Anna Jožová, studentka Ateliéru skla, už od začátku svých studií budila svými pracemi pozornost. Nenacházeli bychom u ní jen tradiční přístup práce se sklem. To dokazují vázy Frozen, ve kterých oživila práci s tzv. ledovým sklem, hojně využívaným v minulosti pro tabulové sklo. Velkou pozornost sklidily lízátkové vázy Líza, kdy starou techniku millefiori vtipně nahrazuje podobně vypadajícími roksovými lízátky. Její poslední projekty, které vznikly díky studijnímu pobytu na Novém Zélandu, hodně ovlivnilo sledování a vnímání přírody trpící lidskou činností. Právě tyto práce, vázy GAIA a KETO, měla možnost vystavit na prestižní přehlídce Venice Design Biennial. 

Rozhovor s Annou Jožovou nejen o Benátské přehlídce připravil student
Katedry teorie a dějin umění Ján Gajdušek.

Jak ses vlastně dostala na benátské bienále designu (Venice Design Biennial 2021) a jak probíhal celý proces přihlášení?
AJ: Protože je potřeba občas vytáhnout tykadla i do zahraničí, tak se snažím sledovat různé soutěže a mezi nimi vyhledávat ty kvalitnější. Vždy je ale potřeba brát v potaz dopravu jako jeden z nejdůležitějších parametrů. Zrovna v případě benátského bienále designu jsem se ale nikam hlásit nemusela. Napsala jsem jim email s dotazem, jestli by se jim mé práce líbily a už u třetího emailu mi napsali, že by se jim do expozice mé vázy hodily a že s účastí můžu počítat. Takže v tomto případě to bylo velmi snadné. Dokonce tak, že jsem si potom zjišťovala, jestli to není nějaká podvodná stránka .

Kolik účast na takové akci vlastně stojí? Jak jsi řešila financování?
Participační poplatek byl 45.000,- Kč (na přehlídku v Miláně je poplatek dokonce 80.000,- Kč), což je velmi vysoká částka a mnoho studentů v podobné pozici to může odradit. Zažádala jsem si proto o grant, který mi byl uznán a uhrazen školou v plné výši. UMPRUMka v tomto ohledu funguje fantasticky, protože mi vyšli maximálně vstříc a kromě participačního poplatku mi pomohli zafinancovat také dopravu exponátů, což vyšlo na částku okolo 20.000,- Kč. Musím říct, že to pro mě byl obrovský benefit.

Jak vlastně vypadala spolupráce s lidmi na místě? Jak probíhala instalace?
Letos se změnilo místo, kde se bienále designu tradičně pořádá a kvůli covidu se letos přehlídka nekonala v tom krásném pavilonu jako obvykle. Proto celou akci pořadatelé rozdělili do tří částí, takže až do poslední chvíle se nevědělo, kde přesně a jak bude co vystaveno. Nakonec se naše část přehlídky s názvem SPUMA konala na benátském ostrově Giudecca. Celá přehlídka se trochu podobala Designbloku když začínal a konala se na několika místech, která si divák mohl obejít. Naše výstava probíhala v bývalých námořních skladech, které jsou dnes využívány jako galerie.

Ještě co se týká instalace, zajímá mě, jestli sis ji celou vymyslela a organizovala sama nebo vznikala kompletně v režii organizátorů?
Oni už měli dopředu jasnou vizi, na základě které instalaci vytvořili. My jsme jim jen odevzdali objekty a pak už jsme čekali, jak budou naše věci umístěny. Měli zajištěné stojany a veškeré vybavení a musím říct, že bylo vidět, že jsou to profesionálové, vše bylo na vysoké úrovni a mělo kvalitu. Dostali jsme od nich také informace, jak bude pracovat jejich PR s fotografiemi našich exponátů a pokyny, jak máme označovat naše příspěvky na Instagramu.