𝔙iktoriia 𝔗𝔶𝔪𝔬𝔫𝔬𝔳𝔞:
Čarodějnictví 𝔟𝔶 neměla 𝔟𝔶́𝔱 přikládána příliš velká míra vážnosti, může 𝔱𝔬 být 𝔬𝔭𝔯𝔞𝔳𝔡𝔲 všední 𝔳𝔢̌𝔠
Rozhovor s Viktorií Tymonovou navazuje na výstavu Válení vajec, která proběhla v srpnu roku 2024 v Galerii NIKA. Kurátorky výstavy Julie Nešlehová a Helena Todorová se bavily s Viktorií o čarodějnických procesech na Ukrajině, o možné feministické perspektivě, a také o esoterických televizních pořadech a jejich společenské roli. Do jaké míry je čarodějnictví obsaženo v naší každodennosti a má dnes vůbec smysl v něco věřit?
Válení vajec (výstava v Galerii NIKA, srpen 2024).
Foto: Šimona Němečková
𖤐 Ve své tvorbě dlouhodobě pracuješ s tématem čarodějnictví na Ukrajině. Jakým způsobem ho tematizuješ a jak jsi s ním pracovala v případě výstavy Válení vajec?
¶ Výstava 𝔙𝔞́𝔩𝔢𝔫𝔦́ 𝔳𝔞𝔧𝔢𝔠 se věnovala čarodějnickému ozdravnému rituálu, během kterého je člověk očištěný od „špatné energie“, je to ochrana proti uhranutí. Čarodějnice válí po celém těle uhranutého vejce, které na sebe nabaluje všechny škodliviny. Potom vejce rozbije do vody a podle míry znečištění pozná, jestli byl dotyčný zasažený kletbou či nikoliv.
¶ Pro výstavu jsem tedy vytvořila velké rámy ve tvaru vajec, do kterých jsem umístila fotografie odkazující k tomuto rituálu. Inspirovala jsem se vizualitou televizních pořadů z 90. a nultých let, které se zaměřovaly právě na různé čarodějnické praxe.
Vernisáž výstavy Válení vajec (výstava v Galerii NIKA, srpen 2024).
Foto: Šimona Němečková
𖤐 Mohla bys rozvést, odkud pramení tvůj soustavný zájem o čarodějnictví?
¶ Tato témata hodně řešil můj otec, nebyl ale rozhodně jediný. V dětství mě obklopovaly zmiňované televizní pořady o mimozemských civilizacích a přízracích, což mou víru ve všechno nadpřirozené jenom posilovalo. Čarodějnictví je navíc úzce spjaté s ukrajinskými historickými tradicemi a je dodnes žitou praxí, protože na Ukrajině, jak jsem si dohledala, neproběhlo tolik drastických čarodějnických procesů jako jinde v Evropě. Díky tomu mohly čarodějnice žít integrovaně ve společnosti, lidé se na ně obraceli s různými prosbami a jejich přítomnost byla přirozenou součástí života i umění.
𖤐 O faktu, že na Ukrajině neproběhlo tolik čarodějnických procesů se příliš nemluví – existují třeba nějaké prameny, které by tento fenomén zdůvodňovaly?
¶ Ve své tvorbě čerpám z práce ukrajinských historiků a etnografek, například ze studií 𝔎𝔞𝔱𝔢𝔯𝔦𝔫𝔶 𝔇𝔶𝔰𝔢́ a 𝔙𝔬𝔩𝔬𝔡𝔶𝔪𝔶𝔯𝔞 𝔄𝔫𝔱𝔬𝔫𝔬𝔳𝔶𝔠𝔥𝔢. V myslích ukrajinského lidu nebylo ovládání magie považováno za něco strašného nebo hříšného. Bylo zkrátka důležité, jakým způsobem čarodějnice využívaly svoje magické schopnosti, nebyla tady příliš rozšířená představa, že byly seslány ďáblem. Mučení během procesů bylo využíváno jen zřídka, celý soudní systém na území Ukrajiny byl mírnější než v jiných evropských státech – ve většině případů bylo za čarodějnictví uloženo peněžité pokutování ve prospěch církve nebo soudu. Musel taky následovat slib obžalované, že se už nikdy nebude čarodějnictví věnovat.
Foto: Viktoriia Tymonova
𖤐 Vraťme se do 90. let, kterým ses věnovala ve výstavě Válení vajec – jakou roli mělo čarodějnictví v době, kdy došlo k obnovení ukrajinské nezávislosti? Napadá nás, jestli nebylo čarodějnictví nějakým způsobem emancipační, reagovali lidé návratem k tradičním lidovým praktikám na znovunabytí svobody?
¶ Myslím si, že rozmach čarodějnictví určitě souvisí s obdobím po obnovení ukrajinské nezávislosti, kdy se náhle otevřely nové možnosti, přístupy k informacím, hudbě, textům a různým vírám. Všechno se začalo míchat dohromady, což způsobilo chaos. Na druhou stranu bylo čarodějnictví pro spoustu lidí únikem, možností, jak znovu najít alternativní jistotu. Okolo ezoterických témat se utvářela komunita, kde bylo možné sdílet bolestné zážitky a najít úlevu. Někteří lidé si myslí, že se ve svých projektech těmto věcem vysmívám nebo je beru sarkasticky. Ve skutečnosti mám k tomuto tématu spíše kladný vztah, přistupuju k němu s pochopením a přijetím, ačkoli v tom vnímám určitou formu nadhledu. Snažím se nalézt způsob na pomezí ironie a vážnosti.
𖤐 To by se dalo označit za projev post-ironie – tendenci reagovat na všudypřítomnou nejistotu a přehlcení informacemi směsicí vážnosti a nadhledu. Tento postoj možná částečně ovlivňuje i naše vnímání čarodějnictví a magie. Máš pocit, že je v současnosti na čarodějnictví nahlíženo stereotypně nebo třeba zjednodušeně?
¶ Postoje k čarodějnictví vnímám s velkou dichotomií. Na Ukrajině vůči čarodějnictví panuje strach i zvědavost zároveň. Na jednu stranu je, jak už jsem říkala, vnímáno ironicky, sarkasticky, někdy dokonce s vtipem, zároveň ale dokáže s naprostou vážností vzbudit strach. Přesto si myslím, že strach z těchto věcí je univerzální, součást lidské přirozenosti. Vzpomínám si na cvičení od jednoho historika, který se zabýval výzkumem magie a rituálů. Byl přesvědčen, že každý z nás v sobě nosí zlomek magie, i když si myslíme, že v ni nevěříme. Pokud někdo tvrdí opak, stačí mu představit jednoduchý experiment. Vezměte si do ruky fotografii milovaného člověka a zavřete se do temné, tiché místnosti, jen vy sami. Poté člověku, který je na fotografii, z hloubi srdce popřejte, aby onemocněl. I ten, kdo popírá existenci magie, to odmítne udělat. Všichni v sobě zkrátka máme zakořeněný strach z magie, i když si to třeba nepřiznáme.
Foto: Viktoriia Tymonova
𖤐 Na Ukrajině je hodně pravoslavných věřících. Jaký je vztah mezi čarodějnictvím a náboženstvím, potažmo pravoslavnou církví?
¶ Takovýto vztah je tradičně vnímán jako protikladný. Církev vnímá čarodějnictví jako nebezpečnou sílu, kterou je třeba potlačovat, kněží pak zastávají roli ochránců před zlými a negativními čarodějnickými vlivy. Tento sporný vztah je také možné nahlížet z feministické perspektivy — historicky byly čarodějnice spojovány především se ženami, zatímco kněžství bylo reprezentací ryze mužskou. V tomto smyslu bych chtěla čarodějnictví chápat jako symbol odporu nebo snahy o osvobození žen v patriarchální nadvládě.
Foto: Viktoriia Tymonova
𖤐 V souvislosti s feministickou teorií bychom měly v tomto kontextu zmínit teoretičku Silviu Federici, která píše právě o čarodějnictví ve spojitosti s historickým útlakem žen. Církev je pořád hodně patriarchální instituce – myslíš, že ji trochu děsí představa, že by ženy měly nad něčím moc? A ještě ke všemu nad něčím, co nelze racionálně popsat a uchopit?
¶ Ano, čarodějnictví a s ním spojené hony, procesy a útlaky vnímám jako strach před vládou žen, které mají moc. Z prací 𝔖𝔦𝔩𝔳𝔦𝔢 𝔉𝔢𝔡𝔢𝔯𝔦𝔠𝔦 čerpám mnoho inspirací, ve svých knihách popisuje například hony na čarodějnice jako nástroje podmanění žen v odlišných historických strukturách, popisuje, jak byly vzdělané a kvalifikované ženy tímto způsobem odstraňovány ze svých pracovních pozic, například lékařky, porodní báby, ženy, které vlastnily taverny nebo vařily pivo. 𝔎𝔞𝔱𝔢𝔯𝔦𝔫𝔞 𝔇𝔶𝔰𝔞 se také věnuje specifikům a odlišnostem ukrajinského a evropského čarodějnictví, hlavním rozdílem je právě už zmiňovaná menší četnost čarodějnických procesů, jednotlivé praktiky a zvyky se taky samozřejmě lokálně liší svými formami, ale celková idea zůstává stejná.
𖤐 Může být čarodějnictví v každodenní praxi všední?
¶ Ano, čarodějnictví by neměla být přikládána příliš velká míra vážnosti. Může to být opravdu všední věc. Za mě to všední je. Například hledat odpovědi na běžné otázky z každodenního života v tarotu: Vyjde mi tento projekt? Dostanu tu práci? Vždy se ptám karet, hledám v nich jistotu a víru v to, že se něco stane nebo nestane. Za mě je to nápomocný a příjemný rituál. Jakýkoli rituál či každodenní činnost mohou být magické, pokud v to budeme věřit.
Foto: Viktoriia Tymonova
𖤐 Myslíš, že je v současnosti důležité něčemu věřit? Je to vůbec možné?
¶ Myslím, že je velmi důležité mít něco, v co můžeme věřit. Když člověk v nic nevěří, je život jednoduše složitější, víra, ať už v cokoli, nám může poskytnout oporu – třeba když dostanete pozitivní kartu v tarotu, přináší to naději a víru, že zítřek a budoucnost bude lepší. Pro každého je důležité najít nějakou jistotu. A zdá se mi, že právě teď to všichni potřebujeme.
Vernisáž výstavy Válení vajec (Julie Nešlehová, Viktoriia Tymonova, Helena Todorová)
Foto: Šimona Němečková
𝔙𝔦𝔨𝔱𝔬𝔯𝔦𝔦𝔞 𝔗𝔶𝔪𝔬𝔫𝔬𝔳𝔞 je fotografka, umělkyně a studentka magisterského programu v Ateliéru volného umění IV – Photography and Transmedia Perspective. Získala magisterský titul v žurnalistice na Univerzitě Olese Hončara v Dněpru a bakalářský titul v Ateliéru fotografie na Ostravské univerzitě. Ve své tvorbě, která kombinuje fotografii v různých formách a práci s objekty, zkoumá konspirační myšlení, magii a alternativní dějiny. Tyto fenomény nahlíží a konstruuje prostřednictvím nástrojů fikce, mystifikace, rekonstrukce a vzpomínek. V současné době rozvíjí svůj dlouhodobý projekt o ukrajinském čarodějnictví.
𝔍𝔲𝔩𝔦𝔢 𝔑𝔢𝔰̌𝔩𝔢𝔥𝔬𝔳𝔞́ a ℌ𝔢𝔩𝔢𝔫𝔞 𝔗𝔬𝔡𝔬𝔯𝔬𝔳𝔞́ jsou studentkami Teorie a dějin moderního a současného umění na UMPRUM. Společně kurátorsky vedly Galerii NIKA v druhé polovině roku 2024.
𝔙iktoriia 𝔗𝔶𝔪𝔬𝔫𝔬𝔳𝔞:
Čarodějnictví 𝔟𝔶 neměla 𝔟𝔶́𝔱 přikládána příliš velká míra vážnosti, může 𝔱𝔬 být 𝔬𝔭𝔯𝔞𝔳𝔡𝔲 všední 𝔳𝔢̌𝔠
Rozhovor s Viktorií Tymonovou navazuje na výstavu Válení vajec, která proběhla v srpnu roku 2024 v Galerii NIKA. Kurátorky výstavy Julie Nešlehová a Helena Todorová se bavily s Viktorií o čarodějnických procesech na Ukrajině, o možné feministické perspektivě, a také o esoterických televizních pořadech a jejich společenské roli. Do jaké míry je čarodějnictví obsaženo v naší každodennosti a má dnes vůbec smysl v něco věřit?
Válení vajec (výstava v Galerii NIKA, srpen 2024).
Foto: Šimona Němečková
𖤐 Ve své tvorbě dlouhodobě pracuješ s tématem čarodějnictví na Ukrajině. Jakým způsobem ho tematizuješ a jak jsi s ním pracovala v případě výstavy Válení vajec?
¶ Výstava 𝔙𝔞́𝔩𝔢𝔫𝔦́ 𝔳𝔞𝔧𝔢𝔠 se věnovala čarodějnickému ozdravnému rituálu, během kterého je člověk očištěný od „špatné energie“, je to ochrana proti uhranutí. Čarodějnice válí po celém těle uhranutého vejce, které na sebe nabaluje všechny škodliviny. Potom vejce rozbije do vody a podle míry znečištění pozná, jestli byl dotyčný zasažený kletbou či nikoliv.
¶ Pro výstavu jsem tedy vytvořila velké rámy ve tvaru vajec, do kterých jsem umístila fotografie odkazující k tomuto rituálu. Inspirovala jsem se vizualitou televizních pořadů z 90. a nultých let, které se zaměřovaly právě na různé čarodějnické praxe.
Vernisáž výstavy Válení vajec (výstava v Galerii NIKA, srpen 2024).
Foto: Šimona Němečková
𖤐 Mohla bys rozvést, odkud pramení tvůj soustavný zájem o čarodějnictví?
¶ Tato témata hodně řešil můj otec, nebyl ale rozhodně jediný. V dětství mě obklopovaly zmiňované televizní pořady o mimozemských civilizacích a přízracích, což mou víru ve všechno nadpřirozené jenom posilovalo. Čarodějnictví je navíc úzce spjaté s ukrajinskými historickými tradicemi a je dodnes žitou praxí, protože na Ukrajině, jak jsem si dohledala, neproběhlo tolik drastických čarodějnických procesů jako jinde v Evropě. Díky tomu mohly čarodějnice žít integrovaně ve společnosti, lidé se na ně obraceli s různými prosbami a jejich přítomnost byla přirozenou součástí života i umění.
𖤐 O faktu, že na Ukrajině neproběhlo tolik čarodějnických procesů se příliš nemluví – existují třeba nějaké prameny, které by tento fenomén zdůvodňovaly?
¶ Ve své tvorbě čerpám z práce ukrajinských historiků a etnografek, například ze studií 𝔎𝔞𝔱𝔢𝔯𝔦𝔫𝔶 𝔇𝔶𝔰𝔢́ a 𝔙𝔬𝔩𝔬𝔡𝔶𝔪𝔶𝔯𝔞 𝔄𝔫𝔱𝔬𝔫𝔬𝔳𝔶𝔠𝔥𝔢. V myslích ukrajinského lidu nebylo ovládání magie považováno za něco strašného nebo hříšného. Bylo zkrátka důležité, jakým způsobem čarodějnice využívaly svoje magické schopnosti, nebyla tady příliš rozšířená představa, že byly seslány ďáblem. Mučení během procesů bylo využíváno jen zřídka, celý soudní systém na území Ukrajiny byl mírnější než v jiných evropských státech – ve většině případů bylo za čarodějnictví uloženo peněžité pokutování ve prospěch církve nebo soudu. Musel taky následovat slib obžalované, že se už nikdy nebude čarodějnictví věnovat.
Foto: Viktoriia Tymonova
𖤐 Vraťme se do 90. let, kterým ses věnovala ve výstavě Válení vajec – jakou roli mělo čarodějnictví v době, kdy došlo k obnovení ukrajinské nezávislosti? Napadá nás, jestli nebylo čarodějnictví nějakým způsobem emancipační, reagovali lidé návratem k tradičním lidovým praktikám na znovunabytí svobody?
¶ Myslím si, že rozmach čarodějnictví určitě souvisí s obdobím po obnovení ukrajinské nezávislosti, kdy se náhle otevřely nové možnosti, přístupy k informacím, hudbě, textům a různým vírám. Všechno se začalo míchat dohromady, což způsobilo chaos. Na druhou stranu bylo čarodějnictví pro spoustu lidí únikem, možností, jak znovu najít alternativní jistotu. Okolo ezoterických témat se utvářela komunita, kde bylo možné sdílet bolestné zážitky a najít úlevu. Někteří lidé si myslí, že se ve svých projektech těmto věcem vysmívám nebo je beru sarkasticky. Ve skutečnosti mám k tomuto tématu spíše kladný vztah, přistupuju k němu s pochopením a přijetím, ačkoli v tom vnímám určitou formu nadhledu. Snažím se nalézt způsob na pomezí ironie a vážnosti.
𖤐 To by se dalo označit za projev post-ironie – tendenci reagovat na všudypřítomnou nejistotu a přehlcení informacemi směsicí vážnosti a nadhledu. Tento postoj možná částečně ovlivňuje i naše vnímání čarodějnictví a magie. Máš pocit, že je v současnosti na čarodějnictví nahlíženo stereotypně nebo třeba zjednodušeně?
¶ Postoje k čarodějnictví vnímám s velkou dichotomií. Na Ukrajině vůči čarodějnictví panuje strach i zvědavost zároveň. Na jednu stranu je, jak už jsem říkala, vnímáno ironicky, sarkasticky, někdy dokonce s vtipem, zároveň ale dokáže s naprostou vážností vzbudit strach. Přesto si myslím, že strach z těchto věcí je univerzální, součást lidské přirozenosti. Vzpomínám si na cvičení od jednoho historika, který se zabýval výzkumem magie a rituálů. Byl přesvědčen, že každý z nás v sobě nosí zlomek magie, i když si myslíme, že v ni nevěříme. Pokud někdo tvrdí opak, stačí mu představit jednoduchý experiment. Vezměte si do ruky fotografii milovaného člověka a zavřete se do temné, tiché místnosti, jen vy sami. Poté člověku, který je na fotografii, z hloubi srdce popřejte, aby onemocněl. I ten, kdo popírá existenci magie, to odmítne udělat. Všichni v sobě zkrátka máme zakořeněný strach z magie, i když si to třeba nepřiznáme.
Foto: Viktoriia Tymonova
𖤐 Na Ukrajině je hodně pravoslavných věřících. Jaký je vztah mezi čarodějnictvím a náboženstvím, potažmo pravoslavnou církví?
¶ Takovýto vztah je tradičně vnímán jako protikladný. Církev vnímá čarodějnictví jako nebezpečnou sílu, kterou je třeba potlačovat, kněží pak zastávají roli ochránců před zlými a negativními čarodějnickými vlivy. Tento sporný vztah je také možné nahlížet z feministické perspektivy — historicky byly čarodějnice spojovány především se ženami, zatímco kněžství bylo reprezentací ryze mužskou. V tomto smyslu bych chtěla čarodějnictví chápat jako symbol odporu nebo snahy o osvobození žen v patriarchální nadvládě.
Foto: Viktoriia Tymonova
𖤐 V souvislosti s feministickou teorií bychom měly v tomto kontextu zmínit teoretičku Silviu Federici, která píše právě o čarodějnictví ve spojitosti s historickým útlakem žen. Církev je pořád hodně patriarchální instituce – myslíš, že ji trochu děsí představa, že by ženy měly nad něčím moc? A ještě ke všemu nad něčím, co nelze racionálně popsat a uchopit?
¶ Ano, čarodějnictví a s ním spojené hony, procesy a útlaky vnímám jako strach před vládou žen, které mají moc. Z prací 𝔖𝔦𝔩𝔳𝔦𝔢 𝔉𝔢𝔡𝔢𝔯𝔦𝔠𝔦 čerpám mnoho inspirací, ve svých knihách popisuje například hony na čarodějnice jako nástroje podmanění žen v odlišných historických strukturách, popisuje, jak byly vzdělané a kvalifikované ženy tímto způsobem odstraňovány ze svých pracovních pozic, například lékařky, porodní báby, ženy, které vlastnily taverny nebo vařily pivo. 𝔎𝔞𝔱𝔢𝔯𝔦𝔫𝔞 𝔇𝔶𝔰𝔞 se také věnuje specifikům a odlišnostem ukrajinského a evropského čarodějnictví, hlavním rozdílem je právě už zmiňovaná menší četnost čarodějnických procesů, jednotlivé praktiky a zvyky se taky samozřejmě lokálně liší svými formami, ale celková idea zůstává stejná.
𖤐 Může být čarodějnictví v každodenní praxi všední?
¶ Ano, čarodějnictví by neměla být přikládána příliš velká míra vážnosti. Může to být opravdu všední věc. Za mě to všední je. Například hledat odpovědi na běžné otázky z každodenního života v tarotu: Vyjde mi tento projekt? Dostanu tu práci? Vždy se ptám karet, hledám v nich jistotu a víru v to, že se něco stane nebo nestane. Za mě je to nápomocný a příjemný rituál. Jakýkoli rituál či každodenní činnost mohou být magické, pokud v to budeme věřit.
Foto: Viktoriia Tymonova
𖤐 Myslíš, že je v současnosti důležité něčemu věřit? Je to vůbec možné?
¶ Myslím, že je velmi důležité mít něco, v co můžeme věřit. Když člověk v nic nevěří, je život jednoduše složitější, víra, ať už v cokoli, nám může poskytnout oporu – třeba když dostanete pozitivní kartu v tarotu, přináší to naději a víru, že zítřek a budoucnost bude lepší. Pro každého je důležité najít nějakou jistotu. A zdá se mi, že právě teď to všichni potřebujeme.
Vernisáž výstavy Válení vajec (Julie Nešlehová, Viktoriia Tymonova, Helena Todorová)
Foto: Šimona Němečková
𝔙𝔦𝔨𝔱𝔬𝔯𝔦𝔦𝔞 𝔗𝔶𝔪𝔬𝔫𝔬𝔳𝔞 je fotografka, umělkyně a studentka magisterského programu v Ateliéru volného umění IV – Photography and Transmedia Perspective. Získala magisterský titul v žurnalistice na Univerzitě Olese Hončara v Dněpru a bakalářský titul v Ateliéru fotografie na Ostravské univerzitě. Ve své tvorbě, která kombinuje fotografii v různých formách a práci s objekty, zkoumá konspirační myšlení, magii a alternativní dějiny. Tyto fenomény nahlíží a konstruuje prostřednictvím nástrojů fikce, mystifikace, rekonstrukce a vzpomínek. V současné době rozvíjí svůj dlouhodobý projekt o ukrajinském čarodějnictví.
𝔍𝔲𝔩𝔦𝔢 𝔑𝔢𝔰̌𝔩𝔢𝔥𝔬𝔳𝔞́ a ℌ𝔢𝔩𝔢𝔫𝔞 𝔗𝔬𝔡𝔬𝔯𝔬𝔳𝔞́ jsou studentkami Teorie a dějin moderního a současného umění na UMPRUM. Společně kurátorsky vedly Galerii NIKA v druhé polovině roku 2024.
© 1885 — 2025 UMPRUM Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
umprum.cz