
Design jako reakce na mimořádné události a civilní obranu.
Reportáž z Defence Tech Design Sprint v Tallinu
V reakci na měnící se bezpečnostní výzvy v Evropě uspořádala Estonská akademie umění (EKA) ve dnech 24. až 28. března 2026 mezinárodní designový sprint s názvem Rapid Defence Tech Design Sprint. Událost spojila dohromady studenty napříč obory z celé Evropy, abychom společně rychle vyvinuli praktická a škálovatelná řešení pro oblast obrany i civilní ochrany. Celkem 22 studentů z 9 různých univerzit pracovalo v mezinárodních týmech na řešení reálných problémů.
Mezi nimi jsme byly i my – dvě studentky Ateliéru průmyslového designu (D1) – Eva Procházková a Markéta Kobrová. Program kombinoval kritickou analýzu stávajících řešení a rychlé generování nápadů současně s vyráběním hmotných prototypů. Jádrem procesu byl velký důraz na jednoduchost, použitelnost a vyrobitelnost.

Hostitelská škola v Tallinu, EKA (Eesti Kunstiakadeemia), se nachází v bývalé rybářské čtvrti Tallinu, Põhja. Dnes se však již jedná o moderní a klidnou část Tallinu, velmi oblíbenou především mezi mladými rodinami. Jsou tu rozesety malé kavárny a obchody, knihovna i divadlo schované v úzkých uličkách mezi tradiční estonskou dřevěnou architekturou.

Hned první den setkání jsme absolvovaly prohlídku školy, jejích kateder, dílen i přednáškových místností. Z pohledu počtu studentů jde o podobně velkou školu jako UMPRUM. Nalezneme zde nejen katedry produktového a průmyslového designu, ale i obory zabývající se módou, obuví, fotografií, grafickým designem, animací a volným uměním.

Škola stará 112 let se před sedmi lety přestěhovala do nové moderní budovy. Na první pohled strohá architektura schovává příjemné prostředí propojující studenty napříč obory.
Nová budova umožnila rozšíření výukových prostorů a v jedné budově tak nalezneme dílny, přednáškové místnosti i prostory určené jen pro studující, kde se mohou potkávat a pracovat na svých projektech.
Pouze dva týdny před naší návštěvou se pořádal týden sauny – před budovu byla přistavěna minisauna na kolech na školní dvůr a studenti si mohli zdarma booknout čas návštěvy. S přicházejícím jarem byly naplánovány i další události a studentský život tu tak rozhodně není nudný.

Toto bylo naše setkávací místo celý týden. Prostory jsou propojeny i vertikálně a člověk má tak i z vyšších pater přehled o tom, co se děje dole. Nebo může, jako já, o obědové pauze pozorovat, jak lidé přicházejí a odcházejí.

Druhý den nás čekala návštěva Krattworks – estonské firmy vyvíjející autonomní ISR drony pro obranu a bezpečnost. Společnost se zaměřuje na drony s pokročilým počítačovým viděním a GSM připojením, které jsou odolné proti rušení. Na místě se nesmělo fotit, a proto pro představu připojuji několik ilustrativních fotek přímo od Krattworks.
Zde nás přivítal Mihkel Güsson – produktový designér firmy a absolvent oboru průmyslového designu na EKA. Představil nám svou práci a seznámil nás blíže s obtížemi tohoto oboru. Absolutní podřízenost logistice a funkčním nárokům je naprostá nutnost.

Druhou část prezentace převzal Roman Melsas, Operations Manager na Ukrajině a veterán ukrajinsko-ruské fronty. Mluvil k nám o reálných podmínkách na frontě a problémech, s nimiž se potýkají piloti dronů. Z vlastních materiálů nám ukázal reálný záběr z kamery dronu při dělostřelecké operaci.
Také jsme zde měly možnost hands-on ukázek menších 3D tištěných modelů i jednoho použitého a vyřazeného letounu typu DART-R (bezpilotní letoun sloužící jako vzdušný cíl, vybavený radarovými reflektory, je vidět na fotce výše).
Hrozba je skutečně více citelná v této části Evropy – v den naší návštěvy byla firma z bezpečnostních důvodů téměř prázdná. Ráno totiž informační systém obrany Estonska rozeslal SMS všem obyvatelům, že poblíž estonsko-ruských hranic byl sestřelen dron, který vlétl na estonské území.

Součástí programu byly i dvě přednášky na téma obrany ze dvou různých pohledů od současných estonských odborníků v oboru.
Siim Saat z Velitelství estonských ozbrojených sil mluvil o transformaci a inovacích v minulosti a jejich dopadu na výsledek velkých konfliktů. Zdůraznil jejich trvalý význam i v dnešní době. Právě od něj jsme se dozvěděli pravidlo KISS, které nás doprovázelo celý náš kreativní proces – Keep It Stupid Simple. Jakýkoliv produkt navrhovaný pro obranu a armádní užití musí toto pravidlo ctít.
Produktový manažer a průmyslový designér Mihkel Güsson z Milremu disponuje rozsáhlými zkušenostmi v oblasti vývoje produktů pro obranný průmysl a jejich uvádění na trh. Během přednášky se s námi podělil o jejich část a mluvil například i o procesu prototypování v tomto oboru.
Bohužel nemám fotky přímo z přednášky. Proto připojuji fotku produktu od Milremu, na kterém se Mihkel také podílel. Jedná se o bezpilotní pozemní platformu THeMIS (Tracked Hybrid Modular Infantry System), která je zde v základní konfiguraci pro transport a logistickou podporu pěchoty.

MILREM ROBOTICS. [Voják s bezpilotním pozemním vozidlem THeMIS v poušti v Mali] [fotografie]. [b. r.]. Dostupné z: [https://edgegroup.ae/news/milrem-robotics-showcases-their-most-advanced-robotic-vehicles-world-defense-show-riyadh]

V programu zbyl i volný čas na večerní prozkoumávání Tallinu a jeho historie. Ač je estonský březen spíše český únor, město je neustále živé a barevná hanzovní architektura i historické centrum UNESCO se tak dá obdivovat celoročně.

Ze své první návštěvy Tallinnu před dvěma roky si pamatuji zejména množství nazdobených barevných dveří. Tentokrát jsem tedy byla determinovaná jich zachytit na foťák více. Ač jsem se snažila doptat rodilých Estonců na důvod množství takto zdobených dveří, nikdo mi nebyl schopen odpovědět.
Z pozdějšího hledání jsem se dozvěděla, že takto vibrantně barevné zdobené dveře začaly vznikat ve 13. století. Symbolizují bohatství této obchodní éry města jako funkční umění.

Součástí workshopů byla i návštěva dílen Estonské akademie. Zde nám dílenští představili, jak dílny fungují a na čem sami pracují. Dílny nám byly otevřeny po celou dobu prototypovacího procesu. Prohlédli jsme si i projekty samotných dílenských, které jsou k dispozici studentům.
Uprostřed skupiny v EKA mikině stojí Björn Köpp, vedoucí oddělení produktového designu, z jehož iniciativy byl mezinárodní design sprint uspořádán. Björn je známý především v automobilovém průmyslu ve Francii, kde i studoval.

Specifikum dílen jsou právě oni – dílenští – jelikož část vybavení dílen sami postavili. Zde na fotce je vidět extrudér 3D filamentu, jenž postavil vedoucí dílny 3D tisku. Studenti si tak mohou zkusit vyrobit vlastní filament a zpracovávat odpad z tisků pro hlubší pochopení této technologie.

Poslední den a půl programu byl vyhrazen především k práci skupin na jednotlivých projektech. Po zmapování jednotlivých oblastí, o nichž jsme se dozvěděli na přednáškách, jsme hledali konkrétní problémy, na které můžeme hledat řešení. Objevily se zde témata jak armádní (např. extrémní vyčerpání, selhávání svalů, těžká viditelnost), tak civilní (skrývání před IR kamerami, první pomoc, nedostatek pitné vody, komunikace aj.).

Týmy se poskládaly především podle zájmu o jednotlivé problémy. Setkali jsme se zde nejen z různých zemí, ale i napříč obory – produktoví a průmysloví designéři, umělci, digitální designéři a počítačoví inženýři.
K práci jsme měli k dispozici studentskou místnost katedry designu, kde jindy mají studenti možnost pracovat na svých projektech a setkávat se napříč obory i ročníky. Na vytvoření funkčního prototypu jsme měli asi dva tříhodinové bloky, tudíž šlo skutečně o bleskový projekt.

Prototypovalo se pomocí čehokoliv, co zrovna bylo při ruce – papír, fólie, látka, pěna, ale došlo i na klasické 3D modelování. Některé týmy stavěly v ruce, jiné testovaly své prototypy skrze 3D tisk.

Ačkoli se pozornost často soustředí na drony a vojenské systémy, některé týmy se zabývaly i stejně důležitými oblastmi, jako jsou civilní obrana, reakce na mimořádné události a bezpečnostní řešení zaměřená na běžného uživatele.

Náš tým se zabýval úkolem, který předložila studentka Saša z Charkova a který se týkal naléhavé každodenní potřeby v krizových podmínkách. Vyvinuli jsme tak kompaktní nouzovou sadu vycházející z konceptu termoizolační fólie – navrženou tak, aby poskytovala teplo, zmírňovala úzkost a sloužila jako dočasný úkryt. Sada dále obsahuje nezbytné nástroje, včetně nože, jehly, provázku a píšťalky pro signalizaci.


Markétina česko-slovenská skupina vyvinula upínací systém pro drony, díky kterému mohou běžně používané bedny na munici sloužit jako přepravní kontejnery.

Belgicko-estonsko-slovinský tým se zabýval NFC čipy a jejich potenciálním využitím pro snadný přenos informací pomocí následného skenování.

Díky praktickému zaměření sprintu jsme měly možnost vyzkoušet si různé metody prototypování a pracovat s různými materiály, jako jsou dřevo, 3D tisk a textilie.

Lotyšsko-slovinský tým vyvinul ergonomickou opěrku krku pro operátory dronů, která řeší problémy způsobené dlouhodobou prací v omezených polohách.

Markét prezentuje finální prototyp svého týmu na závěrečné prezentaci. Přítomni byli nejen vyučující, kteří nás provázeli celým týdnem, ale i lidé ze strojírenského, logistického nebo finančního odvětví.

A na závěr po náročném, avšak výživném týdnu na nás čekal dortík od laskavých a pohostinných Estonců. Tak snad zase brzy, Tallinne. Näeme varsti kõik!

Vlastimil Bartas, asistent Ateliéru průmyslového designu UMPRUM, dodává:
“Výuku v ateliéru vedeme na základě osvědčených postupů jako Bauhaus, Design Thinking, Learning by making, Human-centered design a dalších, které obohacujeme o vlastní zkušenosti. Mojí zkušeností je absolutně zásadní výjezd na stáž do ÉSAD de Reims. Poznání jiné výuky, jiných přístupů vedení, dílenského zázemí, kultury až po socializaci se v cizí skupině studentů, které pojí stejná vášeň pro lásku k tvarům, nápadům a hledáním nových řešení. Taky "dočasná ztráta" domácího prostředí a statusu byla pro mě velice důležitá.
Krátké studijní výjezdy a workshopy sebou nesou taky tento efekt, byť je hodně koncentrovaný a svým způsobem mnohem "bezpečnější". Po návratu absolvent podobné stáže a workshopu prezentuje svoji práci a školu pro naše posluchače a přirozenou metodou learning by making sdílí své nové zkušenosti.”
Reportáž i fotografie pro UMPRUM Online: Eva Procházková
© 1885 — 2025 UMPRUM Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
umprum.cz