Rozhovor s psychologem Ladislavem Vedralem

V zimním semestru 2024/25 proběhl na Katedře designu UMPRUM pilotní kurz Síla mysli v procesu tvorby. Metodička katedry Tereza Vernerová Volná si v rozhovoru s vyučujícím kurzu, psychologem Ladislavem Vedralem, povídala o vlivu systematické práce s myslí na tvůrčí proces i o tom, proč je systematičnost a disciplína stejně důležitá pro umělce i pro sportovce.

Ladislav Vedral, foto: Apolena Typltová

Ladislave, odkud pocházíš, jak ses dostal ke své profesi?

Pocházím z Krkonoš, z Rokytnice nad Jizerou. Už ve svých patnácti jsem však odešel do Brna na střední školu a pak jsem po nějakém čase začal studovat jednooborovou psychologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Při studiu jsem začal pětiletý psychoterapeutický výcvik Hermés Solutions Training, který je mimo jiné zaměřen i na hypnoterapii M. Ericksona a na transy všedního dne, a ten mě významně nasměroval v mé profesi. Během studia jsem začal pracovat v pedagogicko-psychologické poradně a teď už pátým rokem pracuji v Poradně pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy v Liberci. Mými klienty jsou lidé od náctiletých po seniory, od jednotlivců a párů po rodiny.

A co tě dovedlo na UMPRUM?

Moje diplomová práce se věnovala tématu flow fenoménu. Dělal jsem rozhovory s lidmi, kteří zažívají flow ve větší míře, s umělci, sportovci, reprezentanty v paraglidingu nebo v závěsném létání. A jedním z nich byl i reprezentant v závěsném létání, Vlastimil Bartas, asistent Ateliéru průmyslového designu na UMPRUM. Ten mě následně oslovil, jestli bych mohl realizovat workshop pro studující tohoto ateliéru.

Na co byl tento workshop zaměřený?

Připravil jsem ho spolu s kolegyní Ivou Břízovou, mediátorkou a psychoterapeutkou, která se zaměřovala na komunikaci. Já osobně jsem se v rámci workshopu soustředil na psychologické aspekty kreativního procesu. Cílem nebylo studující jenom edukovat, ale také inspirovat, aby něco vyzkoušeli a obohatili tím svůj stávající tvůrčí potenciál.

A na tento workshop částečně navazuje kurz Síla mysli v procesu tvorby. Co by měl studujícím přinést?

Smyslem kurzu je ukázat, že to, co dělám, tedy i tvůrčí proces, není neměnná danost. A pokud dokážu mysl nějakým způsobem obohacovat – rozpohybovat, tak pod mojí daností existují ještě další roviny možností. K obohacení v rámci kurzu používáme různé techniky – autogenní trénink, mindfulness, meditace (vipassana), focusing.

V kurzu se dotýkáte celé řady různých technik. Je tahle různorodost důležitá pro to, aby měl člověk možnost si vybrat nástroj?

Ano. Tato kombinace technik je můj koncept. A každého osloví trošku něco jiného. Někoho přitahuje víc meditace nebo autogenní trénink, dalšího víc osloví focusing, nebo zacílí více na vizualizaci. Takže už jenom ta pestrá paleta dá studujícím na výběr, s čím mohou pracovat – získávat zkušenosti. Nejsem ortodoxní v tom, že jen jediná technika může vést k dobrému výsledku, ale na druhou stranu jsem poměrně přísný v dobrém nácviku jednotlivých technik. Když se je studující dobře naučí, mohou si je pak už svobodně poskládat podle toho, jak jim vyhovují. Důležitá je práce se zkušeností z praktikování technik, s tím, co zažívám.

Co má tedy kurz Síla mysli v procesu tvorby přinést studujícím, kteří se do něj přihlásí?

Cílem je poznávat – rozhýbat mysl, protože tím zároveň rozhýbám i tvůrčí proces. Pak mohu s tímto procesem (myslí) vědomě pracovat jako dobrý hospodář. Jsem si vědom, co můj tvůrčí proces podporuje a co ho naopak brzdí, a můžu dát prostor podvědomým procesům, které jsou podle mě základem tvůrčího procesu. Ale pozor, nejedná se o žádné ezoterické nauky. Účinnost těchto technik je vědecky dobře prozkoumaná a mnoha léty své existence ověřená (v případě meditace vipassana 2,5 tis. let).

Mluvil jsi o flow fenoménu. Jak je důležitý v procesu tvorby?

Psychologie se dlouhou dobu zajímala o temné jevy, o deprese, úzkosti. A pak se několik psychologů rozhodlo – pojďme se také dívat na lidi, které život baví a něco jim jde. Začali pozorovat umělce, horolezce, chirurgy. Začali zjišťovat, že se jejich stav mysli dá vědecky zkoumat. Dostávají se do určitého stavu bytí – zóny, kde všechno plyne, mají z toho radost a cítí, že se rozvíjí. Potom práce může být i těžká, ale tenhle pocit může být vitamín, který dodává energii pro další tvorbu. Vstup a udržení se ve stavu flow, neboli zóně, je ovlivnitelný.

Kurz byl v zimním semestru vypsaný pro studující Katedry designu a součástí bylo sedm tříhodinových setkání. Podmínkou byla stoprocentní docházka. Proč?

Bez disciplíny se tyto techniky poznávat, osvojovat a aplikovat nedají. Ono to má krásné tři pilíře. Prvním je teoretická rovina, nasávání informací. Druhý pilíř je rozjímání – dává mi to vůbec smysl? A třetí pilíř nastává, když si jdu nabyté informace ověřit do reality, získávám zkušenosti z praktikování, respektive z tvůrčího procesu. To vnímám jako smysluplnou praxi, a proto je kurz takto koncipovaný a náročný na docházku, ale i na každodenní domácí práci. Jednotlivá setkání jsou vzájemně propojena a případná absence může vytvořit místo, kde se člověk ztratí a už mu to nedává smysl. Když už někdo chybí, je nutno počítat s domácím zadáním, tak se riziko minimalizuje.

Kromě umělců spolupracuješ i se sportovci. Je s nimi práce jiná nebo naopak podobná?

Sportovci jsou zvyklí disciplíně. Oni vědí, že když nebudou dodržovat určitý tréninkový plán, tak snižují pravděpodobnost toho, že uspějí. V umění je disciplína brána trochu jako sprosté slovo, ale pokud člověk pochopí její benefity, získává neuvěřitelný prostor svobody poznávat své zdroje pro tvorbu.

Každý má nějaké nadání a schopnosti a ty jsou dané. Vedle nich ale máme i disciplínu, a když se podíváme na životopisy Da Vinciho, Einsteina a mnoha dalších, tak vidíme, že jejich práce se neodehrávala v leže na kavalci, ale že skutečně makali. Jednou se mě jeden můj klient zeptal, proč techniky práce s myslí nezafungují třeba za týden, proč je třeba do nich investovat čas. To má své opodstatnění, protože kdyby změny přicházely rychle, skoro bez námahy, tak by se člověk stal velmi nestabilním, protože by stačil jeden impuls a hned by se přeměnil. To je samozřejmě příklad jen pro představu, celé je to trochu složitější.

Může být kurz Síla mysli v procesu tvorby inspirativní nejen pro designéry, ale i pro ostatní umělecké obory a kreativní profese? Je to univerzální nástroj?

Podle mě všude, kde se objevuje tvůrčí proces, se dá práce s myslí použít. Zatím mi nikdo neukázal, kde by to nešlo. Ve své terapeutické praxi s různými lidmi různých profesí se mi to potvrdilo. Východní nauky zastávají názor, že mysl předchází všemu, je základem, je tvůrcem. A nakonec i samotný život je tvůrčí dílo, pokud ho dokážu tvůrčím způsobem uchopit.

LADISLAV VEDRAL

je psycholog s psychoterapeutickým vzděláním. Absolvoval jednooborovou psychologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Terapeutické vzdělání získal v akreditovaném 800 h výcviku Hermés Solutions Training, zaměřeném na strategickou a systemickou kooperační a komunikační psychoterapii a hypnoterapii od M. H. Ericksona k systemickým, na řešení a kooperaci zaměřeným přístupům. V současnosti pracuje pátým rokem v Poradně pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy v Liberci. Vedle své terapeutické profese se věnuje sportovní psychologii, meditačním a relaxačním metodám, které se snaží začleňovat do sportu, v současnosti zejména v lukostřelbě a v závěsném létání. Pro UMPRUM v kurzu Síla mysli v procesu tvorby skloubil základní principy meditačních a relaxačních metod s rozvojem tvůrčího potenciálu studujících.

TEREZA VERNEROVÁ VOLNÁ

je kurátorka a historička umění. Vystudovala produktový design a v roce 2011 absolvovala navazující magisterské studium Teorie a dějiny designu a nových médií na UMPRUM v Praze, kde v současnosti studuje v doktorském programu Teorie a dějiny moderního a současného umění. Je metodičkou Katedry užitého umění I a Katedry designu na pražské UMPRUM. Ve svých textech a výstavních projektech se zaměřuje na šperk, užité umění a design.