S Klárou Horáčkovou o úspěchu
na Venice Glass Week

Následující rozhovor se sklářkou umělkyní a asistentkou v ateliéru sklo na UMPRUM Klárou Horáčkovou pojednává o její účasti na kolektivní výstavě s názvem „Czech Glass, Quo Vadis?!“, která probíhá od 4. 9. do 3. 10. jako součást 5. ročníku rozsáhlé mezinárodní přehlídky skla The Venice Glass Week na benátském ostrově Guidecca. Součástí expozice, kterou kurátorsky připravila Marika Gálová společně s architektem Jiřím Novotným jsou práce celkem deseti vybraných umělců, společně s Klárou Horáčkovou jsou to Vladimíra Klumpar, Zdeněk Lhotský, Jaroslav Róna, Michal Macků, Petr Stanický, Klára Horáčková, Martin Janecký, Michaela Spružinová, Luba Bakičová a Tomáš Krejčí. Česká výstava v Benátkách získala hlavní festivalovou cenu a umístila se tak na prvním místě z více než dvou stovek mezinárodních výstavních projektů. Jiné části přehlídky The Venice Glass Week se zúčastnily také studentky skla na UMPRUM Anna Jožová a doktorandka Vendulka Prchalová, která zde rovněž získala ocenění v rámci sekce The Venice Glass Week HUB under 35. Takže jak probíhala příprava, organizace, výběr exponátů i samotná instalace?

Klára-Horáčková-bíý-věnec
Klara-Horackova-Purple-Microcosm-2021-kilnformed-glass-photo-Anna-Pleslova-1

Klára Horáčková: Bílý věnec, 2021, foto: Anna Pleslová
Klára Horáčková: Purple Microcosm, 2021, foto: Anna Pleslová

Na The Venice Glass Week jsi součástí kolektivní výstavy Czech Glass, Quo Vadis?!, která v prostoru GAD Gallery na benátském ostrově Guidecca představuje celkem deset českých sklářských umělců. Kurátorkou výstavy je Marika Gálová, bývala ředitelka české pobočky aukční síně Dorotheum. Byla jsi kurátorkou oslovena přímo? Nebo výběru předcházelo nějaké výběrové řízení, do kterého se sklářští umělci mohli přihlásit?
Ano, kurátorkou jsem byla oslovena přímo a myslím, že celý výstavní projekt se začal organizovat už před Vánocemi a samotní umělci byli osloveni začátkem tohoto roku, takže pokud vím, jednalo o kurátorský výběr. Marika Gálová mě oslovila s tím, že měla nejdříve zájem o jednu instalaci, kterou jsem měla vystavenou minulý rok v Humpolci v 8smičce na výstavě Bylo nebylo nebylo bylo Sklo. Ten objekt by v Benátkách vypadal skvěle, ale je opravdu veliký a do Benátek je docela problematický transport, díla se tam musí přepravovat na lodích. Marice jsem proto nabídla věci, které jsem v tu dobu měla k dispozici už hotové a zároveň jsem jí říkala, že zrovna pracuji na nové sérii objektů, které by do zahájení výstavy, do kterého v té době zbývalo půl roku, mohly být hotové. Takže nakonec všechno klaplo a všechny, které mám v Benátkách vystaveny jsou nové.

Jaké objekty na The Venice Glass Week vystavuješ? Můžeš je detailněji přiblížit?
Obecně všechny objekty, které teď v Benátkách jsou, reagují na věci, které jsem dělala před tím. Jedním z nich je objekt Purple Microcosmos, který navazuje na sérii pojmenovanou Microcosmos podle toho, co se odehrává na jeho povrchu (pozn. sklo je ve tvaru ostrých krystalických struktur). Tentokrát jsem se rozhodla jít do fialové barvy a přestože to fotografiích není tak dobře vidět, tak tvar základny není kruhový, ale eliptický a celkově se jedná o menší objekt v porovnání s předchozími v sérii. Dalším vystaveným dílem je Věnec, jímž navazuji na černý Věnec, který je součástí stálé expozice v Muzeu skla Portheimka a je zároveň k černému věnci určitým protipólem. Součástí expozice jsou ještě tři skleněné rámy, které navazují na výstavu v galerii U Prstenu v Jilské ulici, kde jsem měla sérii takovýchto rámů–vodováh, které ale byly vyrobené přímo z dřevěných obrazových rámů. Teď jsem vytvořila jejich skleněnou verzi, aby se dílo ve svém výrazu posunulo ještě o kousek dál. Jako techniku jsem využila tavené křišťálové sklo lité na ztracený vosk, části rámů jsou zlacené plátkovým zlatem a jsou na nich malé objekty ze skla se zamrzlou bublinkou zalitou do epoxidu, které připomínají vodováhy. Vytváří to iluzi vody a rovnovážného stavu. Pokud by tam ale byla jen horizontální vodováha, tak si toho člověk nevšimne, ale i na vertikálním rameni je bublinka uprostřed, což vytváří iluzi či manipulaci. Sérii rámů jsem pojmenovala Dogma, což zapadá do konceptu, kde jde o manipulaci názorů, něco, co nám je prezentováno jako pravdivé, ale pravdivé není.

Jak příprava na výstavu včetně její realizace probíhaly? Měli jste dopředu jasno o instalaci nebo se vše řešilo až na místě? Byla výsledná podoba instalace dílem benátského organizačního týmu, nebo byla naopak v rukou české kurátorky?
Všechno se vyvíjelo postupně a komunikace byla pohodová, nebyly tam pro mě žádné stresy, protože s italskou stranou a jejich výstavním týmem jsem napřímo jednat nemusela, vše se řešilo s paní kurátorkou. Na místě pak bylo vše předpřipravené, organizátoři měli projekt vytvořený architektem Jiřím Novotným. Zároveň tam byl tým z Giudecca Art District, což byla italská strana, která spolupracovala s českou kurátorkou a společnosti ArtLines, která vše zastřešovala za českou stranu.

Takže podoba celé instalace vyšla z české strany?
Ano, pokud vím, tak podoba výstavy vyšla z české strany. Řešilo se to už od jara, kdy si od nás brali rozměry exponátů, řešily se rozměry soklů atd., byli se podívat na místě a posílali nám fotografie výstavních prostor. Myslím, že výstava byla i velmi dobře připravená pro nás umělce, kdy nám vlastně už většinu věcí nainstalovali dopředu. Celkově pak instalace trvala tři až čtyři dny, já sama jsem to zvládla za jeden den, ale byly tam např. závěsné věci od Zdeňka Lhotského, které byly na instalaci nejnáročnější nebo tavené věci na zdi od Vladimíry Klumpar.

Jinak vaše instalace byla výjimečně úspěšná, protože byla oceněna hlavní cenou celého Venice Glass Weeku…
No je to super a oceněná byla taky Vendulka Prchalová. Zahlídla jsem to někde na Instagramu a Vendulka dostala ocenění pro umělce do 35 let v rámci čehož získala rezidenční pobyt v Pilchucku (pozn. Sklářská škola ve státě Washington v USA) pro emerging artists. Vendulka ale vystavovala v rámci jiné expozice, stejně jako Anička Jožová, která se zúčastnila už dřívějšího Venice Design Biennal a teď vystavovala i v rámci The Venice Glass Week.

Je součástí české expozice nějaký doprovodný program, kterého se ty nebo jiný z českých umělců účastní?
Pokud vím, tak další doprovodný program už plánován nebyl. Ale za organizátory na místě ještě zůstávalo několik lidí, kteří komunikovali s návštěvníky a byli tam už v rámci pre-openingu. Jinak naše výstava, která je otevřená od 3. září bude pokračovat i po skončení The Venice Glass Weeku a zůstane až do další akce Venice Glass Night, která je naplánována tuším na přelom září a října a kterou bude naše výstava končit. Jinak co je ještě zajímavé, že původně měla být v rámci Giudecca Art District jen jedna výstava, nakonec to ale dopadlo tak, že jsou tam tři. Kromě naší je ještě v přízemí samostatná výstava malíře Jiřího Hauschky a o kousek dál výstava Central Europe!, kterou kurátorují Lucia Lettenmayer a Jiří David , kde jsou věci ze soukromé sbírky Collett (pozn. ta ale není součástí benátského Glass Weeku). Takže je zajímavé, že jsou teď v Benátkách tři české výstavy koncentrovány do jednoho místa a tím se to dostává do dalších souvislostí.

Jak vnímáš celkovou uměleckou a organizační úroveň takové akce?
Pro mě je to trošku obtížné hodnotit, protože nerada hodnotím věci, kterých se účastním. Je tam opravdu velké množství akcí a je složité to hodnotit jako celek. Zároveň jsem neměla možnost vidět všechno, ale jen část. Obecně je ta úroveň různá a celkově je systém Venice Glass Weeku jiný než na výstavách, kterých jsem se účastnila, např. Trésor ve Švýcarsku nebo Collect v Londýně, které jsou intenzivně koncentrovány do jediného výstavního prostoru, který se dá najednou projít. V Benátkách to naopak bylo hodně roztříštěné na plno různých míst. Co se týká kvality, tak ta byla různorodá. Všude je znát to neskutečné řemeslo a tradice, ale obecně je benátské sklo hodně zaměřené jedním směrem, především je to hutní sklo, které je tradičně hodně zdobné, barevné a dekorativní. Člověk tam zkrátka potká skvělé výstavy i diskutabilní věci.

Podobné přehlídky, která se letos rovněž konala na benátském ostrově Guidecca, ale zaměřené na design Venice Design Biennial 2021, se nedávno zúčastnila Anna Jožová, studentka v ateliéru skla, který společně s profesorem Rony Pleslem na UMPRUM jako asistentka vedeš. Snažíte se své studenty k účasti na podobných přehlídkách motivovat/podporovat?
My se studenty snažíme směřovat tak, aby vytvářeli věci, které jsou dotažené jak po koncepční stránce, tak po řemeslné stránce a obecně reagují na současný design a světové umění. A mám pocit, že tím, že naši studenti vystavují, že dostávají různá ocenění a objevují se v zajímavých časopisech a katalozích, se potvrzuje to, že se to snad daří. Ono to inspiruje je samotné, jejich spolužáky a zároveň i nás v tom, že vidíme, že to přináší výsledky. A myslím, že potom už není nutné jim říkat běžte se přihlásit tam a tam. Samozřejmě, když se k nám něco dostane tak jim to posíláme, ale oni se snaží si hledat různé příležitosti hlavně sami. Zároveň, když se potom někde objeví, tak je pak oslovují další instituce a galeristé a celé se to pak vzájemně posiluje. 

Podporovala tvou účast na The Venice Glass Week nějakým způsobem škola, nebo se jedná o tvou soukromou aktivitu?
Od začátku to bylo tak, že účast na Venice Glass Weeku byla má soukromá akce, ale nakonec jsem si zažádala o služebku na instalaci, takže je fajn, že nějaká podpora školy tam je.

Účastnila ses ještě nějakých dalších zahraničních akcí zaměřených na design a autorské sklo?
S galerií Kuzebauch jsem se účastnila několika zahraničních akcí, dvakrát to byl např. veletrh Collect v Londýně, který se jednou konal v Somerset House a podruhé v Saatchi Gallery, nebo v Basileji ve Švýcarsku přehlídky Trésor. 

A jaké další výstavy a projekty plánuješ?
Co plánuji dál je několik kolektivních výstav a pak velkou samostatnou výstavu ve Východočeském muzeu v Pardubicích v roce 2023. 

Rozhovor: Ján Gajdušek

QuoVadis_-8
Horáčková_all-1
QuoVadis_-30
QuoVadis_-26
QuoVadis_-31
Horáčková3
Horáčková1-1
Horáčková2

Klára Horáčková (* 1980) je umělkyně a designérka žijící a pracující v Praze. Vystudovala pražskou UMPRUM (2000-2006), Ateliér skla u prof. Vladimíra Kopeckého. V roce 2004 absolvovala stáž v Ateliéru sochařství u prof. Jiřího Beránka a následující rok na finské škole Wetterhof school of Art and Design, Häme Polytechnic Hämeenlinně. Mezi lety 2008 – 2013 byla vedoucí sklářské dílny na VŠUP se zaměřením na techniky tavení, spékání a malování skla. Od roku 2011 na škole působí jako odborná asistentka Ateliéru skla u Ronyho Plesla. Od jara 2015 je vedoucí studia Transformation in Glass na Prague Institute, NCSU. V rámci umělecké praxe se často vyjadřuje skrze sklo v jeho nejrozličnějších formách a za použití různých technik zpracování, neomezuje se ale pouze na tento materiál. Její práce je různorodá. Pohybuje se v širokém rozpětí: od menších sochařských objektů, přes design až po velké konceptuální mobilní instalace. Má za sebou i projekty s využitím nových médií. Její zrcadlové objekty lákají ke vstupu do labyrintu odrazů a tříště vlastního těla, vstoupit je skutečným zážitkem a vyžaduje, kromě zvědavosti, i odvahu nechat se „zajmout“, pocitově se propadnout či vznášet v prostoru. Její práce jsou zastoupeny v soukromých sbírkách v České republice, Slovensku a Německu.1

1 [online]. [cit. 2021-9-19]. Dostupné z:
http://www.galeriekuzebauch.com/cs_CZ/umelci-4/klara-horackova/ 

Ján Gajdušek (*1987), absolvent bakalářského studia mezinárodních vztahů na University of New York in Prague a v současnosti student magisterského oboru Teorie a dějiny moderního a současného umění na UMPRUM v Praze. Angažuje se ve výstavních projektech mapujících současné umění, od roku 2016 působí jako kurátor soukromé sbírky umění Havrlant Art Collection a od roku 2020 jako kurátor galerie Holešovická Šachta. S Muzeem města Brna spolupracuje na pravidelném výstavním cyklu zaměřeném na české sklo.