Anna Šťastná a… City tool kit
Péče o děti, osoby se zdravotním postižením či seniory je v českém prostředí stále řešena převážně institucionálně. Ačkoli se systém péče vyvíjí, život v ústavních zařízeních zůstává stále velmi vzdálený představě života v přirozeném prostředí. Jak by se péče proměnila, kdyby ústavy zcela zmizely a péče byla injektována do bytových domů, bloků či celých čtvrtí? Co kdyby bylo pro naši společnost běžné mít za sousedy rodinnou skupinu ohrožených dětí, spolubydlení lidí se zdravotním postižením nebo skupinu seniorů? Diplomová práce skrze analýzy sociálně-právního, finančního a prostorového rámce zkoumá, jakou roli může architektura hrát v procesu transformace ústavní péče, s důrazem na péči o děti. Hledá alternativní řešení, která by urychlila postupný odklon od ústavů a plně začlenila nové typologie bydlení do společnosti.
1. V rámci teoretického zkoumání historického vývoje a současného stavu ústavní péče v České republice, se zaměřením na dětskou ústavní péči, a na základě rozhovorů s pečovateli, neziskovými organizacemi a dětmi byly identifikovány hlavní problematické oblasti. Mezi ně patří nedostatečná prevence a bytová nouze ohrožených rodin s dětmi, izolovanost lokalit ústavních zařízení, jejich nevhodná typologie a stigmatizující charakter a také malá podpora mladých dospělých opouštějících ústavní péče.
2. Podle daných zjištění byly vymezeny konkrétní momenty, v nichž může architektura sehrát aktivní roli, ať už v prevenci umístění dítěte do ústavu, během samotného pobytu v ústavní péči nebo při jejím opuštění.
3. Projekt navrhuje konkrétní nástroje pro město Praha, City tool kit, které pokrývají tři klíčové úrovně: od právního rámce ve formě nově definovaných regulací, přes aktivaci stávajícího bytového fondu města, až po návrh nového inkluzivního městského bydlení. Tyto nástroje vytvářejí metodiku podporující sociální inkluzi a deinstitucionalizaci ústavní péče a řídí se společnými principy, jejichž hlavním cílem je znovu propojit péči se strukturou města a umožnit její plnou integraci do společnosti.
4. První nástroj se zaměřuje na regulaci v oblasti soukromé bytové výstavby a to návrhem struktury plánovací smlouvy mezi městem a soukromými investory s důrazem na sociální aspekty. Stanovuje soubor podmínek (tzv. plnění investora), z nichž musí developer splnit jednu či více definovaných regulací, aby mohl realizovat svůj záměr na městských, případně v budoucnu i jiných pozemcích.
5. Další dva nástroje se na rozdíl od právního rámce zaměřují především na prostorové řešení. Společným základem je modulární systém City construction kit, jehož principy oba nástroje uplatňují v různých kontextech, a to jak při práci se stávajícími budovami, tak i při návrhu nových.
6. Systém City construction kit, neboli „Stavebnice města“, je navržen jako jednoduchá, snadno sestavitelná a demontovatelná dřevěná skeletová modulární konstrukce v šesti velikostech, od malometrážního bytu až po klastrové bydlení. Jediným fixním prvkem je koupelnové jádro a nosná konstrukce, všechny ostatní části jsou navrženy tak, aby byly v čase co nejvíce transformovatelné a mohly se tak přizpůsobit potřebám různých uživatelů.
7. Druhý nástroj City tool kit s názvem Injecting care (Injektáž péče) se zaměřuje na stávající nevyužitý bytový fond města (prázdné byty, patra, střechy nebo celé budovy). Vzhledem k tomu, že důvodem nevyužívání těchto prostor často není nemožnost jejich plné rekonstrukce, ale spíše zdlouhavé administrativní či právní procesy, navrhuje tento nástroj škálu intervencí, které umožňují jejich krátkodobé až střednědobé využití pro nouzové bydlení.
8. Tímto způsobem může druhý nástroj City tool kit pomoci odlehčit přeplněným kapacitám azylových domů, které hrají klíčovou roli zejména pro rodiny s dětmi a mladé dospělé v bytové nouzi, a zároveň podporuje proces deinstitucionalizace ústavní péče. Pro intervence využívá komponenty nebo moduly z modulárního systému City construction kit.
9. Zatímco druhý nástroj se zaměřuje na krátkodobé a střednědobé bydlení, třetí nástroj City tool kit s názvem Alternative city development (Alternativní městský development) se věnuje dlouhodobému inkluzivnímu bydlení na méně atraktivních či složitě využitelných městských pozemcích. Klíčovými prvky těchto domů jsou rozsáhlé společné prostory tvořící až 35 % plochy (v interiéru i exteriéru) a různorodé formy bydlení pokrývající 60 % kapacity domu, včetně bydlení na běžném trhu, dostupného bydlení a bydlení přizpůsobené péči.
10. Návrh v rámci třetího nástroje zpracovává různé varianty využití variabilních modulů systému City construction kit pro odlišné skupiny uživatelů. Pomocí škály sdílení projekt zohledňuje specifické potřeby obyvatel, například umožňuje postupné osamostatnění těm, kteří vyrůstali v ústavní péči a dosud nemají zkušenost s bydlením mimo ústav.
11. V případě Modulu 4 je navržena varianta bydlení pro dětské rodinné skupiny z ústavní péče po 3–4 dětech, což se na základě výzkumu a rozhovorů potvrzuje jako ideální počet, přičemž je kladen důraz na přirozené zapojení prostoru pro pečovatele bez institucionálního a dozorového charakteru. Varianty modulů 5 a 6 (tzv. klastrové byty) rozvíjejí modely kombinované péče zkoumané v teoretické části práce, například spolubydlení dětské skupiny se seniorem nebo sdílenou pěstounskou péči umožňující spolubydlení pěstounské rodiny s biologickým rodičem neschopným poskytnout dítěti plnou péči.
12. V rámci konkrétní aplikace nástroje Alternative city development byl vybrán složitý městský pozemek v pražské čtvrti Karlín, která čelí rostoucí gentrifikaci. Projekt na něm umisťuje tři navrhované typologie v různém měřítku, od malého po velké, kdy u každého z nich mírně převažuje jiný typ péče (startovací bydlení, bydlení pro rodiny a rodinné skupiny nebo klastrové bydlení).
13. Klíčovým momentem je spojování modulů systému City construction kit pomocí společných prostor – ty tak neplní pouze funkci komunitní, ale slouží také jako rozšíření jednotlivých bytů. V rámci integrace domu a jeho obyvatel je část z těchto prostor, zejména v parteru a na střeše domu, k dispozici také městu a veřejnosti (například ve formě detašované třídy základní školy, přednáškového sálu, sportovního hřiště nebo menších městských služeb, které přispívají na provoz domu a vytváří pracovní příležitosti pro mladé dospělé odcházející z ústavní péče).
14. Jednotlivé typologie jsou navrženy tak, aby je bylo možné aplikovat na různé městské pozemky. Pro otevření domu všem obyvatelům i svému okolí, jak v horizontální, tak vertikální rovině, jsou jednotlivé budovy propojeny lávkami, které je spojují v jeden celek.
15. Aplikace alternativního městského developmentu na vybrané parcele disponuje širokou škálou komunitních prostor pro vytvoření co nejpřirozenějších interakcí mezi obyvateli domu.
Anna Šťastná (1997) je čerstvou absolventkou Ateliéru architektury II. Ve své tvorbě se věnuje zejména sociálním a politickým přesahům architektury a jejím možnostem zlepšovat podmínky těch, kteří zůstávají společností často opomíjeni. V posledních několika projektech, včetně diplomové práce, se zaměřuje na téma ústavní péče v České republice. Zajímá ji také dokumentární audiovizuální tvorba, kterou využívá v kombinaci s architekturou jako nástroj k hlubšímu porozumění osobním příběhům a zkušenostem konkrétních lidí. Architekturu vnímá nejen jako prostorovou disciplínu, ale také jako aktivní součást společenské změny.
Instagram: @annastastna
© 1885 — 2025 UMPRUM Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
umprum.cz