Úspěšní absolventi a absolventky UMPRUM 

Designují nábytek, malují obrazy, tvoří písma, navrhují oděvy. Přečtěte si rozhovory s absolventy a absolventkami UMPRUM o jejich studijních i profesních zkušenostech doma i v zahraničí.

Svět na českou módu (ne)čeká. Nejprve se musí zformovat silná generace s autentickým názorem, říká módní návrhář Miro Sabo

Móda tehdejšího studenta gymnázia okouzlila poprvé na stránkách magazínů, kterými s oblibou listoval. Dnes je etablovaným módním návrhářem a čerstvým vedoucím Ateliéru módní tvorby. Vlastní značku soustředící se na zakázkovou tvorbu založil po studiích na UMPRUM v roce 2012, během jejího vedení stihl navázat na své studijní zahraniční stáže a absolvoval ještě řadu pracovních pobytů u nejrůznějších značek. Jaké zkušenosti si z nich odnesl do praxe? A jak je vnímána česká móda na mezinárodním poli?

Spolupráce se zahraničním módním průmyslem je pro módního tvůrce i praxi školního ateliéru nepostradatelná. „Myslím si, že jsou ty hranice dnes již hodně propustné. Díky moderním technologiím existují různé platformy, které návrhářům pomáhají s hledáním fabrik a spoluprací z různých zemí,” dodává Miro Sabo.

Proč jste pro své studium zvolil UMPRUM a Ateliér módní tvorby pod vedením prof. Josefa Ťapťucha?

Na UMPRUM jsem se hlásil z osmiletého gymnázia, které jsem studoval ve městě ve východním Slovensku. Byla to jiná doba, aktuality z oboru, přehlídky a fashion weeky se oproti dnešní době do médií dostávaly se zpožděním. Mé nadšení pro módu pramenilo z listování českými časopisy ELLE, což byl tehdy nejmódnější a v podstate jediný časopis svého druhu  v Čechách a na Slovensku. Sledoval jsem tehdy vzestup dnes již velkých světových návrhářů, jakým je John Galliano nebo Alexander McQueen, kteří vytvářeli avantgardní a pro člověka neznalého oboru hodně atraktivní módu. Ta “galliánová cirkusáda” mě zajímala. Touha věnovat se návrhářství pak vyústila v přihlášení se na UMPRUM. Rozhodnutí pro UMPRUM bylo logické – škola s lepší prestiží v Česku a Slovensku tehdy neexistovala. Podle dostupných anotací mi bylo směřování ateliéru prof. Ťapťucha bližší než druhý ateliér tehdy vedený Helenou Krbcovou, který se soustředil taky na obuv a doplňky. Osobnostní motivace ale ve výběru ateliéru roli nehrála. Tehdy z nějakých 120 lidí brali do mého ročníku 5 studujících, přijetí tak pro mě bylo rozhodně úspěchem.

Jaké zahraniční stáže máte za sebou? Co bylo vaším důvodem pro zahraniční pobyt během studia a po něm?

Vždy nám bylo na škole zdůrazňováno, a já to cítím stejně, že zahraniční zkušenost je pro další fungování v oboru naprosto esenciální. Praxe v jiném ateliéru nebo firmě je nenahraditelná, zvlášť když se toho v Čechách v módním průmyslu tolik neděje. Mně se podařilo během školy vyjet do Paříže, po škole jsem pak absolvoval ještě další pracovní stáže v Antverpách. Za nás bylo studium koncipováno jako šestileté, rozdělením na bakalářské a magisterské se to v ohledu stáží trochu zkomplikovalo, i tak jsem ale toho názoru, že čím více stáží člověk absolvuje, tím lépe – ať už jde o studijní nebo pracovní pobyty.

V Paříži jste studoval ve studiu textilního designu na ENSAAMA Olivier de Serres, Paris. Jaká byla motivace k výběru této školy a dokázal byste srovnat její přístup s UMPRUM?

Tuto školu jsem si vybral, protože měla partnerství s UMPRUM a byla v Paříži, kam jsem jednoduše toužil vycestovat. Nešlo ale úplně o ekvivalent naší školy, jelikož to byla tzv. école supérieure, což je charakterově bližší vyšší odborné. Koncept výuky byl poměrně volný a studující se tam většinou hlásili bez předchozích oborových zkušeností i jakéhokoliv kontaktu s uměleckými technikami, tudíž se tam začínalo úplně od základů. Brzy jsme společně s vedoucími ateliéru usoudili, že má úroveň dosud získaná na UMPRUM poměrně dost převyšuje ostatní a že si tak místo tamějšího studia najdu pracovní stáž. Tak jsem se dostal do firmy Peclers.

Jak vás studium a pracovní stáž v Paříži a Antverpách obohatilo a které praktické zkušenosti jste si odnesl?

Jedním z největších přínosů pařížské zkušenosti byl určitě francouzský jazyk, který jsem se díky stáži naučil. Ve firmě, kam jsem každý den docházel, se jinak nemluvilo, takže ani nebylo na výběr. V rámci agentury jsme se hodně zabývali silou vizuality módních obrazů pro to, kam se obor a trendy budou ubírat. Jako asistent designérky jsem měl na starosti selekci obrazového materiálu, práci s lookami i rešerše, což jsou důležité součásti každé módní praxe. V Antverpách jsem pracoval pro Bruna Pieterse, který v tu chvíli zrovna zakládal nový, dnes již neexistující, projekt Honest By, což byla první zcela transparentní módní značka. Byla to hodně novátorská a vizionářská věc, kupující se na e-shopu dozvěděli všechny informace o původu i těch nejmenších detailů, jakým jsou knoflíky. O rok později jsem se do Antverp vrátil na stáž k Rafu Simonsovi, kde jsem setrval jednu sezónu. Prošel jsem tak celým procesem od výběru materiálu přes přípravu prototypů až po přehlídku, což je pro vedení vlastní značky nepostradatelná zkušenost.

Jak je podle vás v zahraničí vnímána česká autorská móda?

O české módě se v zahraničí skoro nemluví, ale není to nutně proto, že by tam o ni nebyl zájem. Na světě dnes existuje nepřeberné množství tvůrců a v dané zemi se vždy musí něco zásadního stát, aby se o tom vědělo globálně. I z toho důvodu je Česko v tuto chvíli známé sklem, ne módou. Svět na českou módu teprve (ne) čeká, nejprve se tu ale musí zformovat silná a koherentní generace s autentickým názorem, podobně jako v belgickém prostředí v devadesátých letech. Přestože jde historicky o zemi se silnou tradicí textilního průmyslu, jako země módy se proslavila a ukotvila teprve až po vzniku Antverp Six (avantgardní skupina návrhářů a návrhářek, která se zformovala v 80. letech v prostředí antverpské Royal Academy of Fine Arts, pozn. red.). Podobný vývoj teď sledujeme v prostředí Gruzie díky současné generaci návrhářů, z nichž nejproslulejší je Demna (návrhář, kreativní ředitel Balenciagy a spoluzakladatel Vetements, pozn. red.). Kdo ještě pár let zpátky věděl cokoliv o gruzínské scéně?

Vnímáte jako oděvní designér nějaké regionální hranice, ať už smýšlením ohledně módy, či čistě praktické při realizaci zakázek?

Rozeznávám především hranice svého ateliéru a výroby, jelikož se věnuji především zakázkové tvorbě. Co se týká praxe, myslím si, že jsou lokální hranice dnes již hodně propustné. Existují různé platformy, které návrhářům pomáhají s hledáním fabrik a spoluprací z různých zemí. Přemýšlení o módě se za posledních deset let také velmi posunulo. Lokálně na tom má podle mě zásluhu MBPFW (Mercedes-Benz Prague Fashion Week, pozn. red.), který se u nás zasadil o změnu pohledu cílené klientely. Dříve byla designérská móda více vnímána jako něco, co si člověk kupuje, aby tvůrce podpořil. V tom je znát velký posun, nákup doprovází mnohem větší nadšení, radost a profesionalita.

Kde v současnosti působíte a máte nyní v plánu nějakou zahraniční spolupráci nebo zkušenost?

Čerstvě působím jako vedoucí Ateliéru módní tvorby společně s asistentkou Monikou Krobovou. Možné zahraniční spolupráce tak řeším vedle osobní úrovně také v rovině pedagogické praxe. Propojení s reálným byznysem, který se v zahraničí děje, je pro ateliér stěžejní, v případě našeho nově převzatého vedení jde ale zatím o abstraktní a dlouhodobé plány. Nejprve je třeba vybudovat vztahy a kontakty, to se musí dít postupně. Už teď si ale všímám zájmu zahraničních značek spolupracovat s prostředím naší školy. Osobně zvažuji krátkodobou pracovní stáž u nějaké zahraniční značky. Už se mi asi nepoštěstí vyjet na několik měsíců, někdy ale postačí pár dnů.

Miro Sabo (*1986) vystudoval Ateliér módní tvorby na UMPRUM pod vedením prof. Josefa Ťapťucha, kde později působil na pozici asistenta. Během studií absolvoval stáž na pařížské ENSAAMA Olivier de Serres v ateliéru textilního designu, devítiměsíční pracovní stáž na pozici designéra v agentuře Peclers Paris a u návrháře Bruna Pieterse v Antverpách. Po absolutoriu nadále sbíral zkušenosti na zahraničních pracovních stážích u značek Raf Simons v Antverpách a Nehera v Bratislavě. V roce 2012 založil vlastní módní salón soustředící se na zakázkovou tvorbu a ready-to-wear kolekce. Od roku 2022 vede společně s asistentkou Monikou Krobovou Ateliér módní tvorby a současně působí jako editor v magazínu Vogue CS.

Rozhovor vedla Veronika Soukupová

Rozhovory s úspěšnými absolventkami a absolventy UMPRUM vznikly v rámci projektu Rozehrané priority českého předsednictví, podpořeného Centralizovanými rozvojovými projekty MŠMT ČR.