Publikace Prázdné místo vznikla jako závěrečný projekt umělkyně Báry Haplové v rámci postmagisterského studia v Ateliéru tvorby písma a typografie UMPRUM. Jak již název napovídá, kniha ohledává téma prázdnoty a prázdných míst, a to s plným vědomím bohatství výstupů, které může přemýšlení nad takovým tématem poskytnout. Autorka zde propojuje hned několik forem – textové eseje, vizuální esej, praktická cvičení – mezi nimiž si každý dozajisté najde právě tu, jež k němu nejvíc promlouvá. Kniha poskytuje základ, z nějž může čtenář vycházet v dalším prohlubování načrtnutých myšlenek. Prázdné místo nenabízí odpověď, ani jasnou definici. Naopak vede ke kreativitě a vlastní úvaze nad tím, co právě pro nás prázdné místo znamená – je to díra, nepřítomnost milovaného člověka nebo třeba listy leknínu ve skleníku?

Jádro Prázdného místa tvoří čtveřice esejí pečlivě udržujících křehkou rovnováhu mezi odborností, uměleckým psaním i přítomností vzpomínek a myšlenek autorky. Jak sama říká, ponechat Prázdné místo pouze na neosobní rovině se jí nakonec nepodařilo. „Prázdné místo se zhmotnilo v mém životě, a tím se stal celý umělecký výzkum ještě osobnějším a dramatičtějším než mé předchozí práce.“ Celá kniha se vyhýbá uzavření se do světa suchých, teoretických textů. Naopak svou upřímností zůstává otevřeným dílem, počátečním bodem, z nějž může čtenář sám pokračovat ve sledování toho, co ho zaujme. Na cestu se vydává vybaven odkazy na literaturu, osobními i teoretickými podněty a vizuálními náměty – to vše mu autorka svou knihou poskytuje.

Z dvojjazyčných textových esejí dále vychází jedna esej vizuální a čtyři zadání workshopových cvičení, která vedou čtenáře k přenesení myšlenek do roviny tvůrčí činnosti. To už si v rámci workshopů pod vedením Báry Haplové mělo možnost vyzkoušet studentstvo z Ateliéru tvorby písma a typografie UMPRUM. Hlavním cílem workshopů bylo dle autorky prakticky zažít přesouvání pozornosti mezi „figurou“ a „pozadím“, označení něčeho okrajového za střed pozornosti, možnost zkusit různé tvůrčí uchopení něčeho, co bychom mohli vnímat jako prázdné místo s potenciálem – třeba staré prázdné fotoalbum, šatní ramínko, obal na CD, roličku termopapíru nebo složenku. Zároveň se zde setkala s nelehkým úkolem vyzkoušet si vymyslet zadání pro ostatní, sledovat, jak k nim jiní lidé přistoupí, a čekat, jak dodává: „Jestli mě to třeba dostane do úzkých.“

Myšlenka věnovat se tématu prázdného místa kupodivu přímo nenavazovala na autorčinu předchozí práci. „Přála jsem si věnovat se čistě estetickému tématu, protože jsem si po své diplomce o politickém kýči a propagandě Retrívři a diktátoři potřebovala odpočinout u něčeho emocionálně odlehčeného. Chtěla jsem neosobní téma, u kterého se budu moct nadechnout a hrát si.“ Hravost a odlehčenost jsou obzvlášť přítomny ve výsledném grafickém zpracování. Jednotlivé motivy reagují na psaný text i na vizuální esej a nutí nás přemýšlet, na co se vlastně díváme. V jaký moment se průnik dvou kruhů přestává stávat obrazem dvou geometrických útvarů a změní se v hlavu samuraje?

Prázdné místo je prozatím dostupné pouze v elektronické podobě. „Většinou se hodně upínám na materiální formu knihy a jsem s tím spokojená,“ vysvětluje volbu online formátu Bára. „Kniha má ale jasné limity, co se jejího šíření týče. Líbilo se mi, že takhle může fungovat jako otevřený inspirační materiál pro ostatní.“ Elektronický formát se ukázal být vhodným i pro zveřejnění knihy v rámci Research Catalogue, mezinárodního online prostoru pro sdílení uměleckých výzkumů, kde lze nyní Prázdné místo nalézt.

Další tvorbu Báry Haplové je možné spatřit i naživo. Do 30. 11. 2024 probíhá v Galerii UM výstava Téměř nic, která propojuje téma Prázdného místa s tématem vysoce citlivé imerzivní knihy. Tomuto tématu se aktuálně věnuje v rámci doktorského studia v Ateliéru tvorby písma a typografie.