Stojím na kraji hřiště, když kolem mě proletí míč z nepovedeného kopu. Končí až na hladině a někdo hned zakřičí: „Běžte po proudu, dá se tam chytit!“ Vyráží nás víc — běžíme a kousek za hřištěm vidíme jakousi trubu, která přehrazuje část řeky. Leží tam i třímetrová tyč s podběrákem. Bereme ji a chystáme se na lov.

Míč pomalu mizí v rameni řeky a my se za ním díváme.

● ● ●

Nápad přesunout fotbalový turnaj 🅤Ⓜ🅟Ⓡ🅤Ⓜ z Prahy na venkovské hřiště na ostrově uprostřed Berounky je hazard: přihlásí se ateliéry, přijedou?

Ráno dorazíme na místo v předstihu a v rose montujeme brány a lajnujeme hřiště. Jako těsně před každou dlouho očekávanou událostí, i teď nepozorovaně zrychluje čas. Příjemně to zvedá hladinu stresu, do kterého přichází od vlaku první tým a v pravidelném intervalu pak další a další. Ve shonu se tím pomalu začíná vykreslovat moje nejmilejší scenerie: na trávníku se objevují hloučky v týmových dresech. Obsazují zrezlé lavice, začínají rozcvičky, točí se první piva, u grafického designu zahlédnu lahev zelené.

Náš ateliér letos na turnaj trénoval: chodili jsme hrát na hřiště u základní školy, kde náš mančaft doplnilo vždy pár dětí. Průprava je fajn, když je pak ale na turnaji konečně vše připraveno a na hřišti očekáváme první zápas, všechno je jinak. Nervozita oslabuje kolena a po startu se celý náš tým proměňuje v jeden zjitřený nervový systém. V derby s Architekturou II křičí při každém našem kontaktu s balonem celá střídačka. Postupně vedeme, zůstává ale zběsilé tempo, kde není prostor pro jedinou myšlenku. Přesto se čas evidentně rozpíná: po zápase dokáže kdekdo dlouze rozebírat svoje uvažování při akci, která trvala tři vteřiny.

Podobná horečka pokračuje i v dalších zápasech, kdy pod kotel přitápí procítěný komentář. O ten se celý den stará s mikrofonem Šimon Vlasák a jde mu to, až si říkám, jestli ho na typografii není škoda.

Konání turnaje brzy po klauzurách přispívá tomu, že naše radost ze hry připomíná radost dobytka vypuštěného po zimě na louku. Všichni ovšem nevyhazují zuřivě nohama do vzduchu: přístup Ilustrace nebo třeba Animace a filmu je mnohem poklidnější a já doufám, že je na turnaji ještě stále místo i pro jejich požitkářské tempo. (Pro pořádek: ani jeden z těchto dvou ateliérů jsme neporazili.)

Kolektiv tvořící 🅤Ⓜ🅟Ⓡ🅤Ⓜ se, tak jako všechna společenství, neustále obměňuje. Lidé se rodí a umírají, berou se a jsou odejiti z práce a tak dále. Na půdorysu studií se mi tenhle koloběh zdá být nemístně rychlý. Možná jde jen o moji averzi ke změnám, vždyť se ale odchodem absolventů každoročně obmění skupina, se kterou trávím velkou část života! Na turnaji je takový proces zvýrazněný: všimnete si, jaké týmy jejich přijímací řízení posunula k fotbalové hegemonii, kdo už naopak nesložil tým a tak dále. Závrať ale není na místě. Čas možná zrychluje, v žáru hřiště i ve stínu střídačky se ale úměrně zvyšuje i množství prožitků a den je intenzivnější, kolektivnější, plnější. Do hry se navíc jako duchové vrací absolventi a v konečném důsledku se čas zastavuje a začíná třpytit.

● ● ●

Celá tahle kratochvíle si — od prvního zápasu přes triumf Architektury 2 ve finále až po závěrečné koupání v Berounce — opět vyžádala množství malých a velkých výpomocí, finanční přispění školy a především ohromné nasazení Rebeccy Gray, která většinu času sama nesla odpovědnost za turnaj. Moc díky!

🅣Ⓔ🅧Ⓣ: Ondřej Sliš
🅟Ⓡ🅞Ⓓ🅤Ⓚ🅒Ⓔ: Rebecca Ellen Gray
🅕Ⓞ🅣Ⓞ: Miriam Pružincová
Ⓘ🅛Ⓤ🅢Ⓣ🅡Ⓐ🅒Ⓔ: Sára Paldanová

4. ročník turnaje v kopané se konal 13. června 2025 v TJ Ostrovan Zadní Třebaň