Pohled do nižších pater
Matrixy životních podmínek rostlin. Každý druh vyžaduje odlišné podmínky – jinou míru oslunění a vlhkosti i jiný typ půdy. Analýza těchto parametrů se stala základem pro návrh formy.
Diagram procesu. Proces postupuje v krocích od generování formy přes distribuci druhů až po optimalizaci nosné konstrukce.
Optimalizace formy. Evoluční algoritmus CMA-ES prohledává latentní prostor VAE modelu, jehož decoder převádí jednotlivá řešení do architektonické geometrie. CNN surrogate model odhaduje klíčové environmentální charakteristiky vznikající formy; fitness funkce následně vyvažuje podmínky pro lidský pobyt, propojení jednotlivých úrovní a vhodnost prostředí pro místní rostlinná společenstva.
Distribuce programu. Stavba funguje jako otevřená veřejná struktura, do níž jsou vloženy vnitřní prostory s různou formou společného využití. Program se tak nesoustřeďuje do jednoho objemu, ale rozptyluje se napříč jednotlivými úrovněmi a vstupuje do vztahu s okolním terénem a vegetací.
Distribuce skupin rostlin. Ve vygenerované formě řeší další evoluční solver rozmístění rostlinných aliancí. Optimalizace vyvažuje ekosystémové služby (co systém poskytuje svému okolí) s ekologickou integritou (nakolik rozmístění podporuje vnitřní soudržnost a životaschopnost rostlinných společenstev).
Distribuce jednotlivých druhů. Z rozmístění rostlinných aliancí vychází rule-based algoritmus, který umisťuje konkrétní druhy podle jejich ekologických nároků a vzájemných prostorových vztahů.
Distribuce sloupů. BESO algoritmus iterativně redukuje konstrukčně nejméně přínosné podpory při zachování stanoveného limitu compliance. Výsledné rozmístění tak reaguje na nerovnoměrné zatížení zeminou i nepravidelnou geometrii celé struktury.
Konstrukční artikulace povrchu. Na základě distribuce sloupů je řešena konkrétní podoba samotného shellu – vychází z distribuce momentů a směru napěťových linií, výsledkem je optimální tloušťka a orientace jednotlivých nosníků.
