S Vendulkou Prchalovou nejen
o úspěchu na benátském týdnu skla

Letošní Venice Glass Week byl pro studenty i pedagogy UMPRUM velmi úspěšný. Uznání se letos dostalo jak skupinové výstavě Czech Glass, Quo Vadis?!, na níž se podílela mj. i odborná asistentka Ateliéru skla UMPRUM Klára Horáčková, tak studentkám navazujícího magisterského, resp. doktorského, studia Anně Jožové a Vendulce Prchalové, které byly vybrány do výstavní sekce se The Venice Glass Week HUB Under 35. Vendulka Prchalová získala také hlavní cenu odborné poroty za prezentaci v této sekci. Rozhovor s oceněnou umělkyní pro Online UMPRUM vedl metodik Katedry užitého umění Michal Vaníček, který mj. s Vendulkou v minulosti spolupracoval na řadě výstav jako kurátor.

TEXT: Michal Vaníček

Vendulka Prchalová: Směsi, Mixtures, UMPRUM, 2019
Vendulka Prchalová: Směsi, Mixtures, UMPRUM, 2019

Vendulka Prchalová: Směsi, Mixtures, UMPRUM, 2019

Mohla bys mi, Vendulko, prosím, na úvod popsat, o jakou akci se v Benátkách jednalo, jak jsi na ni byla vybrána a s čím ses na přehlídku skla vlastně přihlásila?

Venice Glass Week je akce, která se každoročně na podzim koná v Benátkách, jde o mezinárodní přehlídku skla na světové úrovni. Samozřejmě, vzhledem k místu konání, se obsah festivalu obecně hodně točí přímo okolo benátského skla, ale pořadatelé pravidelně vypisují i otevřené výstavní výzvy, na které se může se svým projektem přihlásit kdokoli. Jedná se především o Venice Glass Week HUB, což je vlastně takový kurátorovaný art fair a pak tebou zmíněný HUB Under 35, který je určený pro mladé umělce do 35 let, do nějž jsem byla vybrána právě i já. Do open callu jsem přihlásila tři tavené skleněné plastiky z kolekce Směsi, která byla k vidění i na stejnojmenné výstavě v Galerii UM. Dva z nich jsem nakonec v Benátkách vystavila. Třetí, závěsný, objekt nakonec na přehlídce vystaven nebyl z provozních důvodů.

I přesto jsi ale odbornou porotou byla oceněna hlavní cenou této kategorie, tedy Autonoma Residency Prize. Porota přitom ocenila zejména „inovativní vývoj, který kombinuje artikulované sochařské metody a 3D technologii“. Jak vnímáš tento úspěch a co je vlastně obsahem této prestižní ceny?

Porota cen Autonoma Residency Prize byla ve složení Marcantonio Brandolini d´Adda, kreativní ředitel Laguna B, School, umělkyněTina Aufiero, historička skla Caterina Toso, Alma Zevi, galeristka a kurátorka současného umění, a Benjamin Wright, výtvarník a kreativní ředitel školy Pilchuck Glass. Cena je udělována právě ve spolupráci s Pilchuck Glass School a spočívá v příležitosti odjet na uměleckou rezidenci do této proslulé americké sklářské školy. Jde také vlastně o jediné ocenění udílené v této výstavní kategorii. A samozřejmě jsem moc ráda, že jsem to vyhrála, musím říct, že jsem byla překvapená.

Zmiňovala jsi, že objekty, které jsi vystavovala a za něž jsi byla oceněna, mohli už před nějakou dobou spatřit mj. i návštěvníci Galerie UM. Výstavu Směsi jsme tam společně přichystali koncem roku 2019. Vnímáš zde tedy nějakou návaznost na tuto svoji zatím největší samostatnou výstavu? Ať už koncepčně, instalačně či jinak?

Určitě ano v tom smyslu, že i v Benátkách se jednalo o prezentaci části mého disertačního projektu. Na rozdíl od výstavy v UMu, kterou jsme spolu dělali, jsem ale neměla možnost celkově pojednat prostor, ve kterém jsem objekty vystavovala. Jak jsem říkala, ta výstava HUB Under 35 měla spíš formát takového uměleckého veletrhu a neměla vysloveně nějaký výrazný kurátorský koncept. Patrně samozřejmě také proto, že kurátoři do výstavy vybrali množství různorodých výstupů, které je zajímaly, ale které spolu vlastně nijak nesouvisely, ani vizuálně, ani koncepčně. Instalace tedy byla jednotná pro všechny a poměrně jednoduchá, a nebyl tedy prostor pro to, abych svoji instalaci nějak speciálně pojednala. Na rozdíl od té naší výstavy, kde jsme si mohli dovolit přetvořit celý prostor galerie přesně podle našich představ. V tomto smyslu tedy takovéto srovnání vlastně asi ani není na místě.  

Vendulka Prchalová, Směsi, Galerie UM, UMPRUM, 2019 (foto: Anna Mitchell)
Vendulka Prchalová, Směsi, Galerie UM, UMPRUM, 2019 (foto: Anna Mitchell)

Vendulka Prchalová, Směsi, Galerie UM,
UMPRUM, 2019 (foto: Anna Mitchell)

Pojďme se tedy vrátit k ocenění, které jsi za své dílo získala, konkrétně k oné rezidenci na Pilchuck Glass School. Co taková rezidence pro tebe bude obnášet a proč je zrovna tato škola pro skláře zajímavá?

Mělo by se jednat o dvouměsíční rezidenci v Pilchucku, což je slavná sklářská škola kousek od Seattlu ve státě Washington, kterou založil Dale Chihuly a která je takovou Mekkou amerických sklářů. Pilchuck nabízí každé léto různé rezidenční kurzy v širokém spektru sklářských technik a také rezidenční pobyty pro začínající i zavedené umělce bez omezení uměleckých médií. Škola v současnosti podporuje a vzdělává celosvětovou komunitu, která zkoumá kreativní využití skla v umění a designu. Rezidence mi vlastně umožní díky stipendiu na cestu a pobyt do této školy odjet a intenzivně se tam věnovat vlastní tvorbě.

A máš už teď nějakou bližší představu o tom, čemu konkrétně by ses tam chtěla věnovat nebo co bys tam ráda vytvořila?

Chtěla bych tam pracovat hlavně s nějakou site-specific instalací, hlavně proto, že Pilchuck je proslulý tím, že je to taková pitoreskní vesnička uprostřed hlubokých washingtonských lesů, kde kromě tohoto sklářského centra není široko daleko nic. Když se škola zakládala, Chihuly získal od manželů Haubergových stovky hektarů lesa severně od Seattlu, které jim patřily, kde Chihuly následně založil sklářskou dílnu, která se postupně rozrostla o další technologická i ubytovací zařízení. V současnosti je to opravdu taková zvláštní autonomní srubová vesnička daleko od všeho v lesích. Chtěla bych tedy využít těchto zvláštních podmínek a pravděpodobně pracovat i s nějakým záznamem artefaktů v tomto prostředí. Dost možná tedy spíš půjde primárně o nějaký fotografický projekt než o vytváření nových objektů, ačkoli to toho samozřejmě bude také součástí. Hlavní ale pro mě bude asi fotodokumentace mé práce s tím daným prostředím. Ale samozřejmě tuhle moji představu může ještě leccos změnit.

Rozumím. Myslíš si ale třeba, že pobyt v tomto centru ti např. umožní přístup k nějakým speciálním technologiím nebo postupům v oblasti výroby a zpracování skla, které tady nemáš standardně k dispozici, nebo třeba jen velmi obtížně? Existuje třeba něco, na co se škola vysloveně specializuje, co by tě mohlo zajímat nebo co by sis chtěla vyzkoušet?

Ono je obecně poměrně složité jet kamkoli jako sklář z Čech, protože málokde mají lepší vybavení i než nějaké vlastně relativně malé dílny u nás. Speciálně Amerika, historicky, ale i tak nějak trendově a esteticky, je takovým rájem všech možných DIY a tzv. crafty postupů, které primárně nestojí na složitých technologiích. Čili nepředpokládám, že bych tam objevila něco, k čemu bych se neměla možnost dostat v Čechách nebo v Evropě. Konkrétně na Pilchucku se hodně propaguje vitrografie, tedy tisk ze skla, která se ale dělá např. i kousek od nás ve Frauenau, ale která mi vlastně osobně nepřipadá úplně smysluplná. V mnoha ohledech je totiž stejně kvalitní jako jakýkoli jiný hlubotisk, akorát že máš těžkou a křehkou matrici, což nedává úplně smysl. Tomu se tedy věnovat nehodlám. Co se týče technik, které sama používám, vím, že se v Pilchucku pořádaly různé kurzy tavení do 3D tištěných forem, které ovšem probíhaly krátkodobě a nárazově, a tak zatím nevím, zda má škola vybavení k této technologii stabilně nebo ne. Asi i proto se ve své výtvarné tvorbě na místě plánuju zaměřit hlavně na tu práci s prostředím, které je pro mě velmi jiné a zajímavé, než na využívání nějakých konkrétních technik, protože k nim mám přístup i zde. Pilchuck je opravdu kultovní místo amerického skla a všichni američtí skláři tam aspoň jednou za sezónu touží jet. Je to místo pravidelného setkávání umělců působících na tamní sklářské scéně a zároveň určující místo v nedlouhé historii amerického skla spjatého s oblastí volného umění.

Vendulka Prchalová, Směsi, Galerie UM, UMPRUM, 2019 (foto: Anna Mitchell)
Vendulka Prchalová, Směsi, Galerie UM, UMPRUM, 2019 (foto: Anna Mitchell)
Vendulka Prchalová, Směsi, Galerie UM, UMPRUM, 2019 (foto: Anna Mitchell)
Vendulka Prchalová, Směsi, Galerie UM, UMPRUM, 2019 (foto: Anna Mitchell)
Vendulka Prchalová, Směsi, Galerie UM, UMPRUM, 2019 (foto: Anna Mitchell)
Vendulka Prchalová, Směsi, Galerie UM, UMPRUM, 2019 (foto: Anna Mitchell)

Vendulka Prchalová, Směsi, Galerie UM,
UMPRUM, 2019 (foto: Anna Mitchell)

V souvislosti s tou vitrografií jsi zmínila německé Frauenau, odkud se mnou shodou okolností právě teď na dálku hovoříš. Co tě zavedlo právě tam? Také sklo?

Ano. Ve Frauenau je vlastně takový malý evropský Pilchuck. Je to taková malá vesnice, shodou okolností také uprostřed lesů, kousek od našich hranic. V minulosti to bývalo místo, které bych přirovnala k našemu Novému Boru, bývalo tu množství sklářských fabrik, je tu velké sklářské muzeum. Ze čtyř velkých továren, které zde působily, už funguje jen jedna, Poschinger, a v roce 1989 zde vznikla letní akademie Bild-Werk specializující se na uměleckou práci nejen se sklem, ale i na malbu, dřevosochařství, kamenosochařství atp. Nicméně nejproslavenější jsou právě svými sklářskými kurzy, které probíhají v budovách bývalého Glashütte Gistl. Jejich sklářský program se pak soustředí hlavně na mladé skláře a pomáhá jim mj. třeba i s rozjetím vlastního byznysu. Letos bylo vybráno deset lidí z Česka, Německa a Dánska, kteří se programu účastní a jež mají prostor se upevnit v nějakém svém výtvarném uvažování nebo třeba realizovat nějakou kolekci, kterou budou následně někde dál prezentovat nebo prodávat. Jedná se o poslední ročník tříletého programu, který byl spolufinancován i Evropskou unií, a strávím tu nakonec celkem půl roku.

Jaké další akce tě v blízké budoucnosti tedy ještě po skončení tohoto pobytu čekají?

Kromě již zmiňované rezidence na Pilchucku a probíhající stáže v Německu, kde budu až do dubna, plánuju v příštím roce vystavovat na The Coburg Prize for Contemporary Glass v Bavorsku, kde budu prezentovat nové objekty koncepčně navazující na můj starší projekt Vere Imo; dále pracuju na velkém objektu do vstupu do pražského Cukrovarnického paláce, jímž jsem byla oslovena ke spolupráci; a v závěru roku také budu mít samostatnou výstavu v Galerii Kuzebauch a zúčastním se skupinové výstavy na zlínském zámku. Společně s přítelem Adamem Bergerem máme také před sebou instalaci velkých objektů z pryskyřice do veřejného prostoru vzniklých v rámci Festivalu 4+4 dny v pohybu v pražských Satalicích. Je toho poměrně dost.

V tom případě ti přeji, aby ti všechny budoucí plány vyšly, a budu se těšit na další zprávy o tvých úspěších, které nepochybně přijdou.

Vendulka Prchalová (*1989) je doktorandkou v Ateliéru skla na Katedře užitého umění. Ve svém dizertačním projektu se zabývá inovací materiálů a postupů výroby forem pro skleněnou plastiku. Spolu s Michalem Vaníčkem realizovala řadu samostatných i skupinových výstav, např. kolektivní výstavu Ateliéru skla Okno a autorské výstavy Vere Imo a Směsi v Galerii NIKA, či velkou samostatnou výstavu Směsi/Mixtures v Galerii UM, imerzivní projekt, pro nějž oba společně navrhli i architekturu a instalační systém.

www.prve.cz

Michal Vaníček (*1992) se narodil v Praze. Vystudoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a teorii a dějiny moderního a současného umění na UMPRUM. Ve své práci se zabývá především českým uměním a architekturou 19. a 20. století, teorií a historií módy a designu a metodologií tvůrčího výzkumu. Úzce spolupracuje zejména s mladými módními tvůrci, kterým se snažím pomoci s teoretickým uchopením jejich vlastní tvorby. Jako kurátor se podílel na vzniku řady výstav u nás i v zahraničí. V současnosti působí na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze jako interní doktorand na katedře teorií a zároveň jako pedagog a metodik na katedře užitého umění, kde vede odborné kurzy v českém a anglickém jazyce pro studenty programu Design. Od roku 2021 je také členem Pedagogické komory Akademického senátu UMPRUM. V rámci stipendia Fulbrightovy komise bude v roce 2022 působit na Parsons School of Design v New Yorku, kde bude pracovat na svém výzkumu v oboru Fashion Studies.