V tomto projektu jsem se navrátila zpět do mého přirozeného prostředí – na huť. Finálním dílem se staly ručně foukané vázy, v nichž jsem se snažila propojit dvě úžasné techniky, a najít tak ve skle něco, co mi bude blízké. K celému projektu mě vedla touha začít opět foukat sklo. Velký průlom pro mě byl, když jsem měla možnost navštívit své od dětství vysněné místo – Pilchuck, sklářskou školu v Seattlu. S tímto zážitkem se pak spojila i možnost chodit pomáhat Martinu Janeckému do jeho sklářského studia na Kampě. Právě Martin mě ke sklu v dětství přivedl a je moji inspirací a vzorem.

V Pilchucku jsem se seznámila s technikou hot-deverre, kterou hodně používá americká umělkyně Karen Willenbrink-Johnsen a také umělec William Morris. Tato technika mě uchvátila a chtěla jsem z ní vycházet a prozkoumat ji, zkoušet její možnosti. Hot-deverre jsem pak zkombinovala s technikou, které kraluje právě Martin Janecký, inside sculpting.

První experiment vznikl již v Pilchucku a já se rozhodla tyto techniky dále prozkoumávat a kombinovat. Staly se připomínkou, proč se sklu věnuji, vzpomínkami na Pilchuck, na práci ve studiu u Martina a i na mé třináctileté já, které toužilo po tom jednou foukat sklo.

Vitta Vase, červeno-bílá verze.
Foto: Vilém Smejkal

Protože jsem vytvářela vázy ručně a bez použití formy, každý kus je originál a nelze jej přesně zopakovat.
Foto: Vilém Smejkal

Další vázu jsem zkoušela v menším provedení a s jinými sklářskými barvami.
Foto: Vilém Smejkal

Detail menší vázy. I se samotným vzorem se dá experimentovat a vytvářet různě rozpité či čitelnější vzory.
Foto: Vilém Smejkal

Počátek foukání skla. Při tomto procesu se sklo vždy vrství a díky tomu, a samozřejmě foukání, se sklo zvětšuje a já mám možnost jej tvarovat.
Foto: Josef Horák

Aby se také se sklem dalo pracovat déle, musí se neustále ohřívat ve speciální peci. Proces je tak dlouhý a v podstatě bez pauzy.
Foto: Josef Horák

Zde je vidět ještě nerozfouklý základ vázy, kde je aplikován vzor vytvořený pomocí sklářského barevného pudru. Ten se poté pomalu zapeče v peci a připraví se na aplikaci na sklo. V podstatě se na připravený kus skla nalepí.
Foto: Josef Horák

 Když už je váza rozfouklá, používám techniku inside sculpting, která mi pomůže vytvořit organický tvar vázy. Nejdříve si kyslíkovým hořákem předehřívám určité místo, které chci tvarovat. Poté jdu pomocí zakulacených nástrojů dovnitř vázy a zevnitř vytlačuji tvar ven. Tato technika je unikátní v tom, že na povrchu není ani stopa po tvarování.
Foto: Josef Horák

 Po boji.
Foto: Josef Horák

 Můj první experiment s těmito technikami v Pilchucku.

Anne Ryšavá

V tomto projektu jsem se navrátila zpět do mého přirozeného prostředí – na huť. Finálním dílem se staly ručně foukané vázy, v nichž jsem se snažila propojit dvě úžasné techniky, a najít tak ve skle něco, co mi bude blízké. K celému projektu mě vedla touha začít opět foukat sklo. Velký průlom pro mě byl, když jsem měla možnost navštívit své od dětství vysněné místo – Pilchuck, sklářskou školu v Seattlu. S tímto zážitkem se pak spojila i možnost chodit pomáhat Martinu Janeckému do jeho sklářského studia na Kampě. Právě Martin mě ke sklu v dětství přivedl a je moji inspirací a vzorem.

Na IG @achneanne najdete i video z procesu tvorby.

Detail červené vázy.
Foto: Vilém Smejkal

 Během procesu v Pilchucku.

 Zde je vidět detail onoho zpečeného sklářského pudru, který se pak aplikuje na sklo.