Rozhovor s Annou Jožovou 
nejen o Venice Design Biennial

Anna Jožová, studentka Ateliéru skla, už od začátku svých studií budila svými pracemi pozornost. Nenacházeli bychom u ní jen tradiční přístup práce se sklem. To dokazují vázy Frozen, ve kterých oživila práci s tzv. ledovým sklem, hojně využívaným v minulosti pro tabulové sklo. Velkou pozornost sklidily lízátkové vázy Líza, kdy starou techniku millefiori vtipně nahrazuje podobně vypadajícími roksovými lízátky. Její poslední projekty, které vznikly díky studijnímu pobytu na Novém Zélandu, hodně ovlivnilo sledování a vnímání přírody trpící lidskou činností. Právě tyto práce, vázy GAIA a KETO, měla možnost vystavit na prestižní přehlídce Venice Design Biennial. 

Rozhovor s Annou Jožovou nejen o Benátské přehlídce připravil student
Katedry teorie a dějin umění Ján Gajdušek.

GAIA

GAIA-Anna-Jožová-foto_-Jan-Pecháček-5
GAIA-Anna-Jožová-foto_-Jan-Pecháček-3
GAIA-Anna-Jožová-foto_-Jan-Pecháček-4
GAIA-Anna-Jožová-foto_-Jan-Pecháček-1

GAIA, Anna Jožová, foto: Jan Pecháček

Jak ses vlastně dostala na benátské bienále designu (Venice Design Biennial 2021) a jak probíhal celý proces přihlášení?
AJ: Protože je potřeba občas vytáhnout tykadla i do zahraničí, tak se snažím sledovat různé soutěže a mezi nimi vyhledávat ty kvalitnější. Vždy je ale potřeba brát v potaz dopravu jako jeden z nejdůležitějších parametrů. Zrovna v případě benátského bienále designu jsem se ale nikam hlásit nemusela. Napsala jsem jim email s dotazem, jestli by se jim mé práce líbily a už u třetího emailu mi napsali, že by se jim do expozice mé vázy hodily a že s účastí můžu počítat. Takže v tomto případě to bylo velmi snadné. Dokonce tak, že jsem si potom zjišťovala, jestli to není nějaká podvodná stránka .

Kolik účast na takové akci vlastně stojí? Jak jsi řešila financování?
Participační poplatek byl 45.000,- Kč (na přehlídku v Miláně je poplatek dokonce 80.000,- Kč), což je velmi vysoká částka a mnoho studentů v podobné pozici to může odradit. Zažádala jsem si proto o grant, který mi byl uznán a uhrazen školou v plné výši. UMPRUMka v tomto ohledu funguje fantasticky, protože mi vyšli maximálně vstříc a kromě participačního poplatku mi pomohli zafinancovat také dopravu exponátů, což vyšlo na částku okolo 20.000,- Kč. Musím říct, že to pro mě byl obrovský benefit.

Jak vlastně vypadala spolupráce s lidmi na místě? Jak probíhala instalace?
Letos se změnilo místo, kde se bienále designu tradičně pořádá a kvůli covidu se letos přehlídka nekonala v tom krásném pavilonu jako obvykle. Proto celou akci pořadatelé rozdělili do tří částí, takže až do poslední chvíle se nevědělo, kde přesně a jak bude co vystaveno. Nakonec se naše část přehlídky s názvem SPUMA konala na benátském ostrově Giudecca. Celá přehlídka se trochu podobala Designbloku když začínal a konala se na několika místech, která si divák mohl obejít. Naše výstava probíhala v bývalých námořních skladech, které jsou dnes využívány jako galerie.

Ještě co se týká instalace, zajímá mě, jestli sis ji celou vymyslela a organizovala sama nebo vznikala kompletně v režii organizátorů?
Oni už měli dopředu jasnou vizi, na základě které instalaci vytvořili. My jsme jim jen odevzdali objekty a pak už jsme čekali, jak budou naše věci umístěny. Měli zajištěné stojany a veškeré vybavení a musím říct, že bylo vidět, že jsou to profesionálové, vše bylo na vysoké úrovni a mělo kvalitu. Dostali jsme od nich také informace, jak bude pracovat jejich PR s fotografiemi našich exponátů a pokyny, jak máme označovat naše příspěvky na Instagramu.

KETO

Anna-Jozova-KETO-VASES-foto-Anna-Pleslová-5
Anna-Jozova-KETO-VASES-foto-Anna-Pleslová-3
Anna-Jozova-KETO-VASES-foto-Anna-Pleslová-1
Anna-Jozova-KETO-VASES-foto-Anna-Pleslová-6
Anna-Jozova-KETO-VASES-foto-Anna-Pleslová-4
Anna-Jozova-KETO-VASES-foto-Anna-Pleslová-2

KETO, Anna Jožová, foto: Anna Pleslová

Na základě tvé zkušenosti, co bys doporučila dalším studentům UMPRUM, aby ve výběru na takovou přehlídku uspěli?
Já to vždycky dělám tak, že mívám krátký popisek, který vystihuje materiál, se kterým pracuji. Popis dále pokračuje konceptem zaměřeným na technickou část. Všechno se snažím dostat do tří, maximálně čtyř vět i v rámci anglického překladu. Obecně jsou soutěže mimo školu opravdu důležité, takže se snažím pravidelně jednou za čtvrt roku podívat, co se děje ve světě. No a pak vybrané soutěže obepisuji. Přirovnala bych to ke krásné missce, nebo slečně, která má potenciál stát se misskou a byla doma zavřená mezi čtyřma stěnama. Takže ty věci musí jít ven a musí jít ven v plné kráse. Proto jsou velmi důležité produktové fotografie, na kterých vynikne krása a charakter materiálu. Moc nedoporučuji fotky např. z terénu. Když se hlásím na soutěže, tak přikládám čistě produktové fotografie, které dělají výborně např. Anna Pleslová nebo Tomáš Slavík. Zároveň je dobré mít další doprovodné fotografie na Instagram a sociální sítě, které mají naopak víc umělecký charakter. Takové fotky fotí holky z shotby.us Karolína Matušková a Lenka Glisníková, které taky obě studovaly na UMPRUM. Ještě co se týká popisků, tak hlavně nesmí být dlouhé, to pak nikdo nečte.

Takže si texty píšeš sama, není to ve spolupráci s žádným teoretikem nebo kurátorem?
Ano, většinu textů jsem si psala sama a snažila jsem se v nich vylíčit koncept, který je v podhoubí mých objektů. Některé texty mi ale psala teoretička Alena Štěrbová, která spolupracovala s naším ateliérem. Vnímám to tak, že spolupráce na textech s teoretikem je důležitá, protože si při ní uvědomím spoustu dalších souvislostí. Zároveň jsou pak texty přesvědčivější, přesnější a ušlechtileji formulované.

Udělejme teď takovou otočku zpět, protože mě zajímá, jak jako designérka přemýšlíš. Čím se u vzniku svých sérií inspiruješ?
To může být vlastně cokoliv. Může to být nákup v Albertu a zároveň hořící pralesy v Amazonii. Obecně na mě ale nejvíc působí místo, ve kterém se ocitám. Příkladem byl třeba Nový Zéland nebo právě ten nákup v Albertu, kde jsem přišla na nápad s bájnou lízátkovou vázou. Ono je to totiž extrémně náročná sklářská technika millefiori, na kterou už jsem tehdy neměla čas ani peníze. No a tam jsem míjela právě ta klasická roksová lízátka, která ty oka millefiori nápadně připomínají. Byla to taková vtipná aluze na muránské sklo. Na Novém Zélandu na mě zase působilo místo jako takové a zároveň smutek z toho, jak je krása pomíjivá. Vázami GAIA reaguji na environmentální krizi a jsou vytvořeny jako relikviáře materiálů, které vlivem environmentální krize zaniknou.

A má u váz GAIA nějakou symboliku tvar, který jsi použila?
Ano, jejich tvar vychází z oslizlých bójek, které se vznáší na hladině oceánu a byly vyvrženy po dlouhé plavbě na nějakou krásnou pláž.

GAIA

GAIA-Anna-Jožová-foto_-Travis-Geertruida-8
GAIA-Anna-Jožová-foto_-Travis-Geertruida-4
GAIA-Anna-Jožová-foto_-Travis-Geertruida-9
GAIA-Anna-Jožová-foto_-Travis-Geertruida-5
GAIA-Anna-Jožová-foto_-Travis-Geertruida-2
GAIA-Anna-Jožová-foto_-Travis-Geertruida-7

GAIA, Anna Jožová, foto: Travis Geertruida

Co bylo inspiraci pro tvou poslední sérii váz KETO, kterou jsi vystavila na benátském bienále designu?
To jsou právě projekty, které na sebe přímo navazují. Vázami GAIA jsem řešila téma environmentální krize. Vázy KETO už se proto nepohybují na malebných plážích a po hladinách oceánu, ale jsou inspirovány problémem ohromného množství zapomenutého odpadu v moři a zejména rybářských sítí, do kterých jsou propleteni různí živočichové a které tak nepříjemně obalují a strhávají přírodní krásu. U váz KETO pracuji s takovou zvláštní estetikou, kdy propojuji dvě vázy do jedné. Nechala jsem si vytvořit dřevěnou formu ve tvaru vázy a do ní jsem vypletla síť. Do formy jsem potom nechala vyfouknout tenkou vrstvu černého skla. Tak vznikla první váza, kterou jsem pak na píšťale rozbila, oddělili jsme ji od píšťaly a mezi tím si sklář připravil druhé jádro z křišťálového skla, které pak vyfoukl do první vázy. Celý objekt se pak zcela náhodně organicky vytvaroval, což pro mě bylo důležité zachovat v něm náhodu přírody. Vázy se pak upravují jen minimálně, projdou procesem v brusírně, kde zařízneme hrdlo a zbrousíme dno, aby váza dobře stála. U tohoto procesu jsem ráda přítomna, protože vázy pak získávají různou dynamiku právě pozicí svého postavení.

Vraťme se ještě zpátky k Benátkám. Vytváří pro tebe účast na takové přehlídce nějaké další příležitosti?
Ano, už v průběhu mě upozornili organizátoři na různé osobnosti, které se na výstavu přišly podívat. A přestože letos účast kvůli korona krizi nebyla tak vysoká, tak se na mě obrátilo několik velmi zajímavých lidí, se kterými je ale vše teprve v počátcích, proto zatím nechci nic zakřiknout.

Takže obecně ostatním studentům doporučuješ, aby se hlásili na mezinárodní přehlídky.
Určitě, protože když umělec nebo designér projde českým rybníčkem, tak zjistí, že je to tady strašně malinké a že je potřeba zkusit to i v zahraničí, kde už jsou jiné a větší příležitosti. Zároveň platí, že každá taková účast – a když se podaří, tak i prodej – vždycky podpoří svého autora k dalším projektům.

Zajímá mě ještě, jestli vás v rámci ateliéru profesor Rony Plesl k podobným účastem vyzývá?
Tohle spíše už náš boj. Rony je pro nás takový velký učitel, dal nám kvalitní základ a samozřejmě nám nastínil, že je potřeba nemyslet lokálně a nebýt aktivní jen v Čechách, ale je důležité se probít také do zahraničí. Takže to, že jsem byla pod vedením Ronyho mě potom inspirovalo se hlásit na akce podobného typu. Zároveň je důležité říct, že soustu studentů odradí to, že si říkají, že jejich věci nejsou dost dobré. UMPRUMka je ale stále velice prestižní škola a naše projekty jsou naprosto srovnatelné s těmi zahraničními.

A můžeš to říct i z vlastní zkušenosti na základě toho, co jsi v Benátkách viděla?
Ano, určitě to můžu říct z vlastní zkušenosti. Ve srovnání s objekty, které jsem tam viděla bych řekla, že nejlepší studenti u nás jim mohou směle konkurovat.

Anna Jožová, www.annajozova.com
jozova.anna@post.cz, +420 777 978 818 

GAIA-Anna-Jožová-foto_-Travis-Geertruida-10

KETO, Anna Jožová, foto: Travis Geertruida

Anna Jožová (*1996), studuje od roku 2017 v Ateliéru skla pod vedením Ronyho Plesla na UMPRUM v Praze. Dříve studovala Design keramiky pod vedením Antonína Tomáška na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem. Oboru keramiky a porcelánu se věnovala již při studiu na Střední umělecké škole Václava Hollara. Svou tvorbu prezentovala v rámci několika výstav (London Design Fair 2018, Czech Design Week, Glassfest Karlovy Vary, Prague Design Week2019, Designblok 2019 a 2020, New Glass Selection 2021). Získala cenu za Nejlepší produkt 2019 Prague Design Week, dostala se do výběru soutěže Talente, nebo byla namontovaná na cenu Czech Grand Design v kategorii Objev roku. V posledních letech se soustavně věnuje zejména sklářské tvorbě a designu, přičemž kombinací různých, na první pohled nesourodých materiálů a klasických sklářských technik vytváří nové unikátní objekty.


Ján Gajdušek (*1987), absolvent bakalářského studia mezinárodních vztahů na University of New York in Prague a v současnosti student magisterského oboru Teorie a dějiny moderního a současného umění na UMPRUM v Praze. Angažuje se ve výstavních projektech mapujících současné umění, od roku 2016 působí jako kurátor soukromé sbírky umění Havrlant Art Collection a od roku 2020 jako kurátor galerie Holešovická Šachta. S Muzeem města Brna spolupracuje na pravidelném výstavním cyklu zaměřeném na české sklo.