Překračovat, zkoumat, posouvat… Rozhovor s Milanem Pekařem a Františkem Jungvirtem o účasti na Paris Design Week 2021

Rozhovor s designéry Milanem Pekařem a Františkem Jungvirtem jsme vedli v hlučné kavárně Liberál v pražských Holešovicích. Nad pivem a párkem jsme řešili jejich účast na Paris Design Weeku, kde nyní vystavují v rámci spolupráce s Českým centrem v Paříži, i mnoho dalších zahraničních přehlídek designu, na kterých se v posledním roce podíleli. Řeč přišla také na technologické finesy jejich tvorby, Milan Pekař osvětlil záludnosti vzniku svých zářivých krystalických glazur a František Jungvirt průběh tvorby váz Lentil. Jak se porcelán pálí „vysoko“, v čem má UMPRUMka skvělé know-how nebo kdo je Damon Crain se dozvíte v rozhovoru…

MP = Milan Pekař
FJ = František Jungvirt 
JG = Ján Gajdušek

Frantisek Jungvirt: Decal
Milan Pekař: vázy Element (foto Viktorie Macánová)

Frantisek Jungvirt: Decal
Milan Pekař: vázy Element (foto Viktorie Macánová)

JG: Milane, zajímá mě, jak probíhala úvodní spolupráce v rámci Paris Design Weeku? Oslovila tě přímo kurátorka Danica Kovářová? Nebo někdo z Českého centra v Paříži?

MP: Danica mě oslovila emailem s tím, že České centrum v Paříži již nějakou dobu provozuje galerii Czech Concept Store, která funguje v principu jako obchod s českým designem (pozn. Czech Concept Store zřízený Českým centrem v Paříži by měl fungovat jako stálý obchod s českým designem s pravidelně se obměňujícími prodejními expozicemi). V rámci pařížského Design Weeku chtělo České centrum udělat novou prodejní kolekci a oslovili Danicu, aby pro ně připravila výběr vystavujících, který koncipovala jako výběr českých značek a malých designových studií a proto oslovila i mě.

JG: Co se týká skla, tak jste byli zastoupeni jen tři, ty, František a studio Dechem. Františku u tebe ta úvodní spolupráce probíhala jak?

FJ: Probíhalo to úplně stejně jako u Milana. Danica Kovářová měla vytvořený určitý koncept pod kterým oslovovala umělce a designéry k účasti. Tématem, pod kterým svůj výběr sjednotila byla udržitelnost.

JG: Když odhlédneme od samotné instalace výstavy v Czech Concept Store v Paříži, které jste se ani jeden osobně neúčastnili, tak mě zajímá technický aspekt vzniku designových objektů, kterými jste se na pařížském Design Weeku prezentovali.

MP: Danice jsem nabídl věci, které byly i před touto výstavou představeny na několika místech v zahraničí a jedná se o objekty z mé novější série. Předchozí řada váz vznikala ještě s krystalickými glazurami, tato je tvořená technikou tzv. matných glazur, které sice také pracují s určitou krystalickou strukturou, ale v případě těchto glazur je to určitá meta pro keramiky – vytvořit stékavé, matné a barevné glazury. Sklovina na nich je roztavená, ale přitom je matná a při doteku má semišový povrch. Je to přístup, kterému jsem se věnoval poslední tři roky, glazury nejsou tak zářivé jako krystalické glazury, ale pro mě to byl určitý challenge udělat výzkum právě matných glazur a něco z nich dostat. Tato série byla poprvé vystavena ještě před pandemií na UMPRUM a pak vlastně až do teď k vidění nikde nebyla. Do Paříže jsem vázy s matnými glazurami posílal kromě Czech Concept Storu ještě do galerie Bon Paris, která byla také součástí pařížského Design Weeku, další pak do Milána. Mám radost, že jsou vázy hotové a že je šance je poslat do světa.

JG: Co se týká techniky a struktury povrchu tvých váz, tak při pohledu na ně mi glazura připomíná secesní vázy, které také pracují se stékanými glazurami. Má tvůj přístup, třeba technicky, něco společného s těmito vázami?

MP: V podstatě ano. Oni kdysi používali velmi podobné stékavé dekorační glazury, sice na úplně jiných tvarech, ale dá se říct, že jejich receptury byly těm mým podobné. Myslím, že je to dobrý postřeh, protože art deco nebo secese tento přístup využívaly často.

JG: A odkud plyne inspirace, co se týká tvaru? Vázy mají výrazné trychtýřovité hrdlo, odkud plyne jejich inspirační zdroj?

MP: Že by tam byla konotace směrem k historickým tvarům, to ne. Já se většinou snažím používat jednoduché tvary, na kterých jsou samotné glazury hodně upovídané, barevné, je v nich spousta struktury a jde mi o to, aby právě tohle vyniklo a nepraly se mezi sebou struktura a barevnost povrchu vázy a její tvar. Malé vázy z této série jsou vtipnější a hravější, větší jsou naopak přísnější. Přijde mi, že v tomto případě menší tvar snese víc než ten velký.

Frantisek Jungvirt: LENTIL VASES, navrženo pro Moser, 2018, 15.5 × 19 cm (foto Anna Pleslová)
Frantisek Jungvirt: LENTIL VASES, navrženo pro Moser, 2018, 15.5 × 19 cm (foto Anna Pleslová)
František Jungvirt: kolekce GARDEN BASIC, 2019, 34,5 × 16 cm (foto Anna Pleslová)

Frantisek Jungvirt: LENTIL VASES, navrženo pro Moser, 2018, 15,5 × 19 cm (foto Anna Pleslová)
Frantisek Jungvirt: LENTIL VASES, navrženo pro Moser, 2018, 15,5 × 19 cm (foto Anna Pleslová)
František Jungvirt: kolekce GARDEN BASIC, 2019, 34,5 × 16 cm (foto Anna Pleslová)

JG: Kde přesně jsi tuto sérii vystavoval před tím?

MP: Vázy byly vystaveny jen jednou, a to v minulém roce v rámci mé výstavy Popovrchu v galerii UM na UMPRUM, kde v současnosti dokončuji doktorandské studium a tahle expozice byla vlastně výsledkem technologické části mé doktorské práce. Potom ale tato série až doteď k vidění nebyla.

JG: Františku, zeptám se úplně stejně. Tato série váz, které jsi vystavoval v Paříži není úplně nová, mě ale zajímá, jestli bys mohl přiblížit její vznik.

FJ: Já rád ve své tvorbě pracuji s barvami a poslední dobou mě zajímají barevné přechody. Tato série váz vznikla ve spolupráci s firmou Moser, když jsem u nich vyhrál stáž a měl jsem možnost si u nich něco vyzkoušet. Tím, že Moser s barvami a jejich přechody pracuje mi přišlo zajímavé využít některý z tvarů, který jsem měl už dopředu navržený. Proto tyto vázy vznikly už v roce 2018, kdy jsem se v Moseru účastnil stáže. Původně tahle série nebyla transparentní, ale opakní a na vázách byly sklářské obtisky nebo mé malby, u kterých jsem se inspiroval pohádkami z dětství. Zároveň mi jejich tvar přišel natolik nosný, že mě napadlo jej uplatnit i v transparentní verzi. V Moseru jsme proto zkoušeli foukat sklo do stejné formy a pracovat s jejich barevnou škálou, a nakonec z toho vznikla tato série celkem 36 kusů. Díky tomu jsem měl možnost vyzkoušet si ve skle to, co jsem si potřeboval vyzkoušet už dřív, a to práci s barvou.

JG: Jak se vlastně dá docílit barevného prolínání ve skle?

FJ: Barevného přechodu se dosahuje tak, že podkladová barva vázy musí být na pánvi, následně se přechodová barva přinese na nálepníku, je to tzv. sklářský rubín, což je vlastně ohřátá trubička skla o rozměru 5-10 cm, která se nahřeje a nabalí se na základní baňku skla, propíchne se šídlem, pak ji sklář rozfoukne a vznikne plynulý barevný přechod v požadovaném tvaru. Zároveň záleží na tom, kolik barevné části rubínu se nastřihne a podle toho je daný odstín víc nebo míň sytý. 

JG: Zajímá mě ještě formální tvar váz, je tam nějaký myšlenkový background?

FJ: Ona opakní řada, o které jsem mluvil a kde jsem pracoval s určitými odkazy na dětství využívá výraznou barevnost. Všichni jsme v dětství měli rádi lentilky a ona barevnost a dětskost se vztahuje právě k nim. Co se týká tvaru, tak se mi nechtělo pracovat jen s nějakou koulí, chtěl jsem použít hravější přístup a dostat do něj optiku, proto jsem nakonec pracoval se zakřivením linie vázy. Celá řada pak nakonec podle lentilek dostala i svůj název Lentil.

JG: Milane, přece jenom se ta nová, v Paříži vystavená, série váz odklání od tvé předchozí práce, která je známá hlavně použitím hladkých krystalických glazur. Mohl bys rozdíl v těchto dvou přístupech přiblížit?

MP: Ta receptura je vlastně úplně jiná, je mnohem choulostivější, mnohem těžší a ač ty věci vypadají, že jsou jednodušší, tak je těžší jich dosáhnout. Matný povrch váz, když si na něj člověk sáhne, má opravdu takovou semišovou strukturu. Toho je docíleno také pomocí krystalu, jedná se ale o mikrokrystaly, které jsou narostlé v celé hloubce glazury včetně jejího povrchu, což je to, co vytváří mat. Je to jednak mat optický, ale také pocitový, který opravdu připomíná semišový povrch. Zároveň jsou v některých glazurách i větší krystaly, které vytváří větší kontrast. Ono v přírodě funguje všechno podobně a všechno má tendenci se skládat a krystalizovat a když se tomu pomůže, tak je možné docílit různých povrchů. Všechno je to o určité difrakci, jak ve skle, tak v glazurách, je to o difrakci světla a o barvách. Celé je to vlastně o tom, jak odrazíme světlo od povrchu. Je to hra s povrchem a jak se nám jej povede rozčlenit až na atomickou úroveň.

JG: Já teď debatu trochu otočím. Jste oba umělci designéři, kteří mají skrze různé výstavy (a nejen skrze Paris Design Week) určitý přesah do zahraničí. Proto mě zajímá, jestli se chystáte na další zahraniční přehlídky, nebo jestli jste v poslední době něco podobného absolvovali. 

FJ: Mě už dva roky zpátky oslovil galerista Damon Crain z New Yorku, kde právě vystavuji už na druhé výstavě. Je to sice skoro utajená výstava a nemám z ní skoro žádné fotky, přesto si ale myslím, že je to zajímavé. Galerista na každou výstavu vytváří určité téma, pro které vybere kolem 15 umělců z celého světa. Ti na toto téma v průběhu jednoho roku, kdy s nimi galerista komunikuje, vytvoří díla, která jsou pak vystavena. Zároveň je zajímavé, že tenhle galerista působí v Corning Museum of Glass, což je nejprestižnějším muzeu skla na světě. Galerie se jmenuje Culture Object a nevybírají tam jenom věci ze skla, ale také z jiných materiálů, takže tématem této výstavy bylo např. řemeslo a rytina. Milane, jinak Damon Crain mi o tobě psal, že tě sleduje J Je to prostě jiný typ galerie, která je zaměřená na autorský nábytek, design a sklo. Jinak spolupráce s tímhle galeristou je zajímavá v tom, že mu hodně záleží na obsahu každé věci, která tímto způsobem vzniká, vedou se o tom dlouhé diskuze. Není to tak, že si jen prohlédne portfolio a řekne, která věc se mu líbí.

Milan Pekař: Popovrchu (foto Viktorie Macánová)
Milan Pekař: Popovrchu (foto Viktorie Macánová)
Milan Pekař: Popovrchu (foto Viktorie Macánová)
Milan Pekař: Popovrchu (foto Viktorie Macánová)
Milan Pekař: Popovrchu (foto Viktorie Macánová)

Milan Pekař: různé realizace (foto Viktorie Macánová)

JG: Milane, mě ještě zajímá téma tvé disertační práce…

MP: Mám to napsané jako výzkum glazur, protože když jsme tady začali učit, tak se všude dělala jenom bílá a o glazurách vlastně nikdo nic nevěděl. Měl jsem zároveň výhodu, že už jsem se tím tématem před tím zabýval. Jedná se o doktorát v rámci designu i umění, proto byla jedním z výstupů v minulém roce výstava Popovrchu v galerii UM, pro mě jsou ale tím hlavním, na čem v rámci disertace teď pracuji skripta. Je to vlastně i to, co na UMPRUM učím, práci s glazurami, s chemikáliemi a v poslední době tady nebylo moc lidí, kteří by se tomu pořádně věnovali. Zároveň mám radost, že ten ateliér je teď barevnější, že jde vidět, že to jde. Je tady totiž dlouhodobá tradice, že se porcelán pálí tzv. vysoko, při vysokých teplotách a mělo se za to, že na těchto teplotách se nedají barevné glazury dělat. Ale dají se dělat a dělají se velice dobře, akorát je to trochu složitější.

JG: A proč se to dělá za vyšších teplot? Je tam nějaký specifický postup?

MP: Co se týká vyšších teplot, tak je to spojené s tím, co si tady v Čechách chceme trochu držet a souvisí to zároveň s názvem našeho ateliéru, který se jmenuje Keramika a porcelán, což je trochu zvláštní, protože jinde se to většinou nerozlišuje a je to jen ateliér keramiky. U obou se v podstatě jedná o keramiku, ale někdo porcelán rozlišuje, protože je složitější. My si ten název držíme z toho důvodu, že tady na UMPRUM máme i v rámci spolupráce s dalšími univerzitami know-how, které je opravdu jedno z nejlepších. Když se pak pálí na vysokých teplotách, tak se nedají používat syntetická barviva, ale je potřeba používat čisté oxidy kovů nebo je určitým způsobem kombinovat. Ta práce je specifická v tom, že člověk už opravdu musí vědět, co do toho dává a není to jen o tom, že si koupí v keramickém obchodě červenou syntetickou barvu a má to červené. Tento postup je v pořádku a se dá právě dělat na nízkých teplotách, kde vlastně ani nemá smysl míchat glazury. Při vysokých teplotách se ale složení barevných glazur už musí skládat chemicky. Zase taková věda to není, chce to trošku umět, ale není to nic nezvladatelného.

JG: A Milane, účastnil ses teď v poslední době nějaké zajímavé výstavy? Neoslovil tě taky třeba Damon Crain?

MP: Překvapivě na to, že byl COVID, tak toho bylo celkem dost. Myslel jsem si, že nebude nic a v době, kdy se nemohla opustit ani Praha, tak jsem měl velkou výstavu v Českém centru v Sofii, což byla vlastně trochu zmenšená výstava mé disertačky. Zároveň měla výstava i příjemný ohlas, protože čeští umělci mají v Bulharsku velmi dobré jméno. Zakládali tam např. uměleckou akademii a výrazně tam pomáhali potom, co se Bulharsko vymanilo z monarchie. Zkrátka, přišlo tam překvapivě hodně lidí na vernisáž a celkově to byla hrozně příjemná věc v době toho největšího temna, kdy jsme i se studenty dělali konzultace jen online. Další výstava byla v holandské galerii The Dirt ve městě Schiedam, kde jsem vystavoval keramické sloupy, společně s kolektivem M.P.K.J.V.L.J.S. (pozn. Jedná se o umělcko-designérský kolektiv autorů Milan Pekař, Jakub Vávra a Lucie Jindrák Skřivánková. Název je složený z jejich iniciál) jsem dále vystavoval u galeristky Rossany Orlandi v Miláně a na Designbloku 2020. Skupina M.P.K.J.V.L.J.S. vznikla tak, že Kuba Vávra je truhlář a společně jsme dělali skříně a k tomu jsme se rozhodli přizvat Lucii, která je malířka a společně chceme dělat věci, které jsou pořád užité, ale už na pomezí volného umění. No a poslední věc, za kterou jsem hrozně rád je, že jsem se dostal na korejské keramické bienále (pozn. Korean International Ceramic Biennale 2021), kde budu mít instalaci z keramických sloupů.

JG: Františku a ty ses někam hlásil?

FJ: Já jsem se nehlásil na open-cally, ale spíše se mi podařilo navázat zahraniční spolupráce s galeriemi, které mě budou zastupovat. Je to např. švýcarská galerie Showroom, která přešla z kamenné galerie do čistě online zastoupení. Vede ji galeristka, která je navázaná na bytové designéry, podobně jako newyorský galerista Damon Craine a skrze ně se snaží prodávat. Je to všechno čerstvé, v New Yorku se podařilo něco prodat a tady to zkouším, takže uvidíme, jak to půjde. Baví mě na tom, že jsou tam zastoupeny skvělé značky a progresivní světoví designéři.

Milan Pekař: Popovrchu, Galerie UM, UMPRUM, 2020 (foto Viktorie Macánová)
M.P.K.J.V.L.J.S. Paravan pro Designblok 2020, (foto Rudy Kovar)
František Jungvirt: vázy Fleur Noire, prostor Café Louvre (foto Katarína Hudačinová a Karolína Matušková)
František Jungvirt, vázy Black White, 22 × 20 cm, 2020 (foto Anna Pleslová)
František Jungvirt: vázy Fleur Blanche, prostor Café Louvre (foto Katarína Hudačinová a Karolína Matušková)

Milan Pekař (*1980) je designér, keramik a vysokoškolský učitel na UMPRUM, řadí se k výrazným tvůrcům na poli současné keramiky a porcelánu. V letech 2000-2006 vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou Praze, v roce 2005 absolvoval studijní pobyt na Univerzitě umění a designu v Helsinkách. Působí jako odborný asistent Maxima Velčovského v Ateliéru keramiky a porcelánu a také jako vedoucí Katedry užitého umění na UMPRUM. V roce 2009 si založil vlastní Milan Pekař Studio v Praze, ve kterém se specializuje na výrobu porcelánových váz. V posledních letech se zabývá tvorbou takzvaných krystalických glazur. Přestože technika krystalických glazur není nová, Pekařova metoda se liší především díky barevným kombinacím, které se mu podařilo vytvořit a také díky designu jeho váz, který dá určitým barvám zvlášť vyniknout. Je pravidelným účastníkem prestižních českých i zahraničních designových přehlídek a výstav a spolupracuje s umělecko-designérským kolektivem M.P.K.J.V.L.J.S. (Milan Pekař, Jakub Vávra a Lucie Jindrák Skřivánková).

Ján Gajdušek (*1987) absolvent bakalářského studia mezinárodních vztahů na University of New York in Prague a v současnosti student magisterského oboru Teorie a dějiny moderního a současného umění na UMPRUM v Praze. Angažuje se ve výstavních projektech mapujících současné umění, od roku 2016 působí jako kurátor soukromé sbírky umění Havrlant Art Collection a od roku 2020 jako kurátor galerie Holešovická Šachta. S Muzeem města Brna spolupracuje na pravidelném výstavním cyklu zaměřeném na české sklo.

František Jungvirt (*1996) je sklářský výtvarník, designér a malíř skla, v současnosti dokončuje magisterské studium na UMPRUM v atelieru skla pod vedením profesora Ronyho Plesla. Absolvoval studium umění a řemesla ve skle se specializací na malbu při Střední odborné škole v Třeboni. Ve své práci se často vrací k odkazům českého sklářství, které spojuje s novými impulzy. Ve svých dílech se snaží posouvat technické a vizuální hranice oboru. Je častým účastníkem zahraničních veletrhů a výstav zaměřených na současný design, v minulosti spolupracoval např. se sklárnou Moser, nyní se značkou Klimchi. Je zastoupen několika zahraničními galeriemi.