Světlo, které klíčí: Photosystema rozsvěcuje zimní botanickou zahradu

Světlo, které klíčí:

PHOTOSYSTEMA ROZSVĚCUJE ZIMNÍ BOTANICKOU ZAHRADU

Po dobu zimních měsíců získala pražská Troja novou dominantu. Vždy po setmění od čtvrtka do neděle ožívá kaple svaté Kláry na jižním svahu Botanické zahrady Praha videomappingem zachycujícím rostlinný růst. Autory audiovizuální projekce jsou studující Ateliéru designu a digitálních technologií UMPRUM. „Videomapping zachycující život rostlin proměňuje kapli v živé, dynamické plátno, na němž se prolínají světlo, barva, pohyb a zvuk,“ uvádí Bohumil Černý, ředitel Botanické zahrady hl. m. Prahy. Dílo Photosystema je součástí zimní výstavy Křišťálová zahrada, která oživuje areál i v době, kdy zdejší expozice spí. „Musím ocenit, že se autoři nebáli experimentu. Vycházeli například ze skutečných záběrů pořízených mikroskopem, fotografií přírodnin, ale i procedurálně generovaných rostlin,“ hodnotí výsledek vedoucí ateliéru Jan Netušil. Photosystema představuje díky kreativní laboratoři UMlab pilotní spolupráci UMPRUM s botanickou zahradou a vůbec první mapping v její historii.

OD ABSTRAKTNÍHO KE KONKRÉTNÍMU

„To bude něco z biologie,“ říká jeden z četných návštěvníků, kteří si do botanické našli cestu i ve všední den. Jeho postřeh je správný, i když se čtyřminutový mapping teprve rozjíždí. Animace, na které se podílela pětice autorů, čerpá inspiraci z přírody. Biologické procesy zachycuje zprvu abstraktně. Projekce začíná hemžením neurčitých organických struktur a útržky mikroskopických záběrů. Teprve ke konci nabírají tvary jasné kontury travin a květů a video graduje v obrazu košatého stromu. Ten koresponduje se skleněnou plastikou stromu stojící opodál, která se po skončení animace rozsvítí a zve návštěvníky dále do výstavy.

„Inspirovali jsme se biologickými procesy v přírodě, od nejmenších buněk až po vzrostlé stromy a ekosystémy. V animaci se díváme na dělení buněk, které se transformují v kořenové systémy a mycelium obrůstající celou kapli. Nakonec z kaple vyroste strom,” popisuje průběh projekce jedna z autorek Anna Slabihoudková. Animace se tak ubírá od mikro k makroskopickému měřítku.

Za Photosystemou stojí autorský tým studujících bakalářského a magisterského studijního programu Ateliéru designu a digitálních technologií, který se zabývá experimentováním s novými technologiemi a jejich aplikací v designu a umění. Jmenovitě animaci připravili Anna Slabihoudková, Antonín Gazda, Karolína Kuberová a stážista Vasyl Patskan. Důležitý hudební doprovod tvoří skladba složená Teodorem Nosálem.

Pohled na Photosytemu se před návštěvníky otevírá jako maják už v průběhu pěšího výstupu jižním svahem a projekce je vidět už z daleka.V prostorech zdejší Ornamentální zahrady se návštěvník již druhou zimní sezónu setkává také s atmosféricky osvětlenými skleněnými květinami a objekty od sklářského výtvarníka Jiřího Pačinka v rámci zimní výstavy s názvem Křišťálová zahrada. V zahradě je šestnáct zastavení s křišťálovými plastikami a náladu prostředí dokresluje uklidňující hudební kulisa sestávající ze skladeb Josefa Suka, Vítězslava Nováka nebo Beáty Hlavenkové, Miloše Vacíka a Clarinet Factory, již nahrálo těleso Prague Philharmonia. Harmonické spojení prosvětleného pestrobarevného skla a klasické hudby vybízí k meditativnímu bloumání areálem.

PROCES

Studentstvo na díle pracovalo v průběhu celého zimního semestru pod pedagogickým vedením Jana Netušila a Jiřího Hölzela a podobu projekce průběžně konzultovalo se zástupci botanické zahrady. Site-specific mapping na průčelí a jižní pohledovou zeď kaple ze sklonku 17. století vyžadoval dlouhé přípravy. Nejprve muselo dojít k zaměření a nafocení stavby, ze kterého vzešel 3D sken. Na jeho základě vznikl tištěný fyzický model ve zmenšeném měřítku, na kterém bylo možné „mapovat“ projekci a zkoušet, jaké animace na pohledových stěnách budou fungovat nejlépe. Během realizace se jako komplikace ukázaly také nízké teploty, kterým musí v zimě na místě čelit technika a projektor.

Poměrně brzy se ukázalo, že pro lomený nepravidelný povrch stěn barokní kaple se nehodí jakékoli vizuální uspořádání. Asymetrické kapli nevyhovovala např. středová kompozice nebo geometrické prvky. Jako optimální řešení se ukázalo organické tvarosloví, které navíc dobře korespondovalo se zadáním vzešlým ze strany zahrady.

Následoval sběr vizuálních podkladů, a to jak reálných přírodnin, tak digitálně modelovaných prvků. Součástí projekce jsou záběry nalezených semen nebo třeba kousku kopřivy, které pořídila Karolína Kuberová na elektronovém mikroskopu. „Zprvu jsme se všechno snažili digitálně modelovat, v počítači se přibližovat přírodě, ale když pak pomocí fotek zpracujeme reálnou přírodu, často z toho vychází zajímavější podklady. Přírodě můžeme konkurovat digitálem jen těžko,” komentuje vztah digitálního a přírodního při vzniku díla Antonín Gazda.

Přesto zejména v závěrečné části animace zachycující samotný růst byla digitální modelace stěžejní. Pro simulaci vývoje mycelia, rostlin a stromu využili Lindenmayerův systém, tedy formální gramatiku vyvinutou pro modelování jejich růstu.

Součásti Photosystemy, která se výrazně podílí na výsledném dojmu, je její hudební doprovod. Ten měl rovněž za předobraz biologické procesy. Teodor Nosál biometrickým čipem snímal informace z pokojové rostliny, které pak přetavil do zvukové podoby.

Výsledný videomapping přináší do prostoru Botanické zahrady Praha skutečně současný umělecký výraz, a to jak ve vizuální, tak hudební složce. Samotný proces přitom vedl autorský tým k paradoxnímu poznání, které jako by korespondovalo s „offline“ misí zahrady: „Ve finále jsme zjistili, že když děláme na počítači celý den, nejlepší je sebrat lístek ze země a vyfotit si ho. A funguje to líp, než něco generovat,“ glosovala proces Anna Slabihoudková.