Experiment jako výchozí bod.

Experiment jako výchozí bod. Jan Brož a další absolventi*ky UMPRUM v kontextu experimentální kulturní scény v Brně.
Jak vzniká art-direkce časopisu vydávaného veřejnou kulturní instituci? A jaké nabízí možnosti spolupráce se současnými umělci*kyněmi, uměleckými kolektivy? Je možné prostřednictvím písma (jeho sazby) vytvářet vizuální elementy? A jak lze přistoupit k tvorbě nové vizuální identity kulturní instituce?

Na tyto otázky reaguje v komentované fotoreportáži absolvent doktorského studia Ateliéru grafického designu a nových médií UMPRUM Jan Brož – konceptuální umělec a grafický designer, spoluzakladatel experimentálního studia Parallel Practice, který za svou tvorbu získal již mnoho ocenění (např. v rámci Nejkrásnější knihy za rok 2015 Cenu pro mladé tvůrce do 30 let; Cenu Českých center na 27. mezinárodním Bienále grafického designu Brno, 2016; v rámci Nejkrásnější knihy 2021 druhé místo pro publikaci Abeceda pro Futuru v kategorii Knihy o výtvarném umění; a mnoho dalších). Jan Brož je také autorem současné vizuální identity Centra experimentálního divadla v Brně (CED), kde působí jako art-direktor a grafický designér časopisu CEDIT: Kontexty a přesahy tvorby Centra experimentálního divadla. Právě o aktivitách soustředěných kolem CED byla vedena následující komentovaná fotoreportáž, kterou připravila Amálie Bulandrová z Katedry teorie a dějin umění UMPRUM.

CEDIT 01. Foto: Jan Kolský

K tvorbě vizuální identity Centra experimentálního divadla v Brně (CED), které sdružuje scény Divadlo Husa na provázku, HaDivadlo a Terén – pole performativního umění, jsem se dostal prostřednictvím veřejné soutěže vypsané v roce 2019. Přestože CED jako instituce slaví letos třicet let své existence, měnilo se tehdy jeho dlouholeté vedení a tedy i celkové směřování. Proto byla poptávka po nové vizuální identitě. Pro mě bylo první otázkou, jestli jde opravdu o experimentální prostředí a jestli vzniká koncepčně nová platforma.

Od prvního momentu jsem věděl, že chci pracovat s mikro-typografiemi. Měl jsem v té době silnou zkušenost s vizuální identitou FUTURY[1], Centrem pro současné umění, které letos už bohužel skončilo. Chtěl jsem převést určitou radikalitu tohoto experimentálního prostorou (který jsem skutečně bral jako most mezi tím, co se děje venku a v Čechách) i do CEDu – dostat tam podobnou náladu. Ve FUTUŘE jsem také pracoval s mikro-typografiemi: bral jsem to tak, že samotné písmo, resp. jeho sazba, může kreslit a vytvářet vizuální elementy. A na tom jsem postavil i svůj přístup k CEDu.

[1] Výsledkem je mj. kniha Abeceda pro Futuru, která získala ocenění v rámci Nejkrásnější knihy 2021: https://www.umprum.cz/web/cs/nakladatelstvi/katalogy-skripta-sborniky/abeceda-pro-futuru-9256

Mikro-typografie

Jelikož je celý název „Centrum experimentálního divadla“ hrozně dlouhý, chtěl jsem, aby pro logo vznikly dvě verze: jednak (až korporátní) zkratka CED; a pak tyhle rozvinuté varianty, se kterými je možné si trochu hrát.

Loga CEDu a tří divadel.

Chtěl jsem, aby vizuální identita působila trochu odměřeně a nad věcí. Trochu nezúčastněně. Ale zároveň přitažlivě pro někoho, kdo se chce nad celkem zamyslet (kdo například pracuje s texty). Samotné logo se hodí k vizuální podobě dalších subjektů instituce, které mají samy výrazný vizuální styl a velmi živý program. CED může díky logu působit silně a zároveň neinvazivně v rámci tohoto propojení.

Polep náklaďáku

Jako součást různých výstupů vznikla mj. série plakátů pro Alfa pasáž, kde jsou loga tří divadel ve spojení s hlavním logem CED. Myslím, že to dobře dokumentuje vztah scén v kontextu jejich rámování Centrem. Mám radost z toho, že když jsou loga jednotlivých divadel umístěna vedle sebe nebo pod sebou, tak vychází na tři písmena – tři scény CEDu.

Plakáty pro Alfa pasáž

Pokud jde o další výstupy, vzniklo také několik návrhů pro úpravu interiéru i exteriéru budovy. Je mi líto, jak Dům pánů z Fanálu (sídlo CED, pozn. redakce) vypadá z venku, jak je pomalovaná jeho fasáda. Proto jsem chtěl udělat takovou jednoduchou textovou aktualizaci:

Návrh značení vně a uvnitř budovy (nerealizováno)

CED jsem chápal jako výzkumnou až intelektuální záležitost, a proto jsem pracoval specifickým způsobem. Jako by šlo o obsah pro lidi, kteří ocení především textovou úpravu, někdy pravda trochu šílenou. A jsem hrozně rád, že doprovodem k tomu všemu je právě časopis CEDIT, kde dostávám příslibu experimentu (redakci tvoří zakladatelé časopisu Barbora Liška a Jakub Liška, od roku 2021 také Petr Kubala). Vracím se tím k mému rozhodnutí, že budu pracovat hlavně s mikro-typografií – s textovými tvary tak, aby obsah, který vzniká, vytvářel obsah samotných propagačních materiálů, a grafika jako taková byla spíš nosičem.

Obálky CEDIT. Foto: Jan Kolský

První číslo CEDITU se jmenovalo ZMĚNA KLIMATU. Tematizovalo tak nejen změnu klimatu jako takovou, ale i změnu institucionální. Tedy skutečnost, že CED prochází přerodem – má nové vedení, nové zaměření, novou identitu. Ilustrace jsem pro první číslo připravil sám, vlastně šlo o mé starší kresby a náměty, které jsem použil.

CEDIT 01, ilustrace Jana Brože. Foto: Jan Kolský

Od druhého čísla jsem se s redakcí dohodl, že by každé vydání mělo mít svou ilustrátorku, která bude vizuálně reagovat na obsah:

02: Eva Koťátková (Prostory dialogu)

CEDIT 02, ilustrace Eva Koťátková. Foto: Jan Kolský

03: Barbora Kleinhamplová (R e konstrukce budoucnosti)

04: Kristýna Kulíková (Artivismus)

05: Anežka Minaříková (Nerozumění)

CEDIT 05, ilustrace Anežka Minaříková. Foto: Jan Kolský

06: shotby.us - Lenka Glisníková a Karolína Matušková (Tělo v pandemii)

07: Johana Pošová (Nehierarchická organizace)

08: Anežka Abrtová (INICIATIVA)

Spolupráce s ilustrátorkami je taková, že chci, aby měly radost, a aby se cítily svobodně v rámci uchopení tématu. Někdy sám přidávám různé elementy. V případě spolupráce s Johanou Pošovou jsem například všechny fotky separoval, odstraňoval jim pozadí a zkrátka upravoval tak, aby to dopadlo harmonicky s ostatním materiálem. Její fotky sice vznikly přímo pro číslo, ale existovala předloha: spolu s Barborou Fastrovou měly výstavu ve Fotograf Gallery, kde byla vystavena „společnost z ovoce“. A mně série přišla jako skvělá pro téma „ne-hierarchická společnost“ – sedmé číslo časopisu.

CEDIT 07, ilustrace Johana Pošová. Foto: Jan Kolský

Anežka Minaříková: Při práci na ilustracích pro mě byla zásadní úzká spolupráce s Honzou. Celé jsme to vymýšleli společně – Honza mi posílal rychlé skici motivů, které jsem pak rozpracovávala a doplnila. Některé ilustrace vycházely přímo z článku a některé byly naopak volnější interpretací jednotícího tématu. Honza zná mojí práci a měl jasnou vizi o tom, jaký pocit by měly ilustrace navodit. Proto si myslím, že mě přizval k číslu o Nerozumění. CEDIT má nejen skvělý obsah ale i do posledního detailu promyšlenou artdirekci, která z něj děla dost unikátní časopis:-)

Obr. 16. CEDIT 05 ilustrovaný Anežkou Minaříkovou najdete online:
https://ced-brno.cz/viewerjs/#../files/2428.pdf

Lenka Glisníková a Karolína Matušková: Pandemické období samozřejmě ovlivnilo i náš tvůrčí proces. Díla, která jsme vytvořily během této doby, se neomezují pouze na nás dvě. Na fotografiích jsou i naši přátelé a blízcí z okruhu Garage Gallery. Ten paradox, který vznikl kombinací obavy z mezilidského kontaktu a zároveň obavy z jeho ztráty, nás navedl k vytvoření série portrétů. Situace jsme se chopily v daný moment intuitivně. Přemýšlely jsme hodně nad instagramovými filtry a maskami obecně. Nad anonymitou jedinců jak v internetovém, tak reálném prostoru. Bavily jsme se o nepříjemné zkušenosti prorůstající tělem, deformující tváře a vytvořily jsme ve fotografiích masky, nikoliv jako ochranné štíty, ale jako hmotu tvarující zatížené tělo a mysl. Ve stejné době jsme vytvořily i vizuál Brave New Man pro brněnské divadlo Husa na provázku. Téma v naší mysli rezonovalo, a tak jsme na něj přirozeně navázaly. Bavilo nás grafické pojetí a formát čísla, jeho ohyby a způsob čtení obrazu. Pozornost jsme věnovaly zdeformovaným tvářím, jejich emoci, a zbytek těla jsme nechaly „stékat“ po listech papíru.

CEDIT 06 zpracovaný absolventkami UMPRUM Lenkou Glisníkovou a Karolínou Matuškovou si můžete prohlédnout online:
https://ced-brno.cz/viewerjs/#../files/2639.pdf

Dalším takovým nepojmenovaným principem CEDITu je to, že v každém čísle pracuji s jiným titulkovým písmem. Tenhle nápad přišel se čtvrtým číslem, které ilustrovala Kristýna Kulíková. Použil jsem tehdy úplně čerstvě vydané písmo – Modelo (Maxitype) – a zjistil jsem, že funguje skvěle pro titulky a pro citace. Z toho jsem měl velkou radost, to písmo mám moc rád.

CEDIT 04, ilustrace Kristýna Kulíková. Foto: Jan Kolský

Moc si vážím toho, že mám grafickou svobodu, že můžu dělat CEDIT tak, jak chci. Mám takovou „sadu vnitřních pravidel“, kterou se pokouším dodržet při každém čísle. Vnímám vizuální složku a to, jak jsou čísla (graficky) udělaná, rovnocenně s tím, jak je napsaný jejich obsah. Operuji totiž s textovými dokumenty, které nakonec dostanou tvář. Takhle se to snažím dělat.

Zatím poslední číslo CEDITu nese podtitul INICIATIVA. Zpracovává hodně vážné téma související se zneužíváním moci na (uměleckých) školách. Hlavní článek se týká iniciativy NE! Musíš to vydržet.

Celý CEDIT s podtitulem INICIATIVA k nahlédnutí
https://ced-brno.cz/viewerjs/#../files/3077.pdf

Kresby v tomto čísle jsou drsné – hořící strom pro mě představuje hořící tradici, hořící instituci. Když jsem tyto kresby Anežky Abrtové viděl, věděl jsem, že to je ono – úplné ztělesnění tématu aktuálního čísla CEDITu. Texty uvnitř jsou těžké, téma je vážné a já si velice cením toho, že vzniká aktivismus v rámci (uměleckých) škol, a že jej CEDIT reflektuje.

Náhled CEDIT 08, ilustrace Anežka Abrtová

Amálie Bulandrová je studentka magisterského oboru Teorie a dějin umění na UMPRUM, zabývá se zejména scénografií, vizuální dramaturgií a problematikou divadelní a výtvarné instalace. Během svého dosavadního studia strávila rok v Německu (studium na Ruhr-Universität Bochum; stáž v Českém centru Berlín), rok ve Francii (studium na Université de Poitiers; účast na projektu Migrating Art Historians on the Sacred Ways), a absolvovala krátkodobou stáž na University of Bergen v Norsku. Příležitostně působí jako kurátorka.