Topografie odpočinku v Galerii NIKA

Topografie odpočinku
v Galerii NIKA

Architektura běžně organizuje pohyb, tok a tempo těl. S touto její schopností pracuje i intervence Let the Cookie Crumble, realizovaná Annou Malečkovou a Janou Řehořovou ve vestibulu metra na Palackého náměstí. Architektonickou niku – výklenek ve vestibulu – autorky proměnily v meditační kapsli určenou pro dechová cvičení. Pomocí světla, které pulzuje podle rytmu dechu, vytváří trhlinu do okolního prostoru s dominantně tranzitní funkcí. Metaforicky tak zpřítomňují ideu odpočinku jako aktu rezistence proti fetišizaci produktivity v pozdně kapitalistické společnosti. Jakým způsobem může intervence ve veřejném prostoru k takovému aktu vybízet?

Trhliny ve fasádě

Architekturu lze vnímat nikoli jen z hlediska formy, ale i z hlediska její schopnosti modulovat tělesný stav. Prostory dopravní infrastruktury jsou navrženy tak, aby těla nezdržovaly, minimalizují tření, udržují pohyb, regulují pozornost i chování. Instalace Let the Cookie Crumble do této logiky nevstupuje podbízivě ani neblokuje tok; pouze do jeho tempa vkládá jiný (světelný a tělesný) rytmus. Ústředním prvkem instalace je oranžové světlo, které se v pravidelném cyklu rozjasňuje a zhasíná. Tento puls slouží jako vizuální průvodce dechovým cvičením pro kolemjdoucí. Není tedy dekorativním objektem, ale nástrojem k dosažení určitého stavu.

Odpočinek jako akt rezistence

V ideové rovině instalace reaguje na fenomén tzv. grind culture – kultury permanentní produktivity, která přestává být pouze ekonomickou nutností a stává se fetišem; čas je chápán jako zdroj, který má být nepřetržitě využíván. Naše každodenní zkušenost je strukturována pod taktovkou idey nekonečného růstu. Produktivita se stává imperativem a morální hodnotou.
Odpočinek je v této logice buďto stigmatizován jako lenost či ztráta času, nebo je přetvořen v luxusní zboží, které se stane dostupným až po předcházející směně našeho času za peníze. Musíme „správně“ relaxovat, „efektivně“ meditovat, tedy ideálně s aplikací a předplatným. Intervence v metru se tomuto paradigmatu vzpírá. Odpočinek zde nemá býti ani zbožím, ani nástrojem pro regeneraci s cílem podat lepší výkon. Naopak, představuje nicnedělání jako gesto odporu vůči fetišizaci neustálé produktivity.

Od výstavy k situaci

Jakým způsobem instalace tuto ideu zpřítomňuje? Odpočinek nereprezentuje, ale vyžaduje: není v ní zobrazen, nýbrž uskutečňován skrze těla divaček a diváků. Jejich nádech a výdech se stává krátkým gestem, které narušuje to, co se jinak jeví jako přirozené – plynulý tok lidí, tempo každodennosti i instrumentální logiku péče o sebe sama. Projekt tak přesouvá pozornost od formální roviny díla k jeho vnímání coby události, jež je podmíněna časem a tělesnou přítomností diváctva.
Pobídkou ke sdílené zkušenosti byl projekt ostatně protkán i v jeho rozšířeném průvodním programu – Společným odpočinkem v jeden prosincový podvečer, kdy okolí Niky zaplavil rozměrný koberec s polštáři a vůně sušenek a nápojů vábila návštěvníky k posezení už od eskalátorů. Jasmína Lustigová napsala a přečetla pohádku na dobrou noc, která pojednává o hledání odpočinku v časech hyper-produktivity, a která nese název Mimo provoz. Adam Križovenský vytvořil hudební kompozici, která nás v loopu provázela v průběhu trvání události, až posléze Společný odpočinek zakončil živou zvukovou performancí. (Jejich díla si můžete poslechnout zde.)

Závěr

Let the Cookie Crumble lze číst jako výzvu ke smíření se s ne-efektivitou, nedokonalostí a ztrátou kontroly. Zpomalit nemusí znamenat selhat; odpočinek není slabost, ale nutnost. “Někdy je i vědomým aktem rezistence – drobným gestem proti internalizaci tlaku na produktivitu a systematické normalizaci přepětí. Občas člověk nemusí mít dokonalou kontrolu nad vším, co se kolem něj děje, a může si dovolit „rozpadnout se“ do polštáře jako sušenka.“

Jana Řehořová je studentkou diplomového ročníku v Ateliéru architektury II pod vedením Evy Franch i Gilabert. Ve své tvorbě se zaměřuje na kritiku diskriminačních mechanismů normativní architektury a zkoumá destruktivní dopady hyperprodukce na lidské tělo a životní prostředí. Dává důraz na kolektivitu, která prostupuje tvůrčím procesem i finálním výsledkem.

Anna Malečková je studentkou Ateliéru architektury I na pražské UMPRUM pod vedením Andrewa Kiela. Ve své tvorbě plynule navazuje na předchozí studium designu, které jí poskytuje cit pro detail a materiálovost. Dlouhodobě se zaměřuje na téma udržitelného městského bydlení a revitalizaci opuštěných objektů, kterým se snaží vdechovat nový život při zachování jejich původního charakteru.

Lucia Zelenáková a Klára Matuštíková jsou studentkami Teorie a dějin moderního a současného umění na UMPRUM. Od srpna 2025 společně kurátorsky vedou Galerii NIKA.

IG @galerienika

FOTO: Vavřinec Doubek

Výstavu Let the Cookie Crumble v Galerii Nika je možné navštívit od 2. 12. 2025 do 30. 1. 2026.