Co vše znamená „průmysl“ v názvu UMPRUM? Mají studující UMPRUM potenciál v budoucnosti? Jaké jsou vize spoluprací mezi vysokou školou a firmami a jak fungují v zahraničí? Tato a další společná témata diskutoval prorektor UMPRUM pro vnější vztahy a spolupráci Radek Sidun s Radkem Špicarem, viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Radek Sidun (RS): Začnu jednoduchou otázkou. V čem vidíš největší přínos spolupráce průmyslu a kreativních odvětví, to znamená odvětví s „přidanou hodnotou“?

Radek Špicar (RŠ): Pro mě to je úplně jasné. Největší přínos vidím v kreativitě, kterou potřebujeme. Už před lety jsem ve Škodovce pochopil, že kreativita vzniká z diverzity. Musíš se snažit propojit akademický svět s tím průmyslovým, byznysovým. Jsou to⁠ zdánlivě nepropojitelné světy, ale právě z takového konfliktu pak vzniká něco unikátního. A když to navíc dokážeš kapitalizovat, podmaníš si i trh.

RS: Myslím, že se budeme točit okolo pojmů průmyslové odvětví s přidanou hodnotou či kreativně kulturní odvětví. Často se věnuješ tématu průmyslu 4.0, resp. čtvrté průmyslové revoluce. Do jaké míry se tato změna UMPRUM týká a jakou by v této situaci měla hrát UMPRUM roli?

RŠ: Z mého pohledu je pro UMPRUM relevantnější spíše druhá ekonomická transformace, ke které jsme spolu s dalšími 32 velmi úspěšnými českými podnikateli a podnikatelkami zveřejnili výzvu v listopadu minulého roku –⁠ 32 let po listopadu, proto 32 signatářů a signatářek –⁠ která říká, že první část ekonomické transformace od roku 1989 do covidové pandemie byla úspěšná. Byla založena na modelu závislém na otevření trhu, přílivu zahraničních investic, levné pracovní síle, tehdy kvalitní infrastruktuře a polohové rentě. V ekonomické výkonnosti jsme dokázali překonat jih Evropy, ale tento model se už zcela vyčerpal. Zahraniční investice už tolik nepotřebujeme a ani nepřicházejí. Lidí máme naopak málo, infrastrukturu katastrofální. Jediné, co nám zůstalo, je geografická poloha. Pokud chceme pomýšlet na dohnání Německa, Skandinávie, Beneluxu, musíme provést druhou ekonomickou transformaci, která bude mít jiný model a bude mnohem náročnější.

Shodli jsme se na třech pilířích druhé ekonomické transformace. Jedním je finální výrobek, jeho vysoká přidaná hodnota a česká značka. Druhým pilířem je otevřenost země. Spolupráce akademického světa s tím byznysovým, ale otevřenost i navenek. Nesmíme se bránit zahraničním odborníkům a obchodování se zeměmi mimo Evropskou unii. Třetí pilíř je udržitelnost, která je velmi důležitá. Není to žádné evropské zelené šílenství a musíme si ji osvojit, participovat na ní a pokusit se na tomto trendu i maximálně vydělat. Roli UMPRUM vidím ve všech třech oblastech pomoci českým firmám – aby měly finální výrobek, dokázaly budovat značku a aby měly maximální přidanou hodnotu tvořenou i designem nebo technologickou inovací. Udržitelnost bych od UMPRUM očekával. Je to důležité pro mladou generaci i pro nás.

Kdybys trval na zapojení do čtvrté ekonomické transformace, což je především digitalizace, robotizace, využívání strojového učení, velkých dat, rozšířené reality, umělé inteligence –⁠ nechám si od vás nejprve říct, co v tomto odvětví nabízíte. Pak se zamyslím nad tím, jak bychom to mohli využít.

RS: Na UMPRUM si uvědomujeme, že nás čeká změna. Práce s daty, automatizace a další technologie rezonují i v rámci výtvarných oborů. Z velké části se škola stále věnuje tradičním disciplínám, což je dobře, ale musíme jít s dobou. Vidím příležitost v jistých oborech uvažovat trošku jinak, reagovat na to transformací oborů, popřípadě otevřením nových. Navážu na onu druhou ekonomickou transformaci. Je pravda, že se kreativní část, která je pro nás podstatná, odehrává u nadnárodních firem v zahraničí. Jsme skutečně montovna?

RŠ: Potřebujeme čas, abychom se dostali do pozice Německa, které vývoj a kreativitu ve své mateřské firmě má a dokáže je zaplatit z finálního výrobku s vysokou marží. Bylo by naivní si myslet, že na začátku transformace zde zahraniční investoři hned postaví vývojové centrum. Byl vůbec zázrak, že měli odvahu přijít za Železnou oponu zkusit, jak zde mohou fungovat investice. A za druhé by bylo naivní si myslet, že Zbyněk Frolík v roce 1991 založí Linet, do tří týdnů bude dominovat americkému trhu a bude třetí největší výrobce nemocničních lůžek na světě. To trvá dekády, takže naprosto očekávatelně naráží UMPRUM na problém levné ekonomiky, kdy je ještě mnoho firem pouze subdodavateli. Firmy si tak s designem můžou hrát jen omezeně, mají velmi malou marži, takže nemohou tolik investovat do platů ani do spolupráce s univerzitami nebo do výzkumu a vývoje. Je potřeba hledat firmy, které už jsou dál, jako Wikow, Linet, LIKO-S a mnoho dalších. Dále považuji za velmi důležité, aby se výsledky případné spolupráce komunikovaly a inspirovaly tak ostatní školy, aby stejně jako UMPRUM, proaktivně usilovaly o spolupráci s praxí, s průmyslem a firmami. Zároveň by se pak i firmy neostýchaly jít na akademickou půdu.

RS: V této souvislosti máš pocit, že už dochází i ke změně mentality lokálních firem v intencích toho, co český průmysl v budoucnu čeká?

RŠ: Určitě, a je to dané několika důvody. Firmy se intenzivně inspirují od ostatních a nechtějí, aby jim ujel vlak. Když vidí, že konkurenční firmě pomůže spolupráce se špičkovým designérem či designérkou a jejich převratným technologickým řešením, díky kterému se firma etabluje na zahraničních trzích, nebo se jí podaří díky spolupráci s grafickými designéry dobře produkt odprezentovat, a navýšit tím tržby, tak to chtějí kopírovat. Zároveň je to k tomu donutí i stav v reálné ekonomice. Jestli někdo přemýšlel nad udržitelností, protože byl fanoušek udržitelnosti, tak teď už i zavilý nepřítel udržitelnosti musí přemýšlet nad recyklacemi, hospodařením s energiemi nebo nad obnovitelnými zdroji. Energetická krize suroviny zdražila natolik, že bez ohledu na směrnice, regulace nebo politiku, musí nyní všichni přemýšlet udržitelně.

RS: Hovořil jsi o prezentaci spolupráce, jak ale hodnotíš prezentaci státu jako takového v oblasti průmyslu?

RŠ: Tragickou. Jedna z hlavních výzev druhé ekonomické transformace je budování brandu České republiky v zahraničí. Doposud jsme to vůbec nedělali a nyní v této oblasti musíme přidat. Nemáme jednotné vizitky, nemáme jeden symbol, žádné logo. Slogan, kterým bychom se mohli prezentovat, se mění s každou vládou. Firmy vidí, že ve výběrových řízení na Západě máme negativní přirážku danou tím, že naše země a její brand nejsou sexy. Z toho důvodu musí automaticky, i když nabízí srovnatelný výrobek nebo i kvalitativně lepší než například Švýcaři, dát o deset procent nižší cenu. Jen proto, že brand Made in Switzerland funguje a hraje velkou roli u zadavatele. Nyní se z toho chceme vymanit. Český byznys je v některých oblastech výjimečně kvalitní a má co nabídnout, musí tomu tedy odpovídat i vnímání země a její image.

RS: Jak si myslíš, že by měli i s ohledem na již vyjmenované faktory vypadat ideální absolventi naší školy v oboru designu? Jak je naše škola může připravit a co pro to mohou udělat sami, protože to je vždycky proces komplexní.

RŠ: Čekám, že to bude výsledek procesu, ve kterém budou velmi aktivní a spolupracující všichni tři aktéři: studující, škola a firma. Studující, který se sám bude snažit rozvíjet si kreativitu a disciplínu a bude se snažit nasát co nejvíce, jak z domácího, tak z mezinárodního prostředí. Opravdu doufám v to, že studenti a studentky budou chtít vyjíždět do světa. UMPRUM je opravdu jednou z mála vysokých škol, která je nejen plně konkurenceschopná ve vaší oblasti vysokých škol, spolupracuje s nejlepšími vysokými školami na světě stejného zaměření, a která mezi nejlepší na světě také patří. A takových máme zoufale málo. Druhá věc je, že škola studující připraví nejen dobře teoreticky, ale i prakticky. V tom jsem měl vždy pocit, že UMPRUM trochu selhávala. Viděl jsem to u uměleckých oborů, které z tebe udělají dobrého malíře, ale už neumíš spolupracovat s galerií, nevíš, jak se starat o účetnictví, jak se prosadit a pracovat se sociálními médii. Vím, že to je těžké, ale v dnešní době je i prosazení umělce nebo designéra o sebeprezentaci. Vaší rolí je určitě také propojit studenta se světem praxe a umožnit mu konfrontovat svoje teoretické znalosti v praxi.

RS: Zde bych podotknul, že i studující UMPRUM mají bohužel dlouhodobě problém se sebeprezentací.

RŠ: To mají všichni čeští studenti a studentky.

RS: Je to pro mě až zarážející, jak se sami neumějí prodat ve srovnání se zahraničními studenty. Jak tuto situaci vidí firmy?

RŠ: Zpětná vazba od našich firem je, že čeští absolventi a absolventky jsou velmi dobře odborně a technicky připravení. Slabší jsou ale v soft skills, které jsou pro firmy čím dál tím důležitější. To znamená práce v cizích jazycích, spolupráce v týmu i prezentační dovednosti.

RS: Mluvil jsi o tom, že UMPRUM má výjimečné postavení ve vzdělávacím systému. Občas nás napadá, že bychom měli možná patřit namísto pod ministerstvo školství, nebo kultury, spíše pod ministerstvo průmyslu, kde by nám mohli v určité oblasti rozumět víc. Naše uvažování, přestože UMPRUM neznamená jenom design, je designérské z velké části. Jaká je tvá role v Národním akreditačním úřadu a vede se na této půdě strategická úvaha o uměleckoprůmyslových disciplínách?

RŠ: Jednou z našich priorit byl vznik tzv. profesně orientovaných studijních programů, na které budou klást důraz na dovednosti absolventů a absolventek, a nezbytnou podmínkou akreditace bude muset být spolupráce školy a firem. To se povedlo. Jsem místopředseda zodpovědný právě za akreditace profesně orientovaných studijních programů a jsem pyšný, že během několika let od vyhlášení novely opravdu vznikly a bylo jich akreditováno několik set. Spolupráci byznysu a akademického sektoru považuji totiž za jeden z úplně nejdůležitějších pilířů pro konkurenceschopnost jakékoliv ekonomiky jakéhokoliv státu. To mi potvrdila zkušenost z Cambridge, kde vědí, že spolupráce škol s byznysem neomezí jejich akademickou svobodu. Zároveň neplatí ani předsudky ze strany byznysu směrem k akademické půdě. Cambridge je mezi třemi nejlepšími univerzitami na světě a firmy, které s ní spolupracují, jsou globálně ty nejlepší právě proto, že benefitují z tohoto spojení.

RS: Kdybych měl v ruce žárovku, tak teď svítí, protože to je něco, co nás dlouhodobě trápí. Velmi úspěšná je londýnská Royal College of Art, která má pevné napojení na průmysl i na firmy. Po UMPRUM často chtějí firmy konkrétní úkoly – navrhnout vázu nebo trofej. Studující to samozřejmě umí a udělají to rádi, nijak toto zadání ale nepřekračuje běžný výukový proces. Rádi bychom spolupracovali na větších a výzkumných projektech, třeba na zpracovávání studií. Soukromý sektor často na některé myšlenky nemá čas, anebo si netroufá do výzkumu investovat. Proč se nám s českými firmami nedaří prohloubit taková spolupráce?

RŠ: Nedaří se vám to ze dvou hlavních důvodů. Když se podíváš na ikonickou mapu, kde jsou globálně známé značky, tak se všechny na plochu Německa ani nevejdou. V České republice je jen pár globálně známých značek. UMPRUM naráží na to, že mnoho našich firem žádný velký vývoj a výzkum ani nedělá. Nicméně už se to lepší. Firmy ještě ani nejsou zvyklé na to, že by mohly mít v této oblasti za partnera UMPRUM nebo kohokoliv jiného z akademické oblasti. Spoléhají se sami na sebe, na konzultační firmy nebo technologická centra.

RS: UMPRUM nyní aktivně spolupracuje s Asociací českého průmyslového designu a uvědomujeme si, že studenty potřebujeme dostat na praxi do firem. Dříve se nám stávalo, že studující ve firmách na stáži nechtěli pustit do určitých procesů a odkrýt jim know-how nebo obchodní tajemství. Otevřeně jsme toto diskutovali s Asociací a nově jsme spustili pilotní projekt na stážové programy. Garantujeme, že poskytneme studenty a studentky, kteří splňují parametry na pracovní pozice vypsané Asociací. Stáž je kreditovaná a dohlédneme i na finanční podmínky. Firmy se zase zavazují k přínosné praxi. Hodně si od toho slibujeme a v brzké době nás čeká vyhodnocení.

Poslední otázka na závěr. Zajímalo by mě, čí práce z kreativních odvětví tě v poslední době zaujala?

RŠ: Jsem velký fanoušek Ronyho Plesla, u kterého mě navíc fascinuje jeho přerod z designéra v umělce. Měl jsem ho už rád jako designéra, a teď miluji jeho umění. Rád poslouchám jeho myšlenky o designu a o umění. Jsou vždy velmi zajímavé, hluboké, inspirativní. Pro mě to je tedy Rony už velmi dlouho.

RS: Rony je u nás na UMPRUM vedoucím Ateliéru skla, jeho práce je viditelná a my jsme rádi, že ho tady máme. Radku, moc ti děkuju.

RŠ: Nemáš zač, na roky strávené ve vaší správní strašně rád vzpomínám, takže jsem rád, že jsem se mohl alespoň na chvíli přijít do školy znovu podívat.

Radek Špicar

Viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR pro hospodářskou politiku a export a viceprezident organizace BusinessEurope, která je největším podnikatelským lobby vůči evropským institucím. Řadu let působil v managementu Škoda Auto, byl výkonným ředitelem think tanku Aspen Institut a zkušenosti má i jako náměstek místopředsedy vlády pro ekonomiku. V akademické oblasti se věnuje společenské odpovědnosti podniků a ekonomické diplomacii. Absolvoval Univerzitu Karlovu v Praze a University of Cambridge. Mezi lety 2007 až 2018 působil ve správní radě UMPRUM. Je místopředsedou Rady Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství.

Radek Sidun

Prorektor UMPRUM pro vnější vztahy a mezinárodní spolupráci. Na UMPRUM vedl několik let společně s Tomášem Brousilem a Karlem Halounem Ateliér tvorby písma a typografie. Typograf a spoluzakladatel písmolijny Briefcase Type Foundry. Je zapáleným propagátorem české typografie, kterou prezentuje na výstavách, workshopech a konferencích u nás i v zahraničí. Je autorem publikace Diakritický manuál. Absolvoval Ateliér grafického designu a vizuální komunikace na UMPRUM.

Fotografie Viktorie Macánová