Metakurátor. Rozhovor s doktorandem Lukášem Pilkou o Digitálním kurátorovi.
Lukáš Pilka, student doktorského programu Teorie a dějiny moderního a současného umění na UMPRUM, o sobě říká, že je mimozemšťan, který si pro svou disertační práci vybral téma vymykající se běžným oblastem kunsthistorického výzkumu. Ve své práci a výzkumu využívá umělou inteligenci a algoritmy aplikuje na umělecká díla ze středoevropských sbírek. Jak spolu souvisí computer vision a sbírka kreseb gotické katedrály? A jak téma digitalizace a umění rezonuje v Čechách? Před četbou článku doporučujeme vyzkoušet stránku digitalcurator.art.

Rozhovor vedla: Tereza Škvárová

Když jsem nám dávala do kalendáře termín rozhovoru, setkání jsem v rychlosti nazvala Metakurátor. Hlavním důvodem pro toto označení je tvůj projekt digitalcurator.art, který jsem měla to štěstí delší dobu sledovat. Můžeš nám prosím projekt, který je součástí tvého doktorského studia, představit?
Označení metakurátor se mi opravdu líbí, protože můj projekt digitalcurator.art je především o designování algoritmu vybírajícího z databáze digitalizované exponáty, které se zobrazují a vytváří generované výstavy. Je to stejný princip, který je vlastní pro fungování sociálních sítí a digitálních platforem. Namísto konkrétních lidí, kteří by sestavovali facebookovou zeď nebo seznam zobrazených příspěvků na Instagramu, jsou zde lidé, kteří programují algoritmy fungující v pozadí těchto platforem. Pozornost takového „kurátora obsahu“ se nesoustředí na konkrétní výstup v podobě sestavení jedné výstavy, respektive jedné facebookové zdi, ale soustředí se na algoritmy a principy, které pak fungují autonomně.

digital-curator-1
digital-curator-2

Digitalcurator.art i svůj doktorský výzkum už jsi prezentoval několikrát nejen v Čechách, ale také v zahraničí, jmenovat můžeme například festivaly a konference Digital Art History III v Záhřebu, Sensorium v Bratislavě nebo DAHSS ve španělské Málaze. Tvá experimentální aplikace získala i ocenění Site of the Day a Developer awards na Awwwards, představil bys prosím širší téma tvé práce?
Celý projekt je založen na velké databázi digitalizovaných uměleckých děl ze sbírek asi 90 muzeí ze střední Evropy, z Bavorska, z Rakouska, z ČR a SR. Momentálně čítá tento server asi 200.000 reprodukcí děl od 13. století až do současnosti. Vše jsou to obrazy, malby, grafiky, kresby. Velká část práce spočívala v získání těchto digitalizovaných materiálů z různých institucí. Další se stále přidávají, a tím se archiv rozrůstá.

Bylo tedy mé pojmenování metakurátor správné? Jak v tomto kontextu kurátora chápeš?
Pro mou práci bylo a je předpokladem, aby artefakty z muzejních sbírek byly digitalizované. To je zásadní podmínkou mé práce. Jako (meta)kurátora mě zajímá pouze ta část, kterou jsem schopen algoritmicky zpracovávat.
200.000 digitálních reprodukcí a související metadata, jako autoři, rok vzniku, stylové zařazení, to už jsou poměrně velká kulturně-historická data. Jakmile je získám, můžu začít přemýšlet, jak a jaké mezi nimi vytvářet vztahy, které jsou zajímavé, a jak sestavovat automaticky generované výstavy. Vedle toho se můžu zabývat tím, co není vidět z jednotlivých děl, ale co je patrné při pohledu na větší soubor děl. Data mi pak nabízí jakýsi odzoomovaný velký statistický pohled na kulturní dědictví, který může přinést jiné informace, než když se koukáme zblízka na jednotlivé obrazy.
Další otázkou, kterou jsem řešil, je, jakým způsobem si může člověk jednoduše prohlédnout statisíce digitalizovaných děl. V tomto směru využívám algoritmy počítačového vidění, které dokážou na obrazech identifikovat klíčové motivy nebo je řadit dle formálních podobností. Na základě těchto informací mi algoritmy pomáhají vytvářet výstavy dle zadání, které si uživatel v programu sám zvolí.

digital-curator-3

Je mi jasné, že je pro tvůj výzkum velmi důležitý kontakt se zahraničím, ať už se jedná o odborná média, účast na konferencích a vědecké spolupráce. Dokázal bys nám blíže popsat metodologii tvé práce? Jsi víc kunsthistorikem nebo programátorem?
Využívání digitálních technologií v kontextu kulturního dědictví se řadí do skupiny oborů, které se nazývají souhrnně digital humanities. Tento obor funguje i v českém prostředí, například na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy je velká skupina lidí, která se tomu věnuje. Metody, které digital humanities využívají, vyplývají už ze samotného názvu. Jedná se o propojování tradičních výzkumných otázek z humanitních oborů s možnostmi, které digitální technologie nabízí. Nejedná se o žádnou velkou novinku. Datoví vědci zkoumají data ze sociálních sítí už desetiletí. Současné ekonomické a politické otázky se kolem těchto velkých dat také zkoumají a výjimkou nejsou ani sociální vědy. Nové však je, že tato mnou získaná kulturně-historická data jsou nejen vypovídající o naší současnosti, ale i o minulosti, a je jich opravdu hodně. Národní galerie v Praze má nyní 400.000 děl ve svém depozitáři, Národní muzeum asi 3 miliony a archiv Národní knihovny čítá asi 7 milionů svazků.

Takže tvoje databáze je jako polovina NGP? 
V podstatě ano, ale vidím tam jeden zásadní rozdíl. Z těch 400.000 děl, které má NGP většinou uskladněné v depozitáři, je online dostupných necelé 4.000, což jsou pouhé 1 %. Na jednu stranu je to poloviční NGP, na druhou stranu je to obrovská digitální galerie, která všechna tato malá procenta z jednotlivých galerií seskupila dohromady.

digital-curator-4

Cítíš ze strany institucí jistou rigidnost a obavu o zachování návštěvnosti. Vím, že bych se tě na to samé ptala před 10 lety, ale zeptám se i teď.
Myslím, že obecně je problematické házet muzea do jednoho koše. Vždy záleží na jednotlivých zaměstnancích. Někde jsou konzervativní a cokoliv digitálního jim nahání husí kůži. Na druhou stranu jinde jsou vstřícní a zajímají je nové způsoby práce a jsou maximálně součinní. Existují všechny případy a samozřejmě i skupina mezi těmito dvěma.

Společně se mnou, stojíš také za projektem Otevřené sbírky, v němž se už třetím rokem snažíme mapovat stav digitalizace českých sbírek a motivovat instituce ke sdílení sbírek online. Získali jsme mimo jiné záštitu rektora a Centra doktorských studií UMPRUM. Cítíš ze strany školy podporu a zároveň potřebnou reflexi i pro své další projekty související se studiem?
Od začátku, kdy jsem začal na UMPRUM studovat, si cením její liberálnosti. Když si člověk vybere téma a má zájem ho prozkoumávat, nikdy neuslyší, že to nedává smysl. Otevřená kultura experimentům je podporující. Vždycky, když jsem si řekl o konkrétní podporu, ať už finanční na výpočetní kapacity, cloudová úložiště, propojení s lidmi ze zahraničí, tak jsem ji dostal. Já jsem takový mimozemšťan, vybral jsem si téma, kterému se ve škole jinak nikdo přímo nevěnuje. Ostatně v Čechách je jen hrstka lidí, kteří se touto problematikou zabývají, takže by se mi těžko hledalo vhodnější místo. Bylo reálně možné přijít s tématem vymykajícím se běžným okruhům. To se mi na tom líbilo, i když cítím, že jsem takový sólo jezdec.

digital-curator-5

Oba jsme se v roce 2019 zúčastnili mezinárodního kolokvia Umělecké sbírky digitální epochy v galerii a muzeu ve Vašulka Kitchen v Brně a měla jsem tak příležitost sledovat mezinárodní odborné publikum, které velmi pozitivně reagovalo na tvou multidisciplinaritu a také lehkost, se kterou dokážeš prezentovat velmi abstraktní témata z oblasti kybernetiky vztažené k umění. I když je to klišé, musím se tě zeptat, jak spolu tyto oblasti souvisí a čím se mohou navzájem obohacovat? Jaký je vlastně tvůj studijní profil?Existují lidé, kteří se celé studium profilují tak, aby se stali největšími odborníky na jednu danou definovanou záležitost. Já jsem akademický nomád. Začal jsem na studium nových médií na FUA TUL, pak jsem přestoupil na mediální studia na FSV UK, pak na dějiny umění na FF UK, dále jsem studoval Teorii a dějiny moderního a současného umění na UMPRUM a na Katedře grafiky, rok jsem strávil na stáži na Katedře grafiky na FEL ČVUT. Nakonec jsem se vrátil na UMPRUM na teoretické doktorské studium. Celou dobu pracuji v digitálním studiu, kde vyvíjíme weby a aplikace. Tam spolupracuji s programátory, digitálními designéry a vývojáři, což mě taky hodně ovlivňuje.
Moje multidisciplinarita je příznačná. S nadsázkou říkám, že když přijdu na UMPRUM a prezentuji, tak reakce bývají, že z kunsthistorického a teoretického hlediska výsledek není tolik zajímavý, ale je v tom přidaná hodnota matematiky. A když přijdu na kamarády inženýry, kteří celé dny pracují s algoritmy, říkají, že algoritmy pro ně nejsou tak zajímavé, ale vidí tam potenciál v umění. V součtu je to snad ale invenční pro oba směry.

digital-curator-6

Na první pohled to vypadá, že u tvého projektu je kyberstránka ve službách umění, ale obohacuje umění nějak kybernetiku?
To je téma! Je to krásná inženýrská otázka. Hodně to souvisí s vizualitou a formální stránkou umění. Všichni, kdo se profesně zabývají computer vision, jsou zvyklí pracovat se současnými obrazy (fotky z Instagramu, digitální fotografie z telefonů, ze scanů). Ale najednou tu máme naskenovaný expresionistický obraz nebo schéma gotické kresby, které jsou také vizuálním materiálem, ale rozhodně neodpovídají vizuální stopě dneška. Jakým způsobem interpretovat a analyzovat tento materiál je dobrá výzkumná otázka i pro inženýry.

Už jsi hodně blízko k získání titulu Ph.D. Co bude až dokončíš doktorát?
Určitě bych chtěl na projektu digitalcurator.art pokračovat dá. Když na stránce doscrolluješ na konec, přečteš si, že by bylo skvělé, kdyby vznikla platforma na průzkum uměleckých sbírek cestou, která může být hodně inspirativní pro zájemce o výtvarné umění, ať už z pohledu historiků či designérů. Mohl by to být takový Pinterest a Wikipedie. Přemýšlím o NGO projektu, který by operoval s otevřenými daty. To je má vize, ale jak to budu realizovat zatím nabízí víc cest.

LUKÁŠ PILKA je digitální designér, mediální teoretik věnující se interaktivnímu a komunikačnímu designu, současným technologiím, novým médiím a a překryvům těchto oblastí se světem výtvarného umění. V těchto dnech dokončuje svou disertační práci na katedře Teorie a dějin umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Ve svém výzkumu se věnuje využití počítačových neuronových sítí k automatizované klasifikaci a kvantitativní interpretaci uměleckých děl, zejména klasických maleb, kreseb a grafik ze sbírek středoevropských muzeí. Lukáš Pilka je také pedagogem, občasným přispěvatelem oborových médií jako je Art Antiques, Flash Art nebo Artalk, iniciátorem projektu Otevřené sbírky, tvůrcem experimentální aplikace DigitalCurator.art, programátorem, podcasterem a fanouškem starého i nového generativního umění.

TEREZA ŠKVÁROVÁ je absolventkou navazujícího magisterského studia Teorie a dějin moderního a současného umění na UMPRUM. Několik let působila jako PR asistentka v Galerii Rudolfinum, momentálně pracuje v Oddělení PR na UMPRUM. Dlouhodobě se v rámci externích projektů věnuje medializaci a propagaci současného umění a designu.