Právě probíhající výstava v Galerii UM s názvem Boundaries of Serendipity představuje tvorbu tří autorek – Karolíny Kučerové, Pauly Benčaťové a Františky Benčaťové – které pojí inovativní práce s tradičními materiály keramiky, skla a textilu přetvořeného do nečekaných forem vzdorujícím prvoplánové mediální kategorizaci. Přístup autorek je rámován experimentálními procesy se zpracovávaným materiálem, s nímž se umělkyně během práce a evoluce průzkumu postupně sžívají. Devět objektů nám zde představuje výsledek těchto snah – obdivujeme umělecká díla, která si hrají s naší navyklou perspektivou běžně rozpoznatelných materiálů. Pastelové barvy křehkých objektů probleskují architekturou poloprůhledných bílých látek, které této výstavě dodávají auru intimního a meditativního seznamování se s objekty plnými něhy, vzdušnosti a harmonie.

První autorkou, se kterou se na výstavě Boundaries of Serendipity seznamujeme, je studentka Ateliéru keramiky a porcelánu Karolína Kučerová, která zde představuje mohutné vázy z kameniny a ze skla. Její tvorba se vyznačuje důrazem na měkkost a plasticitu materiálu – vystavené objekty jsou plné jakoby „pomačkaných” zákrutů a amorfních tvarů vybíhajících z hladkých a zakulacených vrstev keramické či sklářské formy, jako vidíme například u díla Empathy (2024). Karolína tak překvapuje nečekaným efektem zachování měkkosti a tvárnosti výchozí formy před jejím „ustrnutím” pozdějšího chemického zpracování, a vnáší tak do svých děl pocit nekonečné dynamiky. Její díla jsou plná něžné péče a postupného haptického a emocionálního propojování se s materiálem – řízené vztahem, který autorka popisuje jako „materiálovou empatii.”

Paula Benčaťová, čerstvá absolventka téhož ateliéru, se ve svém uměleckém výzkumu i autorské tvorbě zaměřuje na zkoumání tenkostěnnosti keramického materiálu a jeho možnostmi gravitace a hledání rovnováhy. Většina zde vystavených objektů si hraje s kontrastem zaoblených tvarů a plochých, tenkých vrstev, do kterých jsou zasazeny – podobně jako u Karolíny tak vzniká speciální napětí mezi formami. Například u díla So Far, So Close (2024) autorka jakoby nafukuje tenkou stěnu keramického povrchu do dutých, vypouklých tvarů, připomínajících tvorbu Marie Bartuszové, které vyrůstají z vrásčitého horizontálně koncipovaného sochařského „plátna.” I ostatní její díla na výstavě si zachovávají onu uklidňující zaoblenost a pastelovou mnohobarevnost, která Paulinu tvorbu dlouhodobě doprovází, a zároveň pracují s kontrastem mezi vertikálním a horizontálním způsobem instalace.

Františka Benčaťová je absolventkou Ateliéru textilu a specializuje se na žakárové tkaní. Podobně jako předešlé dvě umělkyně tak i Františka ke svým dílům přistupuje jako k experimentům. Dlouhodobě se věnuje dekonstrukci objektu košíku, u kterého se zaměřuje na barevné prolínání horizontálních a vertikálních linií tkaniny vytvářející nečekané gradienty a pastelové plochy. Kombinací tradičních a digitálních technologií – skrze spřádání minulosti s budoucností – vytváří díla, která zvýrazňují jemné nuance a široké spektrum vlastností textilních médií. Z původně řemeslných objektů užitné funkce se stávají textilní sochařská díla, na nichž se rýsuje abstraktní kresba rozmanitých struktur a vzorů, jak můžeme vidět v sérii Basket-like, Basket-what, Basket-why (2023). Autorka kombinuje vlastní designy navržené pro práci žakárového stroje s manuálními zásahy tkaní a skrze zapojení nových technologií upozorňuje na mnohost možností práce s textiliemi.

Ačkoli všechny tři talentované autorky pracují s rozdílnými materiály, používají rozmanitá formální tvarosloví i konceptuální východiska, kurátorská vize zde mezi nimi načrtává podobnosti v jakési abstrahovanosti a měkkosti formy. Navozená snová atmosféra rozevírá hranice svazující škatulky užitého umění směrem k autonomním uměleckým dílům. Na výstavě Boundaries of  Serendipity jsme svědky neoddiskutovatelné vášně pro dané médium a fascinující řemeslné zručnosti, stejně tak jako vysoké míře trpělivosti, ochotě experimentovat a naslouchat zpracovávanému médiu – jehož intuice povede naší kreativitu tam, kam má.

Boundaries of Serendipity
Galerie UM
6. 9. – 12. 10. 2024
Komentovaná prohlídka: 5. 10. 2024 od 14 hodin

Kurátorka: Alina Lis
Architektka: Alžběta Pomahačová
Umělkyně: Karolína Kučerová, Františka Benčaťová, Paula Benčaťová

Fotografie: Barbora Žentelová

Článek pro UMPRUM Online napsala Agáta Hošnová.