pro
UMPRUM

K novým talárům
akademických
představitelů UMPRUM

Gratulace škole
a autorce designu

© Helena Jarošová

Na nových talárech Liběny Rochové (2021) oceňme nejprve samozřejmost, s jakou byly opuštěny obligátní představy akademických a univerzitních talárů našich současných vysokých škol a mnohých univerzit, jimž chybí tradice. Kvitovat lze odmítnutí na jedné straně černé barvy, na druhé mnohdy nezřízenou pestrost a změť různých materiálů včetně sametů a kožešin. Proti nim autorka designu postavila princip materiálové, barevné a tvarové jednoty talárů s pokrývkami hlav, které připomínají barety, toky nebo svou výškou i klobouky. Z hlediska dějin kostýmu jsou pokrývky vším tím dohromady, ale jako takové jsou originální součástí tohoto nového pojetí akademického kostýmu naší současnosti. Tak jak tradičně dlouhé taláry zakrývají běžný reliéf těla, tyto pokrývky hlavy jsou symboly rolí akademiků: rektora a ostatních akademických funkcionářů, členů pedagogického sboru různých hodností a pedela . Právě nad jejich designem se, možno říci symbolicky, propojila profesorka  Rochová se svou bývalou žákyní a absolventkou UMPRUM. Design i zhotovení pokrývek hlavy pro rektora a ostatní akademické představitele  školy provedla Sonya  Samareva.

V novém souboru kostýmů je přítomné i pouto s minulostí, v našich zemích až středověkou. Talár učitelů zůstává neutrální, jejich odlišné hodnosti označuje pokrývka hlavy. Osobě nejvyšší – rektorovi je přidělena „královská“ i vysoce duchovní „modř“ a velkorysé klopy, od nichž se odráží ceremoniální řetěz. Jediná veselá, ale také označující červeň se hodí na pedela, k němuž mívalo studentstvo bližší vztah.

Tím ale hlavní úkol nového akademického kostýmu nemohl být vyřešen. Umělecká škola, tím méně škola architektury, designu a nových médií, nemůže dát slavnostními a ceremoniálními kostýmy svých zástupců vyznít jakémukoliv jedinečnému vkusu své doby. Právě v momentech reprezentace musí, jak jen je to možné, vyjadřovat výtvarnou myšlenku umělecké nadčasovosti. Ovšem kdyby na druhé straně takový symbolický oblek školy byl esteticky indiferentní, svědčilo by to o tvůrčí rozpačitosti ne-li o malém sebevědomí instituce.

Liběna Rochová zvolila čisté, tradicím školy odpovídající, principy české a evropské modernity. Na talárech i pokrývkách hlavy, již jsme zmínili, že jsou sevřeny v jednotící styl, je to především plocha (na talárech kvantitativně  převažující), hluboký rovný záhyb, krátké volné nařasení, hrana, zaoblená špička a oblina. Nečetné, ale výmluvné plastické detaily jednak vyjadřují přirozené vlastnosti hutného materiálu kostýmů a plsti na pokrývkách hlavy, a to, aniž by narušovaly působivost celé formy anebo snižovaly efekt barvy. V úhrnu jsou tyto jednoduché, nicméně působivé plastické detaily a úsporná práce s materiálem tím, co dělá z jednotlivého akademického obleku téměř autonomní umělecký útvar a celý soubor v podání Liběny Rochové potvrzuje  životnost tohoto historického kostýmního žánru. I proto je uznání a gratulace na místě!