Umělá inteligence si v posledních letech užila velké pozornosti, a to především díky uvedení nových generativních softwarů DALL-E, Stable Difusion a Midjourney a dalších. Ty uživateli nabízejí velmi jednoduchý způsob generování obrázků na základě stručného textového zadání. S postupným uvedením obdobných softwarů na trh se tak AI (artificial intelligence – umělá inteligence) stává dostupnější a srozumitelnější jak pro širší veřejnost, tak i pro svět architektury. Může však tento nástroj hrát reálnou roli při navrhování architektury v praxi? A v čem se skrývá potenciál umělé inteligence v kreativním procesu?

Nad touto polemikou se zamýšlí  francouzský architekt, designér a specialista na umělou inteligenci Stanislas Chaillou, a představuje tři přínosy, které AI architektům nabízí:

Prvním přínosem je větší interaktivita v procesu navrhování. Při spolupráci s architektem software pomáhá tím, že nastiňuje škálu možností v jednotlivých bodech projektu. Tento proces asistovaného interaktivního navrhování umožňuje zdokonalovat projekt podle posloupnosti typu "úprava-návrh-úprava", nikoliv typu "konfigurace-generace", jak tomu bylo v případě parametrismu, technologii navrhování, která vygeneruje projekt podle prvotně zadaných parametrů. Přináší tak do tvorby novou možnost dohledu a kontroly nad výtvarným procesem. 

Druhou výhodou je systémová znalost sémantiky. Zde AI využívá mnohovýznamnosti zadaného pojmu. Tímto způsobem nám tak model umělé inteligence pro "vstupní" hodnotu nabízí celou škálu možností, přičemž zvažuje relativní vliv různých faktorů na každé řešení. Bohatství a rozmanitost nabídnutých výstupů tak může být pro architekta velkým zdrojem inspirace.

Poslední zmíněnou výhodou je schopnost pracování s relevantností zadání. AI se při generování snaží dosáhnout požadovaného výsledku s využitím kulturní a kontextové dimenze. Zohledněním specifických údajů spojených s místem a kulturou, do nichž je architektura zasazena, může navrhnout varianty, které se blíží realitě na vybrané lokalitě. 

V rámci zimního semestru se tématu strojové imaginace věnoval Ateliér architektury lll. Téma pojali jako experimentální projekt, kdy zkoumali možnosti zapojení výše zmíněných AI softwarů do procesu navrhování architektury. Vyzkoušeli si tak efektivitu způsobů zadávání prvotních podnětů či opětovnou analýzu předešle vygenerovaných obrázkových výstupů. Získané znalosti a techniky pak uplatnili při zpracování klauzury, jejíž zadáním bylo navrhnout školu umění či architektury.

Projekt A(I)ngewandte autorů Huga Fekara a Jana Nováka využívá umělou inteligenci k novému pojetí univerzity umění a architektury ve Vídni. Jejich návrh inovativní školy využívá přírodní materiály, důraz na přirozené světlo a otevřené prostory k propojení interiéru s vnějším prostředím.

Fakulta architektury v Charkově HNUBA od Yelyzavety Melnyk. Hlavní myšlenkou projektu je ukázat kontrast mezi tradicemi minulosti v současném pojetí architektury a nabízenými možnostmi budoucnosti. Samotný koncept se odráží v propojení nově navržené budovy školy vygenerované umělou inteligencí, s již existující památkou konstruktivistické architektury.

Martin Kavalec a Nils Bagge navrhli školu (ART)itecture. Ta je založena na koncepcích ploché hierarchie, radikální soběstačnosti, udržitelnosti a sdílení v rámci tvůrčí komunity. Tyto koncepty slouží jako výzva pro studenty k podílení se na návrhu a následném dotváření prostoru univerzity.

Diana Suleymanova navrhla za pomocí umělé inteligence Školu architektury, ve které díky začlenění přírodních prvků do budovy samotné vytváří harmonický a inspirativní prostor pro studenty.

Diana Kravchenko a Antónia Stretavská navrhly architektonickou školu ekologie a udržitelnosti v Kyjevě. Hlavním myšlenkou projektu je vytvoření platformy pro interakci a spolupráci studentů, výměnu zkušeností či otevírání debat týkajících se problémů ekologie a modernity prostřednictvím nástrojů nabízených architekturou.

Článek pro UMPRUM Online připravila Barbora Svobodová z Ateliéru architektury II.

Umělá inteligence si v posledních letech užila velké pozornosti, a to především díky uvedení nových generativních softwarů DALL-E, Stable Difusion a Midjourney a dalších. Ty uživateli nabízejí velmi jednoduchý způsob generování obrázků na základě stručného textového zadání. S postupným uvedením obdobných softwarů na trh se tak AI (artificial intelligence – umělá inteligence) stává dostupnější a srozumitelnější jak pro širší veřejnost, tak i pro svět architektury. Může však tento nástroj hrát reálnou roli při navrhování architektury v praxi? A v čem se skrývá potenciál umělé inteligence v kreativním procesu?

Nad touto polemikou se zamýšlí  francouzský architekt, designér a specialista na umělou inteligenci Stanislas Chaillou, a představuje tři přínosy, které AI architektům nabízí:

Prvním přínosem je větší interaktivita v procesu navrhování. Při spolupráci s architektem software pomáhá tím, že nastiňuje škálu možností v jednotlivých bodech projektu. Tento proces asistovaného interaktivního navrhování umožňuje zdokonalovat projekt podle posloupnosti typu "úprava-návrh-úprava", nikoliv typu "konfigurace-generace", jak tomu bylo v případě parametrismu, technologii navrhování, která vygeneruje projekt podle prvotně zadaných parametrů. Přináší tak do tvorby novou možnost dohledu a kontroly nad výtvarným procesem. 

Druhou výhodou je systémová znalost sémantiky. Zde AI využívá mnohovýznamnosti zadaného pojmu. Tímto způsobem nám tak model umělé inteligence pro "vstupní" hodnotu nabízí celou škálu možností, přičemž zvažuje relativní vliv různých faktorů na každé řešení. Bohatství a rozmanitost nabídnutých výstupů tak může být pro architekta velkým zdrojem inspirace.

Poslední zmíněnou výhodou je schopnost pracování s relevantností zadání. AI se při generování snaží dosáhnout požadovaného výsledku s využitím kulturní a kontextové dimenze. Zohledněním specifických údajů spojených s místem a kulturou, do nichž je architektura zasazena, může navrhnout varianty, které se blíží realitě na vybrané lokalitě. 

V rámci zimního semestru se tématu strojové imaginace věnoval Ateliér architektury lll. Téma pojali jako experimentální projekt, kdy zkoumali možnosti zapojení výše zmíněných AI softwarů do procesu navrhování architektury. Vyzkoušeli si tak efektivitu způsobů zadávání prvotních podnětů či opětovnou analýzu předešle vygenerovaných obrázkových výstupů. Získané znalosti a techniky pak uplatnili při zpracování klauzury, jejíž zadáním bylo navrhnout školu umění či architektury.

Projekt A(I)ngewandte autorů Huga Fekara a Jana Nováka využívá umělou inteligenci k novému pojetí univerzity umění a architektury ve Vídni. Jejich návrh inovativní školy využívá přírodní materiály, důraz na přirozené světlo a otevřené prostory k propojení interiéru s vnějším prostředím.

Fakulta architektury v Charkově HNUBA od Yelyzavety Melnyk. Hlavní myšlenkou projektu je ukázat kontrast mezi tradicemi minulosti v současném pojetí architektury a nabízenými možnostmi budoucnosti. Samotný koncept se odráží v propojení nově navržené budovy školy vygenerované umělou inteligencí, s již existující památkou konstruktivistické architektury.

Martin Kavalec a Nils Bagge navrhli školu (ART)itecture. Ta je založena na koncepcích ploché hierarchie, radikální soběstačnosti, udržitelnosti a sdílení v rámci tvůrčí komunity. Tyto koncepty slouží jako výzva pro studenty k podílení se na návrhu a následném dotváření prostoru univerzity.

Diana Suleymanova navrhla za pomocí umělé inteligence Školu architektury, ve které díky začlenění přírodních prvků do budovy samotné vytváří harmonický a inspirativní prostor pro studenty.

Diana Kravchenko a Antónia Stretavská navrhly architektonickou školu ekologie a udržitelnosti v Kyjevě. Hlavním myšlenkou projektu je vytvoření platformy pro interakci a spolupráci studentů, výměnu zkušeností či otevírání debat týkajících se problémů ekologie a modernity prostřednictvím nástrojů nabízených architekturou.

Článek pro UMPRUM Online připravila Barbora Svobodová z Ateliéru architektury II.