturu staly fotografie Martina Netočného a Oskara Helcela, kteří z vlastního zájmu jezdili do kulturních domů fotit už od roku 2017. Jejich snímky jsou vizuálními doklady proměn kulturních domů v čase – ukazují, jak stárnou a mění se. Podobnou koncepci dostala i kniha jako taková. Nahlíží totiž kulturní domy jako dlouhodobé téma s kořeny, vývojem a (možná i) koncem.
„Rozhodly jsme se pro kombinaci odborné knihy s texty od různých autorů a obrazové publikace se snímky obou autorů,“ říkají o koncepci knihy Michaela Janečková a Irena Lehkoživová. Knihu otevírá předmluva Davida Crowleyho, obsah publikace je rozdělen do čtyř tematických bloků. Začíná historickými předobrazy kulturních domů, které hledá už v 19. století. Druhý blok je věnován dílčím tématům spojeným s výstavbou kulturních domů – typizací, výzdobou nebo svépomocnou výstavbou. Třetí blok pak proměnám kulturních domů české části republiky od druhé světové války do počátku 90. let, ve čtvrtém bloku je stejné téma sledováno na Slovensku. Geograficky vymezit záběr knihy na celé bývalé Československo se autorky rozhodly kvůli rozdílným historickým zkušenostem Česka a Slovenska. „Budování kulturních domů v obou částech země se sice odehrávalo v rámci jednoho státu, zvláště po federalizaci se však v mnohém lišilo,“ vysvětlují. Blok je následně doplněn o dvě případové studie – jsou věnované dvěma největším „kulturákům“ v Československu, pražskému Paláci kultury, dnes Kongresovému centru, a bratislavskému Istropolisu, který byl v minulém roce zbourán – to je příklad toho nejradikálnějšího konce. Knihu uzavírá text Josefa Ledviny věnovaný fotografiím Oskara Helcela a Martina Netočného.
OSVĚTA, KULTURA,
ZÁBAVA
Podtitul knihy, která si vzala za cíl uceleně představit problematiku československých kulturních domů, naznačuje, že poslání kulturních domů bylo široké. Sídlily v nich třeba knihovny, zájmové kroužky i kluby pro volnočasové aktivity. V knize jich je několik desítek, třeba najdete zmínku i o tom ve vašem městě nebo obci.
DO KAPSY I STUDOVNY
Má formát bedekru, 12 centimetrů na šířku, 16 na výšku. S téměř 900 stranami je však publikace objemná. Poměr obsahu ke čtení a toho k prohlížení je v ní vyvážený, to je velké plus knihy – Michaele Janečkové a Ireně Lehkoživové se podařilo sestavit nejen informačně nabitou, ale taky vizuálně atraktivní knihu.
OPONY, HLEDIŠTĚ, ŽIDLE
Oko čtenáře přitahují hlavně fotografie Martina Netočného a Oskara Helcela. Architekturu kulturních domů jako takovou nedokumentují, spíš navozují jejich atmosféru. Na snímcích jsou opony, hlediště, stohy židlí a stolů a ošuntělé detaily, tak jak to z kulturáků známe.
KULTURÁK DO
KAŽDÉ OBCE
Páteří knihy je kapitola napsaná jejími editorkami. Na kulturní domy se dívá ze široka, časově je rozkročena od druhé světové války po počátek 90. let. Pojednává o těch nejznámějších kulturácích jako je Dům kultury pracujících v Ostravě (1954–1961) od Jaroslava Fragnera nebo Dům kultury a odborů v Jihlavě (1955–1961) od manželů Machoninových, věnuje se ale taky neznámým soutěžním návrhům nebo třeba plánování kulturních domů za protektorátu.
KULTURA TYPICKÁ,
KULTURA TYPIZOVANÁ
Další odborníky a odbornice autorky oslovily dle jejich expertíz. Třeba Lukáš Veverka do knihy sepsal stať o typových projektech kulturních domů – tedy takových, které obce mohly stavět bez nutnosti hledání specifických řešení, architektů a projektantů. Jak Lukáš Veverka píše, trend, který navázal na ideály meziválečných modernistů, začal v 60. letech utichat, a pro řešení kulturních domů se hledala spíše individuální řešení.
AKCE Z
V knize jsou sledovány taky otázky praktické výstavby, respektive její způsoby. Mnohé kulturní domy byly stavěny v rámci tzv. akcí Z, tedy svépomocně v rámci „zvelebovacích procesů“ – odtud písmeno Z. Kapitolu na toto téma napsal Jan Zikmund.
HORKÁ BRAMBORA
Editorky do knihy vnesly také téma osudů kulturních domů po listopadu 1989. Samostatnou kapitolu o politických a sociálně-ekonomických aspektech jejich fungování sepsal Hubert Guzik. Vysvětluje v ní, jak se na kulturní domy tehdy dívala laická i odborná veřejnost.
PLÁNY, HISTORICKÉ SNÍMKY, ARCHIVNÍ MATERIÁLY
Ačkoliv jsou novodobé fotografie Oskara Helcela a Martina Netočného strhující, řemeslně zvládnuté a vlastně i zábavné, pouze s nimi by si kniha nevystačila. Jednotlivé kapitoly proto doprovází řada reprodukcí dokumentujících původní stav kulturních domů, venku i uvnitř, nechybí ale ani jejich plány, či skeny plakátů, ročenek a nebo typizačních sborníků.
Článek pro UMPRUM Online připravila: Adéla Vaculíková
Fotografie pro UMPRUM Online: Apolena Typltová
Michaela Janečková
Michaela Janečková je historička architektury a pedagožka. Věnuje se zejména výzkumu české poválečné architektury. Jako řešitelka se podílela na několika výzkumných projektech, např. Panelová sídliště v české republice jako součást městského životního prostředí (2013–2017) nebo Architektura a česká politika v 19.–21. století (2018–2022), v jejichž rámci publikovala řadu odborných studií. Je spolueditorkou knihy Karel Prager a Družstvo pro výstavbu rodinných domů s ateliéry (2020).
Irena Lehkoživová
Irena Lehkoživová je historička architektury. Pracuje v Archivu výtvarného umění a ve Výzkumném centru průmyslového dědictví FA ČVUT. Společně s Barborou Špičákovou založila v roce 2016 Galerii VI PER. Je spolueditorkou knih Zdeněk Seydl a knihy (2015), The Paneláks: Twenty-Five Housing Estates in the Czech Republic (2018), Sídliště Ďáblice: Architektura pro lidi (2019) nebo Karel Prager a Družstvo pro výstavbu rodinných domů s ateliéry (2020).
redaktorka Adéla Vaculíková
Adéla Vaculíková studuje navazující magisterský program na Katedře teorie a dějin umění. Na UMPRUM absolvovala taky stáž v Ateliéru architektury II. Architektura je tématem, kterému se věnuje dlouhodobě, teď ji zajímá hlavně ta z 90. let, o které zpracovává diplomovou práci, a současná, o níž píše do magazínů o architektuře.
Kulturní domy v Československu:
Osvěta, kultura, zábava
Kulturní domy jsou v Česku a na Slovensku fenomén, nechybějí v žádném městě, často ani obci. Na divadle, plese nebo tanečních v nich někdy byl snad každý. Autorky nové publikace Osvěta, kultura, zábava: Kulturní domy v Československu, která se do této doby nezpracovanému tématu věnuje, je nazývají místy, „kde se potkávala mladá i starší generace“.
Knihu na jaře roku 2024 společně vydala nakladatelství UMPRUM a pražské Galerie VI PER a sestavily ji historičky architektury Michaela Janečková a Irena Lehkoživová. Inspirací pro prozkoumání tématu se jim mimo zahraniční literaturu staly fotografie Martina Netočného a Oskara Helcela, kteří z vlastního zájmu jezdili do kulturních domů fotit už od roku 2017. Jejich snímky jsou vizuálními doklady proměn kulturních domů v čase – ukazují, jak stárnou a mění se. Podobnou koncepci dostala i kniha jako taková. Nahlíží totiž kulturní domy jako dlouhodobé téma s kořeny, vývojem a (možná i) koncem.
„Rozhodly jsme se pro kombinaci odborné knihy s texty od různých autorů a obrazové publikace se snímky obou autorů,“ říkají o koncepci knihy Michaela Janečková a Irena Lehkoživová. Knihu otevírá předmluva Davida Crowleyho, obsah publikace je rozdělen do čtyř tematických bloků. Začíná historickými předobrazy kulturních domů, které hledá už v 19. století. Druhý blok je věnován dílčím tématům spojeným s výstavbou kulturních domů – typizací, výzdobou nebo svépomocnou výstavbou. Třetí blok pak proměnám kulturních domů české části republiky od druhé světové války do počátku 90. let, ve čtvrtém bloku je stejné téma sledováno na Slovensku. Geograficky vymezit záběr knihy na celé bývalé Československo se autorky rozhodly kvůli rozdílným historickým zkušenostem Česka a Slovenska. „Budování kulturních domů v obou částech země se sice odehrávalo v rámci jednoho státu, zvláště po federalizaci se však v mnohém lišilo,“ vysvětlují. Blok je následně doplněn o dvě případové studie – jsou věnované dvěma největším „kulturákům“ v Československu, pražskému Paláci kultury, dnes Kongresovému centru, a bratislavskému Istropolisu, který byl v minulém roce zbourán – to je příklad toho nejradikálnějšího konce. Knihu uzavírá text Josefa Ledviny věnovaný fotografiím Oskara Helcela a Martina Netočného.
OSVĚTA, KULTURA,
ZÁBAVA
Podtitul knihy, která si vzala za cíl uceleně představit problematiku československých kulturních domů, naznačuje, že poslání kulturních domů bylo široké. Sídlily v nich třeba knihovny, zájmové kroužky i kluby pro volnočasové aktivity. V knize jich je několik desítek, třeba najdete zmínku i o tom ve vašem městě nebo obci.
DO KAPSY I STUDOVNY
Má formát bedekru, 12 centimetrů na šířku, 16 na výšku. S téměř 900 stranami je však publikace objemná. Poměr obsahu ke čtení a toho k prohlížení je v ní vyvážený, to je velké plus knihy – Michaele Janečkové a Ireně Lehkoživové se podařilo sestavit nejen informačně nabitou, ale taky vizuálně atraktivní knihu.
OPONY, HLEDIŠTĚ, ŽIDLE
Oko čtenáře přitahují hlavně fotografie Martina Netočného a Oskara Helcela. Architekturu kulturních domů jako takovou nedokumentují, spíš navozují jejich atmosféru. Na snímcích jsou opony, hlediště, stohy židlí a stolů a ošuntělé detaily, tak jak to z kulturáků známe.
KULTURÁK DO
KAŽDÉ OBCE
Páteří knihy je kapitola napsaná jejími editorkami. Na kulturní domy se dívá ze široka, časově je rozkročena od druhé světové války po počátek 90. let. Pojednává o těch nejznámějších kulturácích jako je Dům kultury pracujících v Ostravě (1954–1961) od Jaroslava Fragnera nebo Dům kultury a odborů v Jihlavě (1955–1961) od manželů Machoninových, věnuje se ale taky neznámým soutěžním návrhům nebo třeba plánování kulturních domů za protektorátu.
KULTURA TYPICKÁ,
KULTURA TYPIZOVANÁ
Další odborníky a odbornice autorky oslovily dle jejich expertíz. Třeba Lukáš Veverka do knihy sepsal stať o typových projektech kulturních domů – tedy takových, které obce mohly stavět bez nutnosti hledání specifických řešení, architektů a projektantů. Jak Lukáš Veverka píše, trend, který navázal na ideály meziválečných modernistů, začal v 60. letech utichat, a pro řešení kulturních domů se hledala spíše individuální řešení.
AKCE Z
V knize jsou sledovány taky otázky praktické výstavby, respektive její způsoby. Mnohé kulturní domy byly stavěny v rámci tzv. akcí Z, tedy svépomocně v rámci „zvelebovacích procesů“ – odtud písmeno Z. Kapitolu na toto téma napsal Jan Zikmund.
HORKÁ BRAMBORA
Editorky do knihy vnesly také téma osudů kulturních domů po listopadu 1989. Samostatnou kapitolu o politických a sociálně-ekonomických aspektech jejich fungování sepsal Hubert Guzik. Vysvětluje v ní, jak se na kulturní domy tehdy dívala laická i odborná veřejnost.
PLÁNY, HISTORICKÉ SNÍMKY, ARCHIVNÍ MATERIÁLY
Ačkoliv jsou novodobé fotografie Oskara Helcela a Martina Netočného strhující, řemeslně zvládnuté a vlastně i zábavné, pouze s nimi by si kniha nevystačila. Jednotlivé kapitoly proto doprovází řada reprodukcí dokumentujících původní stav kulturních domů, venku i uvnitř, nechybí ale ani jejich plány, či skeny plakátů, ročenek a nebo typizačních sborníků.
Článek pro UMPRUM Online připravila: Adéla Vaculíková
Fotografie pro UMPRUM Online: Apolena Typltová
Michaela Janečková
Michaela Janečková je historička architektury a pedagožka. Věnuje se zejména výzkumu české poválečné architektury. Jako řešitelka se podílela na několika výzkumných projektech, např. Panelová sídliště v české republice jako součást městského životního prostředí (2013–2017) nebo Architektura a česká politika v 19.–21. století (2018–2022), v jejichž rámci publikovala řadu odborných studií. Je spolueditorkou knihy Karel Prager a Družstvo pro výstavbu rodinných domů s ateliéry (2020).
Irena Lehkoživová
Irena Lehkoživová je historička architektury. Pracuje v Archivu výtvarného umění a ve Výzkumném centru průmyslového dědictví FA ČVUT. Společně s Barborou Špičákovou založila v roce 2016 Galerii VI PER. Je spolueditorkou knih Zdeněk Seydl a knihy (2015), The Paneláks: Twenty-Five Housing Estates in the Czech Republic (2018), Sídliště Ďáblice: Architektura pro lidi (2019) nebo Karel Prager a Družstvo pro výstavbu rodinných domů s ateliéry (2020).
redaktorka Adéla Vaculíková
Adéla Vaculíková studuje navazující magisterský program na Katedře teorie a dějin umění. Na UMPRUM absolvovala taky stáž v Ateliéru architektury II. Architektura je tématem, kterému se věnuje dlouhodobě, teď ji zajímá hlavně ta z 90. let, o které zpracovává diplomovou práci, a současná, o níž píše do magazínů o architektuře.
© 1885 — 2024 UMPRUM Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
umprum.cz