Erwan Bouroullec vyrostl na francouzském venkově, mezi poli a lesy. Jako dítě si hrál s přírodninami, které nacházel kolem domu, a toto sepjetí s krajinou a tradicí se u něj dodnes projevuje v tom, čemu v Česku říkáme selský rozum. Ten je v jeho práci stále dobře čitelný. Na první pohled byste to do něj neřekli, ale už desítky let patří k hvězdám produktového designu. Spolupracoval se světovými značkami jako Vitra, Samsung, HAY či Flos. Nakonec ale i po letech rád přemýšlí hlavně rukama, hledá odpovědi dotykem a prací. V jeho produktech je stále cítit zem, dřevo, železo a především velká pokora vůči těmto i dalším přirozeným materiálům.

Mluví o hodnotě jednoduchosti, o návratu k tomu, co není povýšené ani snobské. Design podle něj nemá být sebeoslavou, ale tichým nástrojem života. Sám často pracuje s minimem – s nalezenými materiály, se starou aku vrtačkou a bruskou. V tomto omezení nachází svobodu. „Když máte málo,“ říká, „nemůžete klamat. Každé rozhodnutí je velmi dobře čitelné.“

Jeho přístup je úzce spojen s pozorováním přírody, která ho učí základním principům. Příroda je podle něj dokonalý systém založený na opakování malých iterací – větve, listy, stonky, kořeny i celý les fungují podle stejného rytmu. A především: příroda neplýtvá energií. Rostliny jsou efektivní, a tím i vysoce elegantní. Stejně tak těla zvířat – každý pohyb má smysl, žádné gesto není navíc. V tomto ohledu úspornosti kladně hodnotí i mikulandskou dílenskou židli, kterou navrhl Jiří Pelcl spolu s Michalem Maláškem. Ta je bezpochyby úsporná. Mnozí studenti se spíš podivují, že na ní dokázal několik hodin sedět.

Takový by podle Bouroulleca měl být i design: tichý, přítomný, otevřený. Ne ten, který křičí kolem sebe, upoutává pozornost nebo vzniká jen kvůli fotografii na Instagram. Design by nakonec neměl být o designu samotném, ale o způsobu života. Měl by vycházet z identifikace potřeb společnosti. Dnes to může být například nedostatek bydlení, potažmo malé byty nebo časté stěhování. Design by měl přinášet řešení problémů, ne jen další objekty.

V Bouroullecově pojetí se design stává civilizačním gestem – návratem k přirozené eleganci, k jednoduchosti, která neznamená chudobu, ale důstojnost. Jeho slova jsou apelem k odpovědnosti, kterou nese každý tvůrce vůči světu, v němž žije a tvoří.

Podle Bouroulleca má designér být participativním účastníkem společenského dění, který nazírá problémy v širokých kontextech a hledá etická, chytrá řešení – ať už vytváří produkt, video kampaň pro sociální sítě nebo výzkum materiálu. V každém případě by ale sdělení designéra měla být srozumitelná a dobře komunikována.
„Velmi dbejte na své výstupy,“ vyzývá Bouroullec na závěr. „Můžete být ti nejinteligentnější, nejcitlivější lidé se skvělými nápady, ale úkolem designéra je, aby tyto myšlenky společnost zaujaly a bylo jim porozuměno. Na konci dne je design hlavně komunikačním jazykem.” V jazyce Erwana Bouroulleca by se chtělo říct: Dobrý vtip musí být pochopen.