Projekt Nourish Your Body and Soil je spoluprací Báry, Elišky, půdních bakterií, mikroorganismů na lidské kůži a odpadní české vlny z vesnice Salaš. Úvahy o možnosti péče v době, která upřednostňuje sterilitu před přirozenou symbiózou člověka s okolním prostředím, vycházejí z vědeckých studií popisujících pozitivní vliv půdních bakterií na lidský organismus. Hledaly jsme způsob, jak tyto mikroorganismy navrátit do kontaktu s tělem, a jako médium jsme zvolily vlnu – materiál schopný uchovat bakterie po dobu jednoho měsíce, ale také zahřívat, chránit a termoregulovat.

Výsledkem je spekulativní plstěný oblek, záměrně „špinavá“ wellness procedura, která divákovi umožňuje vzít si půdní bakterie kamkoliv s sebou. Využíváme odpadní vlnu od naší sousedky, abychom zdůraznily cyklický charakter materiálu – po dosloužení se oblek může stát mulčem, zkompostovat se a znovu tak vstoupit do koloběhu zahrady.

Špinavý wellness prospívající jak lidské kůži, tak půdě.

Vlnu bylo potřeba nejdříve ručně vyprat a vybrat z ní suché švestky.

Se strojovým mykáním a plstěním nám pomohli na Fakultě textilní Technické Univerzity v Liberci.

Kvůli lepší konstrukci střihu jsme se rozhodly vlnu zpracovat do metráže, ze které jsme jednotlivé části obleku stříhaly.

Skrz prototypy vlněných rukavic a papučí jsme testovaly naše hypotézy a vlastnosti materiálu.

Skicování obleku provázela otázka nositelnosti. Nakonec jsme se rozhodly pro model, ve kterém člověk musí ležet na jednom místě, zpomalit a nechat o sebe pečovat vlnou a bakteriemi.

Jak oblek konstruovat tak, aby se člověk zvládl zabalit i sám? Jednotlivé části se vrství přes sebe a kryjí tak celý povrch těla.

Salašská vlna – pravá od Mattela.

Díky různému staří ovcí, od kterých jsme získaly materiál, jsme měly k dispozici několik odstínů vlny. Bylo pro nás důležité nepřidávat k vlně žádný další materiál, a tak je celý oblek ručně plstěný.

Prospěšné půdní bakterie přežijí v obleku jeden měsíc. Vymyslely jsme proto nabíjecí rituál spočívající v umíchání směsi vody a kvalitní půdy, která se následně rozprašovačem aplikuje do obleku.

Zakrytí očí ještě více stimuluje jiné smysly a prožitek z rituálu je tak intenzivnější. Maska s lidskou tváří odkazuje i k možnosti člověka stát se součástí světa jako zvíře, materiál, půda nebo bakterie.

Samotné autorky materiálu chtěly otestovat sílu obleku.

Zúrodni svůj mikrobiom, nabij oblek, znovu zúrodni. Na konci životního cyklu oblek použij na mulč záhonu nebo zkompostuj, zúrodníš tak půdu.

Plstěný film. V krátkém snímku jsme chtěly zachytit proces tvorby i samotný rituál. Bylo pro nás důležité, aby film vypadal jako to, o čem je. Se střihem obrazu jsme proto pracovaly jako s vlnou a hudba je zplstěná ze zvuků výroby obleku a rozhovoru s ovcemi.

Bára Tetaurová a Eliška Gogolová

Díky jednosemestrálnímu spojení Ateliéru K.O.V. a Ateliéru textilu tvoříme na jedné vlně. Někdy společně, místy samostatně, ale vždy v intenzivních vzájemných radách, konzultacích a pokusech.

Bára tvoří v Ateliéru K.O.V., je vystudovaná fyzioterapeutka, a tak se v její umělecké praxi tyto dva světy přirozeně snoubí dohromady. Citlivě mateřsky a současně čarovně vědecky přistupuje k tématu péče o tělo, ducha i společnost a zkoumá ho skrze objekty nebo video art.

IG @bara_tetaurova

Eliška navštěvuje na UMPRUM Ateliér textilu, přesahy její tvorby však prorůstají daleko za jeho hranice – do grafiky, video artu nebo land artu a zahradničení. Založila platformu Atelier Kompost, ve které pozoruje a prozkoumává vrstvy umění a designu, téma tradic nebo možnosti „přihnojení“ každodenního života.

IG @atelier.kompost

Vlnu bylo potřeba nejdříve ručně vyprat a vybrat z ní suché švestky.

Kvůli lepší konstrukci střihu jsme se rozhodly vlnu zpracovat do metráže, ze které jsme jednotlivé části obleku stříhaly.

Skicování obleku provázela otázka nositelnosti. Nakonec jsme se rozhodly pro model, ve kterém člověk musí ležet na jednom místě, zpomalit a nechat o sebe pečovat vlnou a bakteriemi.

Jak oblek konstruovat tak, aby se člověk zvládl zabalit i sám? Jednotlivé části se vrství přes sebe a kryjí tak celý povrch těla.

Salašská vlna – pravá od Mattela.

Díky různému staří ovcí, od kterých jsme získaly materiál, jsme měly k dispozici několik odstínů vlny. Bylo pro nás důležité nepřidávat k vlně žádný další materiál, a tak je celý oblek ručně plstěný.

Prospěšné půdní bakterie přežijí v obleku jeden měsíc. Vymyslely jsme proto nabíjecí rituál spočívající v umíchání směsi vody a kvalitní půdy, která se následně rozprašovačem aplikuje do obleku.

Zakrytí očí ještě více stimuluje jiné smysly a prožitek z rituálu je tak intenzivnější. Maska s lidskou tváří odkazuje i k možnosti člověka stát se součástí světa jako zvíře, materiál, půda nebo bakterie.

Samotné autorky materiálu chtěly otestovat sílu obleku.

Zúrodni svůj mikrobiom, nabij oblek, znovu zúrodni. Na konci životního cyklu oblek použij na mulč záhonu nebo zkompostuj, zúrodníš tak půdu.

Plstěný film. V krátkém snímku jsme chtěly zachytit proces tvorby i samotný rituál. Bylo pro nás důležité, aby film vypadal jako to, o čem je. Se střihem obrazu jsme proto pracovaly jako s vlnou a hudba je zplstěná ze zvuků výroby obleku a rozhovoru s ovcemi.