Ve své diplomové práci nesoucí název “Eva Che” jsem se zabýval pohledem na koncept múzy v průběhu dějin výtvarného umění a módy. Tyto dvě oblasti jsem spolu porovnával, objevoval jejich podobnosti a hledal rozdíly v přístupu k múze jako takové. Specificky jsem se zaměřoval na spojení muž-tvůrce a žena-múza i vzhledem k tomu, že sám ve své práci tvořím primárně dámský oděv a mou múzou je žena. Tato rešerše byla důležitým opěrným bodem primárně v rámci praktické části, a to hlavně v nalezení přístupu, který považuji za správný a férový ke všem zúčastněným stranám. Za důležité tak vnímám přiznání vlivu múzy na samotnou práci a podobu kolekce, také její vědomou součást procesu a uznaný podíl její práce – to vše založené na vzájemné důvěře a respektu. Potvrdil se mi i poměrně kolaborativní přístup mezi tvůrcem a múzou (přístup objevující se primárně v oblasti módy), tedy mezi mnou a Evou v procesu vytváření celé kolekce.

Propojují se tak formy, se kterými přicházím z původních skic, jež jsou součástí mého estetického jazyka (jako jsou korzety, saka, bundy nebo šaty) s přístupem Evy a její osobnosti a vlivu na samotné kusy. Potvrzuje se mi tak zmíněný kolaborativní přístup, který je součástí vztahu múzy a tvůrce v oblasti módy.

Eva je v rámci svého stylingu velmi nekonvenční a často porušuje, někdy až popírá, zajeté cesty a funkce jednotlivých kusů oděvu. Košili vrství na vycpávanou bundu, kalhoty obrací naruby a amatérsky přešívá kapsy na opačnou stranu, nebo si upnuté body, které patří na tělo, nasadí jako další vrstvu přes oversized sako. Pravidla oděvu pro ni neexistují. Tyto paradoxy se tak velmi přirozené promítají i do samotné kolekce a dochází k propojování těchto stylistických momentů.

Z původní puffer jacket, kterou jsem pro Evu navrhl, se na základě těchto podnětů stala košile, která je ovšem stále vycpávanou bundou. Ze saka se stalo tričko, ale stále nese charakteristiky a typ vypracování typické pro sako. Eva do kolekce také přináší streetový aspekt, který konfrontuje můj, poměrně seriózní a vážný, přístup k oděvu. Pomáhá mi se v tvorbě uvolnit, zároveň mě ale nutí vystupovat ze své komfortní zóny. Oděvní formy, které vznikají, jsou tak konfrontací stejně jako symbiózou nás obou a našeho, do jisté míry odlišného, estetického cítění.

Nesázel jsem tak na Eviny nejvýraznější estetické aspekty (jako je například černá barva), ale snažil jsem se i ji samotnou zobrazit v odlišné poloze než je pro ni typická. Abych zdůraznil důležitost samotného procesu tvorby a odkázal se na něj i ve finální podobě kolekce, za hlavní materiál jsem volil surové, přírodní plátno v jeho přirozené barvě slonovinové kosti, ze kterého se tvoří oděvní kalika. Z plátna jsou tak vytvořené korzety, bunda a tričko nebo slouží jako podklad pro jiné kusy. Volil jsem ale i materiály, které ve mně Evu evokují – jako jsou pletenina, denim, síťovina nebo černý satén. Dalším důležitým vizuálním aspektem bylo také Evino lineární tetování, které jsem abstrahoval a dekoroval jím některé části kolekce. Princip linearity se tak promítl jak do technických komponentů, jako jsou například zipy, kapsy, lem nebo šněrování, ale i do samotného střihu.

Výsledek práce by se tak dal označit za určitý dialog mezi mnou a Evou, v němž se mísí můj poměrně vážný přístup k módě s Evinou lehkostí a nadsázkou, kterou  sám občas v intenzitě procesu ztrácím. 

Tomáš Němec je absolventem Ateliéru designu oděvu a obuvi UMPRUM pod vedením prof. Liběny Rochové. V roce 2023 se stal finalistou cen Czech Grand Design v kategorii Objev roku, o rok dříve zvítězil v soutěži VanGraaf Junior Talent. Kromě navrhování oděvů se věnuje také stylingu.

@tomas_nemec

Photo: Marek Mičanek
Creative Direction & Styling: Jan Králíček
Model: Eva Che
Make-up: Margarita Kroupenich
Hair: Diana Domaplípová

Ve své diplomové práci nesoucí název “Eva Che” jsem se zabýval pohledem na koncept múzy v průběhu dějin výtvarného umění a módy. Tyto dvě oblasti jsem spolu porovnával, objevoval jejich podobnosti a hledal rozdíly v přístupu k múze jako takové. Specificky jsem se zaměřoval na spojení muž-tvůrce a žena-múza i vzhledem k tomu, že sám ve své práci tvořím primárně dámský oděv a mou múzou je žena. Tato rešerše byla důležitým opěrným bodem primárně v rámci praktické části, a to hlavně v nalezení přístupu, který považuji za správný a férový ke všem zúčastněným stranám. Za důležité tak vnímám přiznání vlivu múzy na samotnou práci a podobu kolekce, také její vědomou součást procesu a uznaný podíl její práce – to vše založené na vzájemné důvěře a respektu. Potvrdil se mi i poměrně kolaborativní přístup mezi tvůrcem a múzou (přístup objevující se primárně v oblasti módy), tedy mezi mnou a Evou v procesu vytváření celé kolekce.

Propojují se tak formy, se kterými přicházím z původních skic, jež jsou součástí mého estetického jazyka (jako jsou korzety, saka, bundy nebo šaty) s přístupem Evy a její osobnosti a vlivu na samotné kusy. Potvrzuje se mi tak zmíněný kolaborativní přístup, který je součástí vztahu múzy a tvůrce v oblasti módy.

Eva je v rámci svého stylingu velmi nekonvenční a často porušuje, někdy až popírá, zajeté cesty a funkce jednotlivých kusů oděvu. Košili vrství na vycpávanou bundu, kalhoty obrací naruby a amatérsky přešívá kapsy na opačnou stranu, nebo si upnuté body, které patří na tělo, nasadí jako další vrstvu přes oversized sako. Pravidla oděvu pro ni neexistují. Tyto paradoxy se tak velmi přirozené promítají i do samotné kolekce a dochází k propojování těchto stylistických momentů.

Z původní puffer jacket, kterou jsem pro Evu navrhl, se na základě těchto podnětů stala košile, která je ovšem stále vycpávanou bundou. Ze saka se stalo tričko, ale stále nese charakteristiky a typ vypracování typické pro sako. Eva do kolekce také přináší streetový aspekt, který konfrontuje můj, poměrně seriózní a vážný, přístup k oděvu. Pomáhá mi se v tvorbě uvolnit, zároveň mě ale nutí vystupovat ze své komfortní zóny. Oděvní formy, které vznikají, jsou tak konfrontací stejně jako symbiózou nás obou a našeho, do jisté míry odlišného, estetického cítění.

Nesázel jsem tak na Eviny nejvýraznější estetické aspekty (jako je například černá barva), ale snažil jsem se i ji samotnou zobrazit v odlišné poloze než je pro ni typická. Abych zdůraznil důležitost samotného procesu tvorby a odkázal se na něj i ve finální podobě kolekce, za hlavní materiál jsem volil surové, přírodní plátno v jeho přirozené barvě slonovinové kosti, ze kterého se tvoří oděvní kalika. Z plátna jsou tak vytvořené korzety, bunda a tričko nebo slouží jako podklad pro jiné kusy. Volil jsem ale i materiály, které ve mně Evu evokují – jako jsou pletenina, denim, síťovina nebo černý satén. Dalším důležitým vizuálním aspektem bylo také Evino lineární tetování, které jsem abstrahoval a dekoroval jím některé části kolekce. Princip linearity se tak promítl jak do technických komponentů, jako jsou například zipy, kapsy, lem nebo šněrování, ale i do samotného střihu.

Výsledek práce by se tak dal označit za určitý dialog mezi mnou a Evou, v němž se mísí můj poměrně vážný přístup k módě s Evinou lehkostí a nadsázkou, kterou  sám občas v intenzitě procesu ztrácím. 

Tomáš Němec je absolventem Ateliéru designu oděvu a obuvi UMPRUM pod vedením prof. Liběny Rochové. V roce 2023 se stal finalistou cen Czech Grand Design v kategorii Objev roku, o rok dříve zvítězil v soutěži VanGraaf Junior Talent. Kromě navrhování oděvů se věnuje také stylingu.

@tomas_nemec

Photo: Marek Mičanek
Creative Direction & Styling: Jan Králíček
Model: Eva Che
Make-up: Margarita Kroupenich
Hair: Diana Domaplípová