«Odklon od tradičních disciplín už zase neplatí.»
¶ Rozhovor s vedoucím výtvarného modulu Liborem Kalábem
ke 140. výročí UMPRUM

Libor Kaláb
Foto: Apolena Typltová

Matej Majda: Jako vedoucí výtvarného modulu, jehož absolvování je pro všechny studující takříkajíc povinnou jízdou, se podílíte na formování nejmladší umělecké generace. Zároveň restaurováním památek přispíváte k zachování uměleckého dědictví. Jak vnímáte svou pozici, která je rozkročena v čase mezi minulostí a budoucností?

¶ Libor Kaláb: Vždycky jsem měl takovou představu, že umělecká práce je založená na nějakých základech. Samozřejmě poslední vývoj umění to do určité míry zpochybňuje. Nicméně po generace to tak bylo a já tady vlastně učím umělecko-řemeslné disciplíny, to znamená, že neučím žádnou nástavbu volného umění. Zaměřuji se jenom na ten základ, který je potřeba k vybudování nějaké hierarchie při umělecké práci. Považuji za důležité, aby studenti získali určitý respekt k tomu, co nám naši předchůdci ve výtvarné oblasti zanechali. To je strašně důležité, možná je to ještě důležitější, než se naučit pořádně kreslit hlavu či ruku, nebo něco namodelovat. Souvisí to i s mou prací restaurátorskou a s mým vztahem k památkám. Tím, že si budou sami zkoušet, jak je těžké naučit se důkladně základní řemeslo, pak budou mít větší vztah k minulosti. A ta minulost je může ovlivňovat, a logicky taky ovlivňuje v jejich tvorbě.

Jaký význam přikládáte kresbě v současném uměleckém vzdělávání?

¶ Bavil jsem se o tom s několika kolegy ve škole právě tenhle týden. Shodujeme se v tom, že odklon od tradičních disciplín už zase neplatí. Vrací se velký zájem o tradiční techniky. Chodí za mnou spousta studentů, kteří by to technicky chtěli někam posunout. Lenka Vítková teďka zavedla pro Ateliér volného umění II kurz technologie malby, kde s kolegy budeme vysvětlovat elementární věci: jak napnout plátno, jaké jsou šepsy…

Kurz vznikl na základě zájmu ze strany studentů?

¶ Přesně tak. I ona to chtěla, protože zjistila, že úplný základ tady studenti vlastně nemají. Minulý semestr to již proběhlo v polooficiální formě, abychom to vyzkoušeli. Od tohohle semestru to bude oficiálně jednou za čtrnáct dní.

Jak dlouho sledujete tento návrat zájmu o tradiční techniky?

¶  V posledních letech. Je to tak i všude ve světě. Dokonce bych řekl, že minulý semestr jsem měl na kresbě daleko víc šikovnějších lidí než předtím, kdy to nebylo úplně nejskvělejší, když to řeknu eufemisticky.

V roce 2025 slaví výročí nejen škola. V tomto roce uplyne 20 let od doby, kdy jste na UMPRUM nastoupil jako pedagog. Uměl byste reflektovat, jak se škola během vašeho působení měnila?

¶  Škola se určitě přeměnila. Všechno se nám mění, mění se pohled jak na školství, tak na umění, nebo na učení na uměleckých školách. Za těch 20 let se to daleko víc posunulo do té digitální fáze, které dřív tolik nebylo. Při některých oborech je to logické, tam se to vyvíjí hodně. Před několika lety se diskutovalo na školním plénu o tom, že tu máme novou generaci, která přistupuje k životu a umění jinak. Nevím, jak to vnímají kolegové, ale já jsem to takhle radikálně vůbec nezaznamenal.

Nezdá se vám, že ta digitálnost je mnohem přítomnější v současné generaci?

¶  To jo. Ale není to taková změna, jak se o ní hovoří. Řekl bych, že jádro školy, ten typ studentů, se zase radikálně nijak nezměnil. Třeba v našem základním modulu je tady vždycky část studentů, kteří o to mají zájem, chodí rádi i navíc a někam se vyvíjí. Potom je tady vždycky nějaká sorta studentů, která to odchodí, nějak to splní. No a pak je tady skupina studentů, kteří se to snaží různě obejít, kličkovat, nebo se vymluvit a podobně.

A to se s rostoucím vlivem nových technologií nezměnilo…

¶  Ne, to tedy ne. (smích).

Než jste začal učit na UMPRUM, sám jste ji vystudoval. Jste absolventem Ateliéru malby tehdy vedeného profesorem Pavlem Nešlehou. Mohl byste porovnat své vnímání školy z pohledu studenta a poté pedagoga?

¶  Rozdíl je to velký, už jen v tom, že tady bylo výrazně míň studentů. Taky přibyly některé ateliéry, které dřív nebyly. Já jsem nastoupil v roce 1990 a končil jsem 1996. V tehdejší atmosféře byly ještě cítit ozvuky předchozí doby. To se projevovalo tím, že studenti drželi víc při sobě. Dřív, za komunistů, jsem ještě studoval jinou vysokou školu. Studenti tehdy drželi spolu, aby odolali tlaku té příšerné společnosti. Nebyla to taková individuální doba. Tady jsme ateliér vnímali trošku jako rodinu, jako kdybychom byli sourozenci – navzájem jsme si pomáhali, jezdili jsme na výlety… A pana profesora Nešlehu jsme měli velice rádi, protože to byl hodný a kultivovaný pán, který nechal všem prostor pro práci. Neslo se to v takovém kolektivním duchu, který bych řekl, že tady už tolik není.

Tenhle rozhovor vedeme v období konání klauzur. Navštěvujete je?

¶  Pokaždé. Já si něco vždycky projdu a potom se těším na pedagogické kolečko, protože tam vystoupí i vedoucí jednotlivých ateliérů a okomentují semestr nebo konkrétní práce. Zatím jsem byl jenom na malbě a na ilustraci a oba ateliéry se mi líbily.

→ Libor Kaláb je malíř, boxer a pedagog. Po studiu malby se na UMPRUM vrátil jako vyučující. Od 2005 je jedním z vedoucích výtvarného modulu. Vyučuje kresbu a technologii malby.

→ Matej Majda vystudoval dějiny umění na Masarykově univerzitě v Brně. Nyní je studentem teorie na UMPRUM. V minulém semestru navštěvoval hodiny kresby u Libora Kalába.

→ Rozhovor vedl: Matej Majda
→ Foto: Apolena Typltová