Lze dnes vytvářet nadčasovou módu? Odpověď hledali studující Ateliéru módní tvorby ve svých kolekcích % %

LZE DNES VYTVÁŘET NADČASOVOU MÓDU? ODPOVĚĎ HLEDALI STUDUJÍCÍ ATELIÉRU MÓDNÍ TVORBY VE SVÝCH KOLEKCÍCH

Hledání nadčasovosti v módě, jakožto fenoménu založeném na pomíjivosti, je specifická disciplína, která v současnosti nabývá na významu. Nadčasovou módu lze totiž interpretovat jako protiváhu „fast fashion“, rychlé módy definované neustále se střídajícími formami v souvislosti s uměle vytvářenými globálními trendy a sezónami. Nadčasovost v oděvním návrhářství tak mimo jiné znamená pokusit se svou tvorbou proměnit převládající paradigma efemérnosti skrze přístup k módě jako k trvale platné hodnotě.

Prozkoumávání nadčasovosti na různých úrovních věnovali v jednom z nedávných zadání studující Ateliéru módní tvorby pod vedením Mira Saba a Moniky Krobové. Cesta k porozumění složité problematice vedla přes historické a teoretické rešerše věnující se některým proslulým módním domům a značkám. Prostřednictvím analýzy jejich identity a takzvaných „signature“ modelů sledovali studující linku nadčasovosti a kladli si otázky, jaké jsou prvky, siluety a formy, které dnes považujeme za nestárnoucí a z jakých důvodů přetrvávají. Postřehy situované v historii pak bylo nutné aplikovat do současné doby uvažováním o životaschopnosti nových produktů, jejich estetického a materiálového pojetí, a to i s ohledem na aktuální společenské výzvy i krize. Kolekce, které byly následně prezentovány v rámci Mercedes-Benz Prague Fashion Week, jsou tak výpovědí o rozmanitosti přístupů, v nichž se móda setkává s životními příběhy, výtvarným uměním nebo filozofií.

ANDREA BERDISOVÁ, 1. ROČNÍK BC

foto: Šimona Němečková, Adéla Zlámalová

Zdrojem nadčasovosti je pro Andreu možnost oděv opravovat a nadále používat i přes značnou míru opotřebení. Inspirací kolekce se proto stala japonská technika kintsugi, která ve svém principu přiznává krásu nedokonalostem, které tím vyzdvihuje. Namísto začištění a zakrytí oprav zvolený design zdůrazňuje momenty záplatování a přešívání, čímž se stávají zajímavými detaily oděvů.

KLÁRA DREVENÁKOVÁ, 1. ROČNÍK BC

foto: Eda Babák

Autorka se v projektu zaměřila na hedvábí, jehož kvality jsou nadčasové, avšak způsob jeho získávání a výroby už nikoliv. Základem kolekce se proto staly kokony larev mource borušového, které upomínají na neetické podmínky vzniku hedvábí a zároveň ztělesňují metaforu vývoje společnosti i jedince.

ANETA KADLČÍKOVÁ, 2. ROČNÍK BC

foto: Tina Khuntsaria

Nadčasovost ve smyslu trvale neměnné formy představují školní uniformy. V jejich často striktním a konzervativním pojetí se odráží způsob fungování školních systémů a norem. Designérka se pokusila tuto strnulost uniforem proměnit začleněním nečekaných detailů, motivů a střihových řešení, které však nepopírají jeden z důležitých účelů uniforem – sjednotit studující.

MONIKA PAVLÍKOVÁ, 2. ROČNÍK BC

foto: archiv autorky

S pojetím času nebo časovosti, který je nevyhnutelnou součástí nadčasovosti, se ve své konceptuální kolekci vyrovnává Monika. Oděv a materiál konzervuje za pomoci Powertexu, díky němuž docílila netradiční oděvní formy a zároveň je ochránila před degradací a vnějšími vlivy. Kolekce tak stojí mimo tradiční časoprostor a stává se v podstatě nesmrtelnou, a tedy paradoxně nadčasovou.

EMA VANČOVÁ, 2. ROČNÍK BC

foto: Jakub Demartini

Nadčasovost autorka vnímá v osobní rovině, kterou promítla i do tématu a zpracování kolekce. Koncept vychází z uvědomění si našeho vlastního vztahu k oděvům v šatníku, které jsou často důvodem, proč si některé kousky udržujeme a uchováváme dlouhé roky. Předměty jsou spojeny se vzpomínkami a emocemi, což z nich dělá cenné artefakty. Toto východisko Ema propojila s estetikou inspirovanou příběhem svých rodičů a společnou vášní pro přírodu.

MAGDALÉNA SEPPOVÁ, 1. ROČNÍK NM

foto: Apolena Typltová

Podobně jako Ema, i Magdaléna si nadčasovost spojuje s emocemi, které stojí za rozhodnutím ponechat si kousky v našich šatnících na dlouhá období a adekvátně o ně pečovat. Takové oděvy pro nás zpřítomňují konkrétní okamžiky minulosti a jejich atmosféru. Z této ideji vychází také tvorba módního návrháře Dries van Notena, která evokuje příběhy a obrazy. Autorčina kolekce je inspirována právě odkazem tohoto belgického tvůrce, jeho vášní pro květinové motivy, struktury, barvy i momenty chaosu.

ZUZANA L'OS-BOŽÍKOVÁ,
1. ROČNÍK NM

foto: Ondřej Zavřel

Projekt se zaměřuje na protnutí mezi vnitřní krásou a lidskou touhou po uznání zevnějšku. V obou konceptech hraje móda a oblékání zásadní roli. Cítit se komfortně v tom, co nosíme, totiž není samozřejmost, oblékat se podle našeho přání vyžaduje také důvěru v prostředí, v němž se pohybujeme. Kolekce proto kombinuje typy oděvů, s nimiž je možné „ztratit se v davu“, s odvážnějšími kousky reflektujícími právě lidské nitro. Ty jsou zdrobené ručně vyrobenými květinami symbolizujícími otevřenost.

Reportáž připravila Veronika Soukupová.

Veronika Soukupová je historička umění a designu, absolventka magisterského programu Teorie a dějin moderního a současného umění na UMPRUM, kde aktuálně pokračuje v doktorském studiu. Zabývá se textilním uměním, designem a módou 20. století, jejich institucionálním zázemím a kontextům jejich vývoje. Příležitostně působí jako kurátorka, participuje ve výzkumných projektech školy a připravuje články pro UMPRUM Online a jiné platformy.