Slova zmíněná v titulku opakovaně zaznívala v přednášce a následných rozhovorech při setkání Piera Gandiniho a Piera Lissoniho se studenty UMPRUM koncem roku 2025. Pro někoho by to mohlo být až překvapivé: jeden na první pohled zasvětil život byznysu s nejvýběrovějším italským nábytkem, druhý zas navrhování od sofistikovaných produktů až po velké vily či hotely. Pokud ale člověk pronikne k těmto Italům blíže, pochopí, že jejich úspěch nespočívá ve schopnosti prodávat okázalou předraženost, ale v neustálém experimentování, posouvání limitů a hledání nových perspektiv. Nejspíš právě proto se kdysi prosadili, a proto si také udrželi své pozice až dodnes. Samozřejmě to nebylo vždycky jednoduché, a i téma důležitosti chyb se studenty otevřeně probrali.

Do debaty se studenty toto italské duo vtrhlo jako orkán. S energií a sebevědomím ostřílených vizionářů. Byla to vášnivá, místy až provokativní výzva k tomu, aby si mladá generace tvůrců naplno uvědomila svou společenskou moc a hlavně zodpovědnost.

Piero Gandini, dlouholetý tahoun značky Flos a současný šéf Flos B&B Italia Group, hned v úvodu odmítl představu designéra jako pouhého estetika. „Máte privilegovanou, ale velmi zodpovědnou roli. Přinášíte do světa kreativitu a kulturu. Každý projekt v sobě musí nést zprávu a důvod, proč vůbec existuje. Pokud to tak není, jde jen o pomíjivý plevel.“

Gandini se otevřeně pustil do kritiky líné vyprázdněnosti současných značek, které se často schovávají za luxus nebo jen donekonečna recyklují archivy z šedesátých let. Sám se vždy snažil designem provokovat a nabourávat status quo. Vzpomínal například, jak s Philippem Starckem vpravili radikální, protikonzumní texty umělkyně Jenny Holzer do nitra extrémně drahých křišťálových lustrů Baccarat, které měly přimět jejich klienty k zamyšlení. Nebo jak pro BMW vytvořili instalaci, ve které žádné auto ani nebylo – šlo jen o pohlcující zážitek ze světla a zvuku přenášející pocit z vozu. Design podle něj nesmí být jen o prodeji „dalších dvou váz navíc“, ale o tom, kam se jako společnost posouváme, o komunikaci a dialogu.

Když si vzal slovo architekt a designér Piero Lissoni, atmosféra se zlomila do jemnější, ale o to vybroušenější intelektuální roviny. Lissoni, proslulý svou čistotou forem a vytříbenými proporcemi, radikálně odmítl romantickou představu o múzách s břitkostí vlastní nejen svým stavbám, ale zjevně i svému humoru: „Lidé se mě ptají, kam si chodím pro inspiraci. Nejsem kněz, nepotřebuji inspiraci! Mou inspirací je život. Hluk ulice, sníh, vůně...“

Designér podle Lissoniho musí být moderním Vitruviem – bytostí, která v jednom těle spojuje inženýra, básníka, dělníka, sochaře a matematika, ale zároveň si musí zachovat naprostou svobodu mysli. Překvapivě otevřeně a s velkou dávkou sebeironie pak studentům ukázal bohatou sérii svých „hloupostí a omylů“. Prezentoval křehké karbonové židle, které při zkouškách popraskaly, ocelový labyrint pro Amazon, ve kterém se lidé v červenci doslova vařili, nebo nepohodlnou pohovku ve tvaru banánu. „Když děláte chyby a hned druhý den se z nich učíte a hledáte nová řešení, je to ta nejlepší úroveň kreativity,“ vysvětloval s úsměvem. Samotný proces a hledání jsou pro něj vždy důležitější než finální výsledek.

Jejich společná dynamika na pódiu fungovala jako dobře rozehraný tenisový zápas – což nakonec sami přiznali. Dva Pierové (jak s nadsázkou zmínili, v Itálii zdrobnělina „Pierino“ znamená tak trochu nebezpečného rošťáka) se navzájem doplňovali, zpochybňovali a posouvali dál. Gandini přinášel riskantní vize a byznysový tlak na inovaci, Lissoni dodával exaktnost, materiálový výzkum a hluboké porozumění formě. Nikdy ale netvoří izolovaně; jejich práce je jeden neustálý dialog. Vždyť také spolu přivedli na svět nejednu designovou ikonu.

Odpadní textil jako téma pro Milán

Jak to vypadá v praxi, když se pustí tyto mozky do kreativního procesu, se ukázalo během rozhovorů o chystané instalaci UMPRUM WASTED WASTE pro nadcházející Milan Design Week.

Pierové, ostřílení matadoři, v duchu svých prohlášení doporučili studentům držet se především sociálních a environmentálních aspektů problematiky odpadního textilu. „Pokud chcete lidi opravdu zasáhnout, nejde to nějakým novým, sebevíce zajímavým produktem, navíc v takové šílené konkurenci, která se na design weeku děje. Ale toto téma má takovou hloubku a sílu, že tento potenciál rozhodně má!

Na striktním vyznění konceptu se s realizačním týmem plně shodli. Ostatně tomu bude odpovídat i samotná podoba instalace, na které spolupracují Ateliér produktového designu, Ateliér designu oděvu a obuvi a Ateliré volného umění IV (dřívější Fotografie I). Celému konceptu bude vévodit autentická třídička textilu – včetně jezdícího pásu a reálného odpadního textilu, jako by byla přenesena rovnou z Diakonie Broumov, sociálního družstva, které studenty k tomuto tématu přivedlo.

Z bílých textilních kontejnerů tak téma putuje rovnou do centra Milána jako důležitá zpráva o stavu naší společnosti a nevyhnutelná výzva k zamyšlení se nad naším konzumním přístupem k životu. Performativní dění v instalaci však nekončí jen u kritiky. Doplňují ho vystavené objekty studentů, které dokazují, že i z odpadu lze vytvářet skvělé nové věci, a fungují tak jako reálné ukazatele možných východisek z tohoto hlubokého problému.

Závěrečný vzkaz obou hostů směrem k publiku byl nekompromisní, ale hluboce povzbuzující. Nebojte se velkých společností, ale nenechte se jimi semlít. Vždyť i ony se chtějí podílet na světě, který sdílíme, jen je někdy potřeba je popíchnout. Ptejte se po smyslu. Buďte kritičtí. „Vezměte na sebe plnou zodpovědnost za to, co děláte. Buďte cyničtí k vyprázdněnosti, ale nepřestávejte být zodpovědní k lidem a prostředí,“ uzavřeli setkání. V jejich podání není design pouhým nástrojem ke zkrášlování světa, ale silným kulturním a politickým gestem. „Hlavně nesmíte mlčet! Ta nová generace jste vy.“