Rukodělný proces a sběr – hlavní témata nadcházející výstavy kolektivu Knedlík v Galerii NIKA, která je zároveň jeho první uměleckou akcí mimo rámec školy. Jak vzniká výstava uskupení, které se doposud zaměřovalo na setkávání, udržitelnost a nerůst? Jak lze do prostředí uměleckoprůmyslové školy vnést témata zastavení se, odpočinku, společné diskuze a procesu?

Rozhovor se členkami kolektivu Knedlík vedla Karolína Voleská, spolukurátorka Galerie NIKA a studentka Teorie a dějin umění UMPRUM.

Iniciativa Knedlík funguje druhým rokem. Co vás vedlo k založení kolektivu a na čem je založené jeho fungování?

Jahodový knedlík       Kolektiv má pět členek a v této sestavě jsme poprvé spolupracovaly v rámci předmětu na UMPRUM. Výstupem měl být společný projekt a zrovna v té době začalo více fungovat Centrum pro umění a ekologii UMPRUM Kafkárna. To byl pro nás takový odrazový bod, který nás spojil. Všechny jsme ale cítíly už dříve, že hledáme nějaké místo na škole fungující nejen jako ekobuňka. Na začátku byla idea, že budeme jádro kolektivu, které bude pokládat otázky, a budeme čekat na odpovědi, a že se kolektiv bude dále rozrůstat. Začaly jsme tedy pořádat akce, udávaly směr diskuze – zkoušely jsme otevírat témata, která jsme reflektovaly třeba na plakátech na konkrétní akci, a potom je dále rozvinuly během setkání.

Tofu knedlík       Přesně tak. Vlastně jsme chtěly vytvořit kolektiv, klub, místo pro setkání a stmelení. Nechaly jsme tomu otevřenou formu, naším cílem bylo pořádat akce, které jsou určitou iniciativou a mohou být otevřené pro další spolupráci.

Jak vypadají konkrétní akce pořádané vaším kolektivem? Co je cílem vaší iniciativy?

Bramborový knedlík se špenátem       Pořádaly jsme večeře, workshopy a procházky. Založily jsme Výměník – místo určené k výměně věcí a oblečení, který doteď funguje na Mikulandské. Další akce byla třeba trhání ovoce nebo společný oheň na Kafkárně. Do budoucna by se nám líbilo zútulnit azyl v Technologickém centru v Mikulandské.

Tofu knedlík       Původně jsme chtěly pořádat akce pravidelně, ale postupem času jsme na ně chodily jen my, tak to trochu ztratilo záměrný setkávací charakter. Uvědomily jsme si, že na nějakou dobu není nutné angažovat se směrem ven, ale spíše se soustředit na nás samotné. Být víc v klidu, být si buňkou navzájem a nemít přehnané ambice neustálého udržování rytmu iniciativy.

Bramborový knedlík se špenátem       V tu chvíli také začalo přibývat akcí na Kafkárně, které byly našim aktivitám hodně podobné. Zároveň nám v této době chyběly z různých důvodů kapacity, a tak jsme naši činnost na čas uložily k zimnímu spánku. Vnímáme to jako přirozený proces, spíše než jinou cestu hledáme stále tu původní, kterou je setkávání. Podaly jsme přihlášku do open callu Galerie NIKA, a tím jsme začaly zkoumat i nové možnosti směrů, kterými se můžeme vydat.

Jaká témata otevíráte svým fungováním? Co je pro vás na pozadí jednotlivých událostí?

Jahodový knedlík       Naší ideou k založení Knedlíku byla společná témata zastavení se, odpočinku, společné diskuze a reflexe, procesu. Já jsem trochu cítila tlak v prostředí školy, že se jako studující míjíme a vlastně se tolik neznáme. Chybělo nám stmelování, což se ale teď hodně mění. Před rokem to bylo jinak, teď v tomhle ohledu funguje skvěle právě Kafkárna. Naše iniciativa vznikla z toho, že si vážíme společného času.

Tofu knedlík       Stojí za tím také to, že nám chyběla klubovna, zašívárna, kde by se mohli potkávat studenti*ky napříč obory a katedrami.

Knedlík s vajíčkem       Bylo těžké se setkávat a interagovat po covidu, kdy se všichni sobě navzájem vyhýbali a mimo ateliéry se nikdo moc neznal. Chyběl zde prostor pro společný čas, přály jsme si prolomit ledy.

Funguje kolektiv v rámci UMPRUM nebo máte i za cíl proniknout mimo prostředí školy?

Bramborový knedlík se špenátem       Naše akce byly otevřené veřejnosti a občas na ně někdo i z prostředí mimo školu přišel. Chtěly jsme pořádat akce promlouvající i směrem ven, ale primární ambicí byla spíše péče v rámci komunity školy.

Tofu knedlík       Právě plánovanou výstavu v Galerii NIKA vnímáme jako krok do veřejného prostoru, výstavou pronikáme za hranice školy směrem k veřejnosti.

Jak bude vypadat vaše výstava v Galerii NIKA?

Bramborový knedlík se špenátem       Za nás je na celé výstavě nejdůležitější proces. Dáváme důraz na rukodělnost a sběr. Ten už probíhá – každá z nás už sbírá různé předměty a věci, ze kterých potom během společného času vytvoříme výstavu. Právě společně strávený čas je podstatnou částí celého projektu. Zároveň bychom výstavu chtěly propojit s veřejnou akcí nebo workshopem. Těším se, jak bude vypadat naše výstava, protože jsme se doteď soustředily na setkávání.

Tofu knedlík       Bude to korálkový závěs, takový, jaký známe z domovů našich prarodičů, akorát že ten náš bude poskládán z námi nasbíraných věcí. Jsou to drobné talismany. Například já jsem přivezla několik drobností z Athén. Pojedeme na chatu a tam z předmětů vytvoříme společnou věc.

Knedlík s vajíčkem       Závěs zároveň slouží k tomu oddělit od sebe dva prostory nebo něco zakrýt. Je tedy otázkou, co se za závěsem může či nemusí objevit.

Jahodový knedlík       Společným časem chápeme přirozené utváření našeho kolektivu a jeho dalšího počínání. Chceme se zamyslet nad tím, kdo jsme a co svými aktivitami můžeme předat. Přesto, že je to pro nás první aktivita směřovaná více k umělecké tvorbě, chtěly bychom k ní přistupovat stejně, jako jsme doposud vedly dosavadní setkávání.

Je to tedy tak, že v rámci vašeho fungování řešíte všechna společná témata, nebo přinášíte i nějaké individuální přístupy?

Tofu knedlík       Spojují nás různá témata, která společně artikulujeme, jako třeba solidarita, udržitelnost, odpočinek. Společně přicházíme na to, jakým tématům dáváme prostor. Přirozeně je selektujeme.

Bramborový knedlík se špenátem       V jednu chvíli jsme si řekly, že chceme dělat jen ty věci, které nám dělají radost. Nechceme se do ničeho tlačit a to tak cítíme všechny. Zároveň Knedlík vznikl na základě témat a ne konkrétních lidí. Témata tvoří podstatu celého kolektivu, takže to není o jednotlivcích, ale o tom, co naší prací diskutujeme a řešíme.

Jahodový knedlík       Celá naše práce je, dalo by se říct, “nerůstová”. Jsme proti nátlaku, produktu, spěchu. Hodně se v tématech propojujeme. Je pro nás důležité být jednotkou, která není založená na našich individualitách. Velkým tématem je pro nás také vzájemné naslouchání, stejně tak naslouchání sobě samým. Snažíme se být citlivé vůči sobě, abychom se nevytížily.

Jsou v českém prostředí nějaké skupiny/spolky, které vás inspirují?

Tofu knedlík       Inspirovala nás třeba ekobuňka na AVU, Sharecare a Vegýna na FaVU. Potom třeba Univerzity za klima, což je spolek, který je v současnosti dost aktivní.

Jahodový knedlík       Dále také třeba Institut úzkosti a celkově práce Evy Koťátkové, která překračuje hranice sochařství směrem k otevírání diskuzí. A pak právě Kafkárna, jejíž činnost nám ukázala, že se dá něco předávat také skrze jídlo, komunitní setkávání nejen pro studující UMPRUM, ale i pro sousedy. Došlo nám, že se věci dají dělat skrze tyto akce, aniž by bylo neustále nutné něco hmotného vytvářet. Pro Galerii NIKA sice chystáme instalaci, ale zase je pro nás důležitější proces jejího vznikání a společný čas než finální výstup a to, jak výstava vypadá.

Téma spolupráce a s ním spojené zakládání skupin, kolektivů, je v uměleckém prostředí v poslední době časté. Co může do světa umění přinést? Dokážete si představit pracovat jenom ve skupině a přestat se věnovat vlastní práci?

Bramborový knedlík se špenátem       Neumím si představit pracovat jenom v kolektivu, součástí mé práce jsou i komerčnější zakázky. Často a ráda ve vlastní tvorbě s někým spolupracuji, to se mění projekt od projektu. Byla jsem taky dočasně součástí Akademického senátu UMPRUM, což byla skvělá příležitost pro vnášení myšlenek Knedlíku dál, a mapování jak škola funguje zevnitř.

Jahodový knedlík       Já se věnuji malbě a vždy jsem snila o spolupráci, ale přemýšlela jsem o ní hlavně v médiu malby. Naše kolektivní práce mi v tomhle ohledu otevřela novou cestu, je pro mě spíš určitým zázemím, jako rodina, která je podstatnou částí i mé vlastní tvorby. S holkama debatujeme nad našimi potřebami, nad současnými tématy, a díky tomu mohu být více otevřená a aktuální ve své tvorbě, kterou společně třeba i konzultujeme.

Tofu knedlík       Mít kolektiv je pro nás možnost něco udělat a proniknout hlouběji do zavedených struktur. Bylo by pro mě složité sama za sebe přijít s nějakými návrhy například v rámci školy. Když ale mám oporu v kolektivu, mohu vnést myšlenku a někdo se ke mě připojí, doplní ji. Pro naši práci je to výhoda a větší šance něco změnit. Kolektiv je pro nás také prostorem pro sdílení vlastních pocitů, zkušeností a taky frustrací – toho co nás trápí, a to nás posiluje. Výhodu vidíme právě v síle kolektivní práce. Budeme rády, když nás umělci*kyně a studenti*ky osloví s nějakým projektem, který necítí, že by mohli dělat sami, a naše iniciativa ho tak může zaštítit. Už jsme takto jednou byly osloveny, a byla to pro nás skvělá zkušenost. Chceme být otevřeny novým podnětům a je to pro nás obohacující.

Knedlík s vajíčkem       Od začátku jsme cítily, že chceme začít postupně, neměly jsme moc zkušeností a já doteď necítím sílu na nějaký velký aktivismus, ale nechci se našich hlasů vzdát, a tak mi přijde důležité začít od sebe. Především ve školních strukturách nebývá jednoduché prosazovat myšlenky zespoda.

Ve vaší práci hodně řešíte právě téma udržitelnosti a nerůstu, které v současnosti rezonuje hlavně na uměleckých školách a v jejich diskurzu. Jak byste popsaly to, jakým způsobem tato témata reflektuje UMPRUM a její fungování?

Bramborový knedlík se špenátem       Je to hodně různorodé v rámci kateder. Do každé téma nerůstu proniká v různé míře. Všímám si, že se různě proměňuje forma zpětné vazby. Celkově se to postupně mění, i když to jsou zatím malé změny. Vznikla Planeta B, záhonky na UMPRUM a tak dále. To jsou podobné věci jako ty, o které se snažíme právě naší iniciativou.

Borůvkový knedlík       Je to za nás super, že podobné aktivity vznikají a jsme za to rády.

Tofu knedlík       Je to těžké na uměleckoprůmyslové škole, která se věnuje z velké části produkci. Je složité potom přemýšlet nad nehierarchickým vedením a otázkami nerůstu. Možností ke zlepšení je spousta. Začít se učit přijímat i dávat dobrou zpětnou vazbu, namísto nicneříkajícího známkování, vytvářet otevřenější empatické prostředí.

Jahodový knedlík       Témata rezonují, ale nerůst by měl pronikat více. Vnímáme, že pořád je hodnotou pro školu a sebeprezentaci porovnávání, tlak na výkon a úspěch. Zaznamenaly jsme vzniklé snahy například na FaVU v Brně, kde mají závěrečné prezentace zaměřené na proces. Takže se to v rámci uměleckých škol začíná trochu měnit.