Překračujeme práh a ocitáme se zahaleni v růžolící textilii. Při procházce intimním prostorem, v němž nám plynoucí čas připomíná pouze zvon katedrály Frauenkirche, začínáme potkávat objekty, které i přes houževnatou povahu své materie působí velmi citlivě. Průstřihy v látce, uvnitř kterých si hoví, vyvářejí osobní prostor každého z nich. Jakoby nám dávají nahlédnout do svých domovů, kde si klidně spí, a my našlapujeme tiše, abychom je nevzbudili.

Takové první dojmy mě doprovázejí v Mnichově na návštěvě výstavy Un/bound body Ateliéru K.O.V., která se koná v rámci festivalu Munich Jewellery Week 2026. Jeden jarní týden město protkává současný šperk.

Vrcholící přípravy na UMPRUM, studentstvo soustavně pracuje po menších skupinkách v několika dílnách současně. Nejrušnější jsou kovodílna a textil – právě tyto materiály, definující finální instalaci, jsou pro výstavu určující.

Řezání, ohýbání, sváření. Hukot strojů v kovodílně dává vzniknout stojanům tvořícím konstrukci po obvodu místnosti, díky kterým je možné ji zahalit do sto padesáti loktů látky.

Původní prostor je přeměněn na svět společný všem dílům, které se nám neukazují uprostřed nasvícené ze všech stran. Ba naopak nás vybízejí přistoupit blíž.

Práce K.O.V. reagují na tělo způsobem, který nás přiměje jej vnímat jako autonomní prostor a stejně tak si studentstvo poradilo i s místem poskytnutým pro výstavu.

Působí žensky, přívětivě, tělesně. Nutí pozorovatele přijít, nahlédnout za oponu a vytvořit ničím nepřerušený vztah s dílem jeden na jednoho.

Galerie i prostor před ní se zaplňuje směsicí jazyků, vystavovatelé z různých koutů světa se vzájemně navštěvují. Není výjimkou oblíbené expozice shlédnout během týdne i několikrát, takže dochází k osobnímu setkání s díly i autory, doposud známými pouze z virtuálního prostředí.

Výstavu Un/bounded body sjednocuje také grafické zpracování Terezie Puršlové, podtrhující profesionální přístup celé výstavy. Vizuál odkazuje na konkrétní díla, zobrazuje zvýrazněné části těla, na která reagují. Vznikly pozvánky, katalog k výstavě a samolepky, které si návštěvníci odnášejí jako vzpomínku.

Téma adaptability ženského těla se objevuje opakovaně v různých kontextech a pro mě osobně je jedním z ústředních pilířů výstavy. Kristýna Hnídková vytvořila nositelnou strukturu, která neslouží k tomu, aby tělo formovala, ale sama se mu přizpůsobí.

Je působivé sledovat měnící se atmosféru galerie s odcházejícím sluncem. Denní světlo, rozptýlené díky jemnému lesku splývavé látky, se postupně ztrácí a začíná nabývat na síle intenzita bodového osvětlení, rýsující se zpoza závěsu.

Oficiální zahájení vernisáže přijíždí zpunktovat Jitka Šosová věcným proslovem v angličtině. Děkuje se studentstvu, vedoucímu pedagogovi Tadeášovi Podrackému a asistentce Kateřině Jirsové.

V rámci Munich Jewellery Weeku je uspořádán první International Summit of the Jewellery Classes, kterého se účastní čtyři absolventi UMPRUM. Koná se v mnichovské Pinakothek der Moderne. Velkolepá rotunda ožívá, mnoho z účastníků do své prezentace zakomponovává prvky performance a tak se galerie stává hledištěm i jevištěm.

Oficiální zahájení na sebe nenechává dlouho čekat a organizátoři slavnostně přivážejí dvoumetrový reliéf. Přichází pověřená osoba s nožem a lopatkou, začíná do reliéfu krájet a jednotlivé kousky podávat přihlížejícím. Je to dort!

Jak na vernisáž, tak na Summit vítá ateliér podpořit bývalá vedoucí K.O.V. Eva Eisler. Cítím, že její přítomnost je pro studentstvo důležitá a dodává momentům na váze.

Mouka, vejce, mléko v autorské tepané míse z hliníku. Lucie Kramářová si na prsty v rukavičkách postupně nasazuje nástavce, kterými před zraky diváků zpracovává těsto, čímž odkazuje na fenomén „tradwife“.

Mezi celkem a detailem nenajdeme hluché místo, jednotlivé prvky fungují v jakémkoliv mezistupni. Hliníková mísa je vytepána tak, aby kopírovala tvar stehen a břicha a nehnutě seděla Lucii na klíně, když míchá těsto.

V galerii panuje přátelská atmosféra, účastníci oceňují možnost být součástí setkání tohoto rozměru. Práce jsou výběrem toho nejlepšího z řad studentů. Ukazují tu, že obstojí i v mezinárodním kontextu.

Katarína Nábilková skládáním a rozpojováním látkových tvarů písmene C otevírá nové kontexty pomocí zasazení tvaru do materiálu. Kovová „céčka” odkazují na historické předměty a reprezentují tak kolektivní rovinu vzpomínek, zatímco látková jsou osobní autorčinou interpretací.

Absolventi vzbuzují velký zájem, okolo postává debatující dav. Pro mnohé jsou jejich performance zdrojem inspirace, a tak desítky zaujatých vytahuje telefony, aby pořídili krátká videa a rychlé fotografie. Summit byl původně naplánován na dvě hodiny, ale nadšení panovalo déle, a tak všichni zůstali ještě jednou tolik, aby si vychutnali neopakovatelnou atmosféru.

Takové první dojmy mě doprovázejí v Mnichově na návštěvě výstavy Un/bound body Ateliéru K.O.V., která se koná v rámci festivalu Munich Jewellery Week 2026. Jeden jarní týden město protkává současný šperk.