BYSTRÍK KLČO
A… THE CONFESSION
The Confession pro mne bylo velmi přirozeným krokem vpřed v mojí tvorbě. Poslední dobou je mi mou inspirací můj původ a vlivy, které formovaly mou identitu, obojí se tak stalo důležitým faktorem pro tuto práci. Uvědomil jsem si, že pod vlivem sociálních konstruktů a také konstruktů, které jsem si sám vytvořil, jsem zapomněl, jaký doopravdy jsem. Bylo děsivé si uvědomit, že něco, za co jsem bojoval celý život (moje identita) se stalo něčím, o čem jsem úplně ztratil pojem. Identita mnohých queer lidí včetně mě má performativní vrstvu. Je to určitý vyrovnávací mechanismus, vzorec chování, který jsme si vytvořili pro svoji ochranu (např. dlouhou část života předstíráte, že jste heterosexuál*ka, abyste zapadli nebo abyste nebyli napadnutí*é). Je to život jako performance. Tato práce je mým vyznáním, je to způsob a pokus návratu zpět k sobě samému pomocí upřímnosti, zranitelnosti a otevřenosti, a to také v prostředí, které k těmto vlastnostem nevyzývá. Zároveň je to ale akumulace smutku, traumat, sebenenávisti, hněvu, frustrace, osamělosti, násilí a touze po zapadnutí. Moje konfese je sice plná negativních emocí, ale je především o zahojení sama sebe.
The Confession je jakési pokračování jedné z mých prací, ktorou je How can I be free and alive and get out of these traps that culture, my parents, myself, talked me into?
Velkou inspirací se staly rozhovory celebrit, politiků*iček
a oficiální proslovy v online prostředí, jako například Beyoncé – Dear Class of 2020.
Chtěl jsem docílit jakéhosi “divadelního dojmu”,
v podstatě set design tvořila jen opona a dramatické světlo.
Ve videu mám na sobě sako od Tomáše Višňovského. Oblečení bylo pro navození atmosféry důležité a chtěl jsem mít na sobě něco, co bude působit mocně. Toto sako to dokonale ztělesňuje. (Foto: Bystrík Klčo)
Malý close-up z backstage fotek.
Inspirací pro mě byla jednoznačně esej od Susan Sontag – Notes on Camp. Sontag tam zmiňuje mnoho myšlenek, které jsou pro tuto práci důležité a skvěle ji doplňují.
Jeden z prvních rozpracovaných scénářů.
Finální konfese byla nakonec odlivestreamovaná přes Instagram a sdílená na TikTok. Záznam z těchto dvou platforem se stal finálním dílem. (Foto: Joanie Guerrero)
Bystrík Klčo (*2002) Původem ze Slovenska, do Prahy ho zavedlo v roce 2021 studium v Ateliéru volného umění III na UMPRUM. Ve své tvorbě rád pracuje s různými médii, momentálně přezkoumává témata queerness, identity a traumat v kontextu svého života a vývoje. V současnosti je členem Experimentální instituce wash-ed. Mimo svou uměleckou praxi je fotografem, příležitostně také modelem..
Instagram: https://www.instagram.com/bystrikklco/
https://www.instagram.com/bystrikbasic/
BYSTRÍK KLČO
A… THE CONFESSION
The Confession pro mne bylo velmi přirozeným krokem vpřed v mojí tvorbě. Poslední dobou je mi mou inspirací můj původ a vlivy, které formovaly mou identitu, obojí se tak stalo důležitým faktorem pro tuto práci. Uvědomil jsem si, že pod vlivem sociálních konstruktů a také konstruktů, které jsem si sám vytvořil, jsem zapomněl, jaký doopravdy jsem. Bylo děsivé si uvědomit, že něco, za co jsem bojoval celý život (moje identita) se stalo něčím, o čem jsem úplně ztratil pojem. Identita mnohých queer lidí včetně mě má performativní vrstvu. Je to určitý vyrovnávací mechanismus, vzorec chování, který jsme si vytvořili pro svoji ochranu (např. dlouhou část života předstíráte, že jste heterosexuál*ka, abyste zapadli nebo abyste nebyli napadnutí*é). Je to život jako performance. Tato práce je mým vyznáním, je to způsob a pokus návratu zpět k sobě samému pomocí upřímnosti, zranitelnosti a otevřenosti, a to také v prostředí, které k těmto vlastnostem nevyzývá. Zároveň je to ale akumulace smutku, traumat, sebenenávisti, hněvu, frustrace, osamělosti, násilí a touze po zapadnutí. Moje konfese je sice plná negativních emocí, ale je především o zahojení sama sebe.
The Confession je jakési pokračování jedné z mých prací, ktorou je How can I be free and alive and get out of these traps that culture, my parents, myself, talked me into?
Velkou inspirací se staly rozhovory celebrit, politiků*iček a oficiální proslovy v online prostředí, jako například Beyoncé – Dear Class of 2020.
Chtěl jsem docílit jakéhosi “divadelního dojmu”,
v podstatě set design tvořila jen opona a dramatické světlo.
Ve videu mám na sobě sako od Tomáše Višňovského. Oblečení bylo pro navození atmosféry důležité a chtěl jsem mít na sobě něco, co bude působit mocně. Toto sako to dokonale ztělesňuje. (Foto: Bystrík Klčo)
Malý close-up z backstage fotek.
Inspirací pro mě byla jednoznačně esej od Susan Sontag – Notes on Camp. Sontag tam zmiňuje mnoho myšlenek, které jsou pro tuto práci důležité a skvěle ji doplňují.
Jeden z prvních rozpracovaných scénářů.
Finální konfese byla nakonec odlivestreamovaná přes Instagram a sdílená na TikTok. Záznam z těchto dvou platforem se stal finálním dílem. (Foto: Joanie Guerrero)
Bystrík Klčo (*2002) Původem ze Slovenska, do Prahy ho zavedlo v roce 2021 studium v Ateliéru volného umění III na UMPRUM. Ve své tvorbě rád pracuje s různými médii, momentálně přezkoumává témata queerness, identity a traumat v kontextu svého života a vývoje. V současnosti je členem Experimentální instituce wash-ed. Mimo svou uměleckou praxi je fotografem, příležitostně také modelem..
Instagram: https://www.instagram.com/bystrikklco/
https://www.instagram.com/bystrikbasic/
© 1885 — 2024 UMPRUM Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
umprum.cz