ˏˋ°•*⁀➷˚₊· ͟͟͞͞➳❥⋆.ೃ࿔*:･
Tereza Burianová:
Najít to, co mě baví a naplňuje
*ੈ✩‧₊˚༺☆༻*ੈ✩‧₊˚
Experiment, fascinace pohybem, radost z tvorby, různé materiály, animace i textil. Tereza Burianová, studentka Ateliéru animace a filmu, vzbudila pozornost především svými dvěma experimentálními animovanými snímky. Aktuálně připravuje bakalářský film, ve kterém se chce vydat narativní cestou. Jak hodnotí své dosavadní studium na UMPRUM? Co jí dala stáž na volném umění v Nizozemsku? V rozhovoru s Michaelou Režovou prozradila pozadí vzniku svých filmů i to, co pro ni znamená móda. Rozhovor uvádíme ku příležitosti online premiéry filmu Páté patro (2023), který si odnesl hlavní cenu na festivalu Animánie 2023 v Plzni.
⋆˚✿˖° Michaela Režová (MR): Během studia v Ateliéru animace a filmu jsi postupně začala inklinovat k experimentální animaci a také práci s materiálem. Jak se tvůj vztah k animaci vyvíjel a jak jej vnímáš nyní?
๋࣭⭑ Tereza Burianová (TB): Na animaci jsem poprvé narazila na AFO, festivalu populárně-vědeckých filmů v Olomouci. Byl to myslím workshop určený pro děti, ale my tam s pár kamarády strávili několik hodin tvorbou krátké ploškové animace. A tehdy mě to úplně nadchlo! Během studia na gymnáziu jsem si říkala, že bych se asi chtěla vydat nějakým kreativním směrem. Ale přišlo mi, že se věnuju spoustě věcem, od každého rožku trošku, ale vlastně ničemu pořádně. Jeden den jsem udělala litografii, další si ušila šaty, potom vytvořila něco z keramiky, a následující den něco napsala. A najednou se mi to v animaci spojilo. Možnost dělat každý projekt odlišnou technikou, ale zároveň vyprávět příběh nebo vyjadřovat své myšlenky a pocity. Během prvního ročníku se k tomu přidala fascinace pohybem a nadšení z přemýšlení nad tím, jak to či ono naanimovat. Přes klasickou kreslenku jsem nějak intuitivně začala směřovat k experimentálnějším přístupům. Časem jsem se jen více a více utvrzovala, jak je animace super a jak to miluju. Nyní jsem hrozně vděčná, že jsem našla co mě baví, naplňuje, a co chci ve svém životě dělat!
⋆˚✿˖° MR Snímek Páté patro (2023) jsi vytvořila na ateliérové téma vůně dálek, ale námět jsi hledala v něčem blízkém. Svých vzpomínkách, snech, rodinném archivu… Můžeš snímek přiblížit?
๋࣭⭑TB Když jsem přemýšlela, co mi evokuje vůně dálek, dostala jsem se k dálkám snovým. Vzpomněla jsem si na noční můry, které se mi opakovaně zdávaly v dospívání. Přišlo mi na nich zajímavé, že se vázaly k paneláku a bytu, kde jsme bydleli asi do mých jedenácti let. Po přestěhování, snad skoro vždy když se mi zdál sen z tohoto prostředí, jednalo se o noční můru. Bydleli jsme v pátém patře bez výtahu, a v mnoha mých snech se toto schodiště objevovalo. Jak po něm běžím a někdo mě pronásleduje. Během jednoho takového snu jsem ze zoufalosti vyskočila z okna, abych tím sen ukončila. A po tomto zjištění jsem i několik dalších nočních můr spojených s tímto místem ukončovala vyskočením. Když jsem nad tím zpětně přemýšlela, vyskočila jsem minimálně jednou ze všech oken v našem bytě, jednou i dírou mezi schodištěm. Neměla jsem snahu tyto sny nějakým způsobem vykládat, ale přišel mi zajímavý kontrast takto děsivých a nepříjemných snových zážitků, s hezkými a hřejivými vzpomínkami, které na zmíněný prostor mám. Chtěla jsem ukázat, že se jedná o existující místo, kde jsem strávila dětství, a to mě vedlo k práci se starými rodinnými fotografiemi a videi.
⋆˚✿˖° MR Film získal hlavní ocenění na festivalu Animánie v Plzni, byl promítán třeba v Dánsku i na festivalu Linoleum na Ukrajině. Co pro Tebe ocenění znamenají a jak vnímáš festivalový život filmu?
๋࣭⭑TB Jak už to u animace bývá, na začátku jsem měla v hlavě nějakou představu, která se ale v průběhu tvorby začala ukazovat jako absolutně časově nereálná. Musela jsem ji tedy za pochodu měnit a opouštět některé své nápady. Což vedlo k určité nespokojenosti nebo nejistotě, kterou jsem k filmu cítila těsně po jeho dokončení. Za ocenění a festivalový život, který si film zažil, ale i za zpětnou vazbu a reakce, kterých se mi dostalo, jsem fakt moc vděčná. Určitě mi to pomohlo si za svými projekty víc stát a víc si věřit. Viditelnost filmu na festivalech by také mohla být přínosná pro moji budoucí tvorbu, mám z toho obrovskou radost.
⋆˚✿˖° MR V dalším snímku Parmelia (2024) jsi prolnula tvé dvě polohy – animaci a textil. Ve filmu pracuješ s výšivkou, pletací vlnou, textilií. Na první pohled se jedná o materiál pro animaci nevhodný, náročný na kontrolu i čas. Co bylo tvou první inspirací?
๋࣭⭑TB Minulé léto jsem vytvořila sérii šitých kolážových obrazů, což bylo poprvé, kdy jsem s textilem pracovala čistě kreativně, ne i užitkově. A když jsem si takhle jednou na stroji vyšívala, trklo mě to. Nešlo mi totiž úplně přesně následovat předkreslené linie, a tahle nepřesnost mi připomněla “boil”: když v animaci vícekrát obkreslujete jeden frame pro určité vdechnutí života i statickému záběru. A šicí stroj má schopnost svojí nepřesností vytvářet tento efekt automaticky. Tehdy jsem pocítila úplné nutkání to animačně vyzkoušet!
⋆˚✿˖° MR Jedná se o abstraktní film. Jak se ti s takovým typem filmu pracovalo?
๋࣭⭑TB Vlastně velmi dobře. Pro mě bylo příjemné, že odpadla nutnost věnovat se námětu, scénáři, storyboardu. A s tím mi odpadl i určitý stres, jestli jsem se sdělením svého filmu spokojená, jestli si za ním stojím. Cítila jsem naprostou svobodu zkoumat možnosti textilií a kdykoliv vyzkoušet něco nového, nebo se v jakékoliv fázi tvorby vydat úplně jiným směrem. Nechala jsem se vést materiálem, a to mě moc bavilo.
⋆˚✿˖° MR Zmínila jsem zvuk, v něm jsi také pracovala se zvuky šicího stroje a materiálů. Můžeš přiblížit Tvůj přístup k hudební složce filmu?
๋࣭⭑TB Hudební skladba byla vlastně jedna z prvních věcí, co jsem měla a z které jsem vycházela. Požádala jsem svoje kamarády Adélu Konečnou a Honzu Havlíka, kteří tvoří umělecké duo Nadváha, o propůjčení jedné z jejich skladeb. V průběhu tvorby jsem však narazila na otázku: jak vytvořit experimentální film na hudbu, aniž by se jednalo o videoklip? Jednou z cest, ke které jsem došla, bylo v animaci méně sledovat rytmus a melodii. Odpoutat se od hudby, ale zároveň ji úplně neignorovat. V tu chvíli do hry vstoupily i zvuky šicího stroje, které podpořily moji snahu přistupovat i k hudební složce volněji.
⋆˚✿˖° MR V akademickém roce 2024/25 Tě čeká práce na bakalářské práci. Tušíš už, kam se bude plánovaný projekt ubírat? Můžeš o něm něco prozradit?
๋࣭⭑TB Jsem si jistá, že bych chtěla pokračovat v práci s textilními materiály. A říkám si, že zkusím změnu, práci na narativním filmu. Dostala jsem možnost se zúčastnit Sisterhood of Young Animation Auteurs (SYAA) workshopu v Bukurešti pro tvůrkyně animovaných filmů, z čehož mám obrovskou radost, a chtěla bych tam posunout především námět, který je v současné chvíli ještě v plenkách.
⋆˚✿˖° MR Tvou vášní je textil, kterému se věnuješ ve své volné tvorbě. Tvoříš a přešíváš jak kusy oděvu, tak i doplňky. Co Tě k němu táhne a co Tě na ruční práci a materiálu baví?
๋࣭⭑TB Myslím, že to pramení z dospívání, kdy se pro mě móda stala určitou možností se vyjádřit a i díky ní se cítit dobře ve svém těle. A od té doby mě to provází. Baví mě ta variabilita, odlišné textury, struktury, barvy, funkčnosti. Podněcuje to mé nápady. Přišla jsem na to, že mi lépe funguje pracovat a formovat něco již existujícího, než začínat s úplně “prázdným papírem”. A vždycky jsem si připadala s digitálními technologiemi tak trochu jako boomer, haha. Ruční práce je pro mě určitě více stimulující.
⋆˚✿˖° MR Semestr jsi strávila na stáži v Nizozemí, co Ti studijní pobyt v zahraničí dal a čemu jsi se věnovala?
๋࣭⭑TB Já šla na stáž na volné umění, abych si dala pauzu od animace. A nakonec jsem se tu věnovala tvorbě abstraktního animovaného filmu, haha. I když jsem pocítila naprostou kreativní volnost, až nápad pracující s pohybem mě nadchnul natolik, že jsem se do něj pustila. Což mě příjemně utvrdilo v mém směřování. Fotila jsem park s písečnými dunami u pláže na svůj starý digitální foťák, v noci s bleskem, a tyto fotografie poté skládala do animací. Zabývala jsem se pocitem strachu, společně se snahou zabstraktnit přírodu kolem sebe. Přínosné a zajímavé pro mě byly určitě i rozhovory s pedagogy, nové náhledy a zpětné vazby na moji tvorbu. A naučila jsem se tisknout na 3D tiskárně! To bylo super. Ne všechny dny byly slunné, obzvláště v Nizozemsku, a tak mi můj pobyt také připoměl, jak moc si vážím svých nejbližších lidí a jak moc jsem vděčná za zázemí a podporu, kterou ve svém životě mám!
⋆˚✿˖° MR Jak vnímáš Tvé studium na UMPRUM? Co ti dalo a na co se ještě těšíš?
๋࣭⭑TB Jsem na UMPRUM spokojená. Náš ateliér vnímám jako přátelské, otevřené a příjemné prostředí, ve kterém je mi moc dobře. Cítím obrovskou kreativní svobodu, ale zároveň podporu, kdykoliv je třeba. Studium mi dalo know-how, přináší mi inspiraci, a troufám si říct i přátelství, lidi, na které se můžu obrátit s pracovními potížemi, ale i s těmi životními. Teď se asi nejvíc těším na práci na svém bakalářském filmu a na celý tento proces. Po půlročním odloučení se taky moc těším na společné ateliérové chvíle!
ˏˋ°•*⁀➷˚₊· ͟͟͞͞➳❥⋆.ೃ࿔*:･
๋࣭⭑ Tereza Burianová je studentkou v Ateliéru animace a filmu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Při tvorbě animovaných filmů vychází ze svých prožitků a pocitů, zároveň dává prostor experimentu, nebo se nechává vést možnostmi techniky či materiálů, se kterými zrovna pracuje. Je autorkou snímků Páté patro (2023) a Parmelia (2024).
© 1885 — 2025 UMPRUM Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
umprum.cz