ⓊⓂⓅⓇⓊⓂ ①④⓪ ⓁⒺⓉ
«Ateliér jako prostor pro experiment a mezioborovou spolupráci.»
¶ Rozhovor s vedoucí Ateliéru fotografie II Alenou Kotzmannovou ke 140. výročí UMPRUM
Alena Kotzmannová
Foto: Apolena Typltová
Od roku 2022 vede Ateliér fotografie II na Katedře grafiky, v letech 1992 až 1998 byla součástí ateliérů intermediální tvorby Adély Matasové a fotografie Pavla Štechy. Jaké bylo studium u dvou výjimečných osobností českého umění? Proměnil se přístup studujících ke škole? Co může přinášet výuka na UMPRUM a která z otázek Kateřiny Matějkové pro ni byla nejzáludnější?
Kateřina Matějková: Nedávno proběhly přijímací zkoušky, jak vzpomínáte na vstup do studia na UMPRUM?
¶ Alena Kotzmannová: V době mého studia probíhala změna z Ateliéru textilní tvorby II na Ateliér prostorové tvorby textilu a alternativních technik. Vedla ho Adéla Matasová, která vždy pracovala s přesahem od textilu do širších volných instalací, i proto byl poté přejmenován na Ateliér konceptuální a intermediální tvorby. Hlásila jsem se původně také na FAMU, byla jsem přijata na animaci a přemýšlela, pro kterou školu se rozhodnout. Na prvním setkání s Adélou mě velmi oslovila její osobnost a dál jsem neváhala.
Ateliér Adély Matasové v učebně 208 (1994)
Foto: archiv Aleny Kotzmannové
Jakým způsobem probíhala výuka v jejím ateliéru?
¶ Vzpomínám, že když jsme dostali semestrální zadání, zajímalo nás, jak o daném tématu zjistit co nejvíc, nezaměřovali jsme se pouze na svou výslednou realizaci. Adéla zvala odborníky z různých oborů, téma jsme zkoumali z více úhlů pohledu. Proces získávání nových vědomostí a postupné hledání vlastního přístupu byl velmi přínosný. Myslím, že je to důležitá metoda, která má základ v poznání kontextu a zájmu o celek, proto se ji také snažím uplatňovat.
Jak byste popsala přístup Pavla Štechy v Ateliéru fotografie?
¶ Moc jsem si vážila jeho otevřenosti k uvažování i mimo klasickou fotografii, směrem k umění pracujícímu s tímto médiem méně obvyklými způsoby. Když v roce 1994 založil na UMPRUM Ateliér fotografie, šla jsem hned na stáž a zůstala tam i další rok. Bylo sympatické, že vítal studující z různých ateliérů, takže dohromady jsme tvořili rozmanitou skupinu lidí se zájmem nejen o fotografii. Byl to skvělý pedagog, který výrazně ovlivnil nastupující generaci.
Setkání absolventek a absolventů Ateliéru fotografie (2015)
Foto: archiv Aleny Kotzmannové
Přenesla jste něco z jejich metod výuky do Ateliéru fotografie II? Čemu se naopak nevěnujete?
¶ Jako základní hodnotu jsem si od obou odnesla otevřenost pro mezioborový přístup a spolupráci. Co je jiné, je určitě tempo, jakým se aktuální technologie vyvíjí, a je náročné zanést do studijních plánů výuku současných technik. Nový digitální fotoaparát, který si za úspory pořídíte v prvním ročníku ztratí svou hodnotu, než dostudujete. Jádro výuky každého oboru má své pevné základy, ale je dobré mít vizi do budoucna, která je změnám otevřená.
Změnily se podle vás očekávání, ambice či přístup studujících ke škole?
¶ Mám pocit, že dnes jsou studující více nuceni přemýšlet o tom, co bude následovat až školu opustí. Je to samozřejmé, ale mě ta myšlenka v době studia vůbec nenapadla. Přesto se snažím v ateliéru vyvářet prostor pro experiment a myslím, že nasazení studujících je dnes až zázračné. Zájem dozvědět se víc nebo prozkoumat možnosti (i nemožnosti) se nevytratil, z toho mám velkou radost.
Alena Kotzmannová
Foto: Apolena Typltová
Doktorskému studiu výtvarné výchovy jste se věnovala na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Co vás k němu motivovalo a jakým způsobem formovalo váš přístup k výuce?
¶ Přemýšlela jsem nad svými projekty, o budoucnosti média fotografie i sama nad sebou. Nechtělo se mi hned vracet zpět na UMPRUM, kde bych se ocitla ve známém kamarádském prostředí. Neočekávaně přišla nabídka od Marie Fulkové, když na Katedře výtvarné výchovy vznikal program pro umělce a umělkyně se zájmem o pedagogiku. Věnovali jsme se současné filosofii i metodám uměleckého výzkumu a otevřely se nám tak způsoby, jak se dál rozvíjet nejen v autorské, ale i pedagogické tvorbě. Často se při plánování výuky vztahuji k přístupům, které jsem se zde naučila.
Ateliér fotografie II byl založen poměrně nedávno, jako součást Katedry grafiky. Proč jste se rozhodli s Tomášem Součkem zúčastnit konkurzu na jeho vedení?
¶ Oslovil nás Václav Jirásek, který ateliér vedl a rozhodl se odejít. Před svým odchodem přijal více studujících než obvykle, za což jsem mu vděčná. V tomto ročníku je hodně výrazných osobností, které nastoupily již do námi navrženého programu a tvoří teď jádro ateliéru. Když člověk představí, kam by chtěl směřovat v rámci výuky a vybuduje se vzájemná důvěra, tak myslím, že je to pro obě strany smysluplná cesta.
Konzultace v Ateliéru fotografie II (2024)
Foto: archiv Aleny Kotzmannové
Co pro vás znamená učit?
¶ Zpočátku jsem ambice ani potřebu učit neměla, první impuls mi dala opět Adéla, která mne přizvala do svého ateliéru na Fakultě umění a designu Ladislava Sutnara. Uvědomila jsem si, že je to velmi tvůrčí profese, nezabýváte se pouze svou prací, ale máte možnost sdílet myšlenky a názory s ostatními. Ekvivalentem k vlastnímu vyjádření může být i pedagogická činnost.
Ve kterém z ateliérů byste chtěla dnes studovat a proč?
¶ To je záludná otázka. Kdyby to šlo, ráda bych studovala ve všech ateliérech, aspoň na jeden semestr. Široký záběr UMPRUM je fascinující a na klauzurách jsem vždy v úžasu, jak jsou studující úspěšní nejen ve smyslu hledání vlastního tématu, ale i profesionálního zpracování. Vždy mě baví sledovat, jak se rodí nápady a jejich následně zhmotnění, za jeden semestr může z počáteční myšlenky vzniknout komplexní dílo. Propojení umění, řemesel a technologií je zde výjimečné.
Studující Ateliéru fotografie II na zahájení výstavy v Českém centru v Londýně (2023)
Foto: archiv Aleny Kotzmannové
→ Alena Kotzmannová je absolventkou Ateliéru konceptuální a intermediální tvorby Adély Matasové a Ateliéru fotografie Pavla Štechy na UMPRUM. V doktorském studiu pokračovala na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, od roku 2022 je vedoucí Ateliéru fotografie II. Ve své tvorbě zkoumá médium fotografie, jeho hranice, možnosti a přesahy.
→ Kateřina Matějková je studentkou Teorie a dějin moderního a současného umění na UMPRUM, kde právě spoluzakládá platformu pro současné umění LIV. Je absolventkou studia výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a semestrální studijní stáže na Instituto Politécnico de Lisboa. Věnuje se médiu fotografie a uměleckému vzdělávání, pracuje v Národní galerii Praha.
→ Rozhovor vedla: Kateřina Matějková
→ Foto: Apolena Typltová
ⓊⓂⓅⓇⓊⓂ ①④⓪ ⓁⒺⓉ
«Ateliér jako prostor pro experiment a mezioborovou spolupráci.»
¶ Rozhovor s vedoucí Ateliéru fotografie II Alenou Kotzmannovou ke 140. výročí UMPRUM
Alena Kotzmannová
Foto: Apolena Typltová
Od roku 2022 vede Ateliér fotografie II na Katedře grafiky, v letech 1992 až 1998 byla součástí ateliérů intermediální tvorby Adély Matasové a fotografie Pavla Štechy. Jaké bylo studium u dvou výjimečných osobností českého umění? Proměnil se přístup studujících ke škole? Co může přinášet výuka na UMPRUM a která z otázek Kateřiny Matějkové pro ni byla nejzáludnější?
Kateřina Matějková: Nedávno proběhly přijímací zkoušky, jak vzpomínáte na vstup do studia na UMPRUM?
¶ Alena Kotzmannová: V době mého studia probíhala změna z Ateliéru textilní tvorby II na Ateliér prostorové tvorby textilu a alternativních technik. Vedla ho Adéla Matasová, která vždy pracovala s přesahem od textilu do širších volných instalací, i proto byl poté přejmenován na Ateliér konceptuální a intermediální tvorby. Hlásila jsem se původně také na FAMU, byla jsem přijata na animaci a přemýšlela, pro kterou školu se rozhodnout. Na prvním setkání s Adélou mě velmi oslovila její osobnost a dál jsem neváhala.
Ateliér Adély Matasové v učebně 208 (1994)
Foto: archiv Aleny Kotzmannové
Jakým způsobem probíhala výuka v jejím ateliéru?
¶ Vzpomínám, že když jsme dostali semestrální zadání, zajímalo nás, jak o daném tématu zjistit co nejvíc, nezaměřovali jsme se pouze na svou výslednou realizaci. Adéla zvala odborníky z různých oborů, téma jsme zkoumali z více úhlů pohledu. Proces získávání nových vědomostí a postupné hledání vlastního přístupu byl velmi přínosný. Myslím, že je to důležitá metoda, která má základ v poznání kontextu a zájmu o celek, proto se ji také snažím uplatňovat.
Jak byste popsala přístup Pavla Štechy v Ateliéru fotografie?
¶ Moc jsem si vážila jeho otevřenosti k uvažování i mimo klasickou fotografii, směrem k umění pracujícímu s tímto médiem méně obvyklými způsoby. Když v roce 1994 založil na UMPRUM Ateliér fotografie, šla jsem hned na stáž a zůstala tam i další rok. Bylo sympatické, že vítal studující z různých ateliérů, takže dohromady jsme tvořili rozmanitou skupinu lidí se zájmem nejen o fotografii. Byl to skvělý pedagog, který výrazně ovlivnil nastupující generaci.
Setkání absolventek a absolventů Ateliéru fotografie (2015)
Foto: archiv Aleny Kotzmannové
Přenesla jste něco z jejich metod výuky do Ateliéru fotografie II? Čemu se naopak nevěnujete?
¶ Jako základní hodnotu jsem si od obou odnesla otevřenost pro mezioborový přístup a spolupráci. Co je jiné, je určitě tempo, jakým se aktuální technologie vyvíjí, a je náročné zanést do studijních plánů výuku současných technik. Nový digitální fotoaparát, který si za úspory pořídíte v prvním ročníku ztratí svou hodnotu, než dostudujete. Jádro výuky každého oboru má své pevné základy, ale je dobré mít vizi do budoucna, která je změnám otevřená.
Změnily se podle vás očekávání, ambice či přístup studujících ke škole?
¶ Mám pocit, že dnes jsou studující více nuceni přemýšlet o tom, co bude následovat až školu opustí. Je to samozřejmé, ale mě ta myšlenka v době studia vůbec nenapadla. Přesto se snažím v ateliéru vyvářet prostor pro experiment a myslím, že nasazení studujících je dnes až zázračné. Zájem dozvědět se víc nebo prozkoumat možnosti (i nemožnosti) se nevytratil, z toho mám velkou radost.
Alena Kotzmannová
Foto: Apolena Typltová
Doktorskému studiu výtvarné výchovy jste se věnovala na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Co vás k němu motivovalo a jakým způsobem formovalo váš přístup k výuce?
¶ Přemýšlela jsem nad svými projekty, o budoucnosti média fotografie i sama nad sebou. Nechtělo se mi hned vracet zpět na UMPRUM, kde bych se ocitla ve známém kamarádském prostředí. Neočekávaně přišla nabídka od Marie Fulkové, když na Katedře výtvarné výchovy vznikal program pro umělce a umělkyně se zájmem o pedagogiku. Věnovali jsme se současné filosofii i metodám uměleckého výzkumu a otevřely se nám tak způsoby, jak se dál rozvíjet nejen v autorské, ale i pedagogické tvorbě. Často se při plánování výuky vztahuji k přístupům, které jsem se zde naučila.
Ateliér fotografie II byl založen poměrně nedávno, jako součást Katedry grafiky. Proč jste se rozhodli s Tomášem Součkem zúčastnit konkurzu na jeho vedení?
¶ Oslovil nás Václav Jirásek, který ateliér vedl a rozhodl se odejít. Před svým odchodem přijal více studujících než obvykle, za což jsem mu vděčná. V tomto ročníku je hodně výrazných osobností, které nastoupily již do námi navrženého programu a tvoří teď jádro ateliéru. Když člověk představí, kam by chtěl směřovat v rámci výuky a vybuduje se vzájemná důvěra, tak myslím, že je to pro obě strany smysluplná cesta.
Konzultace v Ateliéru fotografie II (2024)
Foto: archiv Aleny Kotzmannové
Co pro vás znamená učit?
¶ Zpočátku jsem ambice ani potřebu učit neměla, první impuls mi dala opět Adéla, která mne přizvala do svého ateliéru na Fakultě umění a designu Ladislava Sutnara. Uvědomila jsem si, že je to velmi tvůrčí profese, nezabýváte se pouze svou prací, ale máte možnost sdílet myšlenky a názory s ostatními. Ekvivalentem k vlastnímu vyjádření může být i pedagogická činnost.
Ve kterém z ateliérů byste chtěla dnes studovat a proč?
¶ To je záludná otázka. Kdyby to šlo, ráda bych studovala ve všech ateliérech, aspoň na jeden semestr. Široký záběr UMPRUM je fascinující a na klauzurách jsem vždy v úžasu, jak jsou studující úspěšní nejen ve smyslu hledání vlastního tématu, ale i profesionálního zpracování. Vždy mě baví sledovat, jak se rodí nápady a jejich následně zhmotnění, za jeden semestr může z počáteční myšlenky vzniknout komplexní dílo. Propojení umění, řemesel a technologií je zde výjimečné.
Studující Ateliéru fotografie II na zahájení výstavy v Českém centru v Londýně (2023)
Foto: archiv Aleny Kotzmannové
→ Alena Kotzmannová je absolventkou Ateliéru konceptuální a intermediální tvorby Adély Matasové a Ateliéru fotografie Pavla Štechy na UMPRUM. V doktorském studiu pokračovala na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, od roku 2022 je vedoucí Ateliéru fotografie II. Ve své tvorbě zkoumá médium fotografie, jeho hranice, možnosti a přesahy.
→ Kateřina Matějková je studentkou Teorie a dějin moderního a současného umění na UMPRUM, kde právě spoluzakládá platformu pro současné umění LIV. Je absolventkou studia výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a semestrální studijní stáže na Instituto Politécnico de Lisboa. Věnuje se médiu fotografie a uměleckému vzdělávání, pracuje v Národní galerii Praha.
→ Rozhovor vedla: Kateřina Matějková
→ Foto: Apolena Typltová
© 1885 — 2025 UMPRUM Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
umprum.cz