Adéla Vavříková

Předmětem zimního semestru Ateliéru architektury IV bylo zamyšlení se nad tématem architektonických Ikon skrze nedokončené projekty z rozličných historických epoch. Ze zadaných budov jsem si vybrala Obchodní centrum Brno – dům, jenž se ve 30. letech minulého století měl stát prvním evropským mrakodrapem z pera architekta Vladimíra Karfíka. 
             V rámci projektu se snažím snoubit dva fenomény – přebírám zadanou ikonu brněnského obchodního domu, která byla v 30. letech považována za devízu města – chlouba výškovou budovou, symbol bohatství, pokroku, průmyslové výroby nové doby. Snažím se ji aktualizovat skrzeva současné principy – přetavit zeitgeist kapitalismu první poloviny 20. století do dnešních dnů. Nedokončuji projekt, nýbrž jeho vize. Zkoumám otázku, co vše je třeba chránit na budově, jež statut kulturní památky ztratila a brněnská pobočka NPÚ o její ochranu již usilovat nehodlá. Hledám záchytné struktury, které zmírňují škody nedokonalých systémů. Nedokonalost je lidská a všudypřítomná – systémy nemusí být dokonalé, ale musí být dostatečně adaptabilní či připravené své nedokonalosti řešit.
             Semestrální projekt vyústil v sepsání manifestu „dokončené vize”, která svým programem upozorňovala jak na politickou rovinu problému, tak též na principy dekonstrukce a znovuvyužívání prvků a materiálů. Součástí manifestu je též stručná historie stavební parcely, brněnské ikony, krátký životopis architekta Vladimíra Karfíka a představení kauzy pozdních zápisů.

ilustrace svážení prvků

„Myšlenka Památkového centra namátkové ochrany vznikla z přání vytvořit záchytné struktury pro budovy památkově chráněné i nechráněné, které zde předchozí společenská nastavení zanechala v neutěšeném stavu, či pro budovy, které přirozeně zestárly a dnes namísto dekonstrukce čelí celkové demolici.”

vizualizace výstavního prostoru

vizualizace kavárna

Výsledkem semestrálního navrhování byla šetrná rekonstrukce obchodního centra na depozitář stavebních a interiérových prvků. V parteru budovy se nachází výstavní a edukační prostor (společně s kavárnou otevřenou směrem k Malinovskému náměstí), který spravuje kancelář Památkového centra namátkové ochrany (PCNO). V 2. až 4. nadzemním podlaží je umístěn depozitář, do nějž se sváží prvky z demolicí a rekonstrukcí kterýchkoliv objektů. Prvky jsou následně posouzeny, dle použitelnosti a nutnosti opraveny, inventarizovány a buď předány k opravě či uloženy v depozitárních prostorách. Suterén je určen pro těžké prvky a stavební materiály, aby nedocházelo k nadměrnému zatěžování stávající konstrukce. V 5. podlaží se nachází kanceláře pro PCNO, ale též prostor pro ateliéry, jenž ve své praxi pracují s depozitními prvky. Dvě ustoupená patra jsou určená dílenskému provozu, kde dochází k renovaci „domovských prvků”. Dílny může pro opravu vlastních předmětů využívat též veřejnost.

skici principů

Výkresy jsou zhotovené v oranžové a fialové barvě. Fialová značí konstrukce a prvky stávající, zatímco oranžová představuje mé zásahy. Nedochází ke změně konstrukčního systému a narušení nosné konstrukce, odstranění fasády či změně vertikálních komunikací. Mění se náplň a interiérové uspořádání. Přibývají toalety a nespočet zachráněných předmětů.

půdorys 1NP

půdorys 1PP

půdorys 2NP

půdorys 3NP

půdorys 4NP

půdorys 5NP

půdorys 6NP

půdorys 7NP

Cílem manifestu bylo přetavit politicko-architektonické gesto do slov. Nabídnout text, myšlenku, strategii, jak se bránit současné kapitalistické tendenci nezastavitelně rychlého času, kdy na přehodnocení a šetrnější péči zkrátka není čas. Zdůraznit, co vše oním pozastavením získává společnost i každý z nás sám. Text není převratný ani příliš naléhavý. Spojuje myšlenky mnoha ateliérů, teoretiků a teoretiček architektury i architektů a architektek. Červenou nití zůstává Obchodní centrum Brno, které se stává předmětem manifestu a společně s kauzou pozdních zápisů přináší k fenoménu dekonstrukce novou perspektivu. Manifest je tak psán jakoby z pozice vedení smyšleného Památkového centra namátkové ochrany.
             Během semestru jsem se v Brně setkala s památkářem a vedoucím metodického centra moderní architektury v Brně Petrem Svobodou a Michalem Doleželem, vedoucím oddělení Projekty veřejného prostoru a soutěže. Oběma bych ráda poděkovala za cenné poznámky a přiblížení problematiky kauzy pozdních zápisů.

„Náš depozitář je budovou, jejíž celek lze nalézt v jedné excelové tabulce. Blízká je nám podmíněná krása dle Kanta; líbí se nám prvky, které mohou mít účel – hledáme krásno a podporujeme ho novými prvky formou architektonické práce. Dekonstruujeme.”

Adéla Vavříková

Předmětem zimního semestru Ateliéru architektury IV bylo zamyšlení se nad tématem architektonických Ikon skrze nedokončené projekty z rozličných historických epoch. Ze zadaných budov jsem si vybrala Obchodní centrum Brno – dům, jenž se ve 30. letech minulého století měl stát prvním evropským mrakodrapem z pera architekta Vladimíra Karfíka. 
             V rámci projektu se snažím snoubit dva fenomény – přebírám zadanou ikonu brněnského obchodního domu, která byla v 30. letech považována za devízu města – chlouba výškovou budovou, symbol bohatství, pokroku, průmyslové výroby nové doby. Snažím se ji aktualizovat skrzeva současné principy – přetavit zeitgeist kapitalismu první poloviny 20. století do dnešních dnů. Nedokončuji projekt, nýbrž jeho vize. Zkoumám otázku, co vše je třeba chránit na budově, jež statut kulturní památky ztratila a brněnská pobočka NPÚ o její ochranu již usilovat nehodlá. Hledám záchytné struktury, které zmírňují škody nedokonalých systémů. Nedokonalost je lidská a všudypřítomná – systémy nemusí být dokonalé, ale musí být dostatečně adaptabilní či připravené své nedokonalosti řešit.
             Semestrální projekt vyústil v sepsání manifestu „dokončené vize”, která svým programem upozorňovala jak na politickou rovinu problému, tak též na principy dekonstrukce a znovuvyužívání prvků a materiálů. Součástí manifestu je též stručná historie stavební parcely, brněnské ikony, krátký životopis architekta Vladimíra Karfíka a představení kauzy pozdních zápisů.

ilustrace svážení prvků

„Myšlenka Památkového centra namátkové ochrany vznikla z přání vytvořit záchytné struktury pro budovy památkově chráněné i nechráněné, které zde předchozí společenská nastavení zanechala v neutěšeném stavu, či pro budovy, které přirozeně zestárly a dnes namísto dekonstrukce čelí celkové demolici.”

vizualizace výstavního prostoru

vizualizace kavárna

Výsledkem semestrálního navrhování byla šetrná rekonstrukce obchodního centra na depozitář stavebních a interiérových prvků. V parteru budovy se nachází výstavní a edukační prostor (společně s kavárnou otevřenou směrem k Malinovskému náměstí), který spravuje kancelář Památkového centra namátkové ochrany (PCNO). V 2. až 4. nadzemním podlaží je umístěn depozitář, do nějž se sváží prvky z demolicí a rekonstrukcí kterýchkoliv objektů. Prvky jsou následně posouzeny, dle použitelnosti a nutnosti opraveny, inventarizovány a buď předány k opravě či uloženy v depozitárních prostorách. Suterén je určen pro těžké prvky a stavební materiály, aby nedocházelo k nadměrnému zatěžování stávající konstrukce. V 5. podlaží se nachází kanceláře pro PCNO, ale též prostor pro ateliéry, jenž ve své praxi pracují s depozitními prvky. Dvě ustoupená patra jsou určená dílenskému provozu, kde dochází k renovaci „domovských prvků”. Dílny může pro opravu vlastních předmětů využívat též veřejnost.

skici principů

Výkresy jsou zhotovené v oranžové a fialové barvě. Fialová značí konstrukce a prvky stávající, zatímco oranžová představuje mé zásahy. Nedochází ke změně konstrukčního systému a narušení nosné konstrukce, odstranění fasády či změně vertikálních komunikací. Mění se náplň a interiérové uspořádání. Přibývají toalety a nespočet zachráněných předmětů.

půdorys 1NP

půdorys 1PP

půdorys 2NP

půdorys 3NP

půdorys 4NP

půdorys 5NP

půdorys 6NP

půdorys 7NP

Cílem manifestu bylo přetavit politicko-architektonické gesto do slov. Nabídnout text, myšlenku, strategii, jak se bránit současné kapitalistické tendenci nezastavitelně rychlého času, kdy na přehodnocení a šetrnější péči zkrátka není čas. Zdůraznit, co vše oním pozastavením získává společnost i každý z nás sám. Text není převratný ani příliš naléhavý. Spojuje myšlenky mnoha ateliérů, teoretiků a teoretiček architektury i architektů a architektek. Červenou nití zůstává Obchodní centrum Brno, které se stává předmětem manifestu a společně s kauzou pozdních zápisů přináší k fenoménu dekonstrukce novou perspektivu. Manifest je tak psán jakoby z pozice vedení smyšleného Památkového centra namátkové ochrany.
             Během semestru jsem se v Brně setkala s památkářem a vedoucím metodického centra moderní architektury v Brně Petrem Svobodou a Michalem Doleželem, vedoucím oddělení Projekty veřejného prostoru a soutěže. Oběma bych ráda poděkovala za cenné poznámky a přiblížení problematiky kauzy pozdních zápisů.

„Náš depozitář je budovou, jejíž celek lze nalézt v jedné excelové tabulce. Blízká je nám podmíněná krása dle Kanta; líbí se nám prvky, které mohou mít účel – hledáme krásno a podporujeme ho novými prvky formou architektonické práce. Dekonstruujeme.”