ⓊⓂⓅⓇⓊⓂ ①④⓪ ⓁⒺⓉ
Rozhovor s Andělou a Ladislavem Halberštátovými,
kustody Galerie UM a výstav v TC Mikulandská, ke 140. výročí UMPRUM
Rozhovor s dlouholetou kustodkou Galerie UM Andělou Halberštátovou a jejím manželem Ladislavem, který se k profesi přidal s otevřením výstavních prostor v Technologickém centru Mikulandská, nabízí jedinečný pohled „zevnitř“ výstavního provozu UMPRUM. V osobních vzpomínkách i tichých pozorováních návštěvníků se zrcadlí proměny školy, výstav i každodenního života galerie v době, kdy si UMPRUM připomíná 140 let své existence a její historická budova se chystá k rekonstrukci.
Matej Majda: Setkali jsme se v Galerii UM na staré budově UMPRUM v poslední chvíli předtím, než se na několik let uzavře kvůli rekonstrukci. Bude vám to tu chybět?
¶ Anděla Halberštátová: Nedá se ani vyjádřit, jak moc. Každý den jsem se do galerie těšila a dosud se těším, do konce roku zbývá už jen pár dní. Budova školy na Palachově náměstí má velmi silný genius loci. Každému bych přála, aby, tak říkajíc v poslední třetině života dělal práci, která by mu přinesla uvolnění, radost, a ještě k tomu uplatnění.
Jak jste se k práci kustodky dostala?
¶ AH: Někdy v životě sehraje roli šťastná náhoda, a tak to bylo i v mém případě. Poptávala jsem nějakou práci a do cesty mi přišla tato nabídka. Ani na vteřinu jsem nezaváhala, protože celý život mám jako hobby kulturu, film, divadlo, výstavy… A tak jsem se rozhodla doslova z minuty na minutu a jsem zde již od října 2011, celých 14 roků. Za tuto dobu se v galerii uskutečnila téměř stovka výstavních expozic a navštíví ji přibližně deset tisíc návštěvníků ročně. Také jsem mezi návštěvníky našla nová přátelství“.
Váš manžel Ladislav se k vám jako kustod přidal až v roce 2022 spolu s otevřením nových výstavních prostor v Technologickém centru Mikulandská. Zaznamenali jste ve vašem vztahu nějaké změny od chvíle, kdy jste se nastoupili do stejné profese?
¶ Ladislav Halberštát: Náš vztah se obrátil. Já jsem vždycky byl taková autorita – jsme manželi už 56 let, takže se známe – no a tady v tomto respektuji, že ona je zkušenější, že tady jsem nováček a nechám si poradit.
Běžný návštěvník na výstavě v menší galerii stráví nanejvýš několik desítek minut. Vy v ní (a s ní) ale prožijete celé týdny. Jste tak těmi, kdo nejlépe poznají každou výstavu, víte, jak s ní lidé interagují, jaké jsou jejich reakce. V tomhle ohledu ji znáte lépe než kurátor/-ka nebo sami vystavující. Které výstavy vám nejvíc utkvěly v mysli?
¶ AH: Bylo jich hodně. Nerada bych jmenovala jen některé, ale přesto: Olga Karlíková: Slyšené krajiny (2012), Pavel Nešleha: Možnosti zobrazení (2013), Můj baťovský domek (2014), Věci a slova (2014), 5 Nesnadných kusů + Otevřený případ (2016), Pavel Štecha: Chataři (2015), Jiří Pelcl + žáci, K.O.V. 2007–2023 (2025), KURTOVI – Ateliér veškerého sochařství k osmdesátinám (2021), Brejle a okuliare (2022), Lokální vlna (2023), Umění pohybu (2024) atd.
¶ LH: Pro mě jsou to jednoznačně výstavy bakalářských a diplomových prací. Mají nejvíce návštěvníků, a dny promocí, kdy na výstavu přicházejí velké klany absolventů, třímajících v rukách kytice květin, jsou až dojemné. Z monotematických výstav mě pak nejvíce zaujaly výstavy Postup jako výstup: Umělecko-výzkumné strategie na UMPRUM (2022) a Ztracená vláda věcí tvých se k tobě navrátí: Architektura a česká politika po roce 1989 (2021/2022).
Jak probíhá interakce s návštěvníky? Vzpomenete si například na nějaký nejbizarnější dotaz, jaký jste od nich dostali?
¶ AH: Dotazy bývají mnohdy velmi různorodé. Od dotazu typu: proboha, co to ty studenty teď učí? Až po reakce jako: to jsou šikovní a vnímaví studenti! To už tak ve výstavní síni chodí... Převážně návštěvníci procházejí výstavu mlčky, pokud jsou ve dvojici či skupině tak si povídají mezi sebou, někteří ji doslova proletí, jiní se zdrží déle, studují doprovodný text nebo si koupí knihu. Ale vždy se jedná o lidi, kteří se zajímají o výtvarné umění, pokud tam nezabloudí omylem a nepodivují se nad tím, kam se to dostali. Vzpomínám si na jeden bizarní dotaz zahraničního návštěvníka, který měl zájem o koupi perského koberce. Tak jsem mu pomohla na internetu hledat takovou prodejnu v Praze.
Původ termínu ,,kustod“ je v latinském slově custos, tedy strážce. Co je na výstavě nejtěžší uhlídat?
¶ LH: Hrozně se bojím mladých žen s mobilem a s malými děcky. Jednou taková maminka ,,SMS-kovala“ a kluk tam lítal. A najednou jsem viděl, jak to dítě strhává shora zavěšené čtyři metry dlouhé plakáty. Naštěstí to na něho nespadlo. Pak jsou takoví ti “chytači“, co potřebují ty taktilní pocity. Jim nestačí se na to dívat. Jsou to většinou zvědaví kolegové těch vystavujících. (úsměv) Já jsem ale na to přísný, hned na ně vystartuji. No a oni se brání. Nejzajímavějším návštěvníkem byl jeden muž, který leže na zádech na podlaze fotografoval udržitelné křeslo – bakalářskou práci tehdejší studentky Ateliéru designu nábytku a interiéru. Přitom tam byl na zemi nakreslený čtverec, do kterého se nemělo vstupovat. Vyklubal se z něho nábytkářský podnikatel, který chtěl autorku získat pro práci ve své firmě.
¶ Na Technologickém centru je obecně zajímavé, že tam vládne taková ,,psokracie“: návštěvníci, studenti a učitelé tam chodí se psi. Musím ale říct, že žádný pejsek se tam nikdy nechoval nevhodně. Psi se na výstavách chovají slušněji než lidé. Nerad bych to zobecňoval.
Kdybyste teď mohli opět stát před rozhodnutím, kam na vysokou školu, zvažovali byste UMPRUM? Pokud ano, který ateliér?
¶ AH: To je zajímavý dotaz. V současné době souvislé studium nikoliv, ale pokud by kupř. Ateliér textilní tvorby nabízel kurz pletení, tak ten by mě zaujal.
¶ LH: Netroufal bych jsi jít na přijímačky. Kdybych byl ale drzý, chtěl bych na UMPRUM studovat fotografii, jsou tu na to skvělé podmínky.
Pan Ladislav se mi před naším rozhovorem zmínil o tom, že si u jedné výstavy po dobu několika týdnů zaznamenával různé situace a chování návštěvníků. Necháváme zaznít alespoň některé z jeho poznámek zapsaných na samostatných papírových kartičkách:
¶ 3. 5. 2022 Student a studentka. Dívka rychle proběhla, hocha zajímá hlavně exponát č. 10 ,,Svlékaní“.
¶ 4. 5. 2022 Studenta K.O.V. s pejskem. Pes ji přitáhl k pultu – koupila katalog. Zajímavá rozmluva.
¶ 7. 5. 2022 Objeven chybějící popisek k obrázku č. 11.
¶ 14. 5. 2022 Ráno překvapení. Skupina anglických architektů ochytává porcelán. Zděšená Jelena. Jsou to rektorovi hosté. Odháním je od exponátů.
¶ 17. 5. 2022 Problém s hochem s propadávajícím se kornoutem zmrzliny.
→ Matej Majda vystudoval dějiny umění na Masarykově univerzitě v Brně. Nyní je studentem teorie na UMPRUM.
→ Rozhovor vedl: Matej Majda
→ Portréty: Apolena Typltová
ⓊⓂⓅⓇⓊⓂ ①④⓪ ⓁⒺⓉ
Rozhovor s Andělou a Ladislavem Halberštátovými,
kustody Galerie UM a výstav v TC Mikulandská, ke 140. výročí UMPRUM
Matej Majda: Setkali jsme se v Galerii UM na staré budově UMPRUM v poslední chvíli předtím, než se na několik let uzavře kvůli rekonstrukci. Bude vám to tu chybět?
¶ Anděla Halberštátová: Nedá se ani vyjádřit, jak moc. Každý den jsem se do galerie těšila a dosud se těším, do konce roku zbývá už jen pár dní. Budova školy na Palachově náměstí má velmi silný genius loci. Každému bych přála, aby, tak říkajíc v poslední třetině života dělal práci, která by mu přinesla uvolnění, radost, a ještě k tomu uplatnění.
Jak jste se k práci kustodky dostala?
¶ AH: Někdy v životě sehraje roli šťastná náhoda, a tak to bylo i v mém případě. Poptávala jsem nějakou práci a do cesty mi přišla tato nabídka. Ani na vteřinu jsem nezaváhala, protože celý život mám jako hobby kulturu, film, divadlo, výstavy… A tak jsem se rozhodla doslova z minuty na minutu a jsem zde již od října 2011, celých 14 roků. Za tuto dobu se v galerii uskutečnila téměř stovka výstavních expozic a navštíví ji přibližně deset tisíc návštěvníků ročně. Také jsem mezi návštěvníky našla nová přátelství“.
Váš manžel Ladislav se k vám jako kustod přidal až v roce 2022 spolu s otevřením nových výstavních prostor v Technologickém centru Mikulandská. Zaznamenali jste ve vašem vztahu nějaké změny od chvíle, kdy jste se nastoupili do stejné profese?
¶ Ladislav Halberštát: Náš vztah se obrátil. Já jsem vždycky byl taková autorita – jsme manželi už 56 let, takže se známe – no a tady v tomto respektuji, že ona je zkušenější, že tady jsem nováček a nechám si poradit.
Běžný návštěvník na výstavě v menší galerii stráví nanejvýš několik desítek minut. Vy v ní (a s ní) ale prožijete celé týdny. Jste tak těmi, kdo nejlépe poznají každou výstavu, víte, jak s ní lidé interagují, jaké jsou jejich reakce. V tomhle ohledu ji znáte lépe než kurátor/-ka nebo sami vystavující. Které výstavy vám nejvíc utkvěly v mysli?
¶ AH: Bylo jich hodně. Nerada bych jmenovala jen některé, ale přesto: Olga Karlíková: Slyšené krajiny (2012), Pavel Nešleha: Možnosti zobrazení (2013), Můj baťovský domek (2014), Věci a slova (2014), 5 Nesnadných kusů + Otevřený případ (2016), Pavel Štecha: Chataři (2015), Jiří Pelcl + žáci, K.O.V. 2007–2023 (2025), KURTOVI – Ateliér veškerého sochařství k osmdesátinám (2021), Brejle a okuliare (2022), Lokální vlna (2023), Umění pohybu (2024) atd.
¶ LH: Pro mě jsou to jednoznačně výstavy bakalářských a diplomových prací. Mají nejvíce návštěvníků, a dny promocí, kdy na výstavu přicházejí velké klany absolventů, třímajících v rukách kytice květin, jsou až dojemné. Z monotematických výstav mě pak nejvíce zaujaly výstavy Postup jako výstup: Umělecko-výzkumné strategie na UMPRUM (2022) a Ztracená vláda věcí tvých se k tobě navrátí: Architektura a česká politika po roce 1989 (2021/2022).
Jak probíhá interakce s návštěvníky? Vzpomenete si například na nějaký nejbizarnější dotaz, jaký jste od nich dostali?
¶ AH: Dotazy bývají mnohdy velmi různorodé. Od dotazu typu: proboha, co to ty studenty teď učí? Až po reakce jako: to jsou šikovní a vnímaví studenti! To už tak ve výstavní síni chodí... Převážně návštěvníci procházejí výstavu mlčky, pokud jsou ve dvojici či skupině tak si povídají mezi sebou, někteří ji doslova proletí, jiní se zdrží déle, studují doprovodný text nebo si koupí knihu. Ale vždy se jedná o lidi, kteří se zajímají o výtvarné umění, pokud tam nezabloudí omylem a nepodivují se nad tím, kam se to dostali. Vzpomínám si na jeden bizarní dotaz zahraničního návštěvníka, který měl zájem o koupi perského koberce. Tak jsem mu pomohla na internetu hledat takovou prodejnu v Praze.
Původ termínu ,,kustod“ je v latinském slově custos, tedy strážce. Co je na výstavě nejtěžší uhlídat?
¶ LH: Hrozně se bojím mladých žen s mobilem a s malými děcky. Jednou taková maminka ,,SMS-kovala“ a kluk tam lítal. A najednou jsem viděl, jak to dítě strhává shora zavěšené čtyři metry dlouhé plakáty. Naštěstí to na něho nespadlo. Pak jsou takoví ti “chytači“, co potřebují ty taktilní pocity. Jim nestačí se na to dívat. Jsou to většinou zvědaví kolegové těch vystavujících. (úsměv) Já jsem ale na to přísný, hned na ně vystartuji. No a oni se brání. Nejzajímavějším návštěvníkem byl jeden muž, který leže na zádech na podlaze fotografoval udržitelné křeslo – bakalářskou práci tehdejší studentky Ateliéru designu nábytku a interiéru. Přitom tam byl na zemi nakreslený čtverec, do kterého se nemělo vstupovat. Vyklubal se z něho nábytkářský podnikatel, který chtěl autorku získat pro práci ve své firmě.
¶ Na Technologickém centru je obecně zajímavé, že tam vládne taková ,,psokracie“: návštěvníci, studenti a učitelé tam chodí se psi. Musím ale říct, že žádný pejsek se tam nikdy nechoval nevhodně. Psi se na výstavách chovají slušněji než lidé. Nerad bych to zobecňoval.
Kdybyste teď mohli opět stát před rozhodnutím, kam na vysokou školu, zvažovali byste UMPRUM? Pokud ano, který ateliér?
¶ AH: To je zajímavý dotaz. V současné době souvislé studium nikoliv, ale pokud by kupř. Ateliér textilní tvorby nabízel kurz pletení, tak ten by mě zaujal.
¶ LH: Netroufal bych jsi jít na přijímačky. Kdybych byl ale drzý, chtěl bych na UMPRUM studovat fotografii, jsou tu na to skvělé podmínky.
Pan Ladislav se mi před naším rozhovorem zmínil o tom, že si u jedné výstavy po dobu několika týdnů zaznamenával různé situace a chování návštěvníků. Necháváme zaznít alespoň některé z jeho poznámek zapsaných na samostatných papírových kartičkách:
¶ 3. 5. 2022 Student a studentka. Dívka rychle proběhla, hocha zajímá hlavně exponát č. 10 ,,Svlékaní“.
¶ 4. 5. 2022 Studenta K.O.V. s pejskem. Pes ji přitáhl k pultu – koupila katalog. Zajímavá rozmluva.
¶ 7. 5. 2022 Objeven chybějící popisek k obrázku č. 11.
¶ 14. 5. 2022 Ráno překvapení. Skupina anglických architektů ochytává porcelán. Zděšená Jelena. Jsou to rektorovi hosté. Odháním je od exponátů.
¶ 17. 5. 2022 Problém s hochem s propadávajícím se kornoutem zmrzliny.
→ Matej Majda vystudoval dějiny umění na Masarykově univerzitě v Brně. Nyní je studentem teorie na UMPRUM.
→ Rozhovor vedl: Matej Majda
→ Portréty: Apolena Typltová
© 1885 — 2025 UMPRUM Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
umprum.cz