Jeho cílem bylo zkoumání materiality v uvažování o domu a domově. Výsledkem není konkrétní dům jako produkt pokrývající komplexní potřeby klientů nebo modernistický „stroj na bydlení“. Naopak, studující zkoumali myšlenku architektury jako přirozeného pokračování těla. Jednotlivé projekty jsou vybudovány kolem archetypálních architektonických elementů, jako je stěna, střecha, sloup, otvor, schody, zdroj tepla a krajina. Propojením těchto prvků vzniká jedinečný ekosystém domu, který kromě vnějšího vzhledu v sobě ochraňuje vnitřní strukturu zásadní pro své fungování.

Sloup coby páteř architektonické tělo podpírá, stěny tvoří kůži či membránu, která je chrání, izoluje a ohraničuje, rozvody tepla a vody zásobují dům potřebnými živinami. Keramické materiály se však nepodílejí jen na fyzické konstrukci organismu domu. Jsou součástí péče o další organismy, které domy zabydlují, například v nově konstruovaném prostoru na střeše pomocí inovativní keramické krytiny. A v neposlední řadě se podílejí na péči o tělo nejen po stránce fyzické, ale také v rovině sociální. Jako zdroje tepla a energie vytvářejí prostor ke sdružování a sdílení.

Cihla je základní stavební jednotka.

Navržená cihlová stěna boří hranice mezi vnitřním a vnějším, čímž vzniká prostor pro život, který byl dosud skrytý za temnou oponou.

Perforace a řez cihel propouští přímé sluneční paprsky pouze pod určitými úhly, tato hra světla a stínu dokáže přizpůsobovat atmosféru konkrétním požadavkům na různé části domu. Struktura vyzdvihuje prolínání prostorů a zároveň poskytuje podporu pro růst rostlin a úkryt pro hmyz i ptáky. Tím vytváří další živý prostor stavební konstrukce, v teplém období funguje jako oáza chránící před přehřátím.

Cihla a malta, ale dům to není.

Schody a písek, ale hrad to není.

Hřiště je prostor pro lezení, skákání a objevování prostředí, kde každá návštěva znamená nový příběh. Jeho půdorys je navržen na základě archetypálních principů pohádkových vyprávění a vytváří scénu, která podněcuje hru a dětskou představivost.

Inspirací projektu se staly krápníky, které vznikají postupným vrstvením vápníku sráženého a odpařovaného z vody. Tento přirozený proces má specifickou estetiku i konstrukční logiku, zviditelňuje působící síly. Princip vrstvení je přenesen do návrhu sloupu, který se skládá z modulárních cihel ve třech základních tvarech, přičemž každá cihla má specifickou profilaci. Modulární systém umožňuje vytvořit nespočetné varianty sloupů, a tím přizpůsobit architektonický prvek prostoru i funkci.

Vertikální fontánový systém kombinuje čištění vody s meditativním zážitkem a harmonicky začleňuje vodu do architektonických interiérů. Tento autonomní systém umožňuje vodě proudit skrze strukturu, která interaguje jak se svým prostředím, tak s jeho obyvateli. Inspirací z přírody se fontána přizpůsobuje vnějším změnám: čím vydatnější je venku déšť, tím více vodních kapek se vytváří, což přináší jedinečné vizuální a zvukové atmosféry, které se mění podle počasí. Fontána je navržena jako modulární systém, který lze integrovat do jednoho podlaží nebo nekonečně replikovat na více úrovních díky flexibilnímu opakování svých dvou hlavních modulů. Tato variabilita poskytuje široké možnosti využití, což činí tento systém inovativním a přizpůsobitelným řešením pro různé architektonické projekty.

Keramický objekt se zaměřuje na propojení tepla v kontextu lidské interakce. Projekt zkoumá, jak tepelný prvek může poskytovat fyzické zahřátí, ale také podporovat sociální vztahy a emocionální mezilidské spojení. Inspirací byla kachlová kamna a teplo jako nástroj pro vzájemnou komunikaci. Klíčovým prvkem je haptika, která stimuluje fyzický kontakt a interakci prostřednictvím struktury a tepla. Tento prvek tedy nejen zajišťuje komfort, ale poskytuje i platformu pro každodenní rituály a reflexi vztahů. Objekt esteticky formuje prostor, a zároveň emocionálně ovlivňuje uživatele.

Keramické ohniště na ethanolové palivo se stává součástí keramické dlažby a je tak implementováno do architektury svého bezprostředního okolí, které je prostorem pro setkávání a společné trávení času. Evokuje vodní hladinu zvlněnou za pomocí vibrace. Forma se vztahuje k tekuté povaze ethanolového ohně a evokuje chvění, které zesiluje vjem plamenu. Ohniště v prostoru vytváří bod zájmu jako sochařský objekt i v momentu, kdy se v něm neodehrává proces hoření. Projekt vytváří alternativu k zavedenému principu a tvarosloví ethanolových ohnišť.

Každoročně zápolíme s vlnami horka a suchem, přesto necháváme veškeré srážky okamžitě odtéct z našeho prostředí. Jediným jejím uplatněním je občasné sbírání pro využití v domácnosti. Projekt inovativní keramické střešní krytiny nabízí možnost podílet se na změně mikroklimatu města. Promyšlené tvarování keramické tašky udržuje vodu přímo na střeše, kde postupným odpařováním ochlazuje okolí a poskytuje útočiště lokálním druhům rostlin. Cílem projektu je vytvořit z městských střech živé, odolné ekosystémy, které pomohou zmírnit vedra a podpořit biodiverzitu.

Projekt se zabývá stěnou jako klíčovým prvkem prostoru – nositelem hranic, významů a interakcí. Zkoumá funkce stěny, její historický a sociální kontext, ale i vliv na prostor a vztahy mezi lidmi. Slovo zeď může znamenat i lidskou masu, frontu nebo řadu. Nově nastavené standardy soukromí a snaha o individualismus si vyžádaly vícero zdí, tvořících se kolem našeho obytného prostoru.  Navržený soubor pěti typů cihel je kompatibilní se standardními cihlami. Z nich vystavěná stěna získává členitost, nové funkce a pohyb. Nový typ cihel umožňuje variabilní výstavbu, ta doplňuje stěnu o organický aspekt i vylepšení nosných vlastností.

Navržený sloup propojuje funkční a estetické kvality. Je inspirován lidskou páteří jako symbolem nosné síly a opory. Pomocí 3D tisku keramiky jsou vyrobené díly stohované na sebe. Design spojuje historickou tradici s moderními technologiemi a zdůrazňuje psychologický rozměr architektury. Díky členitému vnitřnímu prostoru a integrovanému světelnému zdroji sloup funguje nejen jako nosný prvek, ale také jako atmosférický objekt, který obohacuje prostředí o jedinečné estetické kvality.

V dětství byla mou oblíbenou činností hra na restauraci. Ráda bych v tom pokračovala, ale tentokrát se skutečnými ingrediencemi a opravdovou kuchyňkou na kolečkách, kde by se podávaly palačinky! Pro mnohé jsou jídlem s nostalgickou a sentimentální hodnotou. Baví mě jejich smyslový zážitek – vůně, chuť, textura. Vytvořila jsem palačinkový pojízdný vozík, který je distributorem dobré nálady a místem pro smyslové potěšení bez potřeby formálního kulinářského zážitku. Při tvorbě vozíku jsem si zavzpomínala na tento pokrm, který mám spojený s pohodou a bezstarostným dětstvím.

Milan Pekař a Tereza Sluková (Ateliér keramiky a porcelánu)

Imrich Vaško a Shota Tsikoliya (Ateliér architektury III)

Tereza Vernerová Volná

Tomáš Zumr

Sloup coby páteř architektonické tělo podpírá, stěny tvoří kůži či membránu, která je chrání, izoluje a ohraničuje, rozvody tepla a vody zásobují dům potřebnými živinami. Keramické materiály se však nepodílejí jen na fyzické konstrukci organismu domu. Jsou součástí péče o další organismy, které domy zabydlují, například v nově konstruovaném prostoru na střeše pomocí inovativní keramické krytiny. A v neposlední řadě se podílejí na péči o tělo nejen po stránce fyzické, ale také v rovině sociální. Jako zdroje tepla a energie vytvářejí prostor ke sdružování a sdílení.

Cihla je základní stavební jednotka.

Navržená cihlová stěna boří hranice mezi vnitřním a vnějším, čímž vzniká prostor pro život, který byl dosud skrytý za temnou oponou.

Perforace a řez cihel propouští přímé sluneční paprsky pouze pod určitými úhly, tato hra světla a stínu dokáže přizpůsobovat atmosféru konkrétním požadavkům na různé části domu. Struktura vyzdvihuje prolínání prostorů a zároveň poskytuje podporu pro růst rostlin a úkryt pro hmyz i ptáky. Tím vytváří další živý prostor stavební konstrukce, v teplém období funguje jako oáza chránící před přehřátím.

Cihla a malta, ale dům to není.

Schody a písek, ale hrad to není.

Hřiště je prostor pro lezení, skákání a objevování prostředí, kde každá návštěva znamená nový příběh. Jeho půdorys je navržen na základě archetypálních principů pohádkových vyprávění a vytváří scénu, která podněcuje hru a dětskou představivost.

Keramický objekt se zaměřuje na propojení tepla v kontextu lidské interakce. Projekt zkoumá, jak tepelný prvek může poskytovat fyzické zahřátí, ale také podporovat sociální vztahy a emocionální mezilidské spojení. Inspirací byla kachlová kamna a teplo jako nástroj pro vzájemnou komunikaci. Klíčovým prvkem je haptika, která stimuluje fyzický kontakt a interakci prostřednictvím struktury a tepla. Tento prvek tedy nejen zajišťuje komfort, ale poskytuje i platformu pro každodenní rituály a reflexi vztahů. Objekt esteticky formuje prostor, a zároveň emocionálně ovlivňuje uživatele.

Keramické ohniště na ethanolové palivo se stává součástí keramické dlažby a je tak implementováno do architektury svého bezprostředního okolí, které je prostorem pro setkávání a společné trávení času. Evokuje vodní hladinu zvlněnou za pomocí vibrace. Forma se vztahuje k tekuté povaze ethanolového ohně a evokuje chvění, které zesiluje vjem plamenu. Ohniště v prostoru vytváří bod zájmu jako sochařský objekt i v momentu, kdy se v něm neodehrává proces hoření. Projekt vytváří alternativu k zavedenému principu a tvarosloví ethanolových ohnišť.

Každoročně zápolíme s vlnami horka a suchem, přesto necháváme veškeré srážky okamžitě odtéct z našeho prostředí. Jediným jejím uplatněním je občasné sbírání pro využití v domácnosti. Projekt inovativní keramické střešní krytiny nabízí možnost podílet se na změně mikroklimatu města. Promyšlené tvarování keramické tašky udržuje vodu přímo na střeše, kde postupným odpařováním ochlazuje okolí a poskytuje útočiště lokálním druhům rostlin. Cílem projektu je vytvořit z městských střech živé, odolné ekosystémy, které pomohou zmírnit vedra a podpořit biodiverzitu.

Projekt se zabývá stěnou jako klíčovým prvkem prostoru – nositelem hranic, významů a interakcí. Zkoumá funkce stěny, její historický a sociální kontext, ale i vliv na prostor a vztahy mezi lidmi. Slovo zeď může znamenat i lidskou masu, frontu nebo řadu. Nově nastavené standardy soukromí a snaha o individualismus si vyžádaly vícero zdí, tvořících se kolem našeho obytného prostoru.  Navržený soubor pěti typů cihel je kompatibilní se standardními cihlami. Z nich vystavěná stěna získává členitost, nové funkce a pohyb. Nový typ cihel umožňuje variabilní výstavbu, ta doplňuje stěnu o organický aspekt i vylepšení nosných vlastností.

Milan Pekař a Tereza Sluková (Ateliér keramiky a porcelánu)

Imrich Vaško a Shota Tsikoliya (Ateliér architektury III)