Že je žena věcí veřejnou a že za práva žen se musí stále bojovat, jsou fakta platná i na začátku 21. století, a to i v zemích takzvaného západního světa. Je dobré si připomínat, že svobodná žena není samozřejmostí. Ostatně zprávy a každodenní události nám to připomínají samy. Ačkoliv mohli bychom se ptát –⁠ kdo je vlastně svobodný? V dnešním světě se každý den konfrontujeme s obrazy dokonalých způsobů žití, reklamy na ulici nám ukazují věci, co k našemu životu (ne)potřebujeme, politici rozhodují o tom, co je pro člověka nejlepší. Nejen ženy, ale všichni lidé neustále protlačováni mřížkou společenských a kulturních vzorců, které utváříme, stejně jako jsme jimi utvářeni. Snažíme se podřídit statutu quo nebo se mu naopak vzepřít. Právě zkoumání převládajícího narativu a toho, jak se jeho ideje setkávají s praxí, je zajímavou a důležitou výzvou nejen disciplíny dějin umění.

1   Fotograf: Václav Jirů, Taneční škola Milči Mayerové, Letem světem, 1933, č. 31
2   PACHMANOVÁ, Martina, Civilizovaná žena: Ideál i paradox prvorepublikové vizuální kultury, Praha: UMPRUM 2021, s 361.

Civilizovaná žena zkoumá ideální obraz ženy tak, jak byl představován za První republiky. Název knihy odkazuje ke stejnojmenné výstavě, která proběhla v Brně před téměř 100 lety a jejímž cílem bylo představit publiku, „jak se má kultivovaná žena oblékati“,3 jak zněl její podtitul, ale také jak se má chovat. Byla jedním z projektů, které měly za cíl představit model moderní civilizované ženy, která je na rozdíl od ženy staré epochy aktivní ve všech směrech společenského, ale i soukromého života. Tato představa feminity a její propagace byla výrazně ovlivněna i politickou situací; v nové demokracii měla nová žena demonstrovat vyspělost státu a ukazovat jeho modernitu v kontrastu se starým zřízením. Kniha mapuje rozličné podoby tohoto novodobého ženství v prvorepublikové společnosti a její vizuální kultuře, popisuje různé role ženy a také to, jakým způsobem se ideál a představa o pokrokové ženě setkávaly s realitou. Jak zmiňuje v předmluvě autorka publikace Martina Pachmanová, jednalo se o fenomén plný paradoxů, kdy snaha o osvobození ženy od jejích tradičních rolí ji často také více svazovala. Ideální žena té doby přijímala nové role aktivní občanky či sportovkyně, ale to neznamenalo, že by se oprostila od těch starých – i nadále musela být matkou, manželkou, ženou, co se stará o domácnost a o svůj vzhled, a to tím nejmodernějším způsobem. Společenský tlak na její výkon narůstal. 

Kniha vznikla na základě několikaletého projektu podporovaného Grantovou agenturou České republiky, jehož řešitelkou je Martina Pachmanová – ta působí na UMPRUM jako výzkumná pracovnice i pedagožka a otázkám genderu a feminismu v umění a ve vizuální kultuře se věnuje dlouhodobě. Můžeme připomenout například dvě publikace vydané nakladatelstvím UMPRUM, které se věnovaly obdobným tématům, Z Prahy až do Buenos Aires: „Ženské umění“ a mezinárodní reprezentace meziválečného Československa 4 či Zrození umělkyně z pěny limonády: Genderové kontexty české teorie a kritiky umění.5 Kromě Martiny Pachmanové se na řešení projektu Civilizovaná žena podílely i literární historička Libuše Heczková a teoretička mediálních studií Kateřina Svatoňová, které úvahy nad tématem obohatily o další perspektivy ze svých oborů. Do knihy také přispěly komentáři a doplňky k jednotlivým kapitolám. Kromě publikace vznikla na základě projektu i stejnojmenná výstava v Místodržitelském paláci v Moravské galerii v Brně, dochází tak k určitému revivalu a rekontextualizaci tématu, které předvedla v letech 1929-1930 již zmiňovaná výstava Civilisovaná žena.

Tématika prvorepublikové kultury zaměřující se na kultivování moderní ženy je velmi rozsáhlá, kniha toto téma rámuje v sedmi kapitolách, z nichž každá představuje určitou část soudobého života a kultury. Na závěr každé kapitoly je také představen výběr osobností, převážně žen, které se v daném poli rozličně realizovaly a které nejsou většinou příliš známé. Každá kapitola je doprovázena bohatým obrazovým materiálem, který zprostředkovává dobovou vizuální kulturu, nesnaží se ovšem pouze o reprodukce uměleckých děl, ale ukazuje také produkci soudobé masové kultury. Velké množství obrazového materiálu pochází z dobového tisku, objevují se zde reklamy i různé karikatury, tedy obrazy, které vytvářely obraz moderní ženy možná aktivněji, než díla „vysokého umění“. Kniha se nejen snaží narušit hierarchii tzv. vysokého a nízkého umění, ale především chce vytvořit komplexní obraz dobové vizuality, který má sám o sobě vypovídající hodnotu. Dle slov autorky nejsou reprodukce v knize pouhými ilustracemi textu, ale jsou autonomními nosiči informací.

To, že i obraz může mluvit, je potvrzeno i v závěrečné části knihy, kde je zařazen obrazový komentář současné umělkyně Mileny Dopitové A jaký je tvůj kousek ráje?. Tuto intervenci vysvětluje doc. Pachmanová následovně: 

„Ať už pracuji na jakémkoli projektu, který je časově ukotven v minulosti, snažím se v něm najít témata rezonující s naší žitou současností. Je to nepochybně také dané tím, že se již od absolutoria dějin umění také zabývám současným uměním, jakkoli v posledních letech moje „výlety“ do historie převažují. I proto ohledávám možnosti, jak do historicky orientovaných výstav anebo publikací intervenovat současným uměním. Na Civilizované ženě jsem spolupracovala s Milenou Dopitovou, kterou považuji za jednu z nejvýraznějších osobností polistopadové scény. Zatímco pro knihu vytvořila soubor hravých koláží, v nichž mimo jiné poukazuje na objektivizaci ženského těla a konstruovanost genderové identity, do výstavy vstoupila velkoformátovou videoprojekcí, v níž tematizovala na jedné straně prekarizaci ženské práce a na straně druhé naplněné i nenaplněné touhy dnešních žen. Je fascinující – a zároveň znepokojivé – vidět, že řada problémů a předsudků, které se vázaly k ženské emancipaci (a tedy i ke klíčové postavě výzkumného projektu, tedy k ženě moderní, nové či civilizované), svazují ženy dodnes. To jsem ostatně opakovaně slýchávala od návštěvníků třeba při komentovaných prohlídkách Civilizované ženy v Moravské galerii, kteří byli mnoha podobnostmi udiveni a zároveň se obdivovali aktuálnosti mnohých exponátů. (Třeba kalhotové soubory Boženy Hornekové pro výstavu a publikaci Civilisovaná ženy by dnes mohla nosit kterákoli žena, snad jen podvazkový pás a spodní prádlo působí poněkud „antikvárně“.) Ale měla bych to vlastně genderově korigovat, na komentované prohlídky totiž chodily až na vzácné výjimky pouze ženy. I to nakonec svědčí o tom, že masarykovské krédo, že ženská otázka je nevyhnutelně i otázkou mužskou, dosud neplatí.“

To, že vizuální stránka je s tou obsahovou na stejné úrovni, je pak ztělesněno i v grafickém zpracování knihy. Toho se ujala Barbora Toman Tylová ve spolupráci s Tiborem Vizi ze studia Toman Design. Grafické i obsahové kvality Civilizované ženy jsou oceněny i odbornými porotami v Čechách i zahraničí, publikace byla nominována na Magnesia Literu 2022 v kategorii Litera za naučnou literaturu, dále na Nejkrásnější knihu roku a v soutěži European Design Awards 2022 v kategorii Art Catalogue obdržela za grafický design druhé místo.

Článek pro UMPRUM Online připravila:
Kristýna Fabiánová

Kristýna Fabiánová je studentkou magisterského studia na Katedře teorie a dějin umění UMPRUM, bakalářské studium absolvovala na Filozofické fakultě UK, obor dějiny umění. Věnuje se především zprostředkování umění veřejnosti a pedagogické praxi, s čímž se pojí i její zájem o přesahy vizuální kultury do různých sfér života – každodenního i politického. Ve své bakalářské práci zkoumala vztah díla Emila Filly a jeho politických postojů.