© DANIELA DVORNICKÁ, SÁRA SVOBODOVÁ

Rády bychom se s Vámi podělily o příběh, ve kterém jsme se od malého semestrálního úkolu a výroby prototypů dostaly během pandemie přes Designblok až na výstavu EXPO v Dubaji. Celé to začalo, když Dominika Bártová, zakladatelka projektu VaryGuide, oslovila náš Ateliér designu nábytku a interiéru na UMPRUM s možností spolupráce na vývoji produktů z karlovarského vřídlovce. 

Myšlenkově se přesuneme do jara 2020, první covidové vlny, kdy byla UMPRUM v druhém měsíci online výuky, vše probíhalo prostřednictvím posílání fotek a videí, videohovorů s profesory a poprvé i s Dominikou Bártovou. Tou dobou byla v jednom z posledních měsíců těhotenství, a o projektu VaryGuide nám hovořila jakožto o jejím druhém budoucím miminku.  

„Materiál je hrozně zajímavý, a dřív se právě ve Varech používal hojně, akorát s ním pracovali hlavně Němci, a po odsunu tam nezůstal skoro nikdo, kdo by s tím uměl pracovat. Celé to řemeslo na půl století zaniklo a mojí vizí je ho teď spolu s vámi oživit a posunout na designovou úroveň 21. století.“

Foto neopracovaného vřídlovce v železných trubkách. Díky působení vysoké teploty a tlaku se kámen usazuje v letokruzích uvnitř trubky. Roste podobně jako strom, ale z vnějšku dovnitř, a my právě tyto trubky společně s kameníkem Jakubem Vorlem následně zpracovávali.

Karlovarský vřídlovec vzniká v různých podmínkách, můžeme ho znát jako povlakový materiál typický na karlovarských suvenýrech – růžích, pak vznikají různé sintrové formy a neposlední formou je právě vodní kámen, který se usazuje v trubkách, jimiž je pod Karlovými Vary vedena termální voda. 

Daniela: Výroba byla kvůli okolnostem celkem náročná, vše trvalo tak dvakrát déle kvůli covidovým opatřením. Ale i přes to všechno to byla skvělá zkušenost pracovat s takovým neobvyklým materiálem.

Sára: Výsledné produkty jsme ještě uzpůsobovaly během výrobního procesu a snažily se, aby to šlo co nejvíc ruku v ruce s možnostmi ruční výroby a s dostupnými dílenskými nástroji. Některé detaily vznikaly přímo v dílně.

Některé části, které nebyly z kamene, jsme si sami vyráběly v dílnách UMPRUM. Zde je obrázek z výroby kovových částí šperkovnice. Drátky na odkládání řetízků jsou inspirované trubkami z podzemí.

Klára Němečková (Hroší rodinka): Mým cílem bylo vytvořit hodnotnou alternativu k lokálním suvenýrům v Karlovarském kraji. Hroší rodinku propojuje hladinka vody, ve které jsou pomyslně ponoření.  

Sára Svobodová (Aragonitový tác): Každý tác je tvořen průřezem trubkou, díky čemuž je zachována jeho charakteristická kruhová forma. Je zbaven kovu na okrajích a uvnitř má vybroušený žlábek na servírování ovoce, zeleniny či pralinek a lecčeho jiného.

Sára Svobodová (Aragonitová váza): Původní myšlenkou byl prostý fakt, že do potrubí pod Vřídlem není vidět, musíme jej naříznout a nasvítit. Voda spolu se světlem začne ve skleněných trubicích fungovat jako lupa a můžeme díky ní vidět vnitřní strukturu a kresbu kamene.

Daniela Dvornická (Set šperkovnic Svvan): Účel produktu volně navazuje na historické šperkovnice s tzv. karlovarskou mozaikou (předměty vykládané vřídlovcovými sintry), které se v kraji kdysi vyráběly. U zpracování jsem chtěla nechat přiznanou ruční práci na hrubém řezání kamene na nádobce šperkovnice, která společně s jeho strukturou dělá z každého kusu originál.

V rámci naší spolupráce byla od začátku iniciativa vystavit prototypy produktů na Designbloku 2020, který byl ale kvůli pandemii do poslední chvíle nejistý. Nechtěly jsme ale házet flintu do žita, a pro případ, že by se festival designu nakonec nekonal, jsme natočili video, které má celý projekt představit.

Týden před začátkem Designbloku nám ale po dlouhém váhání volala Dominika, že to risknem a expozici připravíme. Netušili jsme, jaká bude účast, vše se odehrávalo v turbulentní covidové době a náš rozpočet byl omezený. Během několika dní jsme s velkou pomocí našich nejbližších dali dohromady expozici inspirovanou karlovarským podzemím, kde náš vřídlovec vznikal.

Cílem bylo navodit v návštěvníkovi atmosféru, ve které vřídlovec roste. Vlhké a temné podzemí, trochu tajemna, dokresleno zvukovými vjemy kapající vody.

A díky Czechtradu a Dominičině komunikativnosti jsme hned po Designbloku začaly řešit výrobu finálních produktů, které v srpnu, s podporou Karlovarského kraje, putovaly na světovou výstavu EXPO do Dubaje. 

Vstupní cesta s vlajkami na Světovou výstavu EXPO 2020. V pozadí je vidět centrální kupole výstavního areálu.

Detail středu konstrukce kopule.

Na celou plochu kopule se po setmění promítaly nejrůznější show, někdy i za doprovodu živé hudby nebo divadelních představení.

Jen pro představu velikosti EXPA zde přikládáme mapu. Český pavilon byl úplně v zadní části (viz. mapa nahoře), v okruhu výstavy pod názvem Udržitelnost.

Produkty v Dubaji byly vystavené od 1. října 2021 do 31. března 2022 v českém pavilonu, který navrhli mladí čeští architekti ze studia Formosa AA s.r.o. Foto pavilonu v noci.

EXPO zahájila první rotační expozice s názvem Czech Therapeutic Landscapes, která měla trvat měsíc a jíž jsme byly součástí. Měly jsme i možnost být na zahájení!

„Ahoj, zítra končí ta výstava, chci se zeptat, řešíme, jak Vám ty produkty poslat… Prosím vás, máme dotaz… nevadilo by, kdybychom si tu ty produkty nechali až do konce? My jsme zjistili, že máme volnou vitrínu!“ A tak tam naše produkty zůstaly celého půl roku :-)

Odměnily jsme se výletem a návštěvou EXPA osobně, což byl krásný zážitek i dobrá zkušenost. Zde na fotce máme v pozadí pavilon UAE.

Daniela se šperkovnicí před českým pavilonem v Dubaji.

Šperkovnice Svvan před českým pavilonem.

Aragonitový tác před českým pavilonem.

Sára s tácem před českým pavilonem.