BREJLE-OKULIARE-UM-ONLINE

KDYŽ CHCE BÝT UMĚLEC DESIGNÉREM A DESIGNÉR UMĚLCEM.
ROZHOVOR S ONDŘEJEM VICENOU.

4

S DESIGNÉREM BRÝLÍ A KONCEPTUÁLNÍM UMĚLCEM ONDŘEJEM VICENOU JSME SE BAVILI O JEHO AKTUÁLNÍ VÝSTAVĚ V GALERII UM S NÁZVEM BREJLE A OKULIARE. DESIGN BRÝLÍ V ČESKOSLOVENSKU, ŘEŠILI JSME PROLÍNÁNÍ UŽITÉHO A VOLNÉHO UMĚNÍ, JEHO DOKTORSKÉ STUDIUM NA UMPRUM A UMĚLECKOU KOLABORACI S ELIŠKOU LHOTSKOU. DOZVÍTE SE, JAKOU ZNAČKU BRÝLÍ NOSIL ANDY WARHOL I TO, O JAKÁ TÉMATA A KONČINY SE JEŠTĚ ONDŘEJŮV BRÝLOVÝ PROJEKT MŮŽE V BUDOUCNU ROZŠÍŘIT.

ROZHOVOR VEDL: JÁN GAJDUŠEK

ZAČNU NEČEKANOU OTÁZKOU, JAK SES K TOMU VŠEMU VLASTNĚ DOSTAL?

Celý projekt vznikl tím, že jsem hledal brýle pro sebe. A protože jsem nosil brýle od dětských let, tak najít kvalitní obroučky bylo drahou záležitostí. Později na vysoké škole jsem se to snažil obejít, a jelikož mi kamarádi nosili starší obroučky z druhé ruky, tak jsem na základě toho začal sbírat brýle, které jsem zpočátku nosil. A tak to vlastně vzniklo, a díky tomu jsem se začal zajímat o historii brýlí.

DALŠÍ BRÝLE JSI SBÍRAL TAK, ŽE JSI CHODIL NA BLEŠÁKY, JE TO TAK?

Ano, chodil jsem na bleší trhy. Na začátku to byl blešák v Kolbenově ulici v Praze, kde jsem objevil první kousky. Hodně mi šlo o to najít brýle s nýtovanými panty, která kdysi nosil např. Andy Warhol. A jednu dobu byly nejvíc cool brýle s ozdobami a nýtky na přední straně, což je to, co mám zrovna teď na obličeji podle svého návrhu.

JÁ SI VZPOMÍNÁM, ŽE JSI ZPOČÁTKU URČITOU CHVÍLI SPOLUPRACOVAL S MARKEM THEREM. JE TO TAK?

Marek právě nosil vintage obroučky už na začátku a hledal různé tvary brýlí, které se tehdy už nenosily. Měl například takové velké kulaté oversized brýle, které jsem tehdy vlastně nikde neviděl. Tím pádem jsem ho považoval za určitého brýlového guru. Kamarádili jsme se a rozuměli si i z hlediska umění a o brýlích jsme si v tomto směru hodně povídali. Následně to vykrystalizovalo v to, že jsem ho do optiqy přizval a říkal jsem si, co zhruba bychom společně mohli vytvářet. Zároveň to byl spíše umělecký projekt. Marek mi tehdy ohromně pomohl třeba s fotografováním první kampaně, kterou jsme dělali pro časopis Dolce Vita.

2
3
5

UNISEXOVÉ BRÝLE SE SLUNEČNÍM KLIPEM PRO FIRMU OKULA, ZDROJ: OPTIQA

BYL TAM ZPOČÁTKU URČITÝ „WARHOLOVSKÝ“ IMPULS?

Určitě. Tehdy jsme se spolu hodně bavili o Andy Warholovi a já jsem se začal zajímat o to, co tehdy nosil. Dozvěděl jsem se, že nosil brýle značky Moscot, což byla firma na obroučky z New Yorku, a najednou jsem pochopil, že brýle můžou být i něco trochu jiného než jen zdravotní pomůcka k vidění. Můžou mít tradici a může to být produkt s určitou estetikou, historií a tak dále. Zároveň jsem tehdy nevěděl, že je to vlastně tradiční řemeslo. Díky obroučkám od Andyho jsem se prokopal k tomu, jak se brýle vyrábí.

1

HISTORICKÉ BRÝLOVÉ OBRUBY, ZDROJ: OPTIQA

NÁSLEDNĚ JSI ZALOŽIL OPTIQU A MĚ BY ZAJÍMALO, JAK DOŠLO K TOMU, ŽE SES PAK ROZHODL PROHLOUBIT STUDIUM BRÝLÍ I V RÁMCI DOKTORÁTU NA UMPRUM?

Došlo k tomu hlavně díky tomu, že jsem začal navrhovat brýle pro podnik Okula Nýrsko. Vše vzniklo tak, že jsem šel hlavně po historii brýlí, aniž bych přemýšlel o nějakém doktorském studiu. Celý ten projekt pak vykrystalizoval ve zjištění, že materiálu o těchto věcech je docela hodně, ale nikdo o tom neví. Zachovaných modelů brýlí je taky docela dost a je to vlastně taková neprobádaná kapitola designu a módy. A tak mě napadlo, že spojím příjemné s užitečným, jako to bylo v Neváhej a toč :) a vydám se na akademickou půdu. Byl jsem pak trochu překvapený, že se to lidem líbilo. Zároveň je pravda, že to téma si o zpracování říká. Je zajímavé, že například ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze nejsou tyto předměty zastoupeny.

JAKÉ JE PŘESNĚ TÉMA A ZAMĚŘENÍ TVÉ DISERTACE? SNAŽÍŠ SE JÍT TAKÉ PO HISTORII BRÝLÍ V ČESKOSLOVENSKÉM KONTEXTU NEBO TECHNOLOGII VÝROBY?

Samozřejmě jdu hodně přes historii, protože každá z těch epoch měla něco do sebe. Zároveň mě vždycky fascinoval dějepis, ze kterého jsem maturoval, a i v uměleckém prostředí pro mě historický přístup znamená určité propojení. Takže ano, jdu primárně přes historii československého designu brýlí, ačkoliv na počátku projektu pro disertační práci jsem uvažoval o tom, že bych záběr geograficky rozšířil ještě o design brýlí států Východního bloku. To bylo ale na úplném začátku projektu a je to ještě mnohem vyšší nadstavba, kterou bych si vzal až moc velké sousto. Zároveň je zajímavé, že se to dá posouvat ještě dál směrem do tohoto žánru. Spíše to ale dává smysl ve chvíli, kdy bych chtěl zaujmout mezinárodní veřejnost z hlediska brýlařství. Pak bych mohl představit i tuto část. Ale to je ještě budoucnost.

Brejle-a-okuliare-UMPRUM-2022-foto-Markéta-Slaná-34
Brejle-a-okuliare-UMPRUM-2022-foto-Markéta-Slaná-29
Brejle-a-okuliare-UMPRUM-2022-foto-Markéta-Slaná-26

EXPONÁTY Z VÝSTAVY BREJLE A OKULIARE V GALERII UM. FOTO: MARKÉTA SLANÁ

TO JE ALE SKVĚLÁ BUDOUCNOST :)

Dá se na tom stavět, ale teď jdu primárně po designu československých brýlí. Co se týče technologií, v Československu se používaly materiály a technologie, které na Západě často nebyly k vidění. Byl tady třeba fenomén nylonových bezpantových brýlí, což byla docela velká zajímavost, která souvisela i s patentem Otty Wichterleho, který dělal výzkumy se silonem. Po válce byl československý chemický průmysl docela napřed, a na základě toho vytvořili brýle, které naplno přiznávaly materiál plastu. Tyto brýle měly obroučky, které neměly žádný ohýbací kloub a vyvážely se do světa ve velkých sériích.

VÍM, ŽE PRÁVĚ PŘIPRAVUJEŠ O DESIGNU BRÝLÍ V ČESKOSLOVENSKU KNIHU. MOHL BYS PŘIBLÍŽIT, KDO SE NA NÍ PODÍLÍ A KDY VYJDE?

S UMPRUM je knížka propojená, ale tato spolupráce fungovala hlavně na základě výzkumu, hlavním nakladatelem je Retromuseum v Chebu, které celou věc odstartovalo. Zároveň se ale dá říct, že díky tomu, že jsem na doktorátu, jsem se opravdu naplno mohl věnovat výzkumu. Takže určitě jsou obě instituce v rámci projektu propojené. Kniha je pak takovou zhuštěnou formou disertace a textu tam bude docela dost. Ale vzhledem k tomu, že neexistuje tolik pramenů, tak toho zase není příliš. Brýle jsou všeobecně taková docela zapomenutá kapitola. Když člověk přijde do některého z obchodů s knihami a literaturou o designu, tak tam najde deset knížek o botách, ale knížku o brýlích žádnou. Což mě překvapilo i ve Francii. Paříž je brýlařská mekka a v Muzeu dekorativních umění neměli žádnou knížku o brýlích. Francie je přitom úplně nejnabušenější země, která řeší brýle. Byly tam hromady knížek o botách a o šperku, ale o brýlích vůbec. Z toho jsem byl docela překvapený.

JAKÁ JE KONCEPCE TVÉ VÝSTAVY V GALERII UM? NAVAZUJE VÝSTAVA NA TU, KTERÁ SE KONALA V RETROMUSEU V CHEBU NEBO JDE ÚPLNĚ JINÝM SMĚREM?

Dá se říct, že z velké části je to výstava na klíč. Takže to, co bylo v Retromuseu, se z velké části přesune do Prahy, protože muzeum zafinancovalo i celý mobiliář. Zároveň se na výstavě velmi výrazně podílí UMPRUM, takže se z ní de facto stane putovní výstava. Což jsem takto i původně zamýšlel. Takže všechno je připraveno a na UMPRUM se výstava rozšíří o klauzurní projekt, který probíhá v rámci Ateliéru produktového designu, ve kterém pod vedením Jana Němečka působím a který je mým školitelem. Minulý klauzurní projekt byl na téma Brýle pro osobnost, takže na výstavě budou prezentovány i obroučky, které dělali studenti. Zároveň také odprezentuji brýle, které jsem navrhoval pro Okulu Nýrsko, a vystaveny budou taky brýle od lidí, kteří studovali nebo působili na UMPRUMce a dělali obroučky. Proto se tam objeví věci od Nastassie Aleinikavy nebo Aleše Kachlíka a dalších. Zkrátka, rád bych odprezentoval obroučky a udělal z toho takovou párty o současném brýlařství.

Brejle-a-okuliare-UMPRUM-2022-foto-Markéta-Slaná-4
Brejle-a-okuliare-UMPRUM-2022-foto-Markéta-Slaná-10

POHLED DO VÝSTAVY BREJLE A OKULIARE V GALERII UM. FOTO: MARKÉTA SLANÁ

V rámci výstavy se taky bude konat jedna přednáška, chtěl bych pozvat pana Jaroslava Trubače, který navrhoval téměř všechny československé brýle od roku 1964. Myslím si, že to bude takové zadostiučinění, že jsem ho tak trochu zase vrátil zpět do hry. Zároveň bych rád všechny pozval na přednášku britského teoretika Neila Hanleyho, který do knížky přispěl malým článkem a který je z britského Muzea optometrie a optiky z Londýna. Uvidíme, jak to proběhne, pravděpodobně se s ním zkusíme propojit online. Zkoušel jsem se spojit také s teoretikem Mossem Lipowem, který napsal ohromnou knihu o brýlích pro nakladatelství Taschen. Zatím ale moc neodepisuje, tak uvidíme.

2-1
3-1

JAROSLAV TRUBAČ, KTERÝ OD 60. DO KONCE 80. LET NAVRHL NEJVÝRAZNĚJŠÍ TYPY BRÝLOVÝCH OBRUB.

TEĎ ZKUSME LEHCE POODSTOUPIT OD BRÝLÍ. CHTĚL BYCH SE TĚ ZEPTAT NA TVOU UMĚLECKOU TVORBU. JE MI JASNÉ, ŽE Z MNOHA DŮVODŮ TO TEĎ TROCHU USTOUPILO DO POZADÍ, MÁM ALE V PAMĚTI NĚKOLIK TVÝCH SKVĚLÝCH VÝSTAV V GALERIÍCH FUTURA NEBO NAU. PROTO BY MĚ ZAJÍMALO, JESTLI TO TAM JEŠTĚ NĚKDE JE?

Člověk o tom pořád přemýšlí, to je pravda. A v covidové éře jsem měl jednu výstavu v Pardubicích v galerii Art Space NOV, která se jmenovala Strangemerch, ale bohužel proběhla v tom největším lockdownu v roce 2021. Říkal jsem si, že bych se k tomu do budoucna rád vrátil. Po studiu umění jsem si řekl, že se zaměřím na doktorát na UMPRUM a brýle, protože jsem věděl, že to má teď v tuto chvíli smysl, a vím, co budu v následujícím období řešit. Je ale možné, že až dodělám tohle, tak ještě půjdu na umění a udělám comeback. Vnímám, že je trošku škoda, že jsem se nenaučil pracovat tzv. ateliérově, proto jsem si nezvykl na soustavnou práci a tvořil jsem spíše jen pro dané události a výstavy.

7

FOTOGRAFIE Z INSTALACE VÝSTAVY STRANGEMERCH, ART SPACE NOV, PARDUBICE. ZDROJ: HTTPS://ARTSPACENOV.CZ/

PODOBNÝM NÁRAZOVÝM ZPŮSOBEM ALE PRACUJE HODNĚ UMĚLCŮ, KTEŘÍ, KDYŽ VÍ, ŽE JE ČEKÁ VÝSTAVA, TAK SE ZMOBILIZUJÍ A VYTVOŘÍ NOVOU SÉRII PRACÍ.

Ano, přijde mi, že to trochu souvisí i s tím mým moderním projektem. Na druhou stranu ten způsob práce ale dává smysl, zaměřit svou energii na jednu show. Takže moje práce probíhala tímto stylem, ale říkám si, že bych to ještě chtěl zkusit, vrátit se zpět k umění a zaobírat se jím dál. Uvidíme.

NEDÁVNO JSEM ZAREGISTROVAL VAŠI SPOLEČNOU KOLABORATIVNÍ VÝSTAVU BLUE SVĚTLO S TVOU PARTNERKOU ELIŠKOU LHOTSKOU, KTERÁ PRÁVĚ PROBÍHÁ V GALERII NEUMANNKA V PRACHATICÍCH. MOHL BYS VÝSTAVU PŘIBLÍŽIT?

My jsme v podstatě odprezentovali to, co jsme letos představili na Designbloku. Zároveň je výstava jiná v tom, že zatímco na Designbloku jsme byli odděleni v jiných prostorech jako samostatní vystavující, tak v Prachaticích jsme výstavu společně propojili. Původní rozdělenou instalaci jsme dotáhli až do této podoby, která je teď k vidění v galerii Neumannka. Eliška prezentuje své šperky z řady Spirit Offline, které jsou vytvořené pomocí vtípku, kdy se psalo tahem prstu na klávesnici qwerty, z čehož vznikla řada ornamentů. Já jsem pak dělal brýle proti modrému světlu, které jsou osazeny spavými čočkami. Když se ještě vrátíme k tomu umění, tak vlastně pro potřeby prezentace na Designbloku mám každý rok připravenou nějakou akci v rámci svých projektů a je skvělé, že právě tady můžeme využít to, co jsme se naučili v umění. Člověk dělá instalaci, dělá focení a všechny ty činnosti jsou propojené a do všeho se to promítá, což je skvělé, a musím říct, že si to užívám.

TOHLE JE PŘESNĚ VĚC, KTEROU SE ZABÝVÁM I JÁ, PROTOŽE JSEM BYL V POSLEDNÍCH DVOU SEMESTRECH NA STÁŽI V ATELIÉRU SKLA A NA SKLO PÍŠU I DIPLOMKU. ZAJÍMÁ MĚ MOMENT, KDY SE SKLO JAKO MATERIÁL EMANCIPUJE Z DESIGNU SMĚREM K VOLNÉMU UMĚNÍ. KDYŽ SE URČITÉ PŘÍSTUPY, KTERÉ JSOU PŘIROZENÉ UMĚLCŮM V RÁMCI VOLNÉHO UMĚNÍ, PŘETRANSFORMUJÍ DO DESIGNU, TAK MOHOU VZNIKNOUT OPRAVDU INOVATIVNÍ ŘEŠENÍ. A TY DO TOHO SVÝM ZPŮSOBEM JAKO VYSTUDOVANÝ UMĚLEC, KTERÝ SE NYNÍ ZABÝVÁ DESIGNEM, ZAPADÁŠ. POUŽÍVÁŠ TOTIŽ V DESIGNU POSTUPY, KTERÉ SI NESEŠ ZE SVÉ UMĚLECKÉ PRAXE, ALE K UMĚNÍ SE CHCEŠ ČASEM PŘIROZENĚ VRÁTIT. TO JE PŘESNĚ TEN ZPŮSOB PRÁCE A MYŠLENÍ, KTERÝ MĚ ZAJÍMÁ.

Je to pravda a taky se teď dostávám k tomu, že si uvědomuji, jak přemýšlí designéři. Často jde o to, že chtějí udělat hezkou, pěknou věc, která se zkrátka bude líbit, což je ale v něčem taky legitimní a zajímavý přístup. Zároveň ale existují velké přesahy umění do designu a zpět. Vzpomínám si např. na Than Hussein Clarka, který před časem vystavoval v galerii Futura. Ten vytvářel objekty, u kterých využíval různá starobylá řemesla, na výstavě si např. nechal udělat fresku a byly tam k vidění i další techniky. Takže na to se hodí, co jsem řekl v jednom rozhovoru, že umělci chtějí být designéři a designéři chtějí být umělci. A na tom je poznat, že vlastně pořád sledujeme oba ty světy a snažíme se vnímat, co je lepší, co je horší atd. Mě hodně baví, že ve sféře designu je tady platforma Designbloku a Czech Grand Designu, na kterých je skvělé, že se jako soutěž opakují každý rok a mají opravdu skvělou medializaci. Na druhou stranu Cena Jindřicha Chalupeckého je taky skvělá, ale má mnohem užší záběr. Takže jsem rád, že tady tyto možnosti jsou.

ONDŘEJ VICENA (*1988) JE ČESKÝ UMĚLEC A ABSOLVENT ATELIÉRU NOVÝCH MÉDIÍ I NA AKADEMII VÝTVARNÝCH UMĚNÍ V PRAZE. V SOUČASNÉ DOBĚ POKRAČUJE V DOKTORANDSKÉM STUDIU ATELIÉRU PRODUKTOVÉHO DESIGNU NA VYSOKÉ ŠKOLE UMĚLECKOPRŮMYSLOVÉ V PRAZE. JE FASCINOVÁN HISTORICKÝMI SLOHY A MÓDAMI. PŮSOBÍ JEDNAK VE SFÉŘE UŽITÉHO UMĚNÍ PŘEDEVŠÍM DÍKY SVÉ KOLEKCI LUXUSNÍCH BRÝLÍ OPTIQA, JEDNAK VE VOLNÉM UMĚNÍ, KDE JE ZNÁMÝ PRO SVÉ CITLIVÉ INSTALACE.

JÁN GAJDUŠEK (*1987) ABSOLVENT BAKALÁŘSKÉHO STUDIA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ NA UNIVERSITY OF NEW YORK IN PRAGUE A V SOUČASNOSTI STUDENT MAGISTERSKÉHO OBORU TEORIE A DĚJINY MODERNÍHO A SOUČASNÉHO UMĚNÍ NA UMPRUM V PRAZE. ANGAŽUJE SE VE VÝSTAVNÍCH PROJEKTECH MAPUJÍCÍCH SOUČASNÉ UMĚNÍ, OD ROKU 2016 PŮSOBÍ JAKO KURÁTOR SOUKROMÉ SBÍRKY UMĚNÍ HAVRLANT ART COLLECTION A OD ROKU 2020 JAKO KURÁTOR GALERIE HOLEŠOVICKÁ ŠACHTA. S MUZEEM MĚSTA BRNA SPOLUPRACUJE NA PRAVIDELNÉM VÝSTAVNÍM CYKLU ZAMĚŘENÉM NA ČESKÉ SKLO.