Od 13. do 25. listopadu 2025 probíhá v galerijním prostoru TC Mikulandská výstava Hodina odsud, kterou ve spolupráci s týmem z Centra doktorských studií UMPRUM připravila interdisciplinární umělkyně Darja Lukjanenko. Jedná se o dílčí výstup rozsáhlejšího výzkumného projektu Ukrajinská diaspora na UMPRUM pod vedením profesorky Lady Hubatové-Vackové, který se tématu věnuje také v historické perspektivě.

Hodina odsud představuje sondu do současné ukrajinské diaspory na UMPRUM. Celkem jedenáct umělců a umělkyň v ní reflektuje zkušenosti s emigrací a válkou, přičemž svými díly současně usiluje o dekolonizaci ukrajinské kultury a identity.  

Název výstavy odkazuje na skutečnost, že čas se v různých částech světa liší podle stanovených časových pásem, která se vztahují ke světovému času UTC. Vědomí toho, kolik je kde hodin, nám zpravidla umožňuje vciťovat se do reality lidí na vzdálených místech, a to skrze každodenní činnosti a koloběh dne.  

Časový posun mezi Českem a Ukrajinou činí pouze jednu hodinu, přesto je přesun mezi těmito realitami radikální. Výstava odkazuje k doposud trvající ruské agresi na území Ukrajiny započaté v roce 2014, která mnohé ukrajinské obyvatele, včetně mladých studujících, vyhnala z jejich domovů. A právě tato zkušenost je přítomná ve vystavených dílech – v práci s pamětí, jejím zaznamenáváním, se zkušeností ztráty domova, nebo jeho uchováváním mimo fyzický prostor, prostřednictvím jazyka a vzpomínek.

Hodina dělící prostor bezpečí a prostor války se zde stává podnětem pro akt rozjímání. Výstava nabízí tichý prostor pro empatii, stejně tak ale návštěvníky konfrontuje s ničivými následky ruské války v Ukrajině, ale i mimo její hranice. Usiluje tak o kolektivní schopnost soucitu a odpovědnosti. Je to pomyslný meziprostor, ve kterém se návraty k minulosti stávají aktivním utvářením budoucnosti. Jsou v něm nalézány zašlapané cesty, a lineární historické narativy nahrazovány mnohovrstevnatým polyfonním svědectvím. 

Kurátorský koncept je posílen architekturou výstavy, kterou připravila RUINA office Magdalény Uhlířové a Adély Vavříkové. Pracuje s betonovými tvárnicemi jakožto hmotou, která v sobě uchovává paměť – nostalgii a tradici socialistické architektury. Variabilita tvárnic navíc otevírá prostor pro neustálou konstrukci a dekonstrukci, a doplňuje tak tematickou linii výstavy.

Stejně působivá je grafika výstavy, za kterou stojí typograf Ilja Bazhanov. Vychází z autorova disertačního výzkumu Cyrilice v emigraci zaměřeného na výzkum cyrilice užívané v Praze v první polovině 20. století, tedy v období, kdy československá metropole představovala významné kulturní a intelektuální centrum východoevropské emigrace. Písmo použité na výstavě je autorskou interpretací titulkového písma z publikace Розбудова нацiї (Rozbudova nacii), která vycházela v Praze v roce 1932. Tato publikace je jedním z příkladů tisku, jenž spojoval modernistické typografické tendence s výrazem ukrajinské emigrantské kultury. 

Součástí výstavy byl také doprovodný program, na kterém 19. 11. 2025 vystoupil ukrajinský novinář a spisovatel Maksym Eristavi, autor nedávno česky vydané knihy Ruský kolonialismus: průvodce. Na jeho přednášku navázala projekce videoartu a krátkých filmů ukrajinských studentek a studentů.